Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 141/2026-28
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kvapilem ve věci
žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 20 293,16 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 11 693,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 9 045,94 Kč od 18. 2. 2026 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Co do částky 11 693,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 9 045,94 Kč od 18. 2. 2026 do zaplacení se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 20 293,16 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24. 3. 2025 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do 8 700 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných splátkách. Žalovaný na základě smlouvy o úvěru čerpal finanční prostředky v celkové výši 17 300 Kč na účet č. č. účtu, svůj dluh však řádně a včas neplnil, čímž se dostal do prodlení se splácením. Žalobkyně proto požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 8 600 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 171,14 Kč, smluvního úroku ve výši 10 945,93 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 109,80 Kč a poplatek za službu „presto“ ve výši 165 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž zjišťovala u žalovaného informace o počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti a o počtu členů domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovaným, čisté měsíční příjmy uvedené žalovaným a ověřené měsíční příjmy. Žalobkyní ověřená výše čistého příjmu žalovaného činila 25 000 Kč, kdy žalobkyně vycházela z výpisu z bankovního účtu žalovaného, z čehož usoudila, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Dále žalobkyně ověřila, že žalovaný není evidován v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů MVČR, registru TelcoScore, registru hledaných osob, registru politicky aktivních osob, katastrálním rejstříku a v sankčních seznamech. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný dosud celkem uhradil 8 700 Kč.
2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.
3. Soud má za prokázáno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., na jejímž základě byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 8 700 Kč, přičemž čerpal finanční prostředky ve výši 17 300 Kč, a to ve třech platbách ve výši 5 000 Kč, 3 700 Kč a 8 600 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky ve výši 1.066 % denně, RPSN 2 017,69 %, a spolu s poplatky v pravidelných splátkách. Před uzavřením smlouvy žalovaný žalobkyni uvedl příjmy ve výši 33 000 Kč, žalobkyně zjistila příjmy ve výši 16 007 Kč. Výdaje pak žalovaný uvedl ve výši 1 100 Kč na půjčky, ve výši 7 500 Kč na bydlení a 3 000 Kč za ostatní výdaje, počet členů ve společně hospodařící domácnosti žalovaný uvedl dva, z toho pouze jeden s příjmem. Z přehledu bankovních transakcí a z odpovědi Raiffeisenbank a.s. ze dne 19. 6. 2026 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 17 300 Kč.
4. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016 , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.
5. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nepostupovala s odbornou péčí. Pokud žalobkyně uvedla, že ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč, nelze tato zjištění žalobkyně nijak ověřit, není z nich zřejmé, jakými konkrétními příjmy jsou tvořeny, jaká je jejich struktura a jakým způsobem k nim žalobkyně dospěla. Povinnosti tvrzení se pak žalobkyně nemůže zbavit tím, že soudu toliko předloží výpis z bankovního účtu žalovaného. Pouhý odkaz žalobkyně na bankovní výpis je zcela nedostatečný, neboť povinností žalobkyně je informace uvedené ve výpisu zanalyzovat a vyvodit z nich konkrétní zjištění a závěry, které poté předestře soudu. Nelze tuto povinnost přenášet na soud. Úkolem soudu je toliko ověřit, zda žalovaným poskytnuté informace žalobkyně řádně, kvalitně a odborně ověřila a vyvodila z nich patřičné závěry, neboť v opačném případě by soud suploval povinnosti žalobkyně uložené jí výše zmíněným ustan. § 86 odst. 2 z. s. ú.
6. Nadto pokud jde o výdaje žalovaného, ohledně zjištění a ověření jejich výše žalobkyně neuvedla ničeho ani přes písemnou výzvu soudu ze dne 1. 7. 2026. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila důkladně úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit jako absolutně neplatnou. Soud nad to uvádí, že žalobkyně by byla při běžném odborném posouzení úvěruschopnosti zjistila, že žalovaný již splácel několik úvěrových závazků (zejména Anonymizováno), na účtu se opakovaně objevovaly pohledávky po splatnosti, úroky z prodlení a sankční poplatky. Současně byly patrné vysoké pravidelné výdaje na telekomunikační služby (Vodafone), energie (ČEZ), splátky jiných úvěrů a další závazky. Příjmy byly značně kolísavé a byly tvořeny nejen mzdou, ale i nemocenskými dávkami, příspěvkem na bydlení a četnými převody od soukromých osob.
7. Žalobkyně tedy má nárok na vrácení částky 8 600 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (rozdíl mezi poskytnutou částkou ve výši 17 300 Kč a vrácenou částkou ve výši 8 700 Kč). Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Žalobkyni tedy nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinna hradit úrok z prodlení. Shodný závěr ohledně vzniku nároku na úroky z prodlení vyplývá i z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 4. 2026, sp. zn. 84 Co 36/2026 : „Z ust. § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z. s. ú. vyplývá, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, bylo na okresním soudu, aby rozhodl o splácení jistiny (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022,sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023 , publikovaný pod č. R 57/2024 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Proto se žalovaná nemůže dostat do prodlení dříve, není-li jiné dohody mezi dlužníkem a věřitelem, než marně uplyne lhůta k plnění určená v souladu s § 87 odst. 1 větou třetí z. s. ú. v soudním rozhodnutí.“ (shodně rovněž rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2026, sp. zn. 84 Co 37/2026 ).
8. Jelikož soud žalobkyni přiznal bezdůvodné obohacení ve výši 8 600 Kč (výrok I.), bylo třeba žalobu ve zbytku jako nedůvodnou zamítnout (výrok II.).
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.