Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

84 Co 37/2026-144

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Leony Výborné a soudců Mgr. Radka Pavelky a Mgr. Leony Výborné ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 505 043,99 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. října 2025, č. j. -111,

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II., pokud jím byl zamítnut požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částkyAnonymizováno442 696,73 Kč od datum do zaplacení, mění potud, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 442 696,73 Kč od datum do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v této části potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 54 054,60 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II., pokud jím byl zamítnut požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky, Anonymizováno, 442 696,73 Kč od , datum, do zaplacení, mění potud, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 442 696,73 Kč od , datum, do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v této části potvrzuje.II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 54 054,60 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 442 696,73 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu zamítl co do požadavku na zaplacení částky 62 347,26 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 115,42 Kč, zákonného úroku z prodlení v sazbě 15% z částky 94 479,71 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 4,8 % ročně z částky 87 132,20 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 4,8 % ročně z částky 1 684 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 448,01 Kč, zákonného úroku z prodlení v sazbě 15 % z částky 410 564,28 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 11,49 % ročně z částky 387 474,34 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 11,49 % ročně z částky 3 832 Kč od datum (výrok II.), a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 54 054,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, Anonymizováno, a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o Anonymizováno č. hodnota, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky (Anonymizováno) ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit první splátkou ve výši 1 390,05 Kč a dalšími 48 měsíčními splátkami ve výši 3 020 Kč a zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně celkem 27 514,03 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 4,8 % ročně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dále dne datum uzavřena smlouva o úvěru Anonymizováno č. hodnota, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky (úvěr) ve výši 391 010 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit jednou úrokovou splátkou a 120 měsíčními splátkami ve výši 5 963 Kč a zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně celkem 20 799,24 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 11,49 % ročně. V rámci schvalování úvěru ve výši 100 000 Kč právní předchůdkyně žalobkyně hodnotila úvěruschopnost žalované tak, že vycházela z příjmu deklarovaného žalovanou ve výši 19 464 Kč a z negativního záznamu vyhodnocení kontrol. V rámci schvalování úvěru ve výši 391 010 Kč právní předchůdkyně žalobkyně hodnotila úvěruschopnost žalované tak, že vycházela z příjmu deklarovaného žalovanou ve výši 22 232 Kč a z negativního záznamu vyhodnocení kontrol. Pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupeny na žalobkyni.

3. Po právním posouzení věci okresní soud dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a to z důvodu porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatelky spotřebitelského úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele vyplývající z ustanovení , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „z. s. ú.“), které stanoví, že poskytovatel je povinen před uzavřením smlouvy důkladně posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných z relevantních zdrojů. Vzájemný vztah účastníků proto okresní soudu vypořádal podle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení obsažených v a násl. o. z., jakož i ve speciálním ustanovení z. s. ú. Žalobkyně na základě neplatných smluv poskytla žalované 491 010 Kč a žalovaná vrátila 48 313,27 Kč, rozdíl, tedy částka 442 696,73 Kč, pak představuje bezdůvodné obohacení žalované. Jelikož je smlouva o úvěru neplatná, nárok na další žádaná plnění žalobkyně nemá. Úrok z prodlení okresní soud žalobkyni nepřiznal, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť z. s. ú. obsahuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěrů bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. O nákladech řízení okresní soud rozhodl tak, že žalobkyni jako úspěšnější účastnici řízení přiznal právo na náhradu jejich poměrné části, v rozsahu 75,2 %.

4. Rozsudek okresního soudu napadla žalobkyně odvoláním, a to pouze v části výroku II., pokud jím byl zamítnut její požadavek na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 442 696,73 Kč od datum do zaplacení, a v závislém nákladovém výroku III., a domáhala se jeho změny v napadeném rozsahu tak, že jí bude v uvedeném rozsahu úrok z prodlení přiznán a žalované uložena povinnost nahradit ji náklady řízení před soudy obou stupňů. Namítala, že předpokladem zamítnutí jejího požadavku na zaplacení úroku z prodlení by byl závěr soudu o tom, že nebylo v možnostech žalované zaplatit dluh na výzvu žalobkyně. Žalovaná, která má stran svých možností břemeno tvrzení, v tomto směru nic netvrdila. K tomu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. a nález Ústavního soudu ze dne 7. 10. 1996, sp. zn. . Dále odkázala na její argumentaci konvenující závěry adresa, pobočka adresa, vyslovené v rozhodnutí ze dne datum, č. j. spisová značka, jakož i na rozhodnutí dalších odvolacích soudů.

5. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

6. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné [ , , v účinném znění (dále jen „“)], bylo podáno oprávněnou osobou ( ) a v zákonem stanovené lhůtě ( ), přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. a závislém nákladovém výroku III. ( a ), včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a shledal odvolání důvodným toliko zčásti. Vyhovující výrok I. a odvoláním nedotčená část zamítavého výroku II., již samostatně nabyly právní moci ( ) a nebyly předmětem přezkumu v tomto odvolacím řízení.

7. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Ze shora cit. ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z. s. ú. se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, bylo na okresním soudu, aby rozhodl o splácení jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. nebo jeho rozsudek ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. , publikovaný pod č. R 57/2024 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěry učiněné v žalobkyní označeném rozhodnutí Krajského soudu v adresa, pobočka adresa, jakož i v dalších rozhodnutích odvolacích soudů, jsou s označenými rozhodnutími Nejvyššího soudu v rozporu, aniž by nabídly přesvědčivou argumentaci, proč by bylo namístě se od závěrů vyslovených Nejvyšším soudem odchýlit. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. , jehož se žalobkyně dovolává, Nejvyšší soud neřešil otázku speciální úpravy splatnosti dluhu podle § 87 odst. 1 věty třetí, nýbrž otázku rozložení povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ve vztahu k otázce, jaké jsou možnosti spotřebitele dluh splnit. Nicméně z uvedeného rozhodnutí nelze dovodit, že neplatí, že žalovaný se nemůže dostat do prodlení dříve, není-li jiné dohody mezi dlužníkem a věřitelem, než marně uplyne lhůta k plnění určená v souladu s § 87 odst. 1 větou třetí z. s. ú. v soudním rozhodnutí. Odvolací soud proto, ve shodě s okresním soudem, vycházel ze závěrů vyložených v označených rozhodnutích Nejvyššího soudu. Okresní soud správně poukázal na to, že břemeno tvrzení a důkazní o svých poměrech významných pro určení časových podmínek vrácení jistiny, nese žalovaná, neboť jde o okolnosti, které jí prospívají a výše uvedené o určení splatnosti dosud nevrácené jistiny nikterak nepotlačuje zásadu projednací, jež se v občanském soudním řízení sporném uplatňuje a jejímž projevem je právě povinnost účastníků tvrdit rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy ( ). Pokud žalovaná zůstala v řízení pasivní, nezúčastnila se jednání, při němž by ji okresní soud poučil podle a 3 o její povinnosti tvrzení a důkazní v popsaném směru, nezbývá než vyjít z toho, že okolnosti, které by mohly odůvodnit závěr o tom, že možnostem žalované odpovídá plnění rozložené do splátek či plnění jednorázové s delší lhůtou k plnění, nebyly zjištěny. Okresní soud proto správně žalované uložil povinnost vrátit na základě neplatných smluv poskytnuté plnění do 3 dnů od právní moci rozsudku (za obdobného užití ). Jelikož prodlení žalované mohlo nastat až uplynutím této lhůty, okresní soud správně žalobu co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení zamítl, neboť v době jeho rozhodnutí tato lhůta ještě nepočala ani běžet, natož aby marně uplynula, pročež žalovaná nebyla v prodlení a žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení nevzniklo.

10. V odvolacím řízení však již byla situace odlišná, přičemž pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stav v době jeho rozhodnutí ( za užití ). Rozsudek byl žalované doručen uložením na poště dne datum a ve výroku I. odvoláním nenapadeném a na odvoláním napadených výrocích II. a III. rozsudku nezávislém, nabyl právní moci dne datum. Žalovaná byla povinna povinnost uloženou výrokem I. rozsudku splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku, tj. do datum ( a ). Dnem následujícím, tj. dnem datum, se tak žalovaná dostala s placením částky 442 696,73 Kč do prodlení ( o. z.) a žalobkyni podle o. z. vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky ( nař. vl. č. , v účinném znění).

11. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II. změnil podle potud, že žalované uložil povinnost zaplatit úrok z prodlení v rozsahu vedeném v předchozím odstavci, jinak jej v napadené části výroku II. jako věcně správný podle potvrdil.

12. Jelikož byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, bylo třeba rozhodnout nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu též o nákladech řízení před okresním soudem (, 2 , ). Žalobkyně byla v řízení před soudem prvního stupně úspěšná v rozsahu 87,60 %, má tedy vůči žalované právo na náhradu 75,20 % nákladů této části řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 20 202 Kč, odměny za zastoupení advokátem v rozsahu čtyř úkonů právní služby po 10 340 Kč podle vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „a. t.“, celkem 41 360 Kč, tří paušálních částek náhrady výdajů po 300 Kč dle a. t. (ve znění účinném do 31. 12. 2024) a jedné paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle a. t. (ve znění od 1. 1. 2025) a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 8 969,10 Kč, celkem 74 881,10 Kč. Z této částky náleží žalobkyni za řízení před soudem prvního stupně 75,20 %, tedy 54 054,60 Kč. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně nepovažoval za účelně vynaložené náklady na doplnění žaloby ze dne datum a datum, neboť tvrzení obsažená v těchto doplněních měla být již součástí perfektní žaloby.

13. Předmětem odvolacího řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 442 696,73 Kč od datum do zaplacení. Výše tohoto úroku ke dni rozhodnutí odvolacího soudu činila 165 374,51 Kč. Žalobkyni bylo ke dni rozhodnutí odvolacího soudu na úroku z prodlení přiznáno 20 224,56 Kč (úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 442 696,73 Kč od datum do datum), tedy méně než 50 % jejího odvolacího požadavku, pročež je úspěšnějším účastníkem odvolacího řízení žalovaná, která by podle za užití měla právo na náhradu poměrné části nákladů odvolacího řízení. Jelikož však žalovaná v odvolacím řízení žádné úkony nečinila, žádné náklady jí nevznikly, a proto odvolací soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.