Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)17 A 9/2026 - 45.pdf
PDF · 0 B
No categories available
17 A 9/2026 - 45
7
17 A 9/2026
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci
žalobkyně: Z. Š.
bytem XXX
proti
žalované: Česká advokátní komora
se sídlem Praha 1, Národní 118/16
o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 2. 12. 2025, č. j. 10.04-000130/25-0002, ze dne 3. 12. 2025, č. j. 10.04-000133/25-0002 a č. j. 10.04-000134/25-0002, a ze dne 5. 12. 2025, č. j. 10.04-000128/25-0002 a č. j. 10.04-000129/25-0002,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Základ sporu
1. Žalobkyně se společnou žalobou domáhá vyslovení nicotnosti v záhlaví označených pěti rozhodnutí žalované, případně jejich zrušení a vrácení věcí žalované k dalšímu řízení. Všemi napadenými rozhodnutími žalovaná nevyhověla žádostem žalobkyně o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu podle zákona č. 85/1996 Sb. , o advokacii, ve znění účinném v době rozhodování žalované (dále jen „zákon o advokacii “).
2. Žalobkyně žádala o určení advokáta pro tyto právní služby:
a) žádostí ze dne 9. 10. 2025, doručenou žalované dne 10. 10. 2025, pro sepsání ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2025, č. j. 10 As 144/2025 -19; o této žádosti žalovaná rozhodla dne 2. 12. 2025 pod č. j. 10.04-000130/25-0002,
b) žádostí ze dne 14. 10. 2025, doručenou žalované dne 15. 10. 2025, pro zastoupení v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2025, č. j. 22 A 22/2024 -49; o této žádosti žalovaná rozhodla dne 3. 12. 2025 pod č. j. 10.04-000133/25-0002,
c) žádostí ze dne 15. 10. 2025, doručenou žalované téhož dne, pro zastoupení v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2025, č. j. 3 A 19/2025 -48; o této žádosti žalovaná rozhodla dne 3. 12. 2025 pod č. j. 10.04-000134/25-0002,
d) žádostí ze dne 9. 10. 2025, doručenou žalované dne 10. 10. 2025, pro sepsání ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2025, č. j. 10 As 145/2025 -25; o této žádosti žalovaná rozhodla dne 5. 12. 2025 pod č. j. 10.04-000128/25-0002, a
e) žádostí ze dne 9. 10. 2025, doručenou žalované dne 10. 10. 2025, pro sepsání ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2025, č. j. 10 As 143/2025 -24; o této žádosti žalovaná rozhodla dne 5. 12. 2025 pod č. j. 10.04-000129/25-0002.
3. Ve všech pěti rozhodnutích žalovaná vyšla z toho, že žalobkyně neuvedla ani nedoložila, že se neúspěšně pokusila získat požadovanou právní službu prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů. Ve věcech vedených žalovanou pod č. j. 10.04-000130/25-0002, 10.04-000128/25-0002 a 10.04-000129/25-0002 žalovaná vedle toho dovodila též nevčasnost žádostí, neboť je obdržela deset dnů před uplynutím lhůty k podání ústavní stížnosti.
II.
Obsah žaloby a související vyjádření
4. Žalobkyně především namítá, že zákon o advokacii po novele účinné od 1. 1. 2024 neobsahuje jasný a výslovný zákonný podklad pro určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu. Žalovaná proto podle jejího názoru nebyla oprávněna stanovovat podmínky pro takové určení ani o těchto žádostech rozhodovat. Napadená rozhodnutí pokládá za vnitřně rozporná a nicotná zejména proto, že odkazují na § 18c zákona o advokacii , ačkoli tento paragraf podle ní upravuje jen bezplatné poskytnutí právní služby.
5. Žalobkyně dále zpochybňuje zákonnost a ústavnost § 1 odst. 4 vyhlášky č. 120/2018 Sb. , o stanovení formulářů žádosti o určení advokáta a formuláře podnětu k poskytnutí jednorázové právní porady, ve znění účinném v rozhodné době, i formuláře, který pro žádosti použila. Má za to, že požadavek uvedení a doložení odmítnutí právní služby dvěma advokáty nemá pro žádost o určení advokáta za úplatu zákonný podklad. Zpochybňuje rovněž závěr žalované o nevčasnosti tří žádostí určených pro podání ústavních stížností; žalovaná podle ní nemůže na základě vlastní úvahy posuzovat včasnost budoucí ústavní stížnosti. Navrhuje též předložení věci Ústavnímu soudu.
6. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Setrvala na tom, že její rozhodnutí mají zákonný podklad v § 18 odst. 2 , § 18c odst. 3 a § 23 odst. 5 zákona o advokacii . Žalobkyně podle žalované nesplnila zákonnou podmínku, aby doložila, že se prostřednictvím alespoň dvou advokátů neúspěšně pokusila zajistit požadovanou právní službu. U tří žádostí pro ústavní stížnost žalovaná nadále hájí rovněž závěr o jejich nevčasnosti.
III.
Posouzení žaloby
7. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadená rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s. s. ř. s. ), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ).
8. K nařízenému jednání dne 24. 8. 2026 se oba účastníci po předchozí omluvě nedostavili. Soud neshledal důvod k odročení, a věc proto projednal a skončil v jejich nepřítomnosti (§ 49 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. ).
9. Žaloba není důvodná.
10. Podle § 18 odst. 2 zákona o advokacii ten, kdo nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem podle zvláštních právních předpisů a ani si nemůže zajistit poskytnutí právních služeb jinak (dále jen "žadatel"), má právo, aby mu Komora na základě jeho včasné žádosti určila advokáta k poskytnutí
a) právní porady podle § 18a nebo
b) právní služby podle § 18c.
11. Podle § 18c odst. 3 zákona o advokacii nejde-li o poskytnutí právní služby na náklady státu podle § 23 odst. 3 , je žadatel povinen v žádosti podle odstavce 2 [o určení advokáta k poskytnutí právní služby] doložit, že se neúspěšně pokusil zajistit si poskytnutí právní služby prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů.
12. Podle § 18c odst. 4 zákona o advokacii k žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně musí žadatel přiložit doklady o výši příjmu žadatele a společně s ním posuzovaných osob za období 6 kalendářních měsíců předcházejících podání žádosti, jakož i doklady o jeho majetkových poměrech. Podrobnosti náležitostí žádosti a způsob prokazování příjmových a majetkových poměrů žadatele v případě žádosti o poskytnutí právní služby bezplatně, jakož i rozsah údajů, které je žadatel povinen Komoře sdělit, stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
13. Podle § 23 odst. 3 zákona o advokacii byl-li advokát určen podle § 18c k poskytnutí právní služby bezplatně a spočívá-li právní služba v zastoupení v řízení před orgány veřejné správy a v řízení před Ústavním soudem, hradí jeho odměnu stát podle právního předpisu upravujícího mimosmluvní odměnu, není-li stanoveno jinak. V ostatních věcech má advokát určený podle § 18c k poskytnutí právní služby bezplatně pouze nárok na poskytnutí náhrady podle stavovského předpisu. Ustanovení § 22 odst. 1 části věty za středníkem se nepoužije.
14. Podle § 23 odst. 5 zákona o advokacii byl-li advokát určen podle § 18c k poskytnutí právní služby za úplatu, hradí jeho odměnu klient podle právního předpisu upravujícího mimosmluvní odměnu, nedohodne-li se advokát s klientem jinak.
15. V logice soudního přezkumu by se měl soud nejprve zabývat namítanou nicotností a nepřezkoumatelností (vnitřní rozporností) napadených rozhodnutí. S ohledem na to, že posouzení této námitky závisí na vyřešení meritorních otázek, na tomto místě toliko podotýká, že žádnou z takových vad neshledal, napadené rozhodnutí není nicotné, je založeno na řádném zákonném podkladě, vydal je k tomu příslušný správní orgán a není vnitřně rozporné.
16. Soud zdůrazňuje, že tři z napadených rozhodnutí žalovaná založila na dvou důvodech, pro které nebyl žalobkyni k její žádosti určen advokát. Skutečnost, že žalovaná neurčila žalobkyni advokáta ze dvou odlišných důvodů, způsobuje, že soud by byl oprávněn zrušit napadené rozhodnutí pouze v případě, kdyby v rámci soudního přezkumu neobstál žádný z důvodů, pro který žalovaná žalobkyni advokáta neurčila. Obstojí-li během soudního přezkumu alespoň jeden z důvodů, kterým žalovaná zdůvodnila napadené rozhodnutí, nemůže soud napadené rozhodnutí zrušit.
17. Soud podotýká, že se již v minulosti opakovaně zabýval případy, kdy žalobkyně neúspěšně žádala žalovanou o určení advokáta za úplatu po 1. 1. 2024 a nedoložila jména dvou advokátů. Žalobkyně v řízeních o těchto dříve posuzovaných věcech uplatnila téměř identické žalobní námitky. Její žaloby byly postupně zamítnuty rozsudky zdejšího soudu ze dne 22. 8. 2024, č. j. 10 A 41/2024 -47, ze dne 30. 9. 2024, č. j. 14 A 43/2024 -51, ze dne 21. 10. 2024, č. j. 18 A 17/2024 -42, ze dne 14. 11. 2024, č. j. 11 A 70/2024 -41, ze dne 25. 11. 2024, č. j. 17 A 43/2024 -31, ze dne 28. 11. 2024, č. j. 10 A 9/2024 -37, ze dne 23. 1. 2025, č. j. 15 A 57/2024 -53, ze dne 14. 5. 2025, č. j. 18 A 88/2024 -51, a ze dne 20. 5. 2025, č. j. 11 A 128/2024 -43, a dalšími. Formulace žalobních námitek se sice v různých žalobách žalobkyně poněkud mění, leč nemění se jejich podstata, pročež lze na citované rozsudky zdejšího soudu odkázat.
18. Z § 18c odst. 3 zákona o advokacii vyplývá, že žadatel je k žádosti povinen doložit, že se neúspěšně pokusil zajistit si poskytnutí právní služby prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů tehdy, pokud se domáhá určení advokáta jinak než na náklady státu v případech uvedených v § 23 odst. 3 zákona o advokacii .
19. V nyní projednávané věci není sporu, že žalobkyně požádala o úplatné poskytnutí právní služby, neboť svoji žádost podala na formuláři Žádost o právní službu za úplatu pro fyzickou osobu (§ 18c odst. 4 věta druhá zákona o advokacii ) a ani později v průběhu řízení netvrdila, že by nárokovala právní službu bezplatnou. To nelze dovodit ani z obsahu podané žaloby.
20. Soudu není zřejmé, proč by povahu žalobkyní použitého formuláře, jehož označení a odkaz na příslušné ustanovení zákona jsou zcela jednoznačné, měla měnit skutečnost, že obsahuje položku, zda bylo žádáno o ustanovení zástupce soudem. Formulář neobsahuje žádné položky, jejichž smyslem by bylo zjišťovat majetkové poměry žalobkyně, ergo je zcela zjevné, že nemůže jít o bezplatné poskytnutí právní služby. Smyslem dotčené položky je patrně zjistit, zda žadatel již nemá soudem ustanoveného zástupce, byť se to v kontextu níže uvedeného čestného prohlášení žadatele, že ve věci, v níž žádá o určení advokáta žalovanou, není zastoupen advokátem či jiným zástupcem, jeví poněkud nadbytečné.
21. Formulář použitý žalobkyní odkazuje na větu druhou § 18c odst. 4 zákona o advokacii , dle níž podrobnosti náležitostí žádosti a způsob prokazování příjmových a majetkových poměrů žadatele v případě žádosti o poskytnutí právní služby bezplatně, jakož i rozsah údajů, které je žadatel povinen žalované sdělit, stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou. Dle soudu je zřejmé, že formulace podrobnosti náležitostí žádosti a formulace jakož i rozsah údajů, které je žadatel povinen žalované sdělit se vážou jak k žádosti o poskytnutí úplatné právní služby, tak k žádosti o poskytnutí bezplatné právní služby, což vyplývá zejména z kontextu § 23 odst. 3 a 5 zákona o advokacii . Podstatné je to, že zákonodárce nově upravil možnost poskytnutí právní služby za úplatu (viz níže), čímž vyvstala nutnost stanovit vzor formuláře i pro tento případ, zmocňující ustanovení tak pokrývá i tuto možnost.
22. Poskytnutí právní služby za úplatu bylo do zákona o advokacii vtěleno až novelou – zákonem č. 349/2023 Sb. , který nabyl účinnosti 1. 1. 2024. Před 1. 1. 2024 zákon možnost požádat o ustanovení advokáta za úplatu nezakotvoval. Pokud se jedná o určení advokáta dle § 18c zákona o advokacii za úplatu, náklady stát nenese.
23. Bylo tedy povinností žalobkyně splnit podmínku § 18c odst. 3 zákona o advokacii a nejen tvrdit, ale také doložit, že neúspěšně oslovila alespoň dva advokáty (srov. např. rozsudek NSS ze dne 29. 2. 2024, č. j. 7 As 217/2023 -28, bod 17). Ve světle žalobkynina případu se tato podmínka jeví jako logická. Určení advokáta žalovanou je až „krajní“ možností poté, co žadatel dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem a nemůže si zajistit poskytnutí právních služeb jinak. Situace, v níž žadatel, který je schopen (zde navíc i ochoten) si právní služby advokáta zaplatit sám, avšak automaticky by se mohl obracet na žalovanou bez nějaké vlastní snahy si advokáta obstarat, by účel § 18 odst. 2 zákona o advokacii popírala.
24. Žalobkyně netvrdí, že by tuto podmínku splnila. Již proto žalovaná nemohla její žádosti vyhovět.
25. Soud shrnuje, že žalobkyně požádala žalovanou o určení advokáta za úplatu ve smyslu § 23 odst. 5 zákona o advokacii s tím, že bude hradit jeho odměnu. Z tohoto důvodu se nemohlo jednat o případ hrazení odměny advokáta státem ve smyslu § 23 odst. 3 zákona o advokacii , a žalobkyně tak byla povinna dle § 18c odst. 3 tohoto zákona doložit, že se bezúspěšně pokoušela oslovit alespoň dva advokáty. Jelikož žalobkyně nic takového nedoložila (ba ani netvrdila), nesplnila podmínky pro vyhovění své žádosti.
26. Není pravda, že dosud nebyla soudy vyřešena otázka, zda se novela zákona o advokacii měla či neměla projevit v § 18 odst. 2 zákona o advokacii za účelem vytvoření právního rámce i pro majetné žadatele. Zdejší soud v mnoha svých rozsudcích potvrdil, že novelizované znění zákona o advokacii výslovně stanoví právní rámec i pro žádosti o určení advokáta pro poskytnutí právní služby za úplatu. Ponechání původního znění § 18 odst. 2 a § 18c odst. 3 zákona o advokacii i po novelizaci podle soudu nepochybně obstojí. Tato ustanovení nijak nebrání žadatelům domáhat se poskytnutí právní služby, ať již bezplatné, nebo za úplatu. Zákonodárce tak nemusel tyto podmínky nově přehodnocovat či uvádět do souladu s nálezem Pl. ÚS 44/21 . Pokud žalobkyně namítá, že možnost žádat o poskytnutí právní služby za úplatu není výslovně uvedena v § 18 odst. 2 zákona o advokacii , soud na tom nevidí nic nezákonného či snad protiústavního. Právě § 18 odst. 2 písm. b) zákona o advokacii totiž odkazuje na právní služby podle § 18c téhož zákona. Z § 18c odst. 3 je pak zřejmé rozdělení určení advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně a za úplatu. O mezeru v zákoně se zjevně nejedná.
27. Soud dále vycházel z toho, že po nálezu sp. zn. Pl. ÚS 44/21 byla zřejmá potřeba novelizace zákona o advokacii , neboť nález část § 18c odst. 1 zákona o advokacii zrušil s účinností k 31. 12. 2023. Z logiky věci byl zřejmý předmět novelizace, tedy to, že se bude týkat úpravy, která bude reagovat na zmíněný nález, tj. že zejména umožní určení advokáta k poskytování právních služeb i za úplatu. V tom pak dle soudu přijatá novela souvisí i s konsolidací veřejných rozpočtů, neboť v zákoně o advokacii byly upraveny podmínky jak pro případy, kdy nebude pro právní službu určen advokát na náklady státu (tj. veřejného rozpočtu), tak podmínky, kdy se tak naopak na náklady státu stane. Proto, byť je třeba obecně považovat za nežádoucí, jsou-li jedním zákonem novelizovány zákony, které spolu obsahově bezprostředně nesouvisejí (srov. nález z 31. 8. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 24/07 ), nejedná se o vadu, která by v tomto případě způsobovala protiústavnost zákona.
28. Soud tedy již po několikáté uvádí, že povinnost uvést v žádosti jména dvou advokátů, kteří odmítli žadateli právní službu poskytnout, nepovažuje za protiústavní. Jde naopak o logický a přiměřený požadavek, jak již uvedl výše. Ostatně ani sama žalobkyně neuvádí žádné konkrétní a srozumitelné důvody, proč by znění zákona o advokacii provedené novelou mělo být v rozporu s ústavním pořádkem.
29. Lze shrnout, že napadená rozhodnutí netrpí žádnou z vad, která by mohla způsobovat jejich nicotnost (§ 77 odst. 1 správního řádu ). V případě napadených rozhodnutí totiž existuje zákonný podklad pro jeho vydání, jímž je shora citovaná právní úprava obsažená v zákoně o advokacii , podle které žalovaná rozhodla o žádosti žalobkyně o určení advokáta.
30. Pokud jde o důvod neurčení advokáta spočívající v neuvedení dvou oslovených advokátů, napadená rozhodnutí v rámci soudního přezkumu obstála. Již z tohoto důvodu soud nemůže přistoupit ke zrušení napadeného rozhodnutí.
31. Soud nicméně pro úplnost uvádí, že u rozhodnutí č. j. 10.04-000130/25-0002, č. j. 10.04-000128/25-0002 a č. j. 10.04-000129/25-0002 nesdílí závěr žalované o nevčasnosti žádostí. Žalovaná obdržela žádosti dne 10. 10. 2025, tedy deset dnů před skončením lhůty k podání příslušných ústavních stížností. Posuzováním včasnosti žádosti žalovaná nerozhoduje o včasnosti ústavní stížnosti samotné, nýbrž o splnění samostatné podmínky uvedené v § 18 odst. 2 zákona o advokacii . Nemůže však vycházet z arbitrárně určené doby, kterou podle své úvahy potřebuje pro rozhodnutí a kterou následně potřebuje advokát pro přípravu podání.
32. Judikatura Nejvyššího správního soudu připouští, že žádost může být opožděná i před uplynutím lhůty pro úkon, k němuž má být advokát určen, avšak jen tehdy, jestliže už objektivně nelze advokáta určit a požadovanou právní službu včas poskytnout. Takový závěr nelze založit pouze na úvaze žalované o obvyklé době potřebné k převzetí a přípravě věci. Srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2023, č. j. 9 As 122/2022 -36, a ze dne 20. 11. 2025, č. j. 6 As 293/2023 -38. Předstih deseti dnů za okolností této věci nepředstavuje dobu, v níž by bylo objektivně vyloučeno advokáta určit a právní službu poskytnout. Tento dílčí nesprávný důvod však nemá vliv na zákonnost uvedených tří rozhodnutí, neboť každé z nich obstojí na samostatném důvodu vyloženém výše. Uvedená rozhodnutí žalované nejsou pro tuto dílčí právní chybu nepřezkoumatelná: žalovaná v nich uvedla rozhodné časové údaje i úvahy, které ji k závěru o nevčasnosti vedly, takže soud mohl tento závěr plně přezkoumat a korigovat.
33. Námitka prodlení žalované nemůže na uvedeném závěru nic změnit. Povinnost určení advokáta bez zbytečného odkladu podle § 18c odst. 5 zákona o advokacii se vztahuje na žadatele, který osvědčil splnění zákonných podmínek; žalobkyně takové splnění neosvědčila. I kdyby žalovaná obecnou lhůtu podle § 71 správního řádu nedodržela, tato skutečnost by nemohla založit jejich nicotnost ani důvod ke zrušení.
IV.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
34. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
35. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měla plný úspěch žalovaná, avšak žalované v řízení žádné náklady nad rámec jejích běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 24. srpna 2026
Milan Tauber v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.