Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
5DBDF1C76DF94858C1258E95004D3D2A.html
HTML · 18.22 KB
No categories available
20 Cdo 1338/2026
20 Cdo 1338/2026-262
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Československé obchodní banky, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 00001350, zastoupené Mgr. Lenkou Heřmánkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Jankovcova 1569/2c, proti povinnému P. H., zastoupenému Mgr. Jakubem Beránkem, advokátem se sídlem v České Lípě, Děčínská 361/7, pro 48 959,19 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp.zn. 24 EXE 291/2021 -200, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. 12. 2025, č. j. 30 Co 321/2025 -215, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v České Lípě (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 22. 10. 2025, č. j. 24 EXE 291/2021 -200, zastavil řízení o návrhu povinného na ustanovení zástupce z řad advokátů a o návrhu povinného na zastavení exekuce (výrok I a II) a zamítl návrh povinného na vydání předběžného opatření (výrok III).
2. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil a ve výroku II jej potvrdil ve správném znění, že se řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 16. 4. 2025, doplněné podáními ze dnů 30. 4. 2025 a 14. 10. 2025, zastavuje.
3. Odvolací soud došel k závěru, že povinný v nových žádostech o ustanovení zástupce z řad advokátů podaných dne 16. 4. 2025 a 14. 10. 2025 oproti své předchozí žádosti ze dne 30. 4. 2024, o které již bylo pravomocně rozhodnuto usnesením okresního soudu ze dne 19. 7. 2024, č. j. 24 EXE 291/2021 -126 se závěrem, že povinnému není možné zástupce ustanovit, neboť povinný uplatňuje své právo zřejmě bezúspěšně, neuvádí nové skutečnosti, jež by odůvodňovaly změnu poměrů. Co se týče návrhu povinného na zastavení exekuce zjistil, že povinný žádá o zastavení exekuce rovněž v podáních ze dne 30. 4. 2025 a 14. 10. 2025. Konkrétně v podání ze dne 30. 4. 2025 povinný žádá o „okamžité zastavení a zrušení těchto lichvářských, diskriminačních a podvodných falešných exekucí č. j. 9 E 17/2017 a 24 EXE 291/2021 včetně všech v ní vydaných exekučních příkazů a usnesení k podvodnému uloupení poctivě nabytého majetku“. I v tomto podání povinný označuje exekuční řízení za podvodné a účelově vykonstruované za využití justiční a exekuční moci. V podání ze dne 14. 10. 2025 pak povinný žádá „vydání předběžného opatření a zrušení nestoudného usnesení č. j. 30 Co 187/2025 -186 ze dne 28. 8. 2025 a zrušení falešné podvodné exekuce vedené k vymožení 48 959,19 Kč s příslušenstvím“. Uvádí, že oprávněné „žádné finanční prostředky nedluží“, a dále poukazuje na „podvodné a nemravné justiční křivdy a manipulace“. Z uvedeného je zřejmé, že povinný v návrhu na zastavení exekuce ze dne 16. 4. 2025 ani v jeho doplnění ze dne 30. 4. 2025 a ze dne 14. 10. 2025 neuvádí nové skutečnosti ve srovnání s těmi, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto usnesením okresního soudu ze dne 23. 1. 2024, č. j. 24 EXE 291/2021 -86, se závěrem, že nejsou dány důvody pro zastavení exekuce z titulu vad exekučního titulu. Tyto závěry byly potvrzeny usnesením odvolacího soudu ze dne ze dne 20. 5. 2024, č. j. 30 Co 58/2024 -100. I v podání ze dne 16. 4. 2025 povinný vyjma (zcela nepřípustných hrubých invektiv a lživých obvinění) zpochybňuje pohledávku, jejíž existence byla deklarována pravomocným a vykonatelným exekučním titulem, jehož zákonnost povinný také opakovaně zpochybňuje, přitom používá totožnou argumentaci jako v případě návrhu ze dne 13. 11. 2023. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že povinný v návrhu ze dne 16. 4. 2025 neuplatnil okolnosti, jež by bylo možno hodnotit jako nové ve srovnání s těmi, s nimiž se již soud vypořádal v předchozím rozhodnutí. Z toho důvodu je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, pro kterou je třeba řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce zastavit.
4. Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním z důvodu, že se tento soud v napadeném rozhodnutí odklonil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jelikož se zaměřil pouze na otázku překážky věci pravomocně rozhodnuté a argumenty povinného posoudil jako totožné, aniž by návrh posoudil i z pohledu argumentace jeho nemajetnosti, neúčelného a nehospodárného vedení exekuce. Odvolací soud dle něj pochybil, pokud otázku nemajetnosti a účelnosti dalšího vedené exekuce nezkoumal. Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. 20 Cdo 4038/2017 . Dodává, že zásadou exekučního řízení je, že exekuci nelze zastavit pro nemajetnost povinného, aniž by si soud vyžádal zprávu exekutora o poměrech povinného poskytující ucelený obraz o jeho nemajetnosti, anebo že soudní exekutor dosud nevyčerpal všechny možnosti způsobu provedení exekuce a nemá dosud ukončenou lustraci majetku povinného, a lze tak pro futuro očekávat upřesnění aktuálních i budoucích majetkových poměrů povinného, popř. poskytnutí dalších podkladů a informací ze strany exekutora. Teprve v případě, že by ani v budoucnu nebylo možné očekávat vymožení alespoň části pohledávky oprávněného, bude namístě stav nedobytnosti pohledávky promítnout do zastavení exekuce. Vztah délky exekuce a jejího zastavení Nejvyšší soud posuzoval například v usnesení ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 338/2018 , v níž formuloval závěry, že ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř. “¨), na jehož základě lze exekuci zastavit pro tzv. bezúčelnost (pro nemajetnost povinného) má být aplikováno zdrženlivě. Okolnosti, pro které má být exekuce z tohoto důvodu zastavena, musí působit intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem exekuce totiž je, aby byla provedena, nikoli zastavena. Míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému a která je zásadně limitována tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3904/2014 , a ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 6004/2017 ). Povinný je nemajetný, přičemž se proti němu vede řada exekučních řízení, přičemž touto exekucí nebylo ničeho vymoženo, přičemž neexistuje ani reálná perspektiva, že povinný v budoucnosti nabude majetku, z něhož by bylo možné náklady exekuce a alespoň zčásti i plnění, které je vymáháno, uspokojit. Z těchto důvodů zde podmínky pro zastavení exekuce jsou splněny. Argumentační neobratnost nelze vykládat k tíži povinného, avšak z jeho podání tuto argumentaci seznat lze, a proto odvolací soud pochybil, pokud zkoumal pouze otázku vad exekučního titulu, respektive překážku věci rozhodnuté, čímž se odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu v otázce bezúčelně vedené exekuce. S ohledem na výše uvedené povinný navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
5. Podle oprávněné dovolání povinné nesplňuje podmínky přípustnosti dovolání dle ust. § 237 o. s. ř. o. s. ř. Povinný v původním dovolání uvádí pouze shluk vulgarit a tvrzení, které nikterak nesouvisí s exekučním řízením, přičemž pouze opakovaně obstruuje řádný průběh exekučního řízení. V doplnění dovolání není tvrzeno, že by napadené rozhodnutí záviselo na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, proto povinný navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání povinného odmítl.
6. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. ), dále jen o. s. ř. o. s. ř. , a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
7. Povinný namítá, že se odvolací soud nezabýval otázkou posouzení nemajetnosti v tom smyslu, zda nemá být exekuce zastavena podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. o. s. ř. , a že si měl vyžádat zprávu soudního exekutora o poměrech povinného poskytující ucelený obraz o jeho nemajetnosti. Přehlédl však, že na posouzení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nestojí. Odvolací soud v souzené věci posuzoval totožnost namítaných skutečností povinného týkajících se vad exekučního titulu s námitkami, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto soudem prvního stupně dne 23. 1. 2024, č. j. 24 EXE 291/2021 -86, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 20. 5. 2024, č. j. 30 Co 58/2024 -100, přičemž dospěl k závěru, že povinný v nynějším odvolacím řízení žádné nové skutečnosti nenamítá, tudíž se jedná o překážku věci pravomocně rozhodnuté. Jelikož povinný v návrhu na zastavení exekuce ani v následném odvolání netvrdil žádné skutečnosti týkající se jeho nemajetnosti a toho, že výtěžek, kterého bude exekucí dosaženo, nepostačí ani ke krytí nákladů (srov. § 268 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. o. s. ř. ), soud prvního stupně, resp. odvolací soud se posouzením těchto skutečností ani nezabýval, když při svém rozhodování vycházel pouze z dovolatelem uplatněných námitek.
8. Současně je třeba pro úplnost uvést, že dovolání vůči výrokovým částem ohledně zastavení řízení o návrhu povinného na ustanovení zástupce z řad advokátů není podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. o. s. ř. přípustné.
9. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
10. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 9. 2026
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.předsedkyně senátu