Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 A 18/2026 - 41

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Loudové a soudkyň JUDr. Dany Černé a Mgr. Kateřiny Peroutkové ve věci

žalobkyně: EGER CZ, s. r. o., IČO: 09855769

se sídlem Korunní 2569/108, 101 00 Praha 10

zastoupená advokátem JUDr. Michaelem Švarcem, DiS

se sídlem Koterovská 633/29, 326 00 Plzeň

proti

žalované: Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát

se sídlem Gorazdova 1969/24, 120 00 Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 1. 2026, č. j. ČOI 185685/25/O100/Hl/Št

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 6. 1. 2026, č. j. ČOI 185685/25/O100/Hl/Št (dále jen „napadené rozhodnutí”), kterým žalovaná změnila rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorát Středočeský a Hl. města Praha (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 14. 11. 2024, č. j. ČOI 141358/24/1000 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a to tak, že původní pokutu uloženou správním orgánem ve výši 150 000 Kč žalovaná snížila na pokutu ve výši 80 000 Kč, přičemž ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V prvostupňovém rozhodnutí byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání přestupků, a to pro porušení čl. 11 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/425 ze dne 9. 3. 2016 o osobních ochranných prostředcích a o zrušení směrnice Rady 89/686/EHS (dále jen „nařízení o OOP“) a naplnění skutkové podstaty přestupku podle , o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, v rozhodném znění (dále jen „ “), kdy byla žalobkyni za tato jednání rozhodnutím správního orgánu I. stupně uložena pokuta ve výši 150 000 Kč a dále jí byla uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 2 500 Kč.

2. Žalobkyni je kladeno za vinu, že jako distributor dle § 3 písm. g) zákona o posuzování shody před uvedením 10 ks balistických plátů na trh neověřila splnění požadavků dle čl. 11 odst. 2 nařízení EU o OOP, čímž měla spáchat přestupek podle § 54 odst. 4 písm. b) zákona o posuzování shody. Konkrétně výrobky neměly označení CE, chyběl návod v češtině, EU prohlášení o shodě (ani alternativně internetový odkaz na něj) a údaje o dovozci.

II. Žalobní body

3. Žalobkyně namítá, že žalovaná nesprávně považuje balistický plát za osobní ochranný prostředek (dále jen „OOP“) dle nařízení o OOP, na který nedopadají výjimky dle čl. 2 odst. 2 tohoto nařízení. Žalobkyně naopak tvrdí, že jde o prostředek určený k sebeobraně, a tudíž spadá pod výjimky dle čl. 2 odst. 2 písm. b) nařízení. Nesouhlasí také s tím, že žalovaná své závěry opřela o nezávaznou výkladovou Příručku PPE Regulation Guidelines - Guide to application of Regulation EU 2016/425 on personal protective equipment (dále jen „Příručka k nařízení o OOP“) místo přímého výkladu nařízení.

4. Žalobkyně dále tvrdí, že na balistický plát dopadá výjimka dle čl. 2 odst. 2 písm. a) nařízení o OOP jako na vybavení speciálně navržené pro ozbrojené síly. Namítá rovněž nedostatečnou určitost nařízení o OOP a odmítá její nahrazení nezávaznými dokumenty Evropské komise. Je třeba trvat na tom, aby právní úprava byla natolik konkrétní, aby bylo zřejmé, jakými povinnostmi své adresáty váže.

5. Dále uvádí, že podle českého práva jde o vojenský materiál ve smyslu Přílohy č. 1, SVMe 13 písm. d) bod 2 vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu, v dohodě s Ministerstvem zahraničních věcí, Ministerstvem obrany a Ministerstvem vnitra, č. , o provedení některých ustanovení , o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), podle něhož vojenským materiálem jsou také pevné pancéřové pláty pro osobní ochranu poskytující balistickou ochranu úrovně III nebo vyšší, případně „srovnatelné standardy“. Tuto klasifikaci potvrzuje i licence vydaná Ministerstvem průmyslu a obchodu, se kterou byl v souladu se zákonem vydán souhlas Ministerstva vnitra i Ministerstva zahraničních věcí, a v níž je žalobkyně uvedena jako konečný uživatel. Z této licence je zřejmé, že příslušná ministerstva klasifikují balistický plát a další zde uvedené položky jako vojenský materiál.

6. Dle české právní úpravy se tedy jedná o vojenský materiál, který je určen pro použití ozbrojenými silami. Prodej balistického plátu je prostřednictvím běžných e-shopů koncovým spotřebitelům striktně omezen, resp. zakázán. Prodej tohoto produktu bez označení CE je v souladu s platnou legislativou přípustný výhradně pro potřeby ozbrojených složek České republiky spadající pod resorty Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany.

7. Společnost ARMED STORE s.r.o. ve své poptávce nespecifikovala požadavek na balistické panely určené pro civilní trh běžným spotřebitelům, které by měly požadované označení CE. Z veřejně dostupných dokumentů, zejména z Registru smluv, je zřejmé, že společnost ARMED STORE s.r.o. je významným dodavatelem pro výše uvedené resorty. Žalobkyně tak předpokládala, že poptávané zboží je určeno právě pro tyto subjekty, které pod zákonnou povinnost prodeje označeného zboží nespadají.

8. Ani pokud žalovaná dospěla k závěru, že na balistický plát se nevztahují výjimky uvedené v čl. 2 odst. 2 nařízení, nemohla shledat, že žalobkyně spáchala uvedené přestupky. Zcela podstatné v tomto ohledu je, že žalobkyně neprovozuje prodej balistických plátů koncovým uživatelům (tedy spotřebitelům). Naopak žalobkyně balistický plát prodala v rámci podnikatelského styku jinému podnikateli, který jej až následně nabízel spotřebitelům. Podnikání žalobkyně není založeno na prodeji koncovým zákazníkům, neboť provozuje velkoobchodní prodej pro další podnikatelské subjekty a státní složky. To potvrzuje i žalovaná, která v napadeném rozhodnutí konstatovala, že v případě žalobkyně není pojem „spotřebitel“ relevantní.

9. Žalovaná navzdory tomu dovozuje odpovědnost s odkazem na nezávazný a doporučující dokument Evropské komise s názvem „Modrá příručka“ k provádění pravidel EU pro výrobky 2016 (2016/C 272/01), na základě kterého dochází žalovaná k závěru, že „výrobek je dodán na trh, je-li dodáván na trh Unie za účelem distribuce, spotřeby nebo použití v rámci obchodní činnosti“. Žalobkyně opětovně odkazuje na doporučující charakter, který příručky tohoto typu mají, a proto její obsah nelze aplikovat způsobem, kterým činí žalovaná.

10. Hlavním účelem právní úpravy je ochránit spotřebitele jakožto koncového zákazníka, neboť si nelze představit, že by absence požadovaného označení mohla jakkoliv poškodit společnost ARMED STORE s.r.o., respektive jakékoliv jiné podnikatelské subjekty. S ohledem na smysl a účel právní úpravy tak lze konstatovat, že pokud by měl mít balistický plát označení CE, pak by ho měl mít při prodeji koncovým zákazníkům, tedy spotřebitelům. Tomu odpovídá i text čl. 11 odst. 2 nařízení, když sice pojem „trh“ není v tomto ustanovení dále specifikován, platí však, že požadovaná označení a další doklady musí mít v „jazyce snadno srozumitelném spotřebitelům a ostatním konečným uživatelům“.

11. Povinnost označení CE se na předmětné výrobky vztahuje pouze v případě, pokud jsou uvedeny na trh pro spotřebitele, neboť v opačném případě by uvedené povinnosti nemohla žalobkyně obstát, pokud by ona sama, anebo její odběratelé, poskytovali produkt do více zemí EU, kde jsou odlišné úřední jazyky.

12. Žalobkyně zdůrazňuje, že přímý nákup běžným civilním spotřebitelem je v rámci její distribuční sítě zcela vyloučen. Žalobkyně respektuje zákonné podmínky prodeje balistické ochrany, kdy její vnitřní mechanismy neumožňují prodej tohoto materiálu nepovolaným osobám, a tak k prodeji balistického plátu běžnému spotřebiteli nemohlo dojít. Dle názoru žalobkyně nelze vybrat jeden z článků dodavatelské soustavy balistického plátu na trh a sankcionovat tento článek pro nějakou vlastnost produktu. Žalovaná měla dojít k závěru, že předmětná povinnost tíží toho, kdo produkt uvede na trh pro spotřebitele, a nikoliv žalobkyni. Postup správních orgánů považuje za vadný a diskriminační, neboť žalobkyně je pouze jeden ze článků dodavatelské soustavy, který shledaly vinným ze spáchání protiprávního jednání, přestože se v tomto případě ani nejedná o subjekt, který by prodával produkt spotřebitelům, a dokonce ani o subjekt, který by produkt uvedl na trh v EU.

13. Žalobkyně shrnuje sporné právní otázky: zda balistický plát je OOP dle nařízení o OOP, zda se na něj vztahují výjimky, a případně zda povinnosti dopadají i na subjekty, které výrobek neprodávají spotřebitelům. Navrhuje také, aby soud zvážil předložení předběžné otázky k výkladu předmětného nařízení. Obě rozhodnutí považuje žalobkyně za nezákonná a zatížená vadami řízení, a proto navrhuje jejich zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované

14. Žalovaná poukázala na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 11. 2025, č. j. -165, který dovodil, že výjimka dle čl. 2 odst. 2 písm. a) se vztahuje jen na prostředky výhradně určené pro vojenské nebo policejní účely, což neprůstřelné či protiúderové prostředky nesplňují ani dle Příručky k nařízení o OOP. Výjimka necílí na druh zboží, ale na subjekty, kterým je daný prostředek výhradně určen. Dále soud konstatoval, že klasifikace jako „vojenský materiál“ dle není pro výklad nařízení o OOP rozhodná, neboť tento předpis podle svého zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/43/ES o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství, ve znění směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2025/290, jejíž cílem je zjednodušit pravidla a postupy pro transfer produktů pro obranné účely uvnitř Společenství za účelem zajištění řádného fungování vnitřního trhu ( ). Zjevně se tedy jedná o úpravu směřující ke zjednodušení obchodu a převodu vojenského materiálu mezi státy. Podle této směrnice se tímto převodem rozumí převoz nebo pohyb produktu pro obranné účely od dodavatele k příjemci v jiném členském státě. Z takového předpisu pak není možné vyvozovat definici pojmu uvedeného v nařízení o OOP, jež si klade za cíl zajištění ochrany zdraví a bezpečnosti jednotlivých uživatelů (spotřebitelů) a upravuje podmínky pro uvedení na trh koncovými distributory. Oba předpisy se totiž vztahují na odlišné situace. Současně soud vyloučil i aplikaci výjimky dle písm. b) nařízení o OOP, neboť nesouhlasil s výkladem žalobkyně, která namítala, že prostředky navržené pro sebeobranu mohou chránit uživatele nikoliv pouze před cíleným útokem, ale též před nedbalostním útokem. Tato teze totiž neodpovídá výkladovému ustanovení Příručky k nařízení o OOP, podle něhož se nařízení neaplikuje např. na obranné spreje nebo jiné odstrašující zbraně. Textu citovaného ustanovení odpovídá, že míří na ochranné prostředky aktivní obrany. Pokud výjimka podle písm. a) nařízení o OOP výslovně připouští aplikaci nařízení o OOP na neprůstřelné prostředky pro bezpečnostní služby, pak se jeví jako nelogické tvrdit, že stejný výrobek spadá pod výjimku druhou, a proto se na něj nařízení o OOP nevztahuje. Za přiléhavou soud považoval argumentaci žalované, která odkazovala na přílohu I nařízení o OOP, v níž je specifikován seznam rizik, před nimiž mají OOP upravené v nařízení uživatele chránit. Výslovně pak upozorňovala na riziko zakotvené v kategorii III písm. I), tedy riziko střelných poranění nebo pobodání nožem.

15. Obdobně Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 15. 10. 2025, č. j. , uvedl, že Příručka k nařízení o OOP jasně stanovuje, že OOP navržené a vyrobené pro vojenské a policejní účely jsou takové OOP navržené a určené k užití výhradně pro takovéto účely. Tato výjimka dopadá na všechny kategorie OOP. Avšak OOP, jež mohou být užity ozbrojenými silami nebo při udržování veřejného pořádku, nenavržené specificky pro tyto účely, spadají pod nařízení o OOP. Vzhledem k tomu, že v případě žalobkyně byla vesta nabízena i spotřebitelům, nemohlo se jednat o výrobky navržené a určené k užití výhradně pro vojenské a policejní účely, proto spadají do působnosti nařízení o OOP.

16. Výrobek byl žalobkyní prodán v rámci běžného obchodního styku na volný trh, a to jiné obchodní společnosti. Žalobkyně ho neprodala ozbrojeným či policejním silám. Výrobek tedy nebyl speciálně navržen pro použití ozbrojenými či policejními silami. Je nutné, aby jako OOP splňoval požadavky dané nařízením.

17. Co se týče předloženého rozhodnutí o udělení licence č. A221500212, týká se dovozu výrobku ze zahraničí podle zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem. Žalobkyně je v něm uvedena jako konečný uživatel. Nevztahuje se tedy na další prodej výrobku žalobkyní. Jak sama žalobkyně v žalobě uvádí, uživatelem výrobku mohl být prakticky kdokoli. Není možné, aby jako OOP nesplňoval právními předpisy stanovené požadavky na takové výrobky.

18. Balistický plát pak slouží pasivní obraně (což uznává i žalobkyně v podané žalobě), není prostředkem aktivní obrany. Na výrobek se tedy nevztahuje ani výjimka podle čl. 2 odst. 2 písm. b) nařízení o OOP, podle které se nařízení neaplikuje na OOP navržené k použití při sebeobraně. Pokud by se výjimka daná tímto ustanovením vztahovala i na prostředky pasivní obrany, neexistovaly by žádné OOP bránící proti střelným poraněním či pobodání nožem, tato kategorie rizik by pak v nařízení nemusela být vůbec specifikována.

19. Pokud jde o odkaz na příručku, žalovaná sice souhlasí s tím, že se jedná o nezávazný

dokument, nicméně ho lze využít při výkladu nařízení a její závěry použít na podporu

argumentace správního orgánu. Díky příručce si nejen správní orgán, ale i adresáti nařízení mohou učinit lepší obrázek o tom, jaká jsou východiska této právní úpravy a jak by mělo být

přistupováno k výkladu ustanovení nařízení (obdobně jako v případě důvodových zpráv

k zákonům či odůvodnění směrnic, nařízení). Obdobné platí i v případě Modré příručky.

20. Otázkou použití výkladových materiálů Evropské komise se v minulosti též zabývaly

správní soudy. Ve výše citovaném rozsudku č. j. -165, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, uvádí: „Uvedená příručka není závazným právním předpisem. Jedná se o výkladovou pomůcku, obdobnou například právním komentářům, běžně využívaným k interpretaci takových předpisů. Její použití k výkladu výjimek popsaných v nařízení OOP tak nic nebrání. Užití výkladových příruček přitom není neznámé ani soudní praxi (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2004, č. j. -37, č. 555/2005 Sb. NSS.; nebo bod 14 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2020, č. j. -37, č. 4144/2021 Sb. NSS).‘‘

21. Žalovaná odkázala na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2024, č. j. 31 A

18/2023-336, podle něhož nezávazné výkladové pokyny Evropské komise sice nejsou právně závazné, ale mají význam pro výklad práva, a poskytují informace o smyslu a účelu právní úpravy z pohledu jejího navrhovatele. Plní tedy důležitou roli, je-li třeba užít teleologického a historického výkladu práva. Soud přitom odkázal i na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále také „NSS“) ze dne 23. 10. 2014, č. j. , který připouští podpůrné použití výkladových pokynů.

22. Odkázala také rozsudek NSS ze dne 30. 3. 2020, č. j. -23, podle něhož skutečnost, že „Modrá příručka“ není právně závazná, nezpochybňuje správnost závěrů správních orgánů. Ty totiž vycházely primárně z definice v ustanovení vnitrostátního zákona a příručku použily pouze jako doplňkový argument, případně jako „interpretační vodítko“.

23. Pokud jde o námitky žalobkyně týkající se toho, že výrobek prodala jiné obchodní společnosti, nikoli spotřebitelům, žalovaná uvádí, že sama žalobkyně uznává, že je prodej balistického plátu prostřednictvím běžných e-shopů koncovým spotřebitelům striktně omezen, respektive zakázán. Přesto ho prodala v běžném obchodním styku jiné obchodní společnosti, která ho následně nabízela široké veřejnosti – výrobek byl prodán v rámci kontrolního nákupu inspektorovi vystupujícímu v postavení spotřebitele (věc vedená správním orgánem pod sp. zn. ČOI 31367/23/2700). Výrobek se objevil na volném trhu, kde si ho mohl zakoupit každý, nelze na něj tedy nahlížet jako na OOP speciálně navržený pro použití ozbrojenými silami nebo při udržování veřejného pořádku. Musel tak splňovat požadavky dané nařízením.

24. Žalovaná má za to, že žalobkyně porušila čl. 11 odst. 2 nařízení, neboť výrobek prodala v běžném obchodním styku, nikoli ve specifickém režimu pro ozbrojené či pořádkové síly. Nezajistila též, aby výrobek nebyl dále prodáván spotřebitelům, či byl určen výhradně těmto složkám. Skutečnost, že odběratel (ARMED STORE s.r.o.) dodává i pro státní složky, neznamená, že se výrobek nemůže dostat na běžný trh.

25. Na žalobkyni lze nepochybně nahlížet jako na distributora ve smyslu čl. 3 odst. 7

nařízení o OOP, podle kterého pro účely tohoto nařízení se rozumí „distributorem“ fyzická nebo

právnická osoba v dodavatelském řetězci, jiná než výrobce nebo dovozce, která dodává OOP

na trh. Podle čl. 3 odst. 2 nařízení pro účely tohoto nařízení se rozumí „dodáním na trh“ dodání

OOP k distribuci nebo použití na trhu Unie v rámci obchodní činnosti, ať už za úplatu, nebo

bezplatně. Není pak rozhodné, zda žalobkyně dodala výrobek k distribuci nebo použití na trhu

Evropské unie. V obou těchto případech se jedná o dodání na trh, žalobkyně je distributorem

a má povinnosti, které jsou dané čl. 11 odst. 2 nařízení. Žalobkyně tedy přímo nemusela být tím,

kdo prodával výrobek konečným uživatelům, resp. spotřebitelům. Povinnosti podle nařízení

musí plnit při dodávání výrobku na trh i za účelem další distribuce (srov. str. 8 a 9 napadeného

rozhodnutí).

26. Povinností distributora je, aby ověřil, zda výrobek je řádně označen a zda jsou k němu přiloženy požadované doklady, návod a informace. Podle čl. 11 odst. 2 nařízení před dodáním OOP na trh distributoři ověří, zda nese označení CE, zda jsou k němu přiloženy požadované doklady a návod a informace stanovené v bodě 1.4 přílohy II v jazyce snadno srozumitelném spotřebitelům a ostatním konečným uživatelům v členském státě, v němž má být OOP dodán na trh, a zda výrobce a dovozce splnili požadavky stanovené v čl. 8 odst. 5 a 6 a čl. 10 odst. 3. Domnívá-li se distributor nebo má-li důvod se domnívat, že OOP není ve shodě s příslušnými základními požadavky na ochranu zdraví a bezpečnost stanovenými v příloze II, nesmí dodat OOP na trh, dokud nebude uveden do shody. Dále, pokud OOP představuje riziko, informuje o tom distributor výrobce nebo dovozce, jakož i orgány dozoru nad trhem.

27. Žalovaná nesouhlasí s žalobkyní v tom, že by výrobek měl mít označení CE až při prodeji koncovým zákazníkům, tedy spotřebitelům. Nic takového z nařízení neplyne. Nařízení naopak výslovně stanovuje, aby OOP plnily požadavky na ně kladené již od počátku – musí být navržené a vyrobené v souladu s těmito požadavky, výrobci musí vypracovat příslušnou technickou dokumentaci, vypracovat EU prohlášení o shodě a umístit na výrobek označení CE, musí též výrobky opatřit příslušnými informacemi (čl. 8 nařízení). Odpovědnost nese každý článek distribučního řetězce a každý článek lze postihnout za nesplnění jemu daných povinností. Z hlediska odpovědnosti za dodržování daných povinností nelze rozlišovat mezi „prvním“ a „dalšími“ distributory. Nic takového z platných právních předpisů neplyne. Nevyplývá z nich ani specifikace „uvedení na trh pro spotřebitele“.

28. Pokud jde o návrh žalobkyně na položení předběžných otázek, žalovaná není toho názoru, že by k tomu byly dány důvody. Výklad předmětných právních předpisů není v daných otázkách nejasný.

IV. Replika žalobkyně

29. Žalobkyně zdůraznila, že balistické panely byly prodávány v režimu vojenského materiálu, což doložila příslušnou licencí, a tudíž nepodléhají povinnosti označení CE. Nezpochybňuje, že pro běžný spotřebitelský trh je označení CE nutné, avšak dotčený materiál byl určen výhradně pro ozbrojené složky České republiky.

30. Žalobkyně tedy figurovala jako jeden článek v obchodním řetězci, distribuující vojenský materiál pro specifického koncového uživatele v podobě ozbrojených složek, přičemž v rámci tohoto legálního řetězce není vyžadována certifikace CE. Pochybila právě společnost ARMED STORE s.r.o., která s materiálem pro ozbrojené složky naložila v rozporu s jeho určením a uvolnila ho v rámci běžného maloobchodního trhu spotřebitelům. Jedná se však o exces a pochybení na straně této společnosti, za které v žádném případě nemůže být žalobkyně odpovědná.

31. Žalovanou odkazovanou judikaturu na tuto situaci nelze použít, neboť ta se týká výhradně situací, kdy došlo k pochybení přímo pokutovaným subjektem, který prodal předmětné zboží přímo spotřebiteli v rámci běžného trhu. V projednávané věci šlo o prodej vojenského materiálu v tzv. režimu B2B (business-to-business), přičemž se jednalo o speciální vojenský materiál určený ozbrojeným složkám, na který nedopadá povinnost označení certifikací CE. Žalobkyně jej dodala společnosti ARMED STORE s.r.o., ta jej však v rozporu s jeho určením poskytla běžným spotřebitelům, za což však nemůže nést odpovědnost žalobkyně.

V. Obsah správního spisu

32. Dne 8. 3. 2023 byla provedena kontrola v provozovně společnosti ARMED STORE s.r.o. Kontrolovaný výrobek (balistické pláty) nebyl označen stanoveným označením CE s číslem oznámeného subjektu; výrobek ani obal výrobku nebyl označen identifikací dovozce; EU prohlášení o shodě nebylo přiloženo, k dispozici nebyla ani internetová adresa, na níž je přístup k EU prohlášení o shodě; k výrobku nebyly přiloženy návod a informace v souladu s bodem 1.4 přílohy II nařízení o OOP.

33. Součástí spisu je dále úřední záznam o zahájení kontroly u žalobkyně, z něhož vyplývá, že na adrese sídla nebyl dne 25. 5. 2023 nikdo ze společnosti zastižen a dle sdělení recepční se jedná o virtuální sídlo společnosti. Úřední záznam o kontrole byl sepsán bez přítomnosti žalobkyně a zaslán do její datové schránky.

34. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 7. 6. 2023 k zaslanému oznámení o zahájení kontroly uvedla, že má za to, že balistický panel spadá pod čl. 2 odst. 2 písm. b) nařízení o OOP, a tudíž nemusí mít označení CE a nevztahuje se na něj toto nařízení. K výzvě správního orgánu I. stupně doložila žalobkyně nabývací doklad výrobku, EU prohlášení o shodě a uvedla, že aktuální skladová zásoba daného produktu je 0 kusů.

35. Součástí spisu je dále protokol o kontrole ze dne 3. 8. 2023, proti němuž žalobkyně dne 8. 8. 2023 podala námitky. V námitkách namítala, že balistické pláty spadají pod výjimku dle čl. 2 odst. 2 písm. b) nařízení o OOP, žalobkyně sama je spotřebitelům neprodávala, výjimky podle písm. a) nařízení o OOP se nedovolává, proto výklad tohoto ustanovení správním orgánem není relevantní. Správní spis obsahuje sdělení o vyřízení těchto námitek dle , o kontrole, ve znění pozdějších předpisů. Námitky žalobkyně byly shledány jako nedůvodné.

36. Dne 21. 3. 2024 bylo žalované doručeno oznámení o zahájení řízení o uložení opatření. Z oznámení vyplývá, že dne 8. 3. 2023 byla kontrolním orgánem správního orgánu I. stupně provedena kontrola obchodní společnosti ARMED STORE s.r.o., s tím, že byla zjištěna a prokázána nabídka balistického plátu SAPI Cut Level IV Stand Alone v prodejní ceně 9 190 Kč za kus. Kontrolním orgánem byla provedena kontrola značení balistického plátu s tím, že bylo zjištěno, že balistický plát byl opatřen štítkem s identifikačními údaji a písemnými informacemi v anglickém jazyce, návod k použití v českém jazyce a informace stanovené v bodě 1.4 přílohy II nařízení v jazyce snadno srozumitelném spotřebitelům a ostatním konečným uživatelům v členském státě, v němž má být OOP dodán, přiloženy nebyly. Dále bylo kontrolním orgánem zjištěno, že byl balistický plát dodán žalobkyní.

37. Rozhodnutím ze dne 23. 4. 2024 správní orgán I. stupně žalobkyni uložil zákaz dodávání na trh a povinnost stažení z trhu nebo z oběhu balistického plátu SAPI Cut Level IV Stand Alone.

38. Příkazem správního orgánu I. stupně ze dne 30. 9. 2024 byla žalobkyně uznána vinnou z porušení právní povinnosti, kdy jako distributor dle ustanovení čl. 3 odst. 7 nařízení o OOP nesplnila své povinnosti dle čl. 11 odst. 2 tohoto nařízení, čímž naplnila skutkovou podstatu přestupku podle § 54 odst. 4 písm. b) zákona o posuzování shody stanovených výrobků. Žalobkyni byla uložena pokuta ve výši 150 000 Kč. Proti tomuto příkazu podala žalobkyně odpor ze dne 8. 10. 2024.

39. Dne 14. 10. 2024 správní orgán I. stupně sdělil žalobkyni, že byly shromážděny podklady pro vydání rozhodnutí.

40. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou z porušení právní povinnosti, kterého se dopustila tím, že jako distributor podle čl. 3 odst. 7 nařízení o OOP před dodáním na trh

10 ks OOP balistický plát SAPI Cut Level IV Stand Alone na základě faktury - daňového dokladu č. 23/01/2016 vystaveného dne 22. 2. 2023 obchodní společnosti ARMED STORE s.r.o., v rozporu s čl. 11 odst. 2 nařízení o OOP neověřila, zda nese označení CE a zda jsou k němu přiloženy požadované doklady a návod a informace stanovené v bodě 1.4 přílohy II v jazyce snadno srozumitelném spotřebitelům a ostatním konečným uživatelům v členském státě, v němž má být OOP dodán na trh, neboť balistický plát nenesl označení CE, nebyl k němu přiložen návod v českém jazyce, nebylo přiloženo EU prohlášení o shodě či alternativně nebyla uvedena internetová adresa, na níž je EU prohlášení o shodě k dispozici a na obalu nebo v přiloženém dokladu nebylo uvedeno jméno, zapsaný obchodní název nebo zapsaná ochranná známka dovozce a poštovní adresa, na níž jej lze kontaktovat, tedy jako distributor dle ustanovení čl. 3 odst. 7 nařízení o OOP nesplnila své povinnosti dle čl. 11 odst. 2 nařízení o OOP, čímž naplnila skutkovou podstatu přestupku podle ustanovení § 54 odst. 4 písm. b) zákona o posuzování shody stanovených výrobků. Za spáchání tohoto přestupku žalobkyni správní orgán I. stupně uložil podle § 54 odst. 5 písm. d) zákona o odpovědnosti za přestupky pokutu ve výši 150 000 Kč. Dále byla žalobkyni uložena povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 2 500 Kč.

41. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. Napadeným rozhodnutím bylo prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že se pokuta ve výši 150 000 Kč byla snížena na 80 000 Kč, ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalovaná shledala, že pokud jde o porovnání výše uložené pokuty s pokutami ukládanými v obdobných případech, pokuta uložená žalobkyni se odchyluje v její neprospěch, neboť nepravomocným rozhodnutím inspektorátu České obchodní inspekce Královéhradeckého a Pardubického byla společnosti ARMED STORE s.r.o. uložena pokuta ve výši 50 000 Kč. I v jiných případech byly uloženy pokuty v nižší výši.

VI. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

42. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán ( věta první , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “), a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí ( ). Po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

43. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle , neboť žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání na základě listin dostupných ve spisovém materiálu. Žalovaná se v poskytnuté lhůtě dvou týdnů nevyjádřila, a tudíž s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila konkludentně.

44. Podle čl. 2 odst. 2 písm. a), b) nařízení o OOP:

„Toto nařízení se nevztahuje na OOP:

a) speciálně navržené pro použití ozbrojenými silami nebo při udržování veřejného pořádku;

b) navržené k použití při sebeobraně, s výjimkou OOP určených pro sportovní činnosti.“

45. Podle čl. 3 odst. 1 nařízení o OOP:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí osobním ochranným prostředkem

a) prostředek navržený a vyrobený k nošení nebo držení osobou pro ochranu před jedním nebo více riziky pro její zdraví nebo bezpečnost;

b) vyměnitelná součást pro prostředky uvedené v písmenu a), jež má zásadní význam pro jejich ochrannou funkci;

c) připojovací systém pro prostředky uvedené v písmenu a), který není držen ani nošen osobou, je navržen k připojení daného prostředku k vnějšímu zařízení nebo ke spolehlivému kotvicímu bodu, není navržen k trvalému připevnění a nevyžaduje připevňovací činnosti před použitím.“

46. Podle čl. 11 odst. 2 nařízení o OOP:

„Před dodáním OOP na trh distributoři ověří, zda nese označení CE, zda jsou k němu přiloženy požadované doklady a návod a informace stanovené v bodě 1.4 přílohy II v jazyce snadno srozumitelném spotřebitelům a ostatním konečným uživatelům v členském státě, v němž má být OOP dodán na trh, a zda výrobce a dovozce splnili požadavky stanovené v čl. 8 odst. 5 a 6 a čl. 10 odst. 3.

Domnívá-li se distributor nebo má-li důvod se domnívat, že OOP není ve shodě s příslušnými základními požadavky na ochranu zdraví a bezpečnost stanovenými v příloze II, nesmí dodat OOP na trh, dokud nebude uveden do shody. Dále, pokud OOP představuje riziko, informuje o tom distributor výrobce nebo dovozce, jakož i orgány dozoru nad trhem.“

47. Podle § 3 písm. g) zákona o posuzování shody: „Pro účely tohoto zákona se rozumí distributorem osoba, s výjimkou výrobce nebo dovozce, která v dodavatelském řetězci výrobek dodává na trh.“

48. Podle § 54 odst. 4 písm. b) zákona o posuzování shody: „Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že jako osoba, která podle příslušného nařízení Evropské unie je výrobcem, zplnomocněným zástupcem, dovozcem nebo distributorem nesplní některou z povinností vyplývajících z příslušného nařízení Evropské unie.“

49. Soud neshledal důvodnou námitku žalobkyně ohledně nedostatečné určitosti nařízení o OOP a nevhodnosti výkladu ustanovení tohoto nařízení na základě nezávazné Příručky k nařízení o OOP a Modré příručky. Žalobkyně namítala, že právní úprava musí být dostatečně konkrétní na to, aby bylo zřejmé, jakými povinnostmi své adresáty váže.

50. Podle rozsudku NSS ze dne 12. 8. 2021, č. j. -48: „[v] souladu se zásadou nullum crimen sine lege certa […] správní orgán, jemuž zákon dává pravomoc v určité oblasti jeho působnosti ukládat sankce, tak může činit jen v těch případech, kdy zákon dostatečně jasně a určitě stanoví trestnost protiprávního jednání s jednoznačně stanovenými znaky a kdy za takové protiprávní jednání stanoví sankci. Jednání, které má být považováno za správní delikt, musí být zákonodárcem výslovně označeno v zákoně jako trestné a musí být také vymezeno způsobem nevzbuzujícím pochybnost. Skutkové podstaty deliktů (trestních i správních) nelze vykládat rozšiřujícím způsobem, a rozšiřovat tak odpovědnost adresátů veřejné moci.“

51. Podle rozsudku NSS ze dne 19. 4. 2007, č. j. -96: „[d]efinování skutkové podstaty […] musí být dostatečně určité, konkrétní a jednoznačné, neboť jen tak bude odpovídat ústavní kautele vyjádřené explicitně pro trestné činy v d v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, již však v zásadě není důvodu nepoužít i na správní delikty. […] Aby postih za správní delikt odpovídal požadavku předvídatelnosti právní regulace a umožnil každému předem ‚volit‘ mezi jednáním v souladu se zákonem (za které nebude postižen) a jednáním v rozporu se zákonem, za něž mu hrozí postih veřejnoprávní sankcí, musí mít dostatečnou možnost předem rozpoznat, jaké jednání je zákonem či judikaturou považováno za zákonné a jaké za protiprávní.“

52. Nejvyšší správní soud v minulosti zároveň konstatoval, že vlastností každé právní normy je určitá míra obecnosti, která ji umožňuje aplikovat na skutkově různé situace, a skutečnost, že skutkovou podstatu přestupku je třeba vyložit i za pomoci jiných než jen jazykových výkladových metod, bez dalšího neznamená, že není dodržen požadavek určitosti právní úpravy jako podmínky trestnosti (rozsudek ze dne 31. 3. 2025, č. j. -51, bod 51). Ani pouhá skutečnost, že právní norma obsahuje neurčitý právní pojem, nepředstavuje překážku pro uložení sankce. To je dle judikatury NSS možné i na základě neurčitých právních pojmů, které již ze své podstaty musí být dotvářeny výkladem, jenž nemusí být zcela triviální a zřejmý na první pohled (srov. rozsudky ze dne 23. 8. 2018, č. j. -45, ze dne 28. 11. 2022, č. j. -144, ze dne 27. 6. 2023, č. j. -45, č. 4507/2023 Sb. NSS, či ze dne 19. 9. 2024, č. j. -35).

53. Z citované judikatury vyplývá, že určitá potřeba výkladu ustanovení zákona či nařízení neznamená, že není dodržen požadavek určitosti právní úpravy. Příručka k nařízení o OOP a Modrá příručka, jejichž obsah je dostupný i pro žalobkyni, je relevantním a transparentním podkladem pro výklad nařízení. První vydání Příručky k nařízení o OOP je z dubna 2018 a Modrá příručka byla vydána již v roce 2016, byly tudíž dostupné jak žalobkyni, tak žalované. Žalobkyně se s nimi mohla obeznámit a zjistit, za jakých podmínek je možný prodej balistických plátů.

54. Pokud byla neurčitost právní úpravy v žalobě namítána ve vztahu k ustanovení čl. 2 odst. 2 písm. a) nařízení o OOP, lze doplnit, že žalobkyně se z počátku této výjimky vůbec nedovolávala. Ve vyjádření k zahájené kontrole ze dne 7. 6. 2023 namítala jen výjimku dle písm. b), v podání námitky proti kontrole dne 8. 8. 2023 se výslovně vyjádřila, že výklad ustanovení čl. 2 odst. 2 písm. a) nařízení o OOP není relevantní, neboť se žalobkyně této výjimky vůbec nedovolává. Je tedy zřejmé, že žalobkyně v době svého jednání se nedomnívala, že by prodej balistických platů v tomto případě mohl spadat pod výjimku dle písm. a).

55. V případě příručky se jedná o výkladovou pomůcku, obdobnou například právním komentářům, běžně využívaným k interpretaci předpisů. Její použití k výkladu výjimek popsaných v nařízení o OOP nic nebrání. Užití výkladových příruček přitom není neznámé ani soudní praxi (srov. např. rozsudek NSS ze dne 12. 2. 2004, č. j. -37, publ. pod č. 555/2005 Sb. NSS; nebo bod 14 rozsudku NSS ze dne 17. 12. 2020, č. j. -37, č. 4144/2021 Sb. NSS). Výklad žalované je v souladu s účelem nařízení o OOP, jímž je zajištění spotřebitelské ochrany. Soud tak neshledal pochybení v postupu správních orgánů, když při výkladu nařízení o OOP vycházely ze znění Příručky k nařízení o OOP a z Modré příručky.

56. Soud neshledal důvodnou ani námitku žalobkyně, že se nařízení o OOP nevztahuje na balistické pláty, neboť se jedná o OOP speciálně navržené pro použití ozbrojenými silami nebo při udržování veřejného pořádku. Příručka k nařízení o OOP uvádí, že se OOP navržený pro použití ozbrojenými silami nebo při udržování veřejného pořádku rozumí OOP navržený a určený k použití výhradně pro tyto účely. OOP, které mohou být použity armádními nebo policejními silami, ale nejsou pro ně výhradně určeny, spadají pod nařízení. Dále příručka uvádí, že balisticky odolné vesty a prostředky chránící proti bodnutí nožem, např. pro bezpečnostní pracovníky, jsou OOP a nevztahuje se na ně vyloučení týkající se ozbrojených sil nebo udržování veřejného pořádku.

57. Správní orgány tedy nepochybily, když shledaly, že se na balistické pláty, které žalobkyně prodala společnosti ARMED STORE s.r.o., nevztahuje výjimka podle čl. 2 odst. 2 písm. a) nařízení o OOP, neboť z obsahu spisu nic nenasvědčuje závěru, že by se mohlo jednat o OOP navržený a určený k použití výhradně pro účely použití ozbrojenými silami nebo při udržování veřejného pořádku.

58. K obdobnému závěru dospěl i Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci v rozsudku č. j. -165: „S žalobkyní nelze souhlasit v tom, že by na daný případ dopadala výjimka dle čl. 2 odst. 2 písm. a) nařízení OOP. Žalovaná se nemýlila, pokud na straně 5 napadeného rozhodnutí uvedla, že tato výjimka se vztahuje na osobní ochranné prostředky, které jsou navržené a určené výhradně pro vojenské nebo policejní účely. K výkladu čl. 2 odst. 2 písm. a) nařízení OOP využila příručku k nařízení OOP. Ta uvádí, že podstatou výjimky je výhradní určení daného materiálu pro bezpečnostní nebo vojenské složky. Musí tedy jít o materiál, který je způsobem svého provedení zamýšlen výhradně k užití těmito složkami. Příručka k nařízení OOP stanoví, že neprůstřelné ochranné prostředky a ochranné prostředky proti bodnutí nožem, např. pro bezpečnostní služby, kryty výjimkou vztahující se na ozbrojené síly nejsou. Je zřejmé, že daná výjimka necílí na druh zboží, spíše jako na subjekty, kterým je daný prostředek výhradně určen. (…) Balistický plát nabízený a prodávaný žalobkyní proto zjevně nespadá pod výjimku popsanou v čl. 2 odst. 2 písm. a) nařízení OOP, neboť tento ochranný prostředek nebyl (a žalobkyně to zpočátku ani netvrdila) určen výhradně pro bezpečnostní složky.“

59. Soud neshledal důvodnou ani námitku žalobkyně, dle které považovala za relevantní, že podle národní klasifikace – , pevné pancéřové pláty pro osobní ochranu poskytující balistickou ochranu úrovně III (NIJ 0101.06, červenec 2008) nebo vyšší, popřípadě „srovnatelné standardy“, jsou vojenským materiálem. Soud souhlasí s žalovanou, že předmětná vyhláška o provedení některých ustanovení zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, upravuje jiné situace a není z ní možné vyvozovat definice pro účely nařízení o OOP. Samotná skutečnost, že jsou balistické pláty vojenským materiálem ve smyslu zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, neznamená, že se jedná o ochranný prostředek navržený a určený k použití výhradně pro účely použití ozbrojenými silami nebo při udržování veřejného pořádku.

60. Ke shodnému závěru dospěl i Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci v rozsudku č. j. -165: „ Neobstojí ani dílčí námitka žalobkyně, že se jedná o vojenský materiál, neboť tak stanoví , o provedení některých ustanovení , o zahraničním obchodu s vojenským materiálem. Citovaný předpis podle svého zapracovává příslušné předpisy Evropské Unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/43/ES o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství, ve znění směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2025/290), jejichž cílem je zjednodušit pravidla a postupy pro transfer produktů pro obranné účely uvnitř Společenství za účelem zajištění řádného fungování vnitřního trhu ( ). Zjevně se tedy jedná o úpravu směřující ke zjednodušení obchodu a převodu vojenského materiálu mezi státy. Podle citované směrnice se tímto převodem rozumí převoz nebo pohyb produktu pro obranné účely od dodavatele k příjemci v jiném členském státě. Z takového předpisu pak není možné vyvozovat definici pojmu uvedeného v nařízení, jež si klade za cíl zajištění ochrany zdraví a bezpečnosti jednotlivých uživatelů (spotřebitelů) a upravuje podmínky pro uvedení na trh koncovými distributory. Oba předpisy se totiž vztahují na odlišné situace. Bylo by rovněž nelogické, aby mohla žalobkyně volně prodávat na svých internetových stránkách vojenský materiál.“

61. Co se týká rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu o udělení licence ve věci dovozu mimo jiné balistických plátů podnikateli MIL s.r.o., soud konstatuje, že v tomto rozhodnutí je žalobkyně uvedena jako konečný uživatel. Při další distribuci zboží žalobkyní, což již nebylo v souladu s tímto rozhodnutím, se nelze opírat o to, že se jedná o zboží navržené speciálně pro použití ozbrojenými silami.

62. Soud také neshledal podstatným, že společnost ARMED STORE s.r.o. v poptávce nespecifikovala požadavek na balistické panely určené pro civilní trh běžným spotřebitelům a že z registru smluv vyplývá, že tato společnost je významným dodavatelem pro Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany. Skutečnost, že společnost ARMED STORE s.r.o. uzavřela smlouvy s uvedenými resorty, sama o sobě neznamená, že předmětné zboží neprodává i běžným spotřebitelům. Ne všechny výrobky pořizované těmito resorty totiž představují prostředky speciálně navržené pro použití ozbrojenými silami nebo při udržování veřejného pořádku ve smyslu nařízení o OOP. Ani uzavření smluv společností ARMED STORE s.r.o. s předmětnými resorty neznamená, že by se jednalo o její výlučnou činnost a že by zároveň nemohla koupené zboží prodávat spotřebitelům. Zároveň, jak bylo uvedeno výše, z Příručky k nařízení o OOP vyplývá, že rozhodující je, zda se jedná o prostředky určené výhradně pro účely použití ozbrojenými silami nebo při udržování veřejného pořádku, přičemž balisticky odolné vybavení je výslovně OOP pro účely předmětného nařízení.

63. Žalobkyně dále namítala, že na balistický plát dopadá výjimka dle čl. 2 odst. 2 písm. b) nařízení o OOP, neboť se jedná o prostředek navržený k použití při sebeobraně. Příručka k nařízení o OOP výslovně uvádí, že balisticky odolné ochranné vybavení je OOP. Dále Příručka k nařízení o OOP v příloze I k seznamu rizik, před nimiž mají OOP upravené tímto nařízením, uživatele chránit, uvádí, že ve třetí kategorii jsou podle písm. l) střelná poranění nebo bodná poranění nožem. Dále Příručka k nařízení o OOP v této části uvádí: „Osobní ochranné prostředky (OOP) chránící před zraněními způsobenými střelami a bodnutím nožem podle písm. l) zahrnují například vesty chránící pracovníky ostrahy před střelnými poraněními a bodnými zraněními.“ V originálním znění: „PPE protecting against injuries caused by bullets and knife stabs in (l) are for example vests, protecting against bullet wounds and knife stab, for security guards.“

64. Dále žalobkyně namítala, že neprovozuje prodej balistických plátů koncovým uživatelům (tedy spotřebitelům), balistické pláty prodávala jinému podnikateli, přičemž má za to, že povinnost označení CE se na předmětné výrobky vztahuje pouze v případě, kdy jsou uvedeny na trh pro spotřebitele. Žalovaná v napadeném rozhodnutí neshledala, že by tato skutečnost znamenala, že žalobkyně není povinna plnit povinnosti stanovené nařízením o OOP distributorovi, neboť žalobkyně prokazatelně výrobek distribuovala, tedy dodávala na trh, a není podstatné, zda spotřebitelům či jiným subjektům.

65. Podle čl. 3 odst. 2 nařízení o OOP: „Pro účely tohoto nařízení se rozumí: ‚dodáním na trh‘ dodání OOP k distribuci nebo použití na trhu Unie v rámci obchodní činnosti, ať už za úplatu, nebo bezplatně.“

66. Podle čl. 3 odst. 3 nařízení o OOP: „Pro účely tohoto nařízení se rozumí ‚uvedením na trh‘ první dodání OOP na trh Unie.“

67. Podle čl. 3 odst. 6 nařízení o OOP: „Pro účely tohoto nařízení se rozumí ‚dovozcem‘ fyzická nebo právnická osoba usazená v Unii, která uvádí na trh Unie OOP ze třetí země.“

68. Podle čl. 3 odst. 7 nařízení o OOP: „Pro účely tohoto nařízení se rozumí ‚distributorem‘ fyzická nebo právnická osoba v dodavatelském řetězci, jiná než výrobce nebo dovozce, která dodává OOP na trh.“

69. Podle § 3 písm. a) zákona o posuzování shody se pro účely tohoto zákona rozumí dodáváním na trh dodání výrobku k distribuci, spotřebě nebo použití na trhu Evropské unie v rámci obchodní činnosti, ať už za úplatu nebo bezúplatně.

70. Soud konstatuje, že podle zákona o posuzování shody a pro účely nařízení o OOP není rozhodné, zda žalobkyně prodávala balistické pláty přímo spotřebitelům. Podstatné je, že žalobkyně vystupuje jako právnická osoba v dodavatelském řetězci, odlišná od výrobce či dovozce a v rámci své obchodní činnosti dodává OOP na trh. Žalobkyně přitom není výrobcem ani dovozcem, neboť OOP nevyrábí, nedává je navrhnout ani vyrobit a ani neuvedla OOP na trh Unie ze třetí země – žalobkyně balistické pláty zakoupila od jiného subjektu působícího v České republice, a to společnosti MIL s.r.o. Podle článku 3 odst. 2 nařízení o OOP se „dodáním na trh“ rozumí dodání OOP k distribuci nebo použití na trhu Unie v rámci obchodní činnosti, ať už za úplatu, nebo bezplatně. Obdobně i podle § 3 písm. a) zákona o posuzování shody je dodáváním na trh mimo jiné i dodání k distribuci. Tato definice nevyžaduje, aby dodání směřovalo přímo ke konečnému spotřebiteli; postačuje, že výrobek je v rámci obchodní činnosti předán dalšímu subjektu za účelem jeho distribuce nebo použití na trhu Unie. Jestliže tedy žalobkyně balistické pláty v rámci obchodní činnosti za úplatu dodávala jiné obchodní společnosti, naplnila znak „dodání na trh“ ve smyslu uvedeného ustanovení. Měla-li žalobkyně za to, že společnost ARMED STORE s.r.o. pouze dodá zboží resortům, soud musí konstatovat, že pro tuto svou domněnku neměla žádný podklad. Přestože má tato společnost s resorty uzavřené smlouvy, je stejně tak evidentní, že má internetový obchod, v němž nabízí obdobné zboží spotřebitelům. Žalobkyně tak nemohla důvodně předpokládat, že bude zboží dále dodáno výlučně resortům, a nikoli spotřebitelům.

71. Tento výklad pojmu „distributor“ dále potvrzuje i Příručka k nařízení o OOP a Modrá příručka, na kterou Příručka k nařízení o OOP odkazuje. Příručka k nařízení o OOP k tomu uvádí na straně 29 a 30 , že OOP jsou „dodány na trh“ („making available on the market“), pokud jsou dodávány k distribuci, spotřebě nebo použití na trhu Unie v rámci obchodní činnosti, a to buď za úplatu, nebo bezplatně („when supplied for distribution, consumption or use on the Union market in the course of a commercial activity, whether in return for payment or free of charge“). Dále Příručka k nařízení o OOP uvádí, že „dodání na trh“ předpokládá nabídku nebo dohodu (písemnou či ústní) mezi dvěma nebo více právnickými nebo fyzickými osobami o převodu OOP po ukončení fáze výroby, tedy buď převod vlastnictví, nebo fyzické předání OOP výrobcem, jeho zplnomocněným zástupcem v Evropské unii nebo dovozcem osobě odpovědné za jejich distribuci na trhu Evropské unie, případně předání OOP konečnému spotřebiteli, mezilehlému dodavateli nebo uživateli v rámci obchodní transakce, za úplatu či bezplatně, bez ohledu na právní nástroj, na jehož základě se převod uskutečňuje (prodej, výpůjčka, pronájem, leasing, dar nebo jakýkoli jiný obchodní právní nástroj), [“Making available” supposes an offer or an agreement (written or verbal) between two or more legal or natural persons for the transfer of the PPE after the stage of manufacture has taken place, that is, either the transfer of ownership, or the physical hand-over of the PPE by the manufacturer, his authorised representative in the EU or the importer to the person responsible for distributing these onto the EU market or the passing of the PPE to the final consumer, intermediate supplier or user in a commercial transaction, for payment or free of charge, regardless of the legal instrument upon which the transfer is based (sale, loan, hire, leasing, gift, or any other type of commercial legal instrument).“]. Dodáním na trh tedy zjevně není pouze předání spotřebiteli.

72. Modrá příručka (Sdělení Komise „Modrá příručka“ k provádění pravidel EU pro výrobky 2022) popisuje podrobněji, že „[v]ýrobek je dodán na trh, je-li dodáván na trh Unie za účelem distribuce, spotřeby nebo použití v rámci obchodní činnosti, a to buď za úplatu, nebo bezplatně. Toto dodání zahrnuje jakoukoli nabídku za účelem distribuce, spotřeby nebo používání na trhu Unie, která může vést ke skutečné dodávce (např. výzva ke koupi, reklamní kampaně).“ Modrá příručka dále upřesňuje, že se dodávka výrobku pokládá za dodání na trh Evropské unie pouze tehdy, je-li výrobek určen ke konečnému užití na trhu Evropské unie. Dodávka za účelem další distribuce mimo trh Unie se za dodání nepovažuje. Dále Modrá příručka uvádí, že „obchodní činností se rozumí poskytování zboží v rámci podnikání“. Podle příručky „[h]lavní úloha, kterou pojem „dodání“ hraje v harmonizačních právních předpisech Unie, souvisí se skutečností, že všechny hospodářské subjekty v dodavatelském řetězci mají povinnost týkající se sledovatelnosti a musí hrát aktivní úlohu při zajišťování toho, aby na trhu Unie byly v oběhu pouze vyhovující výrobky.“ Příručka v části týkající se definice pojmu „uvádění na trh“ konstatuje: „Pokud výrobce nebo dovozce dodává výrobek poprvé distributorovi nebo koncovému uživateli, je z právního hlediska tato činnost vždy označena jako ‚uvedení na trh‘. Jakákoli následná operace, například od distributora k distributorovi nebo od distributora ke koncovému uživateli, je definována jako dodání.“

73. Příručka k nařízení o OOP a Modrá příručka tedy potvrzují závěr žalované, že žalobkyně při prodeji balistických plátů společnosti ARMED STORE s.r.o. byla v pozici distributora dle nařízení o OOP a balistické pláty „dodala na trh“ k distribuci. Jednalo se totiž o prodej balistických plátů za účelem jejich další distribuce. Žalobkyně přitom netvrdila a ani z ničeho nevyplývá, že by se z důvodu specifických okolností o situaci „dodání na trh“ nejednalo (např. v případě distribuce za účelem distribuce mimo trh Evropské unie). Soud neshledal, že by „dodáním na trh“ pro účely nařízení o OOP mělo být pouze dodání spotřebitelům. Příručka k nařízení o OOP a Modrá příručka jednoznačně za „dodání na trh“ považují i prodej distributorem jinému distributorovi.

74. Soud neshledal důvodnou ani námitku žalobkyně, že s ohledem na smysl a účel právní úpravy lze konstatovat, že pokud by měl mít balistický plát označení CE, pak by ho měl mít při prodeji koncovým zákazníkům, tedy spotřebitelům, neboť nařízení stanovuje, že požadovaná označení a další doklady musí mít v „jazyce snadno srozumitelném spotřebitelům a ostatním konečným uživatelům“. Žalobkyně dovozuje, že se povinnost označení CE na předmětné výrobky vztahuje pouze v případě, kdy jsou uvedeny na trh pro spotřebitele, neboť v opačném případě by uvedené povinnosti nemohla žalobkyně obstát, pokud by poskytovala produkt do více zemí Evropské unie, kde jsou odlišné úřední jazyky.

75. Soud konstatuje, že tento názor žalobkyně nemá oporu ani v nařízení o OOP ani v příručce k tomuto nařízení a v Modré příručce, v níž je uvedeno, že všechny hospodářské subjekty v dodavatelském řetězci musí hrát aktivní úlohu při zajišťování toho, aby na trhu Unie byly v oběhu pouze vyhovující výrobky. Zároveň nelze přisvědčit výkladu žalobkyně, že se povinnost označení CE na předmětné výrobky vztahuje pouze v případě, kdy jsou jí samotnou uvedeny na trh pro spotřebitele, jinak by této své povinnosti nemohla dostát s ohledem na možnost poskytování produktu do více zemí EU s odlišnými jazyky. Soud uvádí, že již samotný výrobce má povinnost zajistit, aby byly k OOP přiloženy návod a informace uvedené v bodě 1.4 přílohy II nařízení v jazyce snadno srozumitelném spotřebitelům a ostatním koncovým uživatelům, který určí příslušný členský stát. Tento návod a informace a veškerá označení musí být jasné, srozumitelné, snadno pochopitelné a čitelné. Příručka k nařízení o OOP k tomu uvádí, že návod a informace musí být vypracovány v jazyce (jazycích) určeném členskými státy, ve kterých má být OOP prodáván. Obdobnou povinnost stanovenou v čl. 10 odst. 4 nařízení o OOP má také dovozce.

76. Výrobce a dovozce měli s ohledem na rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu o udělení licence zřejmě za to, že konečným uživatelem bude žalobkyně. Rozhodla-li se však žalobkyně následně distribuovat toto zboží dalšímu českému distributorovi, který zboží nabízí českým spotřebitelům, měla podle nařízení povinnost zajistit, aby byly k osobním ochranným prostředkům přiloženy návod a informace v českém jazyce. Pokud by společnost ARMED STORE s.r.o. měla v plánu zboží distribuovat i v jiných členských státech, které předem žalobkyni nespecifikovala, bylo by její povinností zajistit, aby byly k OOP přiloženy návod a informace i v jazyce určeném tímto členským státem.

77. Žalobkyně tedy měla před dodáním osobních ochranných prostředků na trh (před prodejem společnosti ARMED STORE s.r.o.) ověřit, zda balistické pláty nesou označení CE, zda jsou k němu přiloženy požadované doklady a návod a informace stanovené v bodě 1.4 přílohy II v jazyce snadno srozumitelném spotřebitelům a ostatním konečným uživatelům v členském státě, v němž byl OOP dodán na trh. V daném případě žalobkyně prodávala balistické pláty české společnosti. Právě z důvodu dodávání na český trh (společnosti, která doručuje zákazníkům na území České republiky), bylo povinností žalobkyně zajistit přiložení návodu a informací v českém jazyce. Zároveň žalobkyně nebyla uznána vinnou z důvodu hypotetické možnosti zakoupení balistických plátů spotřebiteli, ale z důvodu, že tyto balistické pláty, i přičiněním žalobkyně, byly spotřebitelům skutečně dostupné ke koupi, přestože nesplňovaly nařízením požadované podmínky.

78. Soud pro úplnost uvádí, že např. Spolková republika Německo v rozsudku ze dne 27. 10. 2016, ve věci C-220/15 Komise proti Spolkové republice Německo, namítala ve vztahu k směrnici 2007/23, že oznámené subjekty nemohou provádět úplnou kontrolu řádnosti návodů k použití týkajících se pyrotechnických výrobků v okamžiku posouzení jejich shody a jejich označení v úředním jazyce nebo jazycích členského státu, ve kterém jsou předány uživateli, neboť v okamžiku posouzení shody těchto výrobků předmětné členské státy ještě nejsou známy (bod 32). Soudní dvůr k tomu v bodě 63 svého rozsudku odkázal na stanovisko generálního advokáta, který uvedl, že návody k použití, a případně označení, musejí být předmětem kontroly v úředním jazyce nebo jazycích přijímajícího členského státu.

79. Soudní dvůr dále ve věci C-277/15 Servoprax GmbH proti Roche Diagnostics Deutschland poukázal na přílohu I směrnice 98/79, která v bodě 8 části B požadovala, aby prostředky pro sebetestování obsahovaly překlad návodu k použití a údaje na značení do úředního jazyka (úředních jazyků) členských států, ve kterých se prostředek pro sebetestování dostane ke konečnému uživateli. Ve věci C-40/04 Yonemoto Generální advokát ve svém závěru konstatoval, že „V případech, kdy strojní zařízení při svém dovozu není opatřeno ES prohlášením o shodě v některém z jazyků státu, kde bude strojní zařízení užíváno, pak z povinnosti odborné péče, která přísluší dovozci nebo distributorovi, vyplývá, že tuto povinnost musí splnit osoba, která uvádí strojní zařízení do dotyčné jazykové oblasti. To případně platí i pro návod k používání.“ Soud uvádí, že dle rozhodnutí o udělení licence měla být žalobkyně v České republice konečným uživatelem. Rozhodla-li se tímto konečným uživatelem nebýt a dále distribuovala balistické pláty v rámci Evropské unie, byla vázána povinnostmi distributora vyplývajícími z nařízení o OOP.

80. Žalobkyně dále namítala, že nelze vybrat jeden z článků v dodavatelské soustavě balistického plátu na trh a sankcionovat tento článek pro nějakou vlastnost produktu. Žalovaná měla dle názoru žalobkyně dojít k závěru, že předmětná povinnost tíží toho, kdo produkt uvede na trh pro spotřebitele, a nikoliv žalobkyni. Žalobkyně považovala postup žalované za vadný a diskriminační. Soud k tomu uvádí, že minimálně z napadeného rozhodnutí vyplývá, že také společnosti ARMED STORE s.r.o. byla uložena pokuta. Nelze tedy dovodit, že by žalobkyně byla jediným článkem dodavatelské soustavy balistického plátu na trh, který byl sankcionován. Soud tak neshledal, že by byl postup žalované vůči žalobkyni diskriminační. Zároveň, jak bylo uvedeno výše, žalobkyně byla povinnostmi distributora ve smyslu nařízení o OOP také vázána.

81. Žalobkyně navrhovala předložení Soudnímu dvoru předběžných otázek, a to zda balistický plát je OOP dle nařízení o OOP a zda se na něj vztahují výjimky, a případně zda povinnosti dopadají i na subjekty, které výrobek neprodávají spotřebitelům.

82. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 18. 8. 2026, č. j. -39, přerušil řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 11. 2025, č. j. -165, a předložil Soudnímu dvoru dvě předběžné otázky: Jsou balistické pláty prostředkem k sebeobraně dle písm. b) nařízení o OOP? Je v souladu s unijním právem, zejména y základních práv Evropské unie, aby byl uložen trest v souvislosti s porušením povinnosti, jejíž výklad provedl jako první až Soudní dvůr?

83. Nejvyšší správní soud popsal východiska pro posouzení první otázky, uvedl, že výrobci těchto velmi sofistikovaných a silně ochranných osobních prostředků podléhají harmonizované úpravě, která se zaměřuje na ochranu uživatelů, pro které tyto výrobky produkují a jimž je případně prodávají. Balistický plát je primárně součástí vojenského vybavení, které nesouvisí se sebeobranou, ale konfliktem obecně, jde o prostředek pasivní obrany před útokem, resp. zmírnění či úplného nenastoupení jeho následků. Samotný, ani jako součást balistické vesty, tak není primárně určen k aktivní sebeobraně před útočníkem. Prostředek navržený k použití při sebeobraně by při přijetí širokého výkladu slova sebeobrana fakticky zahrnoval velké množství osobních ochranných prostředků a fakticky všechny ochranné prostředky, kterými lze zabránit újmě (riziku ublížení na zdraví nebo smrti). Zcela by se tím vyprázdnila kategorie III písm. l) dle přílohy I nařízení o OOP a osobní ochranný prostředek, na který nařízení klade nejpřísnější požadavky s ohledem na testování jeho vlastností, by zůstal zcela bez unijní regulace, byť by byl určen spotřebitelům. I proto soud vnímá jako určité vodítko pro výklad daného pojmu, že směrnice 89/686 vymezila osobní ochranný prostředek pro sebeobranu výslovně jako například aerosolové rozprašovače či osobní zastrašující prostředky, tedy ve své podstatě prostředky speciálně navržené spíše k aktivní sebeobraně. To znamená nikoliv prostředky, které toliko pasivně brání riziku újmy, ale jimiž se této újmě naopak aktivně předchází. Jdeli o zastrašující prostředky, půjde o úzkou skupinu ochranných osobních prostředků preventivního charakteru vhodných k úniku či sebeobraně, které primárně odrazují od útoku, případně slouží k jeho bezprostřednímu odražení. Nejvyšší správní soud proto vnímá vymezení osobní ochranných prostředků navržených k použití při sebeobraně jako těch, kterými se aktivně předchází nastoupení následku.

84. Výsledek řízení o předběžných otázkách může být významný i pro posouzení nynější věci, nejde však o zcela totožný skutkový stav. Městský soud není soudem rozhodujícím v posledním stupni. Proti jeho rozsudku je přípustná kasační stížnost, v řízení o kasační stížnosti lze posoudit, zda předložené otázky poskytují dostatečný podklad i pro rozhodnutí v nynější věci, případně zda skutkové odlišnosti vyžadují další výklad unijního práva. V projednávané věci žalobkyně otevřela též samostatnou otázku povinností distributora při dodání výrobku jinému podnikateli k další distribuci. Tato otázka není předmětem probíhajícího řízení před Soudním dvorem. Zdejší soud ji nepokládá za výkladově obtížnou, neboť z čl. 3 bodů 2 a 7 a z čl. 11 odst. 2 nařízení o OOP vyplývá, že povinnosti distributora nejsou omezeny na dodání přímo spotřebiteli. S touto problematikou souvisí i otázka určení jazyka snadno srozumitelného spotřebitelům a ostatním konečným uživatelům.

85. S ohledem na uvedené, na možnost kasačního přezkumu a na potřebu rozhodnout věc bez zbytečných průtahů soud neshledal důvod k fakultativnímu přerušení řízení podle

86. Ze všech shora uvedených důvodů neshledal soud žalobu důvodnou, a proto ji podle zamítl.

87. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle Žalobkyně ve věci neměla úspěch, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalované žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v , , a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 15. září 2026

JUDr. Lenka Loudová v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje S. T.