Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
CD811CE5E6116816C1258E91004D3BE0.html
HTML · 85.58 KB
No categories available
4 Tdo 738/2026
4 Tdo 738/2026-557
USNESENÍ
J. G.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného
odmítá
.
Odůvodnění:
I.Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové
(dále jen „soud prvního stupně“, popř.
„nalézací soud“) ze dne 3. 11. 2025, sp. zn. 1 T 10/2025 ,
byl obviněný
J. G.
(dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pod bodem 1 přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 2 zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 2 písm. a) odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, dále pod body 1
až
3 pokračujícím přečinem poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pod body 2 až 3 pokračujícím přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku a pod body 4 až 5 pokračujícím přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že:
v období od 2. 5. 2022 do 5. 5. 2022 v XY, okres XY, na ul. XY
, poblíž bydliště poškozeného
M. H.
, o kterém věděl nebo mohl vědět vzhledem k jeho zdravotnímu a mentálnímu stavu, že má omezenou svéprávnost, tohoto oslovil a využil jeho zdravotního a mentálního stavu s lehkou ovlivnitelností a přesvědčil ho, aby s
ním odjel vlakem z XY
do Hradce Králové, přičemž následně:
1) dne 2. 5. 2022 v 16:29 hodin s vědomím, že M. H., je osoba s omezenou svéprávností a není plně způsobilý právně jednat a pod nepravdivým příslibem získání finanční odměny M. H. přiměl, aby v Hradci Králové v obchodním domě XY, v ul. XY, uzavřel se spol. mBank S.A., organizační složka, IČO: 27943445, smlouvu číslo GAO163146921 o založení bankovního účtu číslo XY, a dále ho přiměl, aby uzavřel smlouvu o úvěru číslo XY ve výši 30.000 Kč, kdy do žádosti o úvěr uvedl kontaktní email XY a telefonní kontakt XY a nepravdivé údaje, že je svéprávný a je plně způsobilý právně jednat, přestože M. H. bylo rozsudkem Okresního soudu v Náchodě, sp. zn. 0 P 96/2009 , ze dne 31. 10. 2017, který nabyl právní moci dne 21. 11. 2017, prodlouženo omezení svéprávnosti na dobu 5 let, a to tak, že není způsobilý samostatně právně jednat vžádných záležitostech s výjimkou běžných záležitostí každodenního života, kdy na základě nedodaných požadovaných podkladů byl ze strany spol. mBank S.A., organizační složka, IČO:27943445, úvěr zamítnutý, čímž mohl poškozené spol. mBank S.A., organizační složka, IČO: 27943445, způsobit škodu ve výši 30.000 Kč,
2) dne 5. 5. 2022 okolo 15:28 hodin s vědomím, že M. H., je osoba s omezenou svéprávností a není plně způsobilý právně jednat a pod nepravdivým příslibem získání finanční odměny M. H. přiměl, aby v Hradci Králové, v OC XY, ul. XY, prostřednictvím společnosti ELSTAK s.r.o., IČO:27489710, uzavřel se spol. COFIDIS s.r.o., IČO: 27179907, smlouvu o revolvingovém úvěru č. 95050987 s úvěrovým rámcem do 10.000 Kč na nákup mobilního telefonu zn. RealmeC21, 64 GB v hodnotě 4.999 Kč, kdy při uzavírání smlouvy o úvěru uvedl kontaktní email XY a telefonní kontakt XY, přičemž uvedený mobilní telefon zn. Realme C21, 64 GB si J. G. v prodejně převzal a následně tento mobilní telefon dne 5. 5. 2022 prodal do zastavárny XY, se sídlem v ul. XY v Hradci Králové, za částku 1.500 Kč, a dále dne 12. 5. 2022 J. G. telefonicky kontaktoval spol. COFIDIS s.r.o., IČO: 27179907, kde se představil jako M. H., r. č.: XY, a požadoval odeslat zbytek částky z poskytnutého revolvingovém úvěru č.95050987 ve výši 5.000 Kč na bankovní účet číslo XY založený na M. H. a dne 13. 5. 2022 s pomocí svého známého V. J., zaslal částku 4.800 Kč z uvedeného účtu M. H. bez jeho vědomí spoužitím jeho přihlašovacích údajů do internetového bankovnictví na bankovní účet číslo XY majitele V. J., čímž způsobil poškozené COFIDIS s.r.o., IČO: 27179907, se sídlem Bucharova 1423/6, 158 00 Praha 5 – Stodůlky, škodu ve výši 9.999 Kč,
3) dne 5. 5. 2022 okolo 16:43 hodin s vědomím, že M. H., je osoba s omezenou svéprávností a není plně způsobilý právně jednat a pod nepravdivým příslibem získání finanční odměny ho přiměl, aby v Hradci Králové, v OC XY, ul. XY, uzavřel se spol. O2 Czech Republic a.s., IČO: 60193336, smlouvu číslo OMS-38643371 na čerpání služeb k účastnickým tel. číslům XY a XY, kde uvedl kontaktní email XY a telefonní kontakt XY, a následně dne 5. 5. 2022 v 18:34 hodin s vědomím, že M. H. je osoba s omezenou svéprávností a není plně způsobilý právně jednat a pod nepravdivým příslibem získání finanční odměny, J. G. přiměl M. H., aby v Hradci Králové v OC XY v ul. XY uzavřel se společností O2 Czech Republic a.s. dodatek číslo OMS-38645402 k výše uzavřené smlouvě na nákup mobilního telefonu zn. Xiaomi Redmi Note 11 Pro 5G 128 GB, IMEI: 860677061308080, v hodnotě 8.989 Kč, kdy J. G. uhradil za M. H. první splátku v hotovosti ve výši 499 Kč a zavázal se k 36 splátkám vevýši 236 Kč s poslední splátkou ve výši 230 Kč s tím, že J. G. si uvedený mobilní telefon ponechal a následně ho prodal dne 6. 5. 2022 za částku 6.000 Kč v prodejně Mobil Pohotovosti GSM, s.r.o. se sídlem v OC XY, v ul. XY v Hradci Králové, kdy získanou finanční hotovost ve výši 6.000 Kč si ponechal pro svoji potřebu, a dále užíval služby spol. O2 Czech Republic a.s. spojené s uzavřením tarifních služeb k výše uvedeným telefonním číslům XY a XY, čímž spol. O2 Czech Republic a.s., IČO: 60193336, se sídlem Za Brumlovkou 266/2, 140 00 Praha 4 – Michle, byla způsobena škoda 8.490 Kč na odebraném telefonním přístroji a 10.630 Kč za odebrané telekomunikační služby,
4) dne 5. 9. 2023 v XY, okres Hradec Králové, vylákal od poškozeného V. M., motorovou pilu zn. Husqvarna 130 v hodnotě 6.099 Kč podzáminkou, že potřebuje pořezat dříví a následujícího dne mu ji vrátí a elektrokolo zn.Lovelec Izar „20“, bílé barvy i s nabíječkou v hodnotě 25.000 Kč pod záminkou, že sizajede domů pro peníze a následujícího dne mu kolo vrátí, motorovou pilu ani elektrokolo mu ve stanoveném termínu nevrátil a následně byl nekontaktní, motorovou pilu zn. Husqvarna 130 poté prodal na základě kupní smlouvy č. 65767 dne 8. 9. 2023 za částku 2.000 Kč vzastavárně BDAZ, s.r.o. se sídlem ul. XY v Hradci Králové, čímž poškozenému V. M., způsobil škodu ve výši 31.099 Kč,
5) dne 6. 9. 2023 v Hradci Králové, v OC XY, ul. XY, přiměl V. M., aby uzavřel se společností O2 Czech Republic, a. s. dodatek kesmlouvě č. OMS-262049271 s objednávkou č. 04E47YT3, na nákup dvou ks mobilních telefonů zn. Xiaomi Redmi 12 5G 128 GB, IMEI: 866672060841821 v hodnotě 4.989 Kč a zn. Xiaomi Redmi 12 5G 128 GB, IMEI: 866672060993127 v hodnotě 4.989 Kč se dvěma SIM kartami s účastnickými telefonními čísly XY a +XY, kdy na místě za V. M. uhradil akontaci v celkové výši 2 Kč (1 Kč/1 mobilní telefon), oba mobilní telefony a SIM karty si J. G. ponechal, přičemž mobilní telefon zn. Xiaomi Redmi 12 5G 128 GB, IMEI: 866672060993127, následně prodal na základě kupní smlouvy č.65764 ze dne 7. 9. 2023 za částku 1.500 Kč v zastavárně BDAZ, s.r.o., se sídlem XY v Hradci Králové, a mobilní telefon zn. Xiaomi Redmi 12 5G 128 GB, IMEI: 866672060841821, V. M. nevrátil, čímž poškozenému V. M., způsobil škodu ve výši 9.978 Kč.
2. Za trestné činy uvedené pod body 1), 2), 3) a dále za sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl obviněný
uznán vinným pod bodem 2) v rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 2 T
11/2022, byl obviněnému uložen
souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 3 (tří) let a
9
(devíti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl ve výroku o trestu za skutek uvedený pod bodem 2) zrušen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 2
T
11/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Za jednání pod bodem 4) a 5) byl obviněný podle § 209 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr.
zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 12 (dvanácti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
4. Dále byla
podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené spol. Cofidis s. r. o. IČ: 27179907, se sídlem Bucharova 1423/6, Praha 5, na náhradě škody částku ve výši 9 999 Kč, poškozené spol. O2 Czech Republic a. s., IČ: 60193336, se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4, na náhradě škody částku ve výši 19 120 Kč a poškozenému
V. M.
, na náhradě škody částku ve výši 41 075 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená spol. O2 Czech Republic a. s., IČ: 60193336, se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4, se zbytkem svého požadavku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Proti
rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které
zaměřil do
výroku o vině i trestu. Krajský soud v Hradci Králové (dále také jako „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) o podaném odvolání rozhodl rozsudkem ze dne 11. 2. 2026, sp
. zn. 12 To 153/2025 , tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), e) odst. 2 tr.
ř. zrušil ve výrocích o uloženém trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám nově rozhodl v rozsahu tohoto zrušení tak, že obviněnému za přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst.
1 tr. zákoníku (ad 1), pokračující přečin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm.
a) tr. zákoníku (ad 1 až 3), zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku, přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (ad 2) a dvojnásobný pokračující přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku (ad 2 až 3, ad 4 až 5), ohledně nichž zůstal výrok o vině nezměněn, uložil podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst.
1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 4 (čtyř) let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.Dovolání obviněného
6. Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 11. 2. 2026, sp. zn. 12 To 153/2025 , ve spojení s rozsudkem nalézacího soudu ze dne 3. 11. 2025, sp. zn. 1 T 10/2025 , podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž explicitně uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jsou podle něj napadená rozhodnutí zatížena vadou tzv. zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dále uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Současně také uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť mu byl soudy uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Následně bez bližšího vymezení ještě v souvislosti s uplatněnými dovolacími důvody akcentuje, že je předmětné trestní řízení postiženo vadou ve formě zásahu do lidských práv a svobod, kdy bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. 7. V podaném dovolání obviněný nejprvezrekapituloval dosavadní průběh řízení azávěry obou soudů nižších stupňů. Poté, bez jakéhokoliv podřazení pod konkrétní dovolací důvod namítá, že podle jeho názoru okresní a krajský soud nesprávně aplikovaly ustanovení o základních zásadách hodnocení důkazů ve vztahu k prokázání viny obviněného. Pochybení nejenže krajský soud nenapravil, ale naopak porušení těchto zásad ještě prohloubil. V návaznosti na to byla pak užita i nesprávná právní kvalifikace a uložen trest v rámci sazby, která je chybná. Obviněný zdůrazňuje, žeopakovaně uvedl, že svědka H. poznal dne 2. 5. 2022, dříve jej neznal a nevěděl o něm naprosto nic, tedy ani to, že by měl být omezen vesvéprávnosti. Akcentuje, že z provedených důkazů, zejména pak ze svědeckých výpovědí nevyplynulo, že by tohotopoškozeného znal již před tímto datem. Z výpovědi samotného poškozeného podle něj vyplynulo, že si ho nepamatuje a nepamatuje si ani žádné setkání s ním.Z výpovědi poškozeného rovněž vyplynulo, že si tento není vědom toho, že je ze strany soudu nějak omezen. Z této výpovědi tedy vyplývá, že poškozený munebyl schopen sdělit, že je nesvéprávný. On sám ani neměl možnost se to dozvědět od jiné osoby. Proto se nemůže ztotožnit s popisem skutku v rozsudku, kde je uvedeno, že jednal s vědomím, že je poškozený osobou s omezenou svéprávností. Toto konstatování není ničím důkazně podloženo, přitom má poměrně zásadní význam na jeho vědomost o omezení způsobilosti poškozeného. Pokud krajský soud ve svém odůvodnění uvedl, že mu to mělo být zřejmé již jen z té skutečnosti, že poškozený souhlasil s nevýhodným obchodem, tak namítá, že se nejednalo o nevýhodný obchod, když pouze odmítl půjčit finance osobě, kterou neznal a z toho důvodu požadoval nějaké protiplnění. 8. Dále dovolatel namítá, že pokud soud prvního stupně vycházel z výpovědi svědkyně H., která se vyjádřila ohledně omezení poškozeného H., tak zdůrazňuje, žepoškozený se choval zcela normálně. Proto nebyl důvod, aby se domníval, že by neměl mít způsobilost k právním úkonům. Nesouhlasí proto s tím, žeby využil jeho zdravotního čimentálního stavu, aby jej ovlivnil. Pokud by rozpoznal nezpůsobilost poškozeného H. k právním úkonům, pak by s ním zcela jistě nejednal o uzavření smluv. Současně akcentuje skutečnost, žesvědek B. vypověděl, že poškozeného do ničeho nenutil. Stejně se vyjádřil isvědek P. Zdůrazňuje i to, že svědek B. v rámci výslechu při hlavním líčení uvedl, že by neuzavřel smlouvu s osobou, o které by se domníval, že této smlouvě nebude schopna mentálně porozumět. To podle dovolatele svědčí ve prospěch jeho tvrzení, že poškozený H. nepůsobil jako osoba s omezenou svéprávností. Poukazujerovněž na to, žei z výpovědi svědka H. jednoznačně vyplynulo, že ho do ničeho nenutil a že nepůsobí dojmem osoby s omezenou svéprávností. Namítá, že nalézací, ale ani odvolací soud tyto výpovědi ve svých rozhodnutích nezohlednily.
9. Pokud pak soud prvního stupně ke skutku pod bodem 1) uvádí, že skutkový průběh je spolehlivě prokázán zejména sdělením společnosti mBank, žádostí o zřízení účtu a
formulářem o poskytnutí hotovostního úvěru, tak tyto důkazy pouze prokazují skutečnost, že si poškozený zřídil úvěr, ale neprokazují jeho
vinu. Kontaktní údaje na jeho osobu zde byly uvedené proto, že poškozený neměl e-mail a požádal ho, zda by mohl použít jeho e-mail, o
což jej požádal přímo před zaměstnancem mBank, který proti tomuto postupu neměl žádné námitky.
10. Ve vztahu
ke skutku pod bodem 2) konstatuje, že
okresní soud uvádí, že skutkový průběh je spolehlivě prokázán zejména výpovědí svědka
P.
, smlouvou o spotřebitelském úvěru, protokolem o rekognici. Obviněný se s tímto závěrem neztotožňuje, neboť svědek
P.
při své výpovědi neuvedl nic, z čeho by bylo možné usuzovat, že se tohoto skutku dopustil. Naopak svědek
P.
ve své výpovědi uvedl, že poškozený na všechny jeho dotazy odpovídal sám, že na poškozeného nevyvíjel žádný nátlak a rovněž uvedl, že pokud by na
poškozeném viděl, že není schopen pochopit, že má něco splácet, smlouvu by s ním neuzavřel. Dovolatel má proto za to, že z tohoto důkazu okresní soud nemohl dospět k závěru o jeho vině.
11. Pokud ke skutku pod bodem 3) okresní soud uvádí, že skutkový průběh je spolehlivě prokázán zejména zprávou společnosti O2,
uzavřenými smlouvami, vyúčtováním služeb a
zejména zvukovým záznamem, tak tvrdí, že zvukový záznam soud hodnotil bez náležitého znaleckého posudku. Poukazuje na to, že již při provádění tohoto důkazu rozporoval, že by se
jednalo o jeho hlas. Rovněž svědkyně
B.
při svém výslechu uvedla, že jí hlas ze
záznamu není povědomý, přičemž tato svědkyně byla jeho
družkou, takže lze předpokládat, že by jeho hlas bezpečně rozpoznala. Vyjadřuje i nesouhlas s názorem krajského soudu, že poškozený neměl důvod k nákupu mobilního telefonu, který neuměl ani používat. Dovolatel k tomuto uvádí, že v řízení nebylo prokázáno, že poškozený neuměl používat tento druh mobilních telefonů.
12. Současně namítá, že pokud okresní soud při svých závěrech o jeho vině skutky pod
body 1) až 3) poukazuje na výpověď svědkyně
H. a znalecké posudky na
poškozeného, tak má za to, že okresní soud nemohl při hodnocení osoby poškozeného v
tomto trestním řízení vycházet ze znaleckých posudků vypracovaných pro řízení o omezení svéprávnosti. Opětovně zdůrazňuje, že jak on sám, tak stejně i další svědci vyslechnutí při
hlavních líčeních vypověděli, že na poškozeném nepoznali, že je osobou omezenou na
svéprávnosti. Nadto je třeba poznamenat, že svědkyně
H.
nebyla žádného jednání přítomna, tedy její výpověď je zcela irelevantní. Obviněný nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že rozumová slabost byla zcela zásadní a očividná. Toto hodnocení okresního soudu je zcela v rozporu se svědeckými výpověďmi i jeho
výpovědí. Má za to, že okresní soud měl na
poškozeného vypracovat nový znalecký posudek.
13. Ohledně skutku pod bodem 4) podle obviněného okresní soud uvádí, že skutkový průběh je spolehlivě prokázán zejména výpovědí poškozeného
M., kupní smlouvou a
odborným vyjádřením. Ve vztahu k tomuto tvrzení zdůrazňuje, že z výpovědi poškozeného vyplynulo, že poškozený obžalovanému předmětné věci vrátil (výslovná citace z dovolání). Poškozený současně
u hlavního líčení potvrdil, že mu věci půjčil a nepamatoval si již, na jak dlouhou dobu. Stejně se vyjádřil i on sám. Motorovou pilu
mu poškozený věnoval. Zdůrazňuje, že kolo jen nestihl poškozenému vrátit, neboť mu bylo odebráno Policií ČR. Dovolatel má proto za to, že z provedeného dokazování nelze dospět k závěru, že skutek uvedený pod bodem 4) spáchal, když i samotný poškozený uvedl, že mu kolo sám půjčil.
14. I v případě skutku pod bodem 5) poukazuje na důkazy, ze kterých okresní soud uzavírá, že skutkový průběh je spolehlivě prokázán. Dovolatel ovšem tvrdí, že se jednání popsaného pod bodem 5) nedopustil. Namítá, že již v přípravném řízení uvedl, že s
poškozeným M.
byl v prodejně O2, kde mu pomohl s výběrem telefonů, nicméně ho do ničeho nenutil a k ničemu ho nepřiměl, jak je tvrzeno v rozsudku. Kamerový záznam pouze prokazuje, že byl s poškozeným na prodejně, což nikdy nerozporoval. Akcentuje i
skutečnost, že s poškozeným
M. nejprve do OC XY
ani nešel, čekal venku, k
ničemu ho nenutil, přičemž dovnitř šel až poté, co jej k tomu přemluvil poškozený. Toto musí být patrno z kamer umístěných na OC
XY
, které však nebyly ze strany orgánů činných v trestním řízení zajištěny, ačkoliv je dovolatel k důkazu navrhoval již v přípravném řízení, resp. na ně poukazoval již ve své stížnosti proti zahájení trestního stíhání. I přesto, že dovolatel tento důkaz navrhoval opakovaně, nebyl proveden ani zajištěn. Obviněný proto připomíná, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny obstarávat všechny důkazy, a to jak ve prospěch, tak i neprospěch odsouzeného. Tato zásada však byla ze strany orgánů činných v
trestním řízení porušena. Nadto ze svědecké výpovědi svědka
K. vyplynulo, že s
poškozeným přišel jen jako doprovod, svědek převážně komunikoval s poškozeným
M.
, nepůsobilo na něho, že by na poškozeného
M.
nějakým způsobem tlačil. Dovolatel má za to, že z této výpovědi jednoznačně vyplývá, že na poškozeného
M.
žádným způsobem netlačil, aby došlo k uzavření smlouvy. Poškozený tak činil zcela vědomě a dobrovolně. Nadto je třeba poznamenat, že sám poškozený uvedl, že jeden z telefonů chtěl obviněnému dát. Dovolatel proto uvádí, že se jedná pouze o tvrzení poškozeného oproti jeho tvrzení a taková důkazní situace nemůže obstát.
15. Následně obviněný znovu připomíná povinnost orgánů činných v trestním řízení šetřit veškeré skutečnosti, jak v neprospěch, tak ve prospěch obviněného a zjistit skutkový stav v takovém rozsahu, aby zde nebyly důvodné pochybnosti, přičemž akcentuje zásadu
in dubio pro reo
. Obviněný má za to, že v řízení nebyly provedeny žádné důkazy, které by jednoznačně prokazovaly jeho vinu.
16. Poté poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2142/11 ze dne 8. 8. 2013 a
představuje jeho závěry. Dále poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp.
zn. I. ÚS 520/16 , a taktéž představuje jeho závěry. Totéž dovolatel činí i u nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1104/08 , nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3741/11 a
nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 658/14 .
17. Závěrem obviněný namítá, že jeho vina nebyla v řízení prokázána a soudy hodnotí důkazy v rozporu s jejich skutečným významem. S ohledem na shora uvedené tak podle něj došlo vlivem nesprávných závěrů k nesprávnému uložení trestu.
18. Obviněný proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 2. 2026 sp. zn. 12 To 153/2025 , jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 3. 11. 2025, sp. zn. 1 T 10/2025 , a věc vrátil k novému projednání. 19. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) dne 24. 7. 2026 podsp. zn. 1 NZO 561/2026. Úvodem stručně zrekapituloval dosavadní průběh řízení, a především pak obsah podaného dovolání obviněného, včetně uplatněných dovolacích důvodů.
20. Následně akcentuje, že je zřejmé, že námitky obviněného uplatněné prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. jsou výrazem snahy dovolatele zpochybnit zjištěný skutkový stav, a to výlučně na základě tvrzení o nesprávném hodnocení důkazů. Jde tudíž o námitky irelevantní a je nutno takové dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1251/2017 ).
21. K dovolatelem namítanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze podle státního zástupce uvést toliko, že je možné sice úspěšně uplatnit námitky proti výroku o trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí), ovšem jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 odst. 1, 2, 3, § 41 a § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Stejně tak nelze s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. tvrdit (jak to činí dovolatel), že trest byl uložen v rámci sazby, která je chybná.
22. Na základě výše uvedeného dospěl státní zástupce k závěru, že žádnou z výhrad dovolatele nelze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř. Jelikož obviněný prostřednictvím svého obhájce uplatnil pouze tyto dovolací důvody a jeho námitky nelze subsumovat ani pod některý z dalších dovolacích důvodů zakotvený českým trestním řádem, je nutné předmětný mimořádný opravný prostředek obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože byl podán z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně státní zástupce vyjadřuje souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodoval ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
23. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obviněnému k případné replice,kdy ke dni rozhodování Nejvyššího soudu obviněný nevyužil možnosti vyjádření.
III.Přípustnost dovolání
24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr
. ř.) shledal, že je dovolání obviněného přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm.
a)
tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV.Důvodnost dovolání
25. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
26. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k
přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve
dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
27. Nejvyšší soud proto připomíná, že není obecnou třetí instancí zaměřenou na
přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03 ). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§
265d odst. 2 tr. ř.).
28. Obviněný v podaném dovolání uplatňuje dovolací důvod uvedený v
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
, který dopadá na situace, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro
naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném (extrémním) rozporu s obsahem provedených důkazů (první alternativa) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá alternativa) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí alternativa). V případě tzv. extrémního rozporu se jedná o situaci, kdy skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy nebo skutková zjištění soudu nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo
dokonce
skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
Z
dikce tohoto ustanovení není pochyb o tom, že naznačený zjevný rozpor se musí týkat rozhodných skutkových zjištění, nikoliv každých skutkových zjištění, která jsou vyjádřena ve
skutku. Jinak vyjádřeno pro naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. se musí jednat o taková skutková zjištění, která jsou rozhodující pro naplnění zvolené skutkové podstaty a bez jejich prokázání by jednání obviněného nebylo postižitelné podle trestního zákona
(viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 7 Tdo 243/2023 ).
Je tomu tak proto, že
Nejvyšší soud je povolán a vždy byl povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04 , nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 , a další),
tedy takové,
které ve svém důsledku mají za následek porušení práva na spravedlivý proces.
K tomu je dále
ještě
vhodné uvést, že v
dovolacím řízení není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry a nahrazoval tak činnost soudu prvního stupně, popř. druhého stupně. Nadto lze také poznamenat, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp.
zn. 8 Tdo
1268/2013, obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp.
zn. 4 Tdo 409/2017 )
než soudy nižších stupňů. Jinak vyjádřeno, pro naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nestačí pouhé tvrzení o zjevném rozporu obsahu provedených důkazů se zjištěným skutkovým stavem, které je založeno toliko na jiném způsobu hodnocení důkazů obviněným, pro něj příznivějším způsobem. Ohledně procesně nepoužitelných důkazů je nutno uvést, že se musí jednat o procesní pochybení takového rázu, které má za následek nepoužitelnost určitého důkazu
(
typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez
příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.)
, který ovšem musí být pro formulování skutkového stavu
z hlediska naplnění zvolené skutkové podstaty podstatný, což znamená, že takové procesní pochybení může zakládat existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným
skutkovým stavem, a tudíž zakládat dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr
. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp.
zn. 3 Tdo
791/2016, obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.
2. 2010, sp. zn. 7 Tdo
39/2010). V případě nedůvodného neprovedení požadovaných důkazů se musí jednat o
případ tzv. opomenutých důkazů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, tj.
musí se jednat o důkaz, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno
.
29. Obviněný dále v podaném dovolání explicitně uplatňuje také dovolací důvod uvedený v
§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
, který je
dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
30. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
31. Obviněný dále explicitně uplatnil dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 písm. i) tr. ř
. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že z jeho ustálené judikatury vyplývá, že proti výroku o trestu lze zásadně podat dovolání právě jen z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm.
i) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v
trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Má-li dojít k jeho naplnění, musí být v dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu trestu (první alternativa), nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu (druhá alternativa). Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenou přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu domácího vězení, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu a trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, trest
u
zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěž
i
, trestu zákazu přijímání dotací a subvencí a trestu zákazu držení a chovu zvířat. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i
při nezákonném prolomení její dolní hranice. Jiná pochybení soudu spočívající v
nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených zejména v § 39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
32. Nejvyšší soud nadto zdůrazňuje, že i při respektování shora uvedeného interpretuje a
aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobo d. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4.
3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ).
33. Na základě výše zmíněných východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání obviněného.
Poté, co se seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i
rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, musí konstatovat, že dovolací námitky obviněného, jejichž prostřednictvím namítá tzv. zjevný rozpor,
nezákonné důkazy a neprovedení podstatných důkazů,
nesprávné právní posouzení věci nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, uložení nepřípustného trestu, respektive trest uložený ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem, dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a
i) tr. ř. neodpovídají, neboť jsou namítnuty toliko formálně a materiálně se s uplatněnými dovolacími důvody zcela míjí.
34. Navíc je nutno konstatovat, že jednotlivé dovolací
námitky nejsou ani podřazeny pod jednotlivé uplatněné
dovolací důvody, což činí dovolání nepřehledné až zmatečné. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že těmto pochybením by v případě dovolání, jakožto mimořádného opravného prostředku, mělo zabránit povinné zastoupení advokátem. V tomto směru je
totiž
třeba zdůraznit, že je povinností obviněného nejen označit jednotlivé dovolací důvody, ale i
postupovat v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. ř. Musí tedy odkázat jednak na
zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr
. ř., jednak je povinen své námitky přizpůsobit obsahu konkrétně uplatněných dovolacích důvodů (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 4 Tdo 577/2017 , či rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.
7. 2002, sp. zn. 11 Tdo 344/2002 ). Z uvedeného vyplývá, že pokud obviněný uplatňuje v podaném dovolání více dovolacích důvodů, měl by mimo jiné i zároveň označit, pod který z uplatněných dovolacích důvodů svoje
jednotlivé
námitky podřazuje. Bez ohledu na tyto nedostatky k jednotlivým dovolacím argumentům – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. ř. –uvádí Nejvyšší soud následující.
35. Předně je třeba uvést, že dovolání obviněného je převážně vystavěno na téměř doslovném opakování námitek prolínajících se víceméně celým trestním řízením, kdy především je pak obviněný uplatnil ve své závěrečné řeči před soudem prvního stupně (viz č.
l. 449 až 451 spisového materiálu) a v odvolání, respektive v jeho doplnění ze dne 11.
12.
2025 (viz č. l. 468
až 471 spisového materiálu). Lze tedy mít za to, že dovolací argumentace obviněného představuje
v podstatě pouze opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí (srov. zejména body 20 až 32 rozsudku soudu prvního stupně, dále body 10 až 23 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). K tomu je třeba uvést, že v situaci, kdy obviněný v rámci dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, se jedná zpravidla o dovolání neopodstatněné [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.
5. 2002, sp
. zn. 5 Tdo 86/2002 , publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK), ročník 2002, svazek 17, pod T 408)]. O takovou situaci se jedná i
v
dané věci.
36. Přes shora naznačené nedostatky podaného dovolání lze mít za to, že v případě uplatněného dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitky obviněného pravděpodobně směřují do první a třetí alternativy tohoto dovolacího důvodu, byť jen v náznacích.
Nejvyšší soud bez ohledu na vytýkané nedostatky podaného dovolání považuje za vhodné ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu
připomenout, že aby mohl nastat zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, musel by nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. O zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů jde tedy v případě, že skutková zjištění nemají na provedené důkazy žádnou obsahovou návaznost, nevyplývají z nich při žádném logicky přípustném způsobu jejich hodnocení nebo jsou dokonce pravým opakem skutečného obsahu provedených důkazů. Tento rozpor ale
v praxi
nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94 , a ze dne 30. 6. 2004, sp.
zn. IV. ÚS
570/03). Zároveň z dikce tohoto ustanovení není pochyb o tom, že naznačený zjevný rozpor se musí týkat rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nikoli každých skutkových zjištění, která jsou uvedena v popisu skutku. Jinak vyjádřeno, pro naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě se musí jednat o taková skutková zjištění, která jsou rozhodující pro naplnění zvolené skutkové podstaty a bez jejichž prokázání by jednání obviněného nebylo postižitelné podle trestního zákona (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 7
Tdo 243/2023 ).
Je tomu tak proto, že Nejvyšší soud je povolán a vždy byl povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04 , nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 , a další), tedy takové, které ve svém důsledku mají za následek porušení práva na spravedlivý proces.
37. Z pohledu shora naznačených východisek je nutno uvést, že je nepochybné, že dovolatel svojí dovolací argumentací vyjadřuje toliko nesouhlas se způsobem hodnocení provedených důkazů ze strany soudů nižších stupňů a se skutkovými zjištěními, která po
tomto hodnocení soudy učinily. Dovolatel totiž soudům nevytýká, že by z provedených důkazů, konkrétně ze svědeckých výpovědí, vyvozovaly skutková zjištění, která z nich při žádném logicky přípustném způsobu hodnocení důkazů nevyplývají, ale fakticky žádá, aby soudy hodnotily důkazy jinak, v souladu s jeho verzí skutkového děje. Taková argumentace nemůže naplňovat tzv. extrémní rozpor ve smyslu první varianty dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jinak vyjádřeno, obviněný se prostřednictvím uplatněných námitek domáhá jen odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jaké provedly soudy nižších stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a
to v souladu s jím předkládanou verzí skutkového děje. Teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozuje zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a
obsahem provedeného dokazování ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
38. Přestože taková argumentace stojí mimo první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., považuje dovolací soud za vhodné jen velmi stručně uvést, že oba soudy k řádnému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, tyto na rozdíl od
obviněného hodnotily v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., tedy zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Své hodnoticí úvahy řádně i přesvědčivě objasnily, včetně toho, z jakých důkazů a skutečností muselo být obviněnému zřejmé, že poškozený
H.
je osobou s omezenou svéprávností (viz body 21 až 26 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, body 8 až 17 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně) a Nejvyšší soud pro stručnost na jejich úvahy zcela odkazuje. Obecně z pohledu tvrzení obviněného je třeba zdůraznit, že soudy na rozdíl od obviněného hodnotily všechny provedené důkazy jak jednotlivě, tak zejména v jejich souhrnu, tak jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.
39. Pokud se týká třetí alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud považuje za vhodné k problematice tzv. opomenutých důkazů připomenout, že jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a
hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 150/93 , III. ÚS 61/94 , III. ÚS 51/96 , IV. ÚS 185/96 , II. ÚS 213/2000 , I. ÚS 549/2000 , IV. ÚS 582/01 , II. ÚS 182/02 , I. ÚS 413/02 , IV. ÚS 219/03 a další). Současně je ovšem nutno zmínit, že neúplnost provedeného dokazování a vadu spočívající v neprovedení všech navrhovaných důkazů nelze spatřovat jen v tom, že soud některý důkaz neprovede. Je tomu tak proto, že soud není povinen každému důkaznímu návrhu vždy vyhovět, měl by ovšem svůj postup zdůvodnit. Navíc je nutno dodat, že dovolací důvod po
dle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. v jeho třetí alternativě předpokládá, že se musí jednat o podstatné nedůvodně neprovedené navrhované důkazy, tedy takové důkazy, které mají vztah k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Jinak vyjádřeno, ve vztahu k této námitce je potřeba uvést, že obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09 ).
40. Zároveň je třeba uvést, že z dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu vyplývá, že neakceptování důkazního návrhu obviněného ze strany obecného soudu lze založit co do věcného obsahu odůvodnění toliko třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídacím potenciálem. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (viz nálezy Ústavního soudu
ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01 , ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 569/03 , ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 , ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. II. ÚS 418/03 ).
41. Nadto v souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě je ještě třeba mít vždy
na paměti, jak již bylo konstatováno, že tento dopadá na případy, kdy nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Stěžejní je zde slovo podstatné, tedy takové, které se jeví nezbytné k ustálení skutkového stavu projednávané věci a v míře nezbytné pro řádné a spravedlivé rozhodnutí ve věci. Proto ani případné zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění by ještě samo o sobě nemohlo vést k závěru o porušení práva na spravedlivý proces (viz např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci
Dorokhov
proti Rusku ze dne 14. 2. 2008, stížnost č. 66802/01). Jak již totiž bylo naznačeno, k porušení tohoto práva nedochází v důsledku samotného nevyhovění důkaznímu návrhu obviněného či nerozvedení podrobných důvodů pro takový postup. Nerespektování uvedeného práva na spravedlivý proces je založeno právě až situací, kdy by neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z hlediska splnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti (k tomu blíže viz usnes
ení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2024, sp. zn. 3 Tdo 14/2024 ).
42. Z pohledu shora prezentovaných východisek, kdy se lze skutečně jen toliko domnívat, že argumentace mířící na třetí variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v kusém tvrzení, že soudy měly vypracovat znalecký posudek na poškozeného
H.
, je třeba uvést, že s tímto důkazním návrhem se soudy nižších stupňů řádně a
dostatečně vypořádaly (viz bod 13 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, bod 18 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), kdy tyto soudy dospěly k závěru o nadbytečnosti tohoto důkaz
u.
Nejvyšší soud se s tímto závěrem zcela ztotožnil. Proto se v dané věci ve
vztahu k jen naznačenému návrhu na doplnění dokazování již ze své podstaty nemůže jednat o tzv. opomenutý důkaz, neboť oba soudy náležitě – v souladu se zákonnými požadavky – odůvodnily, proč dané důkazy nebyly provedeny, přičemž se jednalo o důvody běžně akceptované rozhodovací praxí. Nadto není pochyb o tom, že v případě zamítnutí provedení určitého důkazu musí soud vždy jistým způsobem zvažovat, zda navrhované dokazování může ve věci tzv. přinést něco podstatného pro náležité objasnění věci. Pokud se
týká námitky ohledně chybějícího kamerového záznamu z kamer umístěných na
OC XY
(bod 5) je třeba uvést, že předně před skončením dokazování tento důkazní návrh
ze
strany obhajoby nebyl učiněn (viz č. l. 453), když ovšem zároveň je z předloženého spisového materiálu zřejmé, že tento kamerový záznam neexistuje, takže již z tohoto pohledu se nemůže jednat tzv. opomenutý důkaz (viz č. l. 411).
43. Ohledně naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je třeba uvést, že obviněný v rámci dovolání neuvádí ani nenaznačuje žádnou argumentaci, která by mohla být podřazena pod tento zvolený dovolací důvod. Za takové situace se nemohl dovolací soud naplněním tohoto dovolacího důvodu zabývat. Na závěr ve vztahu k naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a námitkám, které mají pravděpodobně směřovat k jejich naplnění, je třeba uvést, že tyto jsou pouhým výrazem snahy obviněného zpochybnit zjištěný skutkový stav, a to výlučně na základě tvrzení o nesprávném hodnocení důkazů. Z tohoto důvodu se jedná o námitky, které není možné podřadit pod uplatněné, ale ani žádné jiné zákonné dovolací důvody.
44. Ve vztahu k obviněným namítanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
i) tr
. ř. je třeba nad rámec obecných východisek u tohoto dovolacího důvodu, která jsou zmíněna výše, přisvědčit státnímu zástupci, že obviněný jen bez bližší konkretizace uvádí, že mu byl trest uložen v rámci sazby, která je chybná, přičemž toto dále nespecifikuje. Takovouto námitku skutečně nelze podřadit pod zmíněný, ale ani žádný jiný dovolací důvod podle §
265b tr. ř.
45. Spíše jako obiter dictum
Nejvyšší soud uvádí, že je obecně třeba zdůraznit, že pokud se soud druhého stupně ztotožní se způsobem, jakým soud prvního stupně reagoval na
obhajobu obviněných, a tento považuje za dostatečný, nemusí tzv. otrocky reagovat na
každou námitku v rámci svého rozhodnutí. Zde Nejvyšší soud považuje za
vhodné uvést, že problematikou nutnosti reakce na stále se opakující argumentaci obviněného se zabývaly Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva. Ústavní soud ve
svém rozhodnutí ze dne 18. 12. 2008, sp
. zn. II. ÚS 2947/08 , mj. zmínil, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc G. proti Španělsku). Stejné závěry jsou aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.
46. Závěrem tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud konstatuje, že výhrady uplatněné obviněným v podaném dovolání neodpovídají nejen jím uplatněným dovolacím důvodům, ale ani žádným jiným jmenovaným v § 265b odst. 1 tr. ř. Současně musí Nejvyšší soud uzavřít, že neshledal takové vady rozsudku soudu prvního stupně a rozsudku odvolacího soudu, které by byly s to založit i jiné dovolací důvody jmenované v § 265b odst. 1 tr. ř. Zároveň neshledal ani takové vady rozsudků soudů nižších stupňů, které by dosahovaly intenzity porušení ústavně zaručených práv obviněného, přestože tento jejich porušení v podaném dovolání - byť spíše formálně - okrajově deklaroval.
V.Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
47. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněným dovolacím důvodům, ani žádnému jinému z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na
spravedlivý proces, Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr.
ř., podle něhož „v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení:
Proti
rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 8. 2026
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu