Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
29 A 22/2026 - 39.pdf
PDF · 0 B
No categories available
29 A 22/2026 - 39
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Kadaňovou, Ph.D., ve věci
žalobce: X. X. narozený X.., státní příslušnost Ukrajina
bytem X.
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky
sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7
v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobce pro nepřijatelnost dne 20. 5. 2026
takto:
I. Zásah žalovaného spočívající ve vrácení žádosti žalobce o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 20. 5. 2026 jako nepřijatelné byl nezákonný.
II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 20. 5. 2026 jako nepřijatelné.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
1. Žalobce je občanem Ukrajiny. Dne 20. 5. 2026 požádal v Česku o dočasnou ochranu podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“). Žádost žalovaný dne 20. 5. 2026 označil jako nepřijatelnou, a to z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina, neboť žalobce získal dočasnou ochranu nebo jinou mezinárodní ochranu v jiném členském státě EU (v Rumunsku), a bylo učiněno prohlášení dle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina. Žalobce se podanou žalobou domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Nezákonnost zásahu spatřuje ve vrácení jeho žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 20. 5. 2026, evidované pod č.j. OAM-0394945/DO-2026 (dále jen „žádost“), jako nepřijatelné. Žalobce zároveň žádá, aby soud přikázal žalovanému obnovit stav před vrácením jeho nepřijatelné žádosti.
II. Žaloba a vyjádření žalovaného
2. Žalobce dle žaloby v roce 2024 vycestoval z Ukrajiny, následně mu byla udělena dočasná ochrana v Rumunsku, která skončila dne 12. 11. 2025. Na území České republiky podal několik žádostí o udělení dočasné ochrany, každá z nich však byla posouzena jako nepřijatelná. Proto požádal o udělení víza za účelem strpění na území České republiky; vízum nebylo schváleno. Informace o neudělení víza byly žalobci sděleny dne 13. 5. 2026. Dne 20. 5. 2026 podal žádost, která byla žalovaným posouzena jako nepřijatelná. Žalovaný nepřijatelnost odůvodnil tím, že žalobce má mít platnou dočasnou ochranu v jiném členském státě. Vrácení žádosti považuje za nezákonný zásah žalovaného, a proto se podanou žalobou domáhá napravení nastalého protiprávního stavu.
3. Ohledně nepřijatelnosti žádostí podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina odkázal na obsáhlou „dubnovou“ judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) a navazující judikaturu NSS a Městského soudu v Praze. Dle ní je uvedené ustanovení pro rozpor s unijním právem neaplikovatelné. Žalobce je přesvědčen, že na jejím základě by jeho žádost měla být přinejmenším přijata a posouzena v rámci správního řízení.
4. Žalobce odmítl závěr žalovaného, že nadále disponuje platnou dočasnou ochranou v Rumunsku. Uvedl, že se jí osobně vzdal na rumunském zastupitelském úřadu, a tvrzení žalovaného proto neodpovídá skutečnosti. Z procesní opatrnosti odkázal na rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2025, č.j. 21 Azs 57/2025-44, který se zabýval zánikem dočasné ochrany v jiném členském státě. Žalobce je připraven v případném správním řízení znovu doložit potvrzení o pozbytí dočasné ochrany v Rumunsku. Má za to, že samotná evidence v systému Temporary Protection Platform (dále jen „TPP“) neprokazuje existenci platného pobytového oprávnění, pokud žadatel předloží potvrzení o skončení dočasné ochrany vydané příslušným orgánem jiného členského státu. Jinými důkazními prostředky neexistence dočasné ochrany disponovat nemůže. Žalobce nepodnikl žádné kroky směřující k obnovení dočasné ochrany v Rumunsku. Došlo-li k jejímu automatickému prodloužení či ponechání v evidenci TPP ze strany rumunských orgánů, stalo se tak bez jeho vědomí a vůle a nemůže mu to být na újmu. Měl-li žalovaný o této otázce pochybnosti, měl žádost přijmout a vést o ní správní řízení, v němž by žalobci umožnil vzniklý stav odstranit. O žádosti měl následně rozhodnout podle skutkového a právního stavu ke dni vydání rozhodnutí. Při doložení zániku dočasné ochrany v Rumunsku by pak byl povinen udělit žalobci dočasnou ochranu v České republice. Postup žalovaného, který žádost odmítl jako nepřijatelnou, tak žalobce zcela zbavil možnosti jakkoliv na stav evidence TPP reagovat a situaci objasnit.
5. V reakci na žalobní tvrzení zvolil žalovaný aktualizované znění své argumentace, kterou již opakovaně před správními soudy přednesl ve skutkově a právně obdobných věcech (např. ve věci sp. zn. 18 A 172/2025, sp. zn. 6 A 151/2025; totožnou právní argumentaci pak neúspěšně zvolil ve věci sp. zn. 29 A 4/2026 nebo sp. zn. 29 A 18/2026).
6. Ke skutkovým okolnostem uvedl, že žádost žalobce o dočasnou ochranu ze dne 20. 5. 2026 posoudil jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. Žalobce při jejím podání sám uvedl, že mu byla dočasná ochrana již dříve udělena v Rumunsku. K žalobcově tvrzení, že se následně dočasné ochrany v Rumunsku vzdal, žalovaný namítl, že pro aplikaci § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina je rozhodné, že žalobce oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany v jiném členském státě získal. Skutkový stav proto považoval za nesporný v tom, že žalobce nabyl oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany v jiném členském státě EU.
7. Žalovaný dále poukázal na to, že žalobce v žalobě tvrdil opakované podání žádosti o dočasnou ochranu. V evidencích žalovaného je však vedena pouze jediná žádost, a to žádost ze dne 20. 5. 2026, která je předmětem nyní projednávané věci.
8. Dále zdůraznil, že po odeslání oznámení o riziku vyčerpání kapacit dle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina, které Ministerstvo vnitra zaslalo Evropské komisi dne 25. 8. 2025, je povinen důvod nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina uplatňovat vždy, pokud žadatel již dočasnou ochranu v jiném členském státě EU získal. K námitce rozporu uvedeného ustanovení s unijním právem žalovaný argumentoval zejména bodem 30 rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ve věci C753/23, Krasiliva, podle něhož mohou členské státy EU při posuzování žádosti zkoumat, zda dotyčný již nezískal povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany v jiném členském státě EU. V této souvislosti poukázal na nově přijaté Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 ze dne 15. července 2025 o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382.
, jehož nově zakotvené recitály 4) až 6) výslovně uvádějí, že členské státy EU nemají povinnost vydávat další povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany osobám, které jej již obdržely jinde. Podle žalovaného tyto nové recitály potvrzují, že dohoda členských států EU o neaplikaci čl. 11 směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES Směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími.
(dále jen „směrnice o dočasné ochraně“) nikdy nezakládala právo na sekundární pohyb ani povinnost členských států EU vydat další pobytové oprávnění.
9. Svůj názor podpořil odkazem na aplikační praxi a konkrétní judikaturu, zejména Německa; uvedl, že podle ní může být přiznání dočasné ochrany v jiném členském státě EU v případech sekundární migrace vyloučeno, pokud již žadatel disponuje pobytovým oprávněním poskytujícím práva vyplývající z dočasné ochrany. Zdůraznil, že výklad unijního práva není v členských státech EU jednotný, a má proto za to, že jeho definitivní vyřešení přísluší SDEU v řízení o předběžné otázce. Soudu tak doporučil zvážit položení předběžné otázky SDEU k výkladu čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně.
10. Žalovaný uzavřel, že směrnice o dočasné ochraně nezakotvuje právo osob požívajících dočasné ochrany na volný přesun mezi členskými státy EU (tzv. sekundární pohyb) ani právo na opakované udělení povolení k pobytu. Podle jeho názoru aplikoval § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina řádně a v souladu s unijním právem. Soudu proto navrhl žalobu zamítnout.
III. Posouzení věci Městským soudem v Praze
11. Zdejší soud posoudil, zda je zásah žalovaného nezákonný, a vycházel přitom ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“). Soud také konstatuje, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě, je tedy včasná. Žaloba je zároveň přípustná (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2025, č.j. 1 Azs 174/2024-42).
12. Soud o žalobě rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci řízení s tímto postupem nevyslovili nesouhlas. Žalobce k důkazům navrhl provést svou žádost. Žádost je součástí správního spisu; platí přitom, že obsahem správního spisu se nedokazuje, soud z něj toliko vychází. Jednání proto za účelem dokazování nenařizoval.
13. Soudu je známo, že ve věcech, o nichž vede řízení o ochraně před nezákonným zásahem, žalovaný zpravidla nevede spis ve smyslu § 17 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), z něhož by soud mohl zjistit průběh správního řízení a ověřit zákonnost postupu žalovaného [(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2023, č.j. 10 As 326/2022-88)]. V nyní posuzované věci je však situace odlišná. Žalovaný soudu poskytl spis vedený pod sp. zn. OAM-0394945/DO-2026. Obsahem spisu je žádost o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 20. 5. 2026, fotokopie ukrajinského pasu žalobce platného od září 2020 do září 2030, potvrzení o zajištění ubytování ze dne 10. 2. 2025, ověřenou kopii potvrzení rumunského velvyslanectví ze dne 12. 11. 2025 o vzdání se dočasné ochrany a lustrace v cizineckém informačním systému ze dne 20. 5. 2026. Z uvedených listin soud vyšel při svém rozhodování.
14. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud žalobci poskytnout tehdy, je-li v jeho případě kumulativně splněno celkem pět podmínek. Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a zásah byl zaměřen přímo proti žalobci nebo v jeho důsledku bylo proti žalobci přímo zasaženo (5. podmínka). Pokud není byť jen jedna z uvedených pěti podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (srov. např. rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2008, č.j. 2 Aps 1/200565, č. 603/2005 Sb. NSS).
15. V tomto řízení jsou splněny první, druhá, čtvrtá a pátá podmínka. Žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka), když mu byla žádost vrácena jako nepřijatelná. Vrácení žádosti nepředcházelo žádné správní řízení, žádost nebyla žalovaným věcně posouzena – nejedná se tedy o rozhodnutí, ale o faktický úkon – zásah (4. podmínka), který byl navíc nepochybně zaměřen přímo proti žalobci (5. podmínka).
16. Soudu zbývá posoudit, zda byla splněna třetí podmínka – tedy zda žalovaný při vrácení žádosti jako nepřijatelné postupoval v souladu s právními předpisy, či naopak nezákonně. Pro soud je pak stěžejní postavit najisto, zda žalovaný vyhodnotil žádost žalobce jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina v rozporu s (unijním) právem, či nikoli. Soud připomíná, že dle § 5 odst. 1 Lex Ukrajina, ve znění účinném od 3. 9. 2025, je žádost o udělení dočasné ochrany nepřijatelná, jestliže je b) je podána cizincem, který není uveden v § 3, c) je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie, d) je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie, (…) f) je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle § 3 odst. 3.
17. Označení konkrétního důvodu, které se v praktické rovině ze strany žalovaného děje označením předtištěného důvodu na žádosti, je pro posouzení zákonnosti zásadní. Žadatel se tak totiž tímto způsobem dozvídá, z jakého důvodu nebylo jeho žádosti vyhověno. Je přitom povinností žalovaného sdělit cizinci (žadateli) důvod, pro který označil jeho žádost jako nepřijatelnou (k tomu srov. § 5 odst. 2 Lex Ukrajina).
18. Ačkoli se soud v souladu s žalobní argumentací v této věci zabývá nepřijatelností žádosti právě podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina, je nutné na tento důvod nepřijatelnosti nahlížet – vzhledem k jeho povaze – v souladu s dosavadní judikaturou vztahující se k důvodům nepřijatelnosti podle písm. c) a d) téhož ustanovení.
19. Je zřejmé, že žalovaný dosud nepřijal závěry ustálené judikatury týkající se nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu podle § 5 odst. 1 písm. c) a d) Lex Ukrajina. Soud proto i v kontextu tohoto případu připomíná již citovaný rozsudek SDEU ve věci Krasiliva, na který NSS navázal tzv. „dubnovou judikaturou“ v rozsudcích ze dne 1. 4. 2025 č.j. 5 Azs 273/202327, č. 4683/2025 Sb. NSS, a ze dne 3. 4. 2025 č.j. 1 Azs 336/202442, a dalšími svými rozhodnutími. Soud zohlednil i následnou argumentaci žalovaného (např. rozsudky ze dne 23. 4. 2025 č.j. 10 A 6/202561, ze dne 30. 4. 2025 č.j. 5 A 36/202538, ze dne 31. 7. 2025 č.j. 6 A 58/202546 či ze dne 17. 10. 2025 č.j. 6 A 88/202555). Soud se s těmito závěry plně ztotožnil a v podrobnostech na ně odkazuje. Soud nepovažuje za účelné je stále znovu v úplnosti opakovat. K odkazu žalovaného na rozhodnutí jiných členských států EU soud uvádí, že v nich vyslovenými právními názory, na rozdíl od názorů vyjádřených NSS, není vázán. Závazná pro něj není ani tamější správní praxe.
20. Žalovaný uplatňuje proti závěrům soudů o nepřijatelnosti žádosti podle § 5 odst. 1 písm. c) a d) Lex Ukrajina důvody shodné s těmi, které namítá v tomto řízení. Ačkoliv žalovaný shledal žádost žalobce nepřijatelnou dle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina, lze na posouzení této žaloby plně využít východiska již zmíněné „dubnové“ judikatury. Ust. § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina totiž stejně jako dosavadní § 5 odst. 1 písm. c) a d) vylučuje z věcného přezkumu žádosti cizinců, kteří jsou nebo byli (jako v případě žalobce) držiteli dočasné ochrany v jiném členském státě EU. Tato původní, byť formulačně upravená podmínka tvoří první ze dvou obsažených v § 5 odst. 1 písm. f); druhou, novou podmínkou je existence oznámení podle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina. Platí přitom, že obě podmínky musí být splněny kumulativně.
21. Nejprve stručně k první podmínce. Úvodní část § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina pouze reformuluje a spojuje podmínky nepřijatelnosti uvedené v § 5 odst. 1 písm. c) a d). Rozhodujícím zůstává, že žádost osoby požívající dočasné ochrany podle prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana.
(dále jen „prováděcí rozhodnutí 2022/382“), na kterou má nárok dle čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně, nelze odmítnout jako nepřijatelnou jen proto, že tato osoba požádala o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany nebo jí bylo takové povolení v minulosti uděleno v jiném členském státě EU.
22. Na dočasnou ochranu tak má žadatel dosáhnout již na základě toho, že je vysídlenou osobou ve smyslu čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí 2022/382.
23. V tomto řízení je mezi stranami nesporné, že žalobci byla v minulosti udělena dočasná ochrana v Rumunsku; žalobce tuto skutečnost do tiskopisu žádosti sám uvedl. Současně v tiskopisu k otázce její platnosti ke dni podání žádosti zaškrtl předtištěné políčko „ne“ a datum „10. 11. 2025“ jako okamžik jejího ukončení. Současně k žádosti předložil ověřenou kopii potvrzení Rumunského velvyslanectví v České republice ze dne 12. 11. 2025 prokazující, že se žalobce pobytového oprávnění vyplývajícího z dočasné ochrany udělené v Rumunsku dne 10. 11. 2024 k 12. 11. 2025 vzdal.
24. Optikou první podmínky tak žalobce splňuje výše uvedená kritéria pro přiznání dočasné ochrany ve smyslu čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382. V opačném případě by mu ji rumunské orgány neudělily. Žalovaný nevyvrátil závěry judikatury, dle nichž žalobce mohl opětovně žádat o dočasnou ochranu v ČR (sekundární pohyb). V důsledku toho, že žalobci vrátil žádost jako nepřijatelnou, vůbec neřešil žalobcem tvrzené okolnosti získání či aktivního statusu jeho pobytových oprávnění vyplývajících z dočasné ochrany, které žalobce v minulosti v Rumunsku získal.
25. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že žalovaný pochybil, pokud žalobcovu žádost označil za nepřijatelnou z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina.
26. K druhé z formulačních podmínek soud pro úplnost odkazuje na body 22 až 25 rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2025, č.j. 18 A 102/202521. Oznámení dle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina svou povahou odpovídá oznámení dle čl. 25 odst. 3 směrnice o dočasné ochraně – jedná se o politický, nikoli právní akt, jehož účelem je upozornit unijní orgány na možné zatížení členského státu EU a vyvolat reakci Rady. Nelze z něj dovozovat jakékoli omezení práv jednotlivců ani možnost členského státu EU jednostranně regulovat sekundární pohyb. Směrnice neupravuje žádné právní účinky takového oznámení pro postavení žadatelů o dočasnou ochranu. Unijní právo v současnosti tento nový důvod nepřijatelnosti neaprobuje a neumožňuje, aby oznámení o riziku vyčerpání kapacit samo o sobě odůvodnilo odmítnutí žádosti.
IV. Závěr a náklady řízení
27. Soud tak uzavírá, že žaloba je důvodná. Žalovaný žalobcovu žádost věcně projedná. Bude přitom vázán názorem soudu, žalobcovu žádost tak nemůže posoudit tak, že je nepřijatelná dle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. Ve správním řízení bude nutné věc věcně projednat, znovu posoudit žalobcem předložené důkazy ke splnění podmínek posouzení oprávněnosti osoby k podání takové žádosti.
28. Pokud žalovaný precizně a s ohledem na stávající judikaturu k výkladu tohoto pojmu ve smyslu a účelu Lex Ukrajina odůvodní, že je na místě závěr o vysídlení žalobce z Ukrajiny v období předcházejícím rozhodnému období, a že žalobce současně již nedisponuje pobytovým oprávněním z titulu dočasné ochrany v Rumunsku, a bude-li současně žalobce splňovat též další podmínky, žalovaný pobytové oprávnění vyplývající z dočasné ochrany žalobci udělí.
29. Pokud by pobytové oprávnění bylo v Rumunsku nadále platné, žalovaný žalobce poučí o nemožnosti čerpání práv plynoucích z dočasné ochrany ve více členských státech EU současně. Bude-li žalobce na své žádosti dále trvat s tím, že chce tato práva nově čerpat výlučně v České republice, žalovaný ověří, zda vydáním povolení k pobytu na území České republiky dojde dle práva dotčeného hostitelského státu automaticky k zániku předchozích pobytových oprávnění. V případě kladného zjištění mu žalovaný vydá oprávnění k pobytu. V případě negativního zjištění, resp. pokud se nepodaří relevantní právní úpravu v hostitelském členském státě EU vůbec zjistit, vyzve žalobce, aby sám v přiměřené lhůtě učinil kroky k ukončení pobytových oprávnění v jiném hostitelském státě. K tomu mu žalovaný poskytne potřebnou součinnost. Nebudou-li naznačené podmínky naplněny, žalovaný žalobcovu žádost zamítne.
30. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl ve věci samé úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce v řízení nebyl zastoupen advokátem a od soudního poplatku byl osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobci tedy žádné důvodně vynaložené náklady v tomto řízení nevznikly. Soud mu proto náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost (mimořádný opravný prostředek) ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 11. září 2026
JUDr. Hana Kadaňová, Ph.D., v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje X. X.