Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1627/2026

21 Cdo 1627/2026-601

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně MARTE AB, s. r. o. v likvidaci se sídlem v Plzni, Na Dlouhých č. 1047/23, IČO 29101000, zastoupené Mgr. Monikou Dreislerovou Wetzlerovou, advokátkou se sídlem v Plzni, B. Smetany č. 167/2, proti žalované J. K., zastoupené Mgr. Luďkem Žambůrkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Hřebenkách č. 1882/12, o 480 066 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. , o dovolání žalované protirozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2026, č. j. -580, takto:

I. Dovolání seodmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. 1. 2026, č. j. -580, výrokem I změnil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 3. 2025, č. j. -480, ve výroku I, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 480 066 Kč s příslušenstvím, tak, že zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 471 461 Kč s příslušenstvím, výrokem II rozsudek soudu prvního stupně ve zmíněném výroku I co do částky 8 605 Kč s příslušenstvím potvrdil a výrokem III rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že „žalovaná není z předmětné kupní smlouvy (ze dne 25. 8. 2016) zavázána (protože prodávající žalobkyně musela vědět o tom, že zmocněnec S. při koupi vozu jménem žalované překračuje své zástupčí oprávnění)“, avšak oproti soudu prvního stupně nárok žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení žalované.

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná s tím, že nijak nespecifikovala, proti kterému výroku dovolání podává, a ani z jeho obsahu rozsah dovolání není rozeznatelný. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek (zřejmě v celém rozsahu) zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Zároveň navrhla odklad právní moci napadeného rozsudku.

3. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)] po zjištění, žedovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacíhosoudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

7. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky nežna řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jenuvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, žejsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. ). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení (jakoje tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části, neboť v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání (srov.například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (ktomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ), neboťdovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční azásadu rovnosti účastníků řízení.

8. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení seodvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. Již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. ); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného neboprocesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov.například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

9. V posuzovaném případě dovolatelka v dovolání nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu

10. V dovolání žalovaná pouze rekapituluje dosavadní průběh řízení, vytýká soudu prvního stupně různá procesní pochybení v průběhu řízení před tím, než bylo vydáno první zrušovací usnesení odvolacího soudu (usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. ), následně v dovolání pouze kritizuje procesní postup odvolacího soudu, resp. hodnocení důkazů a přednáší vlastní skutkové závěry. Dovolání tak neobsahuje náležité údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení , a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu, která nebyla odstraněna ve lhůtě uvedené v ustanovení , pokračovat.

11. Vzhledem k tomu, že dle petitu dovolání je navrženo zrušení rozsudku odvolacího soudu, lze usoudit, že žalovaná napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu také ve výroku II. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník řízení, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena újma na jeho právech odstranitelná tím, žedovolací soud toto rozhodnutí zruší. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá újma na jeho právech. Oprávnění podat dovolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné pod č. 28 včasopise Soudní judikatura, roč. 1998). Pakliže výrokem II odvolací soud zčásti potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku, nemůže v této části rozsudek vyvolat jakoukoliv újmu na právech žalované. V části směřující proti výroku II rozsudku odvolacího soudu je tak dovolání subjektivně nepřípustné a jako takové muselo být odmítnuto [ a ].

12. V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, v němž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím včásti týkající se výroku o nákladech řízení.

13. Nejvyšší soud proto dovolání žalované ve zbývajícím rozsahu podle ustanovení odmítl.

14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

15. Dovolatelka v dovolání navrhla odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, žejsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Obdobně je nutno posoudit i návrh na odklad právní moci napadeného rozsudku (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2022, sp. zn. , a ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. ). Návrhem dovolatelky na odklad právní moci se proto Nejvyšší soud nezabýval.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2026

JUDr. Marek Cigánek předseda senátu