Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
20 A 37/2024 - 43.pdf
PDF · 0 B
No categories available
20 A 37/2024 - 43
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., ve věci
žalobce:
X, narozený dne X
státní příslušností X
zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem
sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1
proti
žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 7. 2024, č. j.: MV-94590-4/SO-2024,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 25. 7. 2024, č. j.: MV-94590-4/SO-2024, jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř. “), zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 21. 5. 2024, č. j.: OAM-11590-22/DP-2022, kterým byla zamítnuta jeho žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem „ostatní/jiné“ ve smyslu ust. § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. l) zákona č. 326/1999 Sb. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců “).
II. Podstatný obsah žaloby
2. Žalobce v žalobě namítal, že potvrzení o studiu představuje jednu z náležitostí žádosti o vydání oprávnění k dlouhodobému pobytu. Pokud tento doklad vykazoval obsahovou vadu, měl být ve smyslu ust. § 45 odst. 2 s.ř. vyzván k jejímu odstranění. Namísto toho byla jeho žádost zamítnuta.
3. Žalovaný rovněž podle žalobce zcela změnil svou rozhodovací praxi a začal plošně zamítat žádosti o úpravu pobytu opírající se o studium jazyka, ačkoli dříve těmto žádostem masivně vyhovoval. Studium jazyka není bezúčelným nacházením se na území České republiky, nadto žalobce nebyl vyslechnut k tomu, zda usiluje o zdokonalení jazykové znalosti z důvodu plánovaného postupu na vysokou školu či získání pracovního uplatnění, pro který je taková znalost nezbytná.
4. Napadené rozhodnutí je tak podle žalobce projevem libovůle, neboť se odchýlil od dosavadní praxe, přičemž změna rozhodovací praxe nevychází ze změny zákona a žadatel nebyl na takový postup upozorněn a nebyla mu dána příležitost doložit jinou náležitost žádosti. Žalobce přitom odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2024, č. j. 41 A 21/2023 -36.
5. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalované k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalované
6. Žalovaná se k žalobě vyjádřila, když po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení označila žalobní námitky za shodné s tvrzeními v odvolání. Odkázala na napadené rozhodnutí, kterým byl potvrzen závěr obsažený v prvostupňovém rozhodnutí, že žalobce nesplňuje podmínku v ust. § 31 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Nebylo prokázáno, že by účelem pobytu žalobce na území České republiky bylo absolvování ostatních studijních aktivit, které lze absolvovat výhradně na území, a které svým charakterem vyžadují dlouhodobý pobyt žalobce na území. Povolení k dlouhodobému pobytu může být cizinci vydáno, jestliže účelem jeho pobytu na území bude aktivita, kterou lze vykonávat výhradně na území, což vzdělávací kurz anglického jazyka není.
7. Nad rámec výše uvedeného a toho, co již bylo uvedeno v napadeném rozhodnutí, žalovaná odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2024, č. j. 21 A 31/2023 -40, který se týká obdobné věci, z něhož obsáhle citovala.
8. Žalovaná měla za to, že ve vztahu k posouzení účelu pobytu ostatní/jiné je třeba vyžadovat, aby daný účel byl spjatý s územím natolik, že není možné, aby k dosažení zvoleného cíle, zde dosažení určitého stupně znalosti anglického jazyka, nemohlo být dosaženo jinak. Žalobce neprokázal, že by neměl možnost absolvovat kurzy anglického jazyka v kterékoliv jiné zemi, netvrdil ani relevantní důvody, pro které by bylo nezbytné absolvovat výuku anglického jazyka právě na území.
9. Podle žalované byly v daném případě splněny veškeré podmínky pro zamítnutí žádosti a napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy. Námitky žalobce považovala za nedůvodné a navrhla, aby soud žalobu zamítl.
IV. Obsah správního spisu
10. Ze správního spisu zjistil zdejší soud následující skutečnosti, které jsou podstatné z hlediska předmětu řízení.
11. Dne 12. 5. 2022 žalobce podal žádost o povolení k dlouhodobému pobytu, kdy za účel pobytu označil „studium“. Žalobce k žádosti nepřiložil žádný doklad potvrzující účel pobytu žalobce na území České republiky. Správní orgán prvního stupně proto žalobce vyzval mimo jiné k předložení tohoto dokladu.
12. Dne 28. 6. 2022 žalobce prostřednictvím zmocněnce změnil účel pobytu na „jiné/ostatní“ a předložil potvrzení společnosti X ze dne 22. 6. 2022 o přijetí žalobce do rekvalifikačního kurzu X s denní výukou v rozsahu 20 hodin týdně se zařazením do studia od 1. 2. 2022 do 31. 8. 2022. Jelikož tento doklad již nebyl aktuální, vyzval správní orgán prvního stupně žalobce k předložení aktuálního dokladu o jeho studiu. Na to žalobce doložil doklad, podle něhož měl v období od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023 absolvovat jednoletý kurz cizích jazyků (jazyk studia – AJ) s denní výukou, který organizuje X.
13. Dne 25. 4. 2023 žalobce využil svého práva nahlédnout do spisového materiálu, k podkladům pro vydání rozhodnutí se však nevyjádřil.
14. Rozhodnutím prvostupňového orgánu ze dne 21. 5. 2024, č. j.: OAM-11590-22/DP-2022, byla žalobci jeho žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem absolvování vzdělávacích aktivit, které nejsou studiem ve smyslu ust. § 64 zákona o pobytu cizinců, zamítnuta. Povolení nebylo uděleno dle ust. § 46 odst. 1 ve spojení s ust. § 56 odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců, neboť nebyla splněna jedna z podmínek pro jeho udělení. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání.
15. Dne 25. 7. 2024 vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí, kterým o odvolání žalobce rozhodla, jak je uvedeno v odst. 1.
V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze
16. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu dotčeném žalobou, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán podle ustanovení § 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s. s. ř. s. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ). Rozhodoval bez nařízení jednání, neboť žalovaná s tím výslovně souhlasila a žalobce k výzvě a poučení soudu podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. nevyjádřil s takovým projednáním věci nesouhlas. Zdejší soud zároveň za této situace a s ohledem na obsah správního spisu nepovažoval nařízení jednání za nezbytné. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel zejména z následujících ustanovení právních předpisů.
17. Podle ust. § 31 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců k žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů je cizinec povinen předložit doklad potvrzující účel pobytu na území.
18. Podle ust. § 46 odst. 1 zákona o pobytu cizinců pro povolení k dlouhodobému pobytu platí obdobně § 31 odst. 1 písm. a) až e), § 33, 34, 37, 38, § 55, § 56, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1 vztahující se na dlouhodobé vízum. Ministerstvo povolení k dlouhodobému pobytu dále nevydá, pokud cizinec neplní na území účel, pro který mu bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů a pro který mu má být vydáno povolení k dlouhodobému pobytu, nebo pokud cizinec neplnil v době platnosti víza k pobytu nad 90 dnů na území účel, pro který mu bylo vízum uděleno; to neplatí, pokud cizinec prokáže, že se jednalo o neplnění účelu ze závažných důvodů po přechodnou dobu. K žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42 je cizinec dále povinen předložit doklad o cestovním zdravotním pojištění, které odpovídá podmínkám uvedeným v § 180j. Současně je povinen na požádání předložit doklad o zaplacení pojistného uvedeného na dokladu o cestovním zdravotním pojištění.
19. Podle ust. § 56 odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže cizinec nesplňuje některou z podmínek pro udělení víza.
20. Soud předně uvádí, že zákon o pobytu cizinců je založen na tom, že pobyt cizince nad 90 dní na území České republiky musí být odůvodněn konkrétním účelem, např. dlouhodobým zaměstnáním, podnikáním či studiem (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 12. 2011, č. j.: 7 As 82/2011 -81). Je přitom věcí suverénního státu, za jakých podmínek cizince vpustí či nevpustí na vlastní území a zda shledá, že důvody pro vpuštění této osoby na území přetrvávají i poté, kdy uplynula doba, po kterou jí byl vstup a pobyt povolen (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2009, č. j.: 9 As 95/2008 -45, a usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2005, sp. zn.: I. ÚS 38/04 ). Účel, pro který byl cizinci povolen pobyt, tudíž musí být skutečně naplněn.
21. Žalobce pobýval na území České republiky na základě vydaného povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – účast v právnické osobě s platností od 13. 5. 2020 do 12. 5. 2022. Dne 12. 5. 2022 podal u správního orgánu prvního stupně podle § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců žádost o vydání (nového) povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní/jiné (původně za účelem studia), tj. studijní aktivity, které nejsou studiem podle § 64 zákona o pobytu cizinců, konkrétně za účelem absolvování rekvalifikačního kurzu X, se zařazením do studijního střediska X, od 1. 2. 2022 do 31. 8. 2022. V průběhu řízení o žádosti žalobce doložil jednotné potvrzení o přijetí ke vzdělávání/o vzdělávání, podle něhož má od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023 absolvovat jednoletý kurz cizích jazyků (jazyk studia – AJ) s denní výukou, který organizuje X. Jelikož žalobce doložil zamýšlenou studijní aktivitu, která není studiem podle § 64 zákona o pobytu cizinců, správní orgány v souladu se zákonem zamítnutí žádosti odůvodnily ust. § 46 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, neboť toto ustanovení se týká právě obecného povolení k dlouhodobému pobytu, a nikoliv ust. § 46 odst. 5 téhož zákona, které upravuje povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Soud se s tímto hodnocením a postupem správního orgánu ztotožňuje. Podmínkou pro udělení povolení k dlouhodobému pobytu je neexistence některého ze zákonem stanovených důvodů pro jeho neudělení. Jestliže je tedy naplněn některý z důvodů stanovených v § 56 zákona o pobytu cizinců, správní orgán prvního stupně povolení cizinci neudělí. Jedním z těchto důvodů je rovněž splnění podmínky pro udělení víza zahrnující i obsahové náležitosti žádosti o vízum zařazené do ust. § 31 zákona o pobytu cizinců. V případě, že cizinec tuto podmínku nesplňuje, správní orgán prvního stupně je povinen jeho žádosti nevyhovět.
22. Pokud žalobce své vzdělávání u společnosti X zamýšlel pokládat za jiné studijní aktivity, měl k žádosti doložit, jaký účel pobytu na území České republiky takové aktivity obnášejí. Prvostupňové i napadené rozhodnutí jsou založena na tom, že se účel pobytu v oblasti jazykového vzdělání dá spojit výhradně s osvojováním si znalosti českého jazyka. Vzdělávání v anglickém jazyce nemůže představovat účel dlouhodobého pobytu v České republice, poněvadž angličtinu může žalobce studovat v zemi svého původu či v kterémkoli státě, kde je úředním jazykem. Žalobce přitom ani netvrdil žádné důvody, pro které by angličtinu nemohl studovat v zemi původu či jiné zemi, ve které je úředním jazykem.
23. Pokud jde o námitku žalobce ohledně nesplnění poučovací povinnosti ze strany správních orgánů, Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 14. 10. 2010, č. j.: 5 As 1/2010–76, uvedl, že „poučovací povinnost správních orgánů v řízení, která vedou, je obecně zaměřena na poučení o procesních právech a povinnostech. Do poučovací povinnosti však již nepatří návod, co by účastník řízení měl nebo mohl činit, aby dosáhl žádaného výsledku“. Obdobně rozhodl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 10. 2010, č. j.: 1 As 51/2010 –214, podle něhož není poučovací povinnost absolutní a bezbřehá, ale má své limity, přičemž nemůže plně nahradit služby kvalifikované právní pomoci. Na druhou stranu v souladu se smyslem ust. § 4 odst. 2 s.ř. poskytne správní orgán v souvislosti se svým úkonem dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. Žalobci se od prvostupňového orgánu dostalo přiměřeného poučení, když byl v průběhu správního řízení dvakrát vyzván mimo jiné k předložení dokladu potvrzujícího účel pobytu na území České republiky (srov. výzva ze dne 12. 5. 2022, č. j. OAM-11590-5/DP-2022 a výzva ze dne 15. 11. 2022, č. j. MV-200479-1/OAM-2022), naproti tomu nebylo povinností prvostupňového orgánu podávat žalobci návod k prokázání účelu pobytu. Žádost přitom již byla v době rozhodování správního orgánu prvního stupně kompletní, a tudíž i plně projednatelná.
24. V mezích žalobních bodů nedošlo ani k porušení základních procesních ustanovení správního řízení, které žalobce v žalobě obecně uvedl. Tvrzení o změně rozhodovací praxe žalovaného žalobce ničím nedoložil, neuvedl žádná konkrétní řízení konaná v minulosti, v nichž by studia jiného než českého jazyka v České republice měla vést k vyhovění podaným žádostem o udělení dlouhodobého pobytu. Žalobce sám přitom příkladem takové odlišné praxe není, jelikož původní povolení k pobytu mu bylo vydáno za účelem podnikání, nikoliv ostatní/jiné.
25. Obdobným případem se v minulosti zdejší soud zabýval v rozsudku ze dne 22. 1. 2024, č. j. 21 A 31/2023 –40, ve kterém za obdobného skutkového stavu konstatoval, že se žalobkyni v tam projednávané věci od prvostupňového orgánu dostalo přiměřeného poučení, pročež soud neshledal ani porušení základních procesních ustanovení správního řízení, které žalobkyně v žalobě obecně uvedla. Tvrzení o změně rozhodovací praxe správních orgánů žalobkyně ničím nedoložila, neuvedla žádná konkrétní řízení konaná v minulosti, v nichž by studia jiného než českého jazyka v České republice měla vést k vyhovění podaným žádostem o udělení dlouhodobého pobytu za účelem ostatní/jiné. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku zdejšího soudu byla poté rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2024, č. j. 7 Azs 22/2024 – 27, zamítnuta. Nejvyšší správní soud zde s odkazem na rozsudky ze dne 6. 4. 2016, č. j. 3 Azs 143/2015 -37, ze dne 14. 10. 2010, č. j. 5 As 1/2010 -76, a ze dne 13. 10. 2010, č. j. 1 As 51/2010 -214, dospěl k závěru, že „Žádost o povolení k dlouhodobému pobytu je cizincem podávána ze zcela konkrétního, již ze žádosti zřejmého, důvodu, za zcela konkrétním účelem. Pokud tento účel pobytu na území v řízení neobstojí, správní orgán žádost zamítne. Nemá procesní prostor instruovat účastníka řízení směrem k úpravě žádosti tak, aby bylo možné žádosti vyhovět. Nejvyšší správní soud proto ve shodě s městským soudem uzavírá, že nebylo povinností prvostupňového orgánu podávat stěžovatelce návod k prokázání účelu pobytu ani ji za tímto účelem vyslýchat za situace, kdy její žádost byla kompletní a tím pádem plně projednatelná. Bylo toliko na stěžovatelce, aby poskytla správnímu orgánu veškeré informace, ze kterých by vyplývalo, že splnila zákonné podmínky pro udělení požadovaného pobytového oprávnění.“ K tomu ještě soud podotýká, že Nejvyšší správní soud si zde byl vědom rovněž žalobcem odkazovaného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2024, č. j. 41 A 21/2023 -36, ke kterému však uvedl toliko, že jím není vázán.
26. Žalobcem odkazovaný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2024, č. j. 41 A 21/2023 -36, byl nakonec zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2026, č. j. 2 Azs 64/2024 -62, poté, co rozšířený senát Nejvyššího správního soudu usnesením ze dne 31. 3. 2026, č. j. 2 Azs 64/2024 -53, vyslovil, že [z]ákonem zvláště neupravený účel pobytu [§ 46 odst. 1 ve spojení s § 31 odst. 1 písm. b) , resp. § 30 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů], pro který cizinec žádá povolení k dlouhodobému pobytu, musí mít k území České republiky dostatečně intenzivní, těsnou a seriózní vazbu.“ Při aplikaci tohoto vysloveného názoru Nejvyššího správního soudu na projednávanou věc lze s přihlédnutím ke skutkovému stavu souhlasit s žalovanou v tom, že žalobcem uvedený důvod nesplňuje požadavek dostatečně intenzivní, těsné a seriózní vazby k území České republiky. Je totiž důvodná její úvaha v tom směru, že jednoletý kurz anglického jazyka organizovaný Institutem jazykového vzdělávání, s. r. o. není bez dalšího obdobou jazykové přípravy ke studiu vysoké školy v České republice [tímto je podle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců účast na jazykové a odborné přípravě ke studiu akreditovaného studijního programu vysoké školy organizované veřejnou vysokou školou, nebo účast na jazykovém a odborném kurzu pořádaném v rámci programu Evropské unie nebo na základě mezinárodní smlouvy], aby tím bylo odůvodněno vydání povolení k dlouhodobému pobytu. Nejde o natolik specifickou aktivitu, že by ji bylo třeba absolvovat pouze na území. Přes obecnou rozšířenost využití anglického jazyka není tento jazyk v České republice jazykem úředním, resp. s odkazem na § 16 s.ř. jednacím jazykem, tj. jazykem, v němž správní orgány vedou správní řízení, resp. v němž se vyhotovují písemnosti, je zásadně český jazyk. Nelze ho v České republice považovat ani za jazyk užívaný pro běžný styk. Absolvování kurzu anglického jazyka obecně není přímo svázáno s územím, jeho provázanost s územím pak účastník řízení neprokázal. Žalobce zároveň nijak nevysvětlil, proč pro svůj záměr zlepšit se v anglickém jazyce zvolil právě uvedenou českou jazykovou školu, resp. v čem je jí poskytovaná výuka mimořádná.
VI. Závěr a náklady řízení
27. Zdejší soud tak ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobních námitek v podobě, v jaké byly žalobcem uplatněny. Zároveň v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž by bylo nutno přihlížet z úřední povinnosti. Podanou žalobu proto zdejší soud zamítl podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. jako nedůvodnou.
28. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků rozhodl zdejší soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží. Žalované žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Praze, dne 8. září 2026
JUDr. Tomáš Švec, Ph.D. v. r.
samosoudce