Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
41 A 21/2023 - 128.pdf
PDF · 0 B
No categories available
41 A 21/2023 - 128
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci
žalobce: P. L.
státní příslušnost: X
t. č. pobytem: X
zastoupen Mgr. Marinou Musilovou, advokátkou
Sukova 49/4, 602 00 Brno
proti
žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2023, čj. MV-132980-4/SO-2023,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Podstata věci
1. Žalobce neuspěl se svou žádostí o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem jiné/ostatní. V Česku chtěl studovat kurz anglického jazyka. Podle správních orgánů se ale žalobcem zamýšlený účel pobytu nutně neváže na naše území. Proto podle nich za tímto účelem nelze ani získat pobytové oprávnění. Tento právní názor v této konkrétní věci posvětil Nejvyšší správní soud včetně jeho rozšířeného senátu. Proto jej nyní krajský soud následoval.
II. Rozhodnutí správních orgánů
2. Žalobce pobýval v Česku na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia vydaného s platností do 31. 8. 2022. Původně studoval program Chemie pro medicínské aplikace na Fakultě informační technologií Vysokého učení technického. Toto studium mu ale škola dne 22. 8. 2022 ukončila, protože nezískal dostatečný počet kreditů. Jednalo se přitom již o druhé studium totožného programu. Toho dřívějšího žalobce v srpnu 2020 zanechal.
3. Dne 17. 8. 2022 žalobce podal u Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (OAMP) žádost o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu. Tentokrát ale za účelem ostatní/jiné, tj. studijní aktivity, které nejsou studiem podle § 64 zákona o pobytu cizinců. Žalobce chtěl v Česku absolvovat denní studium anglického jazyka. Organizovala ho společnost Go Study group jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky s. r. o. (Go Study) ve školním roce 2022/2023 – konkrétně od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023.
4. Rozhodnutím ze dne 15. 6. 2023, č. j. OAM-30546-16/DP-2022, OAMP žádost žalobce zamítl podle § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců (rozhodnutí OAMP). Zdůraznil, že každý pobyt cizince na území Česka musí plnit nějaký konkrétní účel, k jehož naplnění je třeba pobytu na území delšího než tři měsíce, případně jednoho roku. Některé účely zákon výslovně pojmenovává. U jiného účelu by se ale mělo jednat o aktivitu, která skutečně odůvodňuje dlouhodobý pobyt cizince na území a tato aktivita by se měla pojit s územím České republiky.
5. Pokud má být účelem pobytu vzdělávací aktivita, která není studiem, měla by mít podobnou intenzitu jako studium podle § 64 zákona o pobytu cizinců. Může se jednat např. o studium na střední nebo vyšší odborné škole. Podstatné je, aby se tato aktivita pojila s územím České republiky v takové míře, že ji cizinec nemůže plnohodnotně absolvovat jinde než na území Česka. V případě jazykového vzdělávání se však s územím pojí pouze studium českého jazyka, který je úředním jazykem České republiky. Absolvování kurzu anglického jazyka není obdobou jazykové přípravy ke studiu vysoké školy v České republice. Nejedná se totiž o aktivitu, kterou by bylo možné absolvovat pouze zde. Nemůže proto odůvodňovat udělení dlouhodobého pobytu.
6. Žalobce se proti rozhodnutí OAMP odvolal. Žalovaná však jeho odvolání rozhodnutím ze dne 26. 9. 2023, č. j. MV-132980-4/SO-2023, zamítla a rozhodnutí OAMP potvrdila (rozhodnutí žalované). Ztotožnila se s právním posouzením OAMP, že se studium anglického jazyka nutně neváže na území České republiky. Proto cizinci za tímto účelem nelze udělit povolení k dlouhodobému pobytu. Při posuzování naplnění účelu jiné/ostatní by stát měl disponovat širokým uvážením.
7. Žalobce v odvolání namítal, že správní orgány změnily svou ustálenou rozhodovací praxi. Žalovaná uvedla, že rozhodovací praxe správních orgánů sice má být předvídatelná. Pokud ovšem bude správní orgán s určitým časovým odstupem vydávat rozdílná rozhodnutí, může to mít řadu důvodů, např. změnu výkladu právního předpisu nebo změnu pro rozhodnutí stěžejního právního názoru. Podstatné je, že žalobce nedoložil, že by angličtinu nemohl studovat jinde. K jeho tvrzení, že toto studium probíhá bilingválně česko-anglicky, a proto by jej nemohl studovat v zemi původu, žalovaná nepřihlédla z důvodu koncentrační zásady.
III. Dosavadní vývoj ve správním soudnictví
Žaloba, vyjádření žalované k ní a replika žalobce
8. Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu. Namítal, že v době podání žádosti OAMP běžně akceptoval kurzy anglického jazyka jako důvod pro udělení dlouhodobého pobytu za účelem jiné/ostatní. Jeho aktuální zcela opačný přístup proto porušuje princip právní jistoty a legitimního očekávání žalobce. Žalovaná přitom nepopírá, že ke změně právní praxe došlo. Shodně s OAMP zdůrazňuje nutnost existence konkrétního účelu pobytu a jeho vázanost na území České republiky. Žalobce ale doložil doklad odůvodňující konkrétní účel pobytu na území České republiky – doklad o studiu na jazykové škole. Měl za to, že takový doklad je dostačující. Vycházel z ustálené rozhodovací praxe OAMP.
9. Žalobce nerozporuje, že na některá pobytová oprávnění (např. dlouhodobé vízum) není právní nárok. Tato skutečnost nedává prostor libovůli správního orgánu. I pro rozhodování bez právního nároku na určité oprávnění platí zákaz libovůle a zásada jednotného rozhodování. Ke změně rozhodovací praxe může dojít. Tato změna se však nemůže dotýkat již zahájeného správního řízení, aniž by správní orgán žalobce náležitě poučil. V tomto případě došlo ke změně právní praxe od března 2023. Pokud by OAMP o žádosti žalobce rozhodl v zákonné lhůtě, tato změna by se jej nedotkla.
10. Již při výslechu žalobce uváděl, že ve svém předchozím studiu neuspěl kvůli neznalosti angličtiny. Proto se přihlásil na kurz anglického jazyka. Nemohl přitom vědět, že je nutné vysvětlit, proč angličtinu nemohl studovat v zemi původu. Tím spíš, pokud jej správní orgán nepoučil o změně rozhodovací praxe. Uplatnění tohoto tvrzení v odvolacím řízení není porušením koncentrační zásady.
11. Žalobce nesouhlasí se závěrem, že studium anglického jazyka na území České republiky není účelem, který by odůvodňoval dlouhodobé setrvání cizince na území. Daný kurz nemohl absolvovat v zemi původu. Studium na Go Study probíhá v bilingvním prostředí (česko-anglickém). V zemi původu by studoval v prostředí rusko-anglickém, což by jej vůbec nepřipravilo na další studium na univerzitě v České republice. V současné době studium angličtiny již úspěšně ukončil. Od 1. 9. 2023 jej přijali ke studiu na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně (bakalářský studijní program Čínská studia). Jak dokládá i soupis předmětů tohoto programu, z nichž je pět v angličtině, právě znalost angličtiny byla pro studium nezbytná. Dokonce se v ní konala jedna část přijímací zkoušky. Rozhodnutí žalované dostatečně nevysvětluje, proč by vzdělávání angličtiny nebylo obdobně intenzivní jako jiná studia podle § 64 zákona o pobytu cizinců, pokud probíhalo každodenně.
12. Argumentace správních orgánů je podle žalobce nepřímo diskriminační z důvodu státní příslušnosti. Odporuje čl. 18 Smlouvy o fungování Evropské unie. Správní orgán totiž tímto svým názorem nepřímo uvádí, že jazykové školy v České republice nemohou studovat cizinci ze třetích zemí. Tuto námitku žalovaná nevypořádala.
13. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce nevznáší žádnou novou argumentaci. Odkázala proto na odůvodnění svého rozhodnutí. K námitce změny rozhodovací praxe a legitimního očekávání žalobce dodala, že žalobce neprokázal, odkud právě on čerpal legitimní očekávání, že kurz anglického jazyka je důvodem pro udělení dlouhodobého pobytu za účelem jiné/ostatní.
14. Žalobce v replice doplnil, že o uznávání studia angličtiny na jazykové škole věděl z běžných informačních zdrojů. Go Study je jako jazyková škola mezi zahraničními studenty známá. Specializuje se na jazykovou přípravu zahraničních studentů. Spolupracuje také s vysokými školami v Česku. Žalobce to věděl z běžně dostupných informací a od svých známých, kteří úspěšně studovali anglický jazyk na Go Study. Správní orgán běžně akceptoval toto studium při posouzení účelu pobytu jiné/ostatní.
15. Žalovaná změnu správní praxe nepopírá. Z jejího vyjádření vyplývá, že tu taková praxe byla. Přístup správních orgánů popírá zásadu rozhodování na základě individuálních skutečností každého případu. Žalobce nedokáže prokázat, že angličtinu nemůže studovat jinde. Ani to nebylo jeho povinností. Prokázal však, že nezbytné předpoklady pro studium na české vysoké škole, tj. dosažení určitého stupně angličtiny a současně češtiny, mohl získat jen v česky mluvícím prostředí.
První rozsudek krajského soudu
16. Soud nejprve žalobě vyhověl rozsudkem ze dne 6. 3. 2024, č. j. 41 A 21/202336 (první rozsudek krajského soudu). Své rozhodnutí založil na dvou stěžejních důvodech. Zaprvé, žalobce podle krajského soudu dostatečně doložil účel pobytu. Krajský soud souhlasil, že vzdělávací aktivity, kvůli nimž se žádá o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní/jiné, musí jistě být natolik časově intenzivní, aby vyžadovaly přítomnost žadatele na území České republiky v období delším než tři měsíce. Nepřisvědčil nicméně žalované v tom, že musí jít o účel pobytu, který je spjat výhradně s územím České republiky a který není možné uskutečnit v žádné jiné zemi. Téměř žádný účel se neváže výlučně na území České republiky do té míry, že jej nelze realizovat v jiné zemi. Spjatost účelu pobytu s územím má spočívat pouze v tom, že vzdělávací aktivita je tu realizována, a proto je nutná dlouhodobá přítomnost cizince. To žalobcova výuka angličtiny v intenzitě srovnatelné s „klasickým“ studiem splňuje. Žalovaná tak nemohla povolení k dlouhodobému pobytu žalobci neudělit s odkazem na § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců.
17. Zadruhé, správní orgány se bez legitimních důvodů, tedy svévolně, odchýlily od své dřívější správní praxe. Podle krajského soudu žalobce již v odvolacím řízení namítal, že podle ustálené správní praxe mohl cizinec (při splnění všech zákonných podmínek) získat dlouhodobý pobyt za účelem ostatní/jiné i v případech jazykových kurzů, které nesplňují definici studia podle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Zároveň podle krajského soudu žalovaná nezpochybňuje, že taková správní praxe dříve skutečně existovala. Ve svém rozhodnutí i ve vyjádření k žalobě pouze v obecné rovině uvádí, že se správní praxe může za určitých podmínek měnit a taková změna podle ní neznamená, že by bylo rozhodnutí nezákonné. Krajský soud tedy považoval žalobcem tvrzenou dřívější správní praxi mezi účastníky za nespornou. Žalobce tedy legitimně očekával, že správní orgány rozhodnou v souladu s ní. V tomto případě však došlo náhle ke změně správní praxe, aniž by žalovaná tuto změnu řádně vysvětlila a umožnila žalobci se s ní seznámit a reagovat na ni.
Řízení o kasační stížnosti žalované před Nejvyšším správním soudem
18. Žalovaná podala proti prvnímu rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Setrvala na svém právním názoru, že jeli účelem pobytu cizince v kategorii ostatní/jiné vzdělávání v oblasti jazyků, je s územím dostatečně spojeno pouze studium českého jazyka, který je jazykem úředním, a právě v českém prostředí si lze nejlépe osvojit jeho znalost. Studium angličtiny bez dalšího není natolik specifickou vzdělávací aktivitou, aby ji bylo potřeba realizovat výhradně na území České republiky. Odkázala na § 30 odst. 1 zákona o pobytu cizinců a uvedla, že jejím úkolem bylo vyhodnotit, zda žalobcem deklarovaný účel pobytu je účelem odůvodňujícím pobyt na území. Z výkladu krajského soudu ad absurdum vyplývá, že „pokud je [správním orgánům] doložen libovolný účel pobytu na území, v rámci něhož konkrétní činnost s ním spjatá má být realizována v České republice, nemají jinou možnost než takový účel akceptovat a pobytové oprávnění udělit“. To však odporuje nenárokové povaze tohoto typu pobytového oprávnění. Žalobce pak nedoložil změnu rozhodovací praxe žalované.
19. Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že žalovaná nemůže zákonodárcem stanovená pravidla udělování pobytových oprávnění aplikovat libovolně a nahodile. Povinností žalobce nebylo prokazovat, že neměl možnost absolvovat kurzy anglického jazyka v jakékoli jiné zemi, ale výhradně to, že účel, pro nějž žádal o udělení povolení k pobytu, vyžaduje dlouhodobou přítomnost na území, a to prokázal. Pokud jde o změnu správní praxe, tak je to žalovaná, kdo disponuje relevantními rozhodnutími a mohla sama prokázat opak. Tvrzení žalobce však nikdy nevyvracela, a krajský soud je proto správně považoval za nesporné.
20. Nejvyšší správní soud nejprve v jiných věcech, než je ta právě projednávaná, zaujal jiný právní názor, než krajský soud ve svém prvním rozsudku. Sedmý senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 21. 10. 2024, čj. 7 Azs 22/202427, ve věci ukrajinské žadatelky rozhodl, že žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu z důvodu ostatní/jiné mohou správní orgány zamítnout postupem podle § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců, usoudíli, že deklarovaný účel pobytu nemá k území Česka dostatečně intenzivní, těsnou a seriózní vazbu. Devátý senát následoval tento právní názor ve svém rozsudku ze dne 24. 10. 2024, čj. 9 Azs 115/202432, a usnesení ze dne 23. 1. 2025, čj. 9 Azs 260/202427, týkajících se žadatele z Běloruska.
21. Druhý senát se s těmito důvody neztotožnil, a proto usnesením ze dne 8. 4. 2025, čj. 2 Azs 64/202438, věc předložil k posouzení rozšířenému senátu. Druhý senát nesouhlasil s názorem sedmého senátu, který převzal i senát devátý, že u účelu ostatní/jiné musí deklarovaná aktivita kromě trvání delšího než tři měsíce vykazovat i zvlášť intenzivní, těsnou a seriózní vazbu k České republice, tedy že její dosažení by mimo ČR bylo zásadně obtížnější či nemožné. Druhý senát dovodil, že zákon o pobytu cizinců takový dodatečný požadavek neobsahuje. Postačí, že je reálná a doložená aktivita vykonávána v ČR déle než tři měsíce, přičemž splnění této dílčí podmínky neznamená automatické udělení pobytu, neboť správní orgán nadále hodnotí ostatní zákonné předpoklady a důvody neudělení. Výklad sedmého a devátého senátu proto druhý senát považoval za nepřípustné doplnění zákonné podmínky, rozporné se zásadou legality. Fakticky by navíc vylučoval dlouhodobý pobyt za účelem studia cizích jazyků s výjimkou češtiny.
22. Rozšířený senát však usnesením ze dne 31. 3. 2026, čj. 2 Azs 64/2024-53, č. 4747/2026 Sb. NSS (usnesení RS), rozhodl, že zákonem zvláště neupravený účel pobytu [§ 46 odst. 1 ve spojení s § 31 odst. 1 písm. b), resp. § 30 odst. 1 zákona o pobytu cizinců], pro který cizinec žádá povolení k dlouhodobému pobytu, musí mít k území České republiky dostatečně intenzivní, těsnou a seriózní vazbu. V bodě 46 usnesení RS se pak výslovně uvádí, že:
„S přihlédnutím ke skutkovému stavu projednávané věci lze tedy souhlasit se [žalovanou], že žalobcem uvedený důvod nesplňuje požadavek dostatečně intenzivní, těsné a seriózní vazby k území České republiky. Je totiž opodstatněná její úvaha, že záměr žalobce zlepšit se v anglickém jazyce by byl uskutečnitelný kdekoli jinde, včetně žalobcovy domovské země, přičemž v anglofonních zemích by pro takový účel byly mnohem příznivější podmínky než v Česku. Žalobce zároveň nijak nevysvětlil, proč pro svůj záměr zlepšit se v anglickém jazyce zvolil právě uvedenou českou jazykovou školu, resp. v čem je jí poskytovaná výuka mimořádná. Z okolností je zřejmé, že žalobcem deklarované studium představuje spíše zástupný důvod, který měl umožnit žalobci setrvat v Česku poté, co již neplnil účel pobytu dle původního povolení (studium na Vysokém učení technickém v Brně).“ (pro přehlednost upravil krajský soud).
23. Následně po vrácení věci od rozšířeného senátu druhý senát rozhodoval o kasační stížnosti žalované meritorně. Rozsudek ze dne 20. 5. 2026, čj. 2 Azs 64/2024-62 (rozsudek NSS), zrušil první rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odkázal na výše citovaný bod 46 usnesení RS a uzavřel, že závěry prvního rozsudku krajského soudu o dostatečném doložení účelu pobytu žalobce nejsou správné.
24. Pokud pak jde o změnu správní praxe žalované, tak rozsudek NSS podotýká, že ačkoli žalovaná ve svém rozhodnutí nevyloučila vznik legitimního očekávání účastníka řízení v důsledku dřívější správní praxe, tak zdůraznila, že jeho význam není absolutní. S poukazem na rozsudek NSS ze dne 16. 3. 2010, č. j. 1 Afs 50/2009233, uvedla, že „zásada legitimního očekávání je omezena zejm. zásadou legality (§ 2 odst. 1 a 2 správního řádu)“ a že „jedním ze závažných důvodů, na základě nichž může správní orgán prolomit legitimní očekávání účastníků správního řízení, by mohl být např. rozpor rozhodování správního orgánu s právními předpisy“ (bod 26 citovaného rozsudku). Poukázalali žalovaná v kasační stížnosti na to, že důvodem změny rozhodovací praxe může být i změna výkladu právního předpisu nebo změna pro rozhodnutí stěžejního právního názoru, učinila tak v návaznosti na svou argumentaci týkající se výkladu § 30 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. V tomto kontextu také namítla, že žalobce neprokázal nemožnost absolvovat kurz anglického jazyka v kterékoli jiné zemi či zemi původu (bod 23 rozsudku NSS).
25. Vzhledem k tomu, že krajský soud provedl odlišný výklad pojmu účel vyžadující pobyt na území ve smyslu § 30 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, který za dostatečný účel pobytu žalobce považoval i studium anglického jazyka na jazykové škole Go Study, nebylo nezbytné, aby současně blíže posuzoval dřívější správní praxi z hlediska možné kolize se zásadou legality. Uvedený výklad ovšem neobstojí. Proto byly důvodnými i námitky žalované, které zpochybňují závěr o významu dřívější správní praxe pro rozhodnutí ve věci žalobce. Účastník řízení se nemůže domáhat, aby správní orgán nadále dodržoval svoji předchozí nezákonnou správní praxi, i když nebyla relevantně napadená či jinými mechanismy uvedena do souladu se zákonem, ale se může domáhat pouze, aby správní orgán dodržoval takovou správní praxi, která se pohybuje v mezích prostoru pro uvážení, jenž dává zákon. Jinými slovy, legitimní očekávání účastníků řízení nemůže být dotčeno změnou správní praxe, jestliže tato správní praxe byla v rozporu se zákonem. I kdyby měl žalobce možnost znovu tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti v řízení před správními orgány, žádná z nich by na tomto závěru nemohla nic změnit (bod 24 rozsudku NSS).
IV. Vyjádření účastníků řízení k rozsudku NSS a jednání u krajského soudu
26. Po vrácení věci z Nejvyššího správního soudu dal krajský soud účastníkům řízení nejprve možnost se vyjádřit k usnesení RS a rozsudku NSS.
27. Žalovaná uvedla, že v daném případě vzdělávací aktivita, které se hodlal žalobce na území věnovat, vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území neodůvodňuje. Nebylo prokázáno, že by účelem pobytu žalobce na území bylo absolvování ostatních studijních aktivit, které lze absolvovat výhradně na území, a které svým charakterem vyžadují dlouhodobý pobyt žalobce na území. Kurz anglického jazyka takovým účelem, který by odůvodňoval dlouhodobé setrvávání cizince na území, není, proto ani doklad prokazující absolvování takové vzdělávací aktivity není dokladem potvrzujícím účel pobytu na území. Byly proto splněny podmínky pro zamítnutí žádosti. Žalovaná se tedy ztotožňuje s usnesením RS a rozsudkem NSS jak v otázce doložení účelu pobytu, tak v otázce možného legitimního očekávání žalobce. Ve vztahu k posouzení účelu pobytu ostatní/jiné je třeba vyžadovat, aby daný účel byl spjatý s územím natolik, že není možné, aby k dosažení zvoleného cíle, zde dosažení určitého stupně znalosti anglického jazyka, bylo dosaženo jinak. Žalobce neprokázal, že by neměl možnost absolvovat kurzy anglického jazyka v kterékoliv jiné zemi.
28. Žalobce ve svém vyjádření doplněném množstvím příloh kontroval, že respektuje nový právní názor plynoucí z usnesení RS a rozsudku NSS. Současně ale namítá, že z těchto rozhodnutí neplyne automatický závěr, že studium angličtiny nemůže takovou vazbu založit. Podle žalobce je třeba vždy hodnotit konkrétní okolnosti případu. Tvrdí, že jeho cílem nikdy nebylo pouze zlepšit si angličtinu. Kurz v jazykové škole Go Study byl součástí dlouhodobého vzdělávacího a profesního plánu spojeného právě s Českou republikou. Výuka neobsahovala jen jazykovou přípravu, ale také seznámení s českým vzdělávacím systémem, společností, kulturou a životem zahraničních studentů v České republice. Kurz proto vnímal jako přípravu na další studium a integraci do českého prostředí. Podle žalobce nelze jeho situaci zjednodušit na úvahu, že angličtinu bylo možné studovat kdekoliv jinde, protože rozhodující je skutečná vazba jeho plánu k České republice.
29. Žalobce dále zdůrazňuje, že svůj původní záměr skutečně naplnil. Po absolvování jazykového kurzu nastoupil na bakalářský program Čínská studia na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde nyní dokončuje studium. Tvrdí, že znalost angličtiny byla pro přijetí i následné studium nezbytná, což dokládá podmínkami přijímacího řízení, sylaby předmětů i skutečností, že značná část výuky, literatury a akademické komunikace probíhá v angličtině. Bakalářskou práci navíc zpracovává v anglickém jazyce. Podle žalobce tak kurz Go Study nebyl zástupným důvodem pobytu, ale nutnou přípravou na konkrétní vysokoškolské studium. Současně uvádí, že své budoucí profesní uplatnění spojuje s Českou republikou, konkrétně s prací překladatele a soudního tlumočníka čínského jazyka. K tomu potřebuje nejen znalost čínštiny a angličtiny, ale také hlubokou znalost českého jazyka, institucí, odborné a právní terminologie. Jazykový kurz, následné studium na Masarykově univerzitě a plánovaná profesní dráha proto podle něj tvoří jeden logický celek, který dokládá reálnou a dlouhodobou vazbu k České republice.
30. Dne 5. 8. 2026 proběhlo u krajského soudu jednání. Obě strany při něm setrvaly na svých dosavadních stanoviscích. Sám žalobce pak popsal celý kontext věci a návaznost na další studia. Navrhl proto k důkazu svůj účastnický výslech, potvrzení Filozofické fakulty Masarykovy univerzity o studiu, zadání bakalářské práce, sylaby absolvovaných předmětů žalobce za dobu podzim 2023 až jaro 2026 a podmínky přijímacího řízení bakalářského studijního programu Čínská studia na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Soud všechny tyto důkazní návrhy zamítl. Pokud jde o listinné podklady, tak se týkají období po vydání rozhodnutí žalované a soud k nim proto nemohl přihlédnout (§ 75 odst. 1 soudního řádu správního). Pokud jde o výslech žalobce, tak ten soud považoval za nadbytečný. Obecně se výslech účastníka řízení využívá, až pokud dokazovanou skutečnost nelze posoudit jinak. Navíc v této věci pro její posouzení postačoval – s ohledem na závazný právní názor Nejvyššího správního soudu – obsah správního spisu.
31. Zástupkyně žalobce také soudu předložila stanovisko Kanceláře veřejného ochránce práv ze dne 3. 7. 2026 a jemu předcházející e-mailovou odpověď Mgr. J. S. ze dne 23. 6. 2026, o něž požádala s otázkou použití závěrů usnesení RS ohledně toho, zda požadavek dostatečně intenzivní, těsné a seriózní vazby účelu pobytu k území Česka znamená nutnost prokázat nemožnost uskutečnit danou aktivitu v jiném státě, nebo zda postačuje prokázání konkrétní individuální vazby mezi účelem pobytu a dalším akademickým, profesním či osobním směřováním cizince v České republice. Kancelář veřejného ochránce práv ve svém stanovisku odkázala na bod 41 usnesení RS, podle kterého:
„Na základě právě uvedených východisek rozšířený senát uvážil, že požadavky sedmého a devátého senátu vyjádřené v jejich shora označených rozsudcích vskutku vycházejí ze systému právní úpravy cizineckého práva. Sedmý senát tak důvodně vyžadoval: ‚Tvrzený účel pobytu musí být s ohledem na konkrétní okolnosti z věcného hlediska rozumně hájitelný (zdůvodnitelný). Zvolený cíl (účel pobytu) by měl rovněž mít právě k území České republiky dostatečně intenzivní, těsnou a seriózní vazbu.‘ Jako příklad takové vazby uvedl to, že ‚by bylo mimo území České republiky zásadně obtížnější či případně dokonce nemožné dosáhnout zvoleného účelu‘, ale nejedná se o jedinou možnost naplnění dostatečně intenzivní, těsné a seriózní vazby. Taková vazba může být např. dána i tehdy, pokud by měl cizinec, který pro to má potřebné předpoklady, vykonávat na území vynikající uměleckou či sportovní činnost, která by byla v zájmu České republiky a jejího mezinárodního renomé, a to přesto, že tuto činnost by cizinec mohl stejně dobře vykonávat i mimo české území. Stejně tak může být zákonem vyžadovaný účel pobytu cizince naplněn i vzdělávacími aktivitami jinými, než je studium dle § 64 zákona o pobytu cizinců, pakliže zde bude shledána kvalifikovaná vazba k České republice. Na druhou stranu by však bylo přehnané vyžadovat ve vztahu k účelu, pro nějž může být dlouhodobý pobyt povolen, jakousi unikátnost ve smyslu, že tento účel nelze realizovat v žádné jiné zemi než v Česku.“
Kancelář veřejného ochránce práv k tomu ve svém stanovisku dodala, že je na Krajském soudě v Brně, aby po vrácení věci k novému projednání vyložil závěry usnesení RS a použil je pro rozhodovaný případ.
32. Žalující strana pak ještě při jednání předložila soudu své písemné vyjádření (zaslané soudu o den dříve, nedostalo se však před jednáním do dispozice samosoudce). Nesouhlasí s tvrzením žalované, že nevysvětlil, proč si ke zlepšení angličtiny vybral právě jazykovou školu Go Study v České republice, ani s názorem, že měl prokázat nemožnost absolvovat obdobný kurz v jiné zemi. Podle něj žalovaná nesprávně vykládá závěry usnesení RS, které výslovně uvedlo, že nelze požadovat „unikátnost“ aktivity v tom smyslu, že by ji nešlo vykonávat nikde jinde.
33. Rozhodující je podle žalobce naopak to, zda má účel pobytu dostatečně intenzivní, těsnou a seriózní vazbu k České republice. Žalobce zdůrazňuje, že jeho cílem nebylo pouze osvojit si angličtinu, ale připravit se na další studium a život právě v České republice. Proto potřeboval zůstat v českém jazykovém, společenském a akademickém prostředí, rozvíjet češtinu a adaptovat se na český vzdělávací systém. Program Go Study podle něj nebyl běžným jazykovým kurzem, protože zahrnoval i témata související s českými reáliemi a přípravou zahraničních studentů na studium v Česku. Vážnost tohoto záměru podle žalobce potvrzuje jeho následné přijetí na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, kde při studiu skutečně využívá angličtinu, češtinu i další cizí jazyky a bakalářskou práci píše anglicky. Současně namítá, že nepředkládá nový účel pobytu, ale pouze podrobněji vysvětluje svůj původní záměr s využitím kritérií, která judikatura formulovala až později. Má proto za to, že jeho jazyková příprava byla součástí reálné vzdělávací dráhy spojené s Českou republikou a splňuje požadovanou vazbu k jejímu území.
V. Posouzení věci
34. Žaloba není důvodná.
35. Soud předesílá, že podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního při přezkumu rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, zde tedy k 26. 9. 2023. Podle § 110 odst. 4 soudního řádu správního pak krajský soud v nynějším řízení zavazuje právní názor Nejvyššího správního soudu plynoucí z usnesení RS a rozsudku NSS. Prakticky shodnou věcí se stejným procesním vývojem se zdejší soud navíc zabýval v rozsudku ze dne 31. 7. 2026, čj. 34 A 31/2023-86, na který soud proto nyní navazuje a pro stručnost dalšího odůvodnění si na něj dovoluje odkázat.
36. Rozhodující právní otázkou je, zda žalobcem deklarovaný účel pobytu, tj. studium anglického jazyka na jazykové škole, je účelem, který ve smyslu zákona o pobytu cizinců vyžaduje pobyt na území České republiky. Tuto otázku v této konkrétní věci závazně zodpověděl Nejvyšší správní soud v bodě 46 usnesení RS (viz bod 22 výše). Žalobce i vyjádření Kanceláře veřejného ochránce práv to pravděpodobně přehlíží, ale uvedený bod 46 usnesení RS, který přichází po obecných úvahách (na něž žalobce a Kancelář veřejného ochránce práv odkazují), představuje posouzení názoru rozšířeného senátu pro tento konkrétní případ. Toto posouzení pak samozřejmě krajský soud zavazuje a nedává mu již jakýkoliv prostor pro vlastní, natožpak jiné posouzení této právní otázky.
37. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani odkaz žalobce a Kanceláře veřejného ochránce práv na bod 41 usnesení RS, podle kterého by bylo přehnané vyžadovat u zákonem zvláště neupraveného účelu pobytu jeho „unikátnost“ v tom smyslu, že jej nelze naplnit jinde než v Česku. Tato obecná úvaha totiž předchází bodu 46 usnesení RS, v němž rozšířený senát již s jejím vědomím posoudil konkrétní skutkové okolnosti nynější věci. A dospěl při tom k závěru, že žalobcem uvedený důvod požadovanou vazbu k území České republiky nesplňuje. Žalobcovu argumentaci založenou na bodu 41 usnesení RS proto nelze posuzovat izolovaně od bodu 46 téhož usnesení, který se specificky a závazně vztahuje právě k jeho věci.
38. Podle bodu 46 usnesení RS přitom žalobcem uvedený důvod nesplňuje požadavek dostatečně intenzivní, těsné a seriózní vazby k území České republiky, který by žalobce musel v této věci splnit. Závazný právní názor Nejvyššího správního soudu proto vylučuje závěr, který zdejší soud zaujal ve svém prvním rozsudku, totiž že spjatost účelu pobytu s územím má spočívat pouze v tom, že se vzdělávací aktivita realizuje v České republice, a proto je nutná dlouhodobá přítomnost cizince. Správní orgány tedy nepochybily, pokud uzavřely, že žalobce nesplnil podmínky pro vydání požadovaného pobytového oprávnění.
39. Žalobce následně akcentoval individuální okolnosti svého případu. Tvrdil zejména, že studium anglického jazyka nebylo samoúčelné, nýbrž představovalo přípravu pro další vysokoškolské studium v České republice, že mělo souvislost s jeho adaptací na české akademické prostředí a že následný vývoj potvrdil vážnost jeho studijního záměru. Ani tato doplněná argumentace však nemůže vést k jinému závěru.
40. Především platí, že zdejší soud přezkoumává zákonnost napadeného správního rozhodnutí podle skutkového a právního stavu existujícího v době rozhodování správního orgánu. Skutečnosti, které nastaly až po vydání napadených správních rozhodnutí, zejména tvrzené následné přijetí žalobce ke studiu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, jeho pokračování v tomto studiu či využití anglického jazyka při tomto studiu proto nemohou zpětně ovlivnit posouzení zákonnosti správních rozhodnutí vydaných v roce 2023.
41. Pokud žalobce argumentuje svým tehdejším záměrem pokračovat v dalším studiu v České republice, jde obsahově o polemiku se závěry, které již Nejvyšší správní soud v této věci posoudil. Výslovně totiž uzavřel, že žalobcem deklarovaný důvod nesplňoval požadavek dostatečně intenzivní, těsné a seriózní vazby k území České republiky. Zdejší soud nemůže tento závěr překonávat jiným právním hodnocením týchž rozhodných okolností. Stejně k těmto otázkám zdejší soud přistoupil již v rozsudku čj. 34 A 31/2023-86, na který soud pro úplnost odkazuje (viz jeho body 23 až 32).
42. Podobně nemohou obstát všechny námitky žalobce, které souvisí se změnou správní praxe správních orgánů (legitimní očekávání, nepoučení žalobce o změně praxe, nedostatečné zjištění skutkového stavu). Tuto otázku opět závazně (a jinak oproti prvnímu rozsudku krajského soudu) vyřešil rozsudek NSS (viz body 24 a 25 výše). Ani závěry původního rozsudku zdejšího soudu, podle nichž změna správní praxe představovala v projednávané věci samostatný důvod nezákonnosti, tedy po kasačním zásahu Nejvyššího správního soudu neobstojí. Stejně tyto námitky zdejší soudu posoudil i v rozsudku čj. 34 A 31/2023-86, na který soud pro úplnost odkazuje (viz jeho body 33 až 36).
43. Soud neshledal důvodnou ani námitku diskriminace. Napadené rozhodnutí nevycházelo ze státní příslušnosti žalobce ani z jiného zakázaného rozlišovacího důvodu, nýbrž z obecně aplikované zákonné podmínky doložení účelu pobytu na území. Žalobce ostatně netvrdil ani nedoložil, že by s ním správní orgány v porovnatelné situaci zacházely odlišně právě z důvodu jeho státní příslušnosti (shodně bod 37 rozsudku čj. 34 A 31/2023-86).
44. Žádná z námitek žalobce tedy není důvodná. Žalovaná mohla rozhodnout, že povolení k dlouhodobému pobytu žalobci neudělí s odkazem na § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců.
VI. Závěr a náklady řízení
45. Ze všech shora uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je zákonné. Správní orgány nepochybily, pokud žádost žalobce o vydání povolení k dlouhodobému pobytu zamítly pro nesplnění zákonných podmínek. Soud proto žalobu podle § 78 odst. 7 soudního řádu správního zamítl.
46. O náhradě nákladů řízení soud rozhodnul podle § 60 soudního řádu správního. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, která byla ve věci procesně úspěšná, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jí podle obsahu spisu žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Kasační stížnost je však podle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. nepřípustná, směřuje-li proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí pouze tehdy, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
Je-li kasační stížnost nepřípustná podle předchozího odstavce (tzn. pokud se soud řídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu), pak lze proti tomuto rozsudku podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení. Ústavní stížnost se podává u Ústavního soudu. V řízení o ústavní stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem.
Brno 5. srpna 2026
Martin Kopa, v. r.
samosoudce