Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Az 20/2026 - 22

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci

žalobce: Y. N., nar. X, státní příslušnost U.

bytem X

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2026, č. j. OAM-628/ZA-ZA11-ZA13-2026,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2026, č. j. OAM-628/ZA-ZA11-ZA13-2026, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 83 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž byla jeho opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany ze dne 19. 5. 2026 zamítnuta jako nepřípustná podle , o azylu, ve znění účinném od 12. 6. 2026 (dále jen „zákon o azylu“) a podle Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024, o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (dále jen „APR“).

2. V žalobě namítá, že nebyly splněny podmínky pro zamítnutí jeho opakované žádosti, neboť ta byla nesprávně posouzena jako nepřípustná. Napadené rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné. Správní orgán si neobstaral dostatek relevantních a aktuálních informací o zemi jeho původu, pročež nemohl kvalifikovaně posoudit, zda v ní nedošlo k nepříznivé změně.

3. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí. Ve svém vyjádření poukázal na to, že žalobce nepřednesl žádné nové relevantní tvrzení, které by významně zvyšovalo pravděpodobnost uznání podmínek pro udělení mu mezinárodní ochrany. Situaci na Ukrajině průběžně monitoroval a nedošlo zde k žádné zásadní změně. Obecná situace v zemi původu netvoří nový prvek ve smyslu čl. 55 APR.

4. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“) a je přípustná. Za splnění podmínek rozhodl soud bez jednání.

5. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné.

6. Rozhodnutí může být nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost především tehdy, pokud z něj nelze seznat určitý a jednoznačný výrok, případně jde o výrok s obsahem rozporuplným či nevykonatelným. Dalším důvodem nepřezkoumatelnosti může být nedostatek důvodů správního rozhodnutí, který nastává, pokud není možno z jeho odůvodnění spolehlivě seznat, jakými úvahami se správní orgán řídil, a to jak ohledně rozhodných skutečností, tak právního posouzení věci. Nepřezkoumatelnost může spočívat i v tom, že je argumentace účastníka odmítnuta jako nesprávná, aniž by bylo v kontextu individuálních okolností zdůvodněno, v čem tato nesprávnost spočívá [k tomu blíže srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 9. 6. 2004, č. j. -35, ze dne 14. 7. 2005, č. j. -44, ze dne 27. 9. 2017, č. j. -48, či ze dne 17. 8. 2023, č. j. ].

7. V projednávané věci soud ze správního spisu zjistil, že žalobce podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 19. 5. 2026 v Přijímacím středisku cizinců Zastávka. O této jeho žádosti žalovaný rozhodl dne 23. 6. 2026 tak, že ji zamítl jako nepřípustnou.

8. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, platilo, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.

9. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

10. Podle § 11a odst. 3 věty první zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, podal-li cizinec další opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany a nelze-li se s ohledem na předchozí řízení nebo podstatnou změnu okolností vztahujících se k možnému pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo k hrozbě vážné újmy podle § 14a důvodně domnívat, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování, že mu hrozí vážná újma nebo že již splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny podle § 13 a 14a, ministerstvo řízení usnesením zastaví.

11. Podle § 10a odst. 1 zákona o azylu, ve znění účinném od 12. 6. 2026, platí, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná v případech uvedených v čl. 38 azylového procedurálního nařízení.

12. Podle čl. 38 odst. 2 APR platí, že rozhodující orgán zamítne žádost jako nepřípustnou, pokud je následnou žádostí, v níž se neobjevily ani nebyly žadatelem předneseny žádné nové relevantní prvky uvedené v čl. 55 odst. 3 a 5, které se týkají posouzení, zda žadatel splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle nařízení (EU) 2024/1347, nebo které se týkají dříve uplatněného důvodu nepřípustnosti.

13. Podle čl. 55 odst. 3 APR následná žádost podléhá předběžnému posouzení, při kterém rozhodující orgán rozhodne, zda se objevily nebo byly žadatelem předneseny nové prvky, které významně zvyšují pravděpodobnost uznání, že žadatel splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle nařízení (EU) 2024/1347, nebo pokud byla předchozí žádost zamítnuta jako nepřípustná, souvisejí s důvodem nepřípustnosti uplatněným v předchozím řízení.

14. Pokud jde o přechodná ustanovení, dle čl. 79 odst. 2 APR se toto nařízení použije ode dne 12. června 2026. Nařízení se použije na řízení o udělení mezinárodní ochrany ve vztahu k žádostem podaným od 12. června 2026. Žádosti o mezinárodní ochranu podané před tímto dnem se řídí směrnicí 2013/32/EU.

15. Podle čl. II bodu 1 , kterým s účinností od 12. 6. 2026 mění mimo jiné zákon o azylu, platí, že v řízeních podle zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona provádí Ministerstvo vnitra jednotlivé úkony podle ustanovení upravujících vedení řízení uvedených v zákoně č. , ve znění účinném ke dni provádění příslušného úkonu.

16. Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 12. 6. 2026, č. j. -24, konstatoval, že „přechodná ustanovení čl. II části první jsou psána nejasným způsobem, který dosud v praxi vyvolával, a i nadále bude vyvolávat dohady narušující efektivitu fungování systému. Krajský soud to přičítá zcela nevhodné kvalitě legislativní práce, nikoliv objektivnímu záměru zákonodárce.“ Uzavřel proto, že předmětná ustanovení je nezbytné interpretovat, přičemž je třeba zvolit takový výklad, který je systémově vhodnější a umožňuje jak efektivní výkon soudnictví, tak zachování subjektivních práv jednotlivců.

17. V nyní řešené věci žalovaný zhola nijak nevysvětlil, jaké úvahy jej vedly ke zvolení rozhodné právní úpravy. Na straně 3 napadeného rozhodnutí toliko cituje znění § 10a odst. 1 zákona o azylu, ve znění účinném od 12. 6. 2026, a dále odkazuje na a 5 APR; právě dle těchto ustanovení věc posoudil. V odůvodnění svého rozhodnutí ovšem neodkazuje na žádná přechodná ustanovení (tedy APR ani čl. II bod 1 ), natož aby tyto normy jakkoli interpretoval a podřadil pod ně zjištěný skutkový stav. Žalovaný tudíž vůbec neuvádí, jaké důvody jej vedly k tomu, že opakovanou žádost žalobce o mezinárodní ochranu podanou před nabytím účinnosti APR posoudil právě podle tohoto nařízení.

18. Soud proto konstatuje, že nemůže právní posouzení správního orgánu ohledně volby rozhodné právní úpravy přezkoumat, neboť žalovaný své úvahy nevtělil do napadeného rozhodnutí.

19. Nadto krajský soud dodává, že určení rozhodného práva není toliko akademickou otázkou bez praktického dopadu na projednávanou věc. Podle „staré“ právní úpravy zákona o azylu (do 11. 6. 2026) se řízení o opakované žádosti za splnění zákonných podmínek zastavovalo, kdežto podle „nové“ právní úpravy (od 12. 6. 2026) správní orgán nepřípustnou žádost zamítne. Na správném určení časové působnosti aplikované právní normy proto závisí znění výroku rozhodnutí.

20. S ohledem na shora uvedené krajský soud rozhodl o žalobě tak, že jí vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil s tím, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení (výrok I.). V něm bude žalovaný vázán právním názorem krajského soudu vysloveným v tomto rozsudku ( ). Řádně odůvodní, jakou právní úpravu považuje za rozhodnou pro posouzení opakované žádosti o mezinárodní ochranu, která byla podána před 12. 6. 2026. Vyjde přitom ze znění APR; zohlední též závěry vyslovené v bodech 21-23 rozsudku Soudního dvora ze dne 4. 6. 2026, C-198/25, Quotal; rozsudek Quotal.

21. O návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku podané žalobě soud nerozhodoval, neboť ve věci samé rozhodl, a tedy řízení skončil, ve lhůtě pro rozhodnutí o tomto návrhu.

22. Výrok o nákladech řízení má oporu v , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalobce měl ve věci plný úspěch a přísluší mu proto právo na náhradu nákladů řízení před krajským soudem, které důvodně vynaložil. Žalobce neplatil soudní poplatek ani nebyl zastoupen advokátem. Jediným jím vynaloženým nákladem seznatelným z obsahu soudního spisu je poštovné ve výši 83 Kč (viz podací razítko České pošty na obálce, v níž byla soudu doručena žaloba); jiné náklady žalobce nevynaložil. Pro úplnost soud uvádí, že žalobci nelze přiznat paušální náhradu hotových výdajů podle vydané k provedení , , jenž se neuplatní v soudním řízení správním, které má vlastní komplexní úpravu rozhodování o náhradě nákladů řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 8. 2015, č. j. , č. 3344/2014 Sb. NSS).

23. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 83 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o ní musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie.

Brno, 31. 7. 2026

Petr Sedlák v.r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.