Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
0000D824B0F3F730C1258E90004D6A8A.html
HTML · 43.66 KB
No categories available
6 Tdo 744/2026
6 Tdo 744/2026-274
USNESENÍ
J. B.
takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení
1.
Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 5. 3. 2026, sp. zn. 4 T 53/2025 ,
uznal obviněného J
. B.
(dále jen „obviněný“) vinným v bodech I. 1.-3. přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), f) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2026, v bodě I. 1. přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě II. přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), f) tr. zákoníku ve znění účinném od
1. 1. 2026, v bodě III. 1. a III. 3.–6. přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, v bodě III. 1.–3. a III. 5.–6. přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), d), f) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2026, dílem dokonaným, dílem ve
stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě III. 1. přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a
v
bodě III. 4. zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Těchto trestných činů se dopustil v podstatě tím, že v období od dubna do července 2025 na různých místech v okresech XY a XY opakovaně vnikal do obydlí, rekreačních a ubytovacích objektů, provozoven a dalších objektů, odkud odcizoval peníze ajiné věci, přičemž v některých případech překonal překážky bránící vstupu, v jednom případě si opatřil platební kartu poškozeného a dne 15. 7. 2025 v penzionu XY v XY po poškozené O. K. požadoval peníze a v úmyslu zmocnit se cizích věcí proti ní užil násilí. S ohledem na níže uvedené dovolací námitky lze podrobněji vymezit vinu dovolatele pod body I. 3. a II. 4. výroku rozsudku.
I. 3.v XY v přesně nezjištěný okamžik od 17:30 hodin dne 8. 4. 2025 do 8:18 hodin dne 9. 4. 2025 vytrhl zadní vchodové dveře (zajištěné petlicí a smotaným kabelem) domu, který byl v rekonstrukci, a vzal zde úhlovou brusku zn. Bosch, elektrické vrtací kladivo nezjištěné značky, elektrickou vrtačku nezjištěné značky, elektrický laser nezjištěné značky, elektrické míchadlo zn. Hikoki, velkou rozbrušovací pilu zn. Makita, 2 malé rozbrušovací pily zn. Makita, svářečku na kov zn. Dnipro v kufru, velkou sbíječku v zn. Hilti v kufru s vrtáky a majzlíky, malou sbíječku zn. Black+Decker, plynové topidlo zn. Dantherm, okružní pilu zn.Black+Decker, prodlužovací kabel délky 50 m na bubnu, bourací kladivo zn. Parkside, plynový fukar zn. Rothenberger, okružní pilu nezjištěné značky a 2 stometrové elektrické kabely, tyto věci odnesl neznámo kam, pouze elektrické míchadlo zn. Hikoki zanechal zaautobusovou zastávkou, a tímto jednáním způsobil poškozeným N. L. D. škodu ve výši nejméně 3.250 Kč, Z. J. J. nejméně 2.500 Kč, J. K. nejméně 30.400 Kč a M. V. nejméně 5.000 Kč,celkem pak útoky pod body I. 1.-3. způsobil škodu na odcizených věcech ve výši nejméně 77.520 Kč,a takto si počínal, ačkoliv již byl:- rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 9. 2. 2022, č. j. 5 T 3/2022 -520, uznán vinným spácháním mj. přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) , b), odst. 2 zákona č.40/2009 Sb. , tr. zákoníku, a za ten a za další přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) , odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem téhož soudu ze dne 15. 11. 2021, č.j. 4 T 113/2021 -98, a byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na 28 měsíců, který vykonal 21. 3. 2024,- a tímtéž rozsudkem pak byl uznán vinným dalším nesbíhajícím se přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c) , odst. 2 tr. zákoníku, a byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 9 měsíců, který vykonal 20. 12. 2024,
III. 4.
dne 15. 7. 2025 krátce před 3:00 hodin pravděpodobně otevřenými vchodovými dveřmi vešel do obývaného penzionu XY na adrese XY XY, XY, v přízemí poškodil (a částečně snědl) 40 zákusků v lednici, roztrhal pytle s cukrářskou směsí, vzal tablet nezjištěné značky, 3 svazky klíčů, bankovky 500 Kč, 5 USD, 5 AUD, powerbanku, klíčenku adestičku s motivem Lotyšska, 2 prsteny, 2 krytky klik, 9 pamětních mincí a skleněnou dózu s bižuterií, poté pokračoval do patra, kde vypáčil uzamčené dveře do chodby penzionu, poté vešel do neuzamčeného pokoje č. XY, kde spala O. K., pokoj prohledal, vzal zde nejméně 2 nefunkční mobilní telefony bez hodnoty a dále funkční telefony zn. iPhone 8+ azn. Xiaomi Redmi 9 a řetízek nezjištěné hodnoty, a když se O. K. vzbudila a pozorovala obžalovaného v pokoji, tak na ni začal křičet, že chce peníze, konkrétně požadoval 2.000 Kč, poškozená mu řekla, že mu dole dá 5.000 Kč, aby získala čas, on ji silně chytil za levou paži a udeřil jí rukou do pravé strany tváře, a když poškozená začala bušit tabletem o radiátor a křičet o pomoc, tak utekl do přízemí, poškozená ho pronásledovala, chytila za tašku, kterou měl přes ramena, on ji chytil za vlasy a udeřil jí hlavou o zeď, pak sepokusil uniknout zadními dveřmi na terasu, ty ale byly zamčené, takže se musel vrátit zpět k poškozené, která ho opět chytila za tašku, přetahovala se s ním, on do ní strčil, až upadla nanábytek, ale taška jí zůstala, obžalovaný pak předními dveřmi z penzionu utekl, a tímto jednáním způsobil poškozené O. K., škodu na odcizených věcech ve výši nejméně 500 Kč, dále jí způsobil zhmoždění čela, obou paží a bederní krajiny, poškozenému Y. K. způsobil škodu na odcizených věcech (bankovky vč. valut, ostatní telefony, mince, powerbanka, prsteny, krytky klik, klíčenka, destička a dóza) ve výši nejméně 5.133,05 Kč, poškozenému M. S. na odcizeném tabletu nejméně ve výši 500 Kč ana zničených zákuscích a surovinách celkem nejméně 2.940 Kč a poškozené společnosti ALEXANDER CZ s.r.o. na odcizených klíčích nejméně ve výši 700 Kč a na poškozených dveřích nejméně 2.800 Kč.3. Za to byl obviněnému podle § 173 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr.zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu bylo podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné ústavní protitoxikomanické léčení. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit škodu poškozenému L. P. ve výši 5.000 Kč, poškozenému N. L. D. ve výši 3.250 Kč, poškozenému J. K. ve výši 30.400 Kč, poškozenému M. V. ve výši 5.000 Kč, poškozené společnosti SABADO v.o.s. ve výši 8.772 Kč a poškozenému M. S. ve výši 3.440 Kč. Se zbývajícími částmi nároků, popř. s celými nároky na náhradu škody, byli někteří poškození podle § 229 odst. 1, 2 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Odvolání obviněného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 14. 5. 2026, sp. zn. 10 To 48/2026, podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný v celém rozsahu dovoláním, v němž odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Ve vztahu ke
skutku pod bodem
I. 3.
výroku o vině namítl, že skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. Uvedl, že se doznal ke
všem ostatním krádežím, avšak tento skutek nespáchal. Žije jako bezdomovec, přičemž bylo odcizeno větší množství rozměrných a těžkých věcí, jejichž odnesení a další dispozice s
nimi nebyly objasněny. Úvahu soudu prvního stupně, podle níž mohl věci odnášet postupně, považuje za spekulaci. Jediným relevantním důkazem byl nůž s jeho DNA nalezený na místě činu, přičemž tento předmět se do objektu mohl dostat i jiným způsobem. DNA obviněného nebylo nalezeno nikde jinde v domě. Na ohnuté trubce použité při krádeži se přitom nacházel majoritní profil neznámé osoby. Nebylo tak možné bez důvodných pochybností uzavřít, že
skutek spáchal právě obviněný. Nesouhlasí ani s úvahou soudu o jeho motivaci zapírat tento skutek s ohledem na vyšší způsobenou škodu, k čemuž poukázal na svou majetkovou situaci a existenci řady exekučních řízení, z nichž je zřejmé, že žádné závazky není schopen plnit. Připomněl také, že v průběhu řízení sám upozornil na odcizení starších mincí poškozeného M
. V.
, o němž orgány činné v trestním řízení do té doby nevěděly.
6. Ve vztahu ke skutku pod bodem III. 4. výroku o vině obviněný rovněž namítl, žerozhodná skutková zjištění jsou v rozporu s provedenými důkazy a dále že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno jako zločin loupeže, ač mělo být kvalifikováno pouze jako krádež. Soudy uvěřily výpovědi poškozené O. K. navzdory rozporům mezi její výpovědí a výpověďmi ostatních svědků. Lékařská zpráva neprokazuje úder do tváře, o němž poškozená vypovídala, přičemž zjištěná poranění lze vysvětlit tím, že ji při útěku z objektu odstrčil. Poukázal také na své dřívější poranění ruky, v jehož důsledku nemůže zcela sevřít pěst. Poškozená podle něj měla důvod průběh události zkreslit, protože byla osobou odpovědnou za uzamčení penzionu, a mohla se proto obávat negativní reakce provozovatelky na skutečnost, že objekt zůstal otevřený. Po objektu jej pronásledovala, což svědčí o tom, že z něj neměla strach a že vůči ní nepoužil násilí ani pohrůžku bezprostředního násilí. Penzion opustil bez odcizených věcí, tašku raději na místě zanechal. Namítl také existenci jazykové bariéry. Poškozená výraz „hledám peníze“ chápala jako „dej mi peníze“. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil Okresnímu soudu v Semilech k novému projednání a rozhodnutí.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že dovolací námitky obviněného neodpovídají uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Obviněný ve skutečnosti netvrdí existenci zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, ale pouze předkládá vlastní, pro něj příznivější verzi skutkového děje. Nevymezil, v čem by obsah důkazů neposkytoval podklad pro skutková zjištění soudů nebo proč by tato zjištění nebylo možné učinit při žádném logickém způsobu hodnocení důkazů. Podstatou jeho argumentace je podle státního zástupce nesouhlas se skutkovými závěry soudů obou stupňů, nikoli tvrzení existence kvalifikované vady důkazního řízení. Z tohoto důvodu nemohlo dojít ani k porušení pravidla in dubio pro reo. Obviněný neoznačil ani žádnou právní vadu napadeného rozhodnutí. Tvrzené nesprávné právní posouzení skutku založil výhradně na námitkách směřujících proti skutkovým zjištěním a hodnocení důkazů. Podle státního zástupce i v této části dovolání pouze polemizuje se skutkovými závěry soudů a prosazuje vlastní verzi skutkového děje, cožneodpovídá obsahu uvedeného dovolacího důvodu. Státní zástupce dále vyložil podstatu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. a uzavřel, že ani ten naplněn nebyl. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
III. Formální podmínky věcného projednání dovolání
8. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř.
9. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.
10. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit, zda konkrétní argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., na které obviněný odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
13. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. předpokládá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
14. Dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti
na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04 ).
Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak o procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a
hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93 , III. ÚS 61/94 , III. ÚS 51/96 , IV. ÚS 185/96 , II. ÚS 213/2000 , I. ÚS 549/2000 , IV. ÚS 582/01 , II. ÚS 182/02 , I. ÚS 413/02 , IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy
důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem
a limine
vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99 , I. ÚS 129/2000 , III. ÚS 190/01 , II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94 , III. ÚS 166/95 , II. ÚS 182/02 , IV. ÚS 570/03 a další).
15. V řízení o dovolání se neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24 odkazující na prvně uvedené). Podle něj „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze vrozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“. Je vhodné zdůraznit, že i podle názoru Ústavního soudu samotná polemika dovolatele se skutkovými závěry učiněnými soudy vdovoláním napadených rozhodnutích nemůže být podkladem pro procesní postup dovolacího soudu spočívají v jejich zrušení (viz např. usnesení ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. II.ÚS 104/25 : „Stěžovatel v dovolání polemizoval se skutkovými zjištěními soudů nižších instancí, avšak takové námitky nemohou být samy o sobě předmětem dovolacího přezkumu.“).
16. Přitom, jak již plyne z výše uvedeného, skutkové námitky obviněného stran skutkových zjištění soudů nejsou formulovány způsobem, jenž je vyžadován pro doložení naplnění první alternativy tohoto dovolacího důvodu, neboť zjevný rozpor neosvědčují a jsou tak pouhou pokračující polemikou obviněného se závěry učiněnými soudy nižších stupňů. Obviněný v dovolání v podstatě zopakoval obhajobu, kterou již v řízení uplatnil a se kterou sepodrobně vypořádaly oba nižší obecné soudy. Jeho dovolací argumentace směřovala proti způsobu hodnocení provedených důkazů a proti skutkovým závěrům, které z nich soudy učinily. Neoznačil však žádný konkrétní rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními aobsahem provedených důkazů ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pouze jednotlivé důkazy hodnotil odlišně a na tomto základě prosazoval vlastní verzi skutkového děje. Takové námitky samy o sobě uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídají.
17. Ve vztahu ke skutku pod bodem I. 3. výroku o vině obviněný zpochybnil závěr, že se nacházel na místě činu a odcizení věcí se dopustil. Opomenul však obsah své vlastní výpovědi, v níž připustil, že je možné, že na místě byl, popřel pouze odcizení věcí. Jeho dovolací argumentace tedy směřuje ke zpochybnění skutečnosti, kterou sám v řízení předsoudem prvního stupně připustil. Soud prvního stupně přitom závěr o jeho pachatelství nezaložil pouze na podobnosti tohoto skutku s předchozím jednáním obviněného, ale také načasové a místní souvislosti obou případů a zejména na nálezu nože s DNA obviněného přímo v objektu, do něhož bylo vniknuto. Zabýval se rovněž námitkou, že obviněný nemohl bez dopravního prostředku odnést větší množství těžkých věcí, a vysvětlil, proč tato okolnost závěr o jeho pachatelství nevylučuje. Odvolací soud se s tímto hodnocením ztotožnil. Obviněný proti uvedeným skutkovým závěrům nestaví konkrétní obsah důkazu, který by je vylučoval, ale pouze možnosti jiného průběhu události (spíše však hypotetické náznaky neznámého důvodu, proč byl na místě nalezen nůž s jeho DNA). Přitom paradoxně akcentuje důkaz svědčící (v souladu s jeho výpovědí) o tom, že se na místě činu nacházel (a tudíž se jej logicky v návaznosti na ostatní skutková zjištění dopustil).
18. Ani námitky vztahující se ke skutku pod bodem III. 4. výroku o vině nevymezují žádný konkrétní zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy. Obviněný opětovně pouze zpochybnil věrohodnost výpovědi poškozené O. K., poukázal na rozdíly mezi její výpovědí a výpověďmi dalších svědků a předložil možné vysvětlení zranění poškozené odpovídající jeho vlastnímu popisu události. Stejnými okolnostmi se však zabýval již soud prvního stupně. Vysvětlil, že výpověď poškozené byla vpodstatných rysech v průběhu řízení stálá, odpovídala výsledkům lékařského vyšetření aprohlídky jejího těla a v základních okolnostech ji podporovaly také výpovědi osob, které spoškozenou hovořily bezprostředně po činu. Zohlednil přitom i rozpory v těchto výpovědích a objasnil, proč jejich existenci nepovažoval za důvod k odmítnutí výpovědi poškozené. Dovolací argumentace obviněného v této části spočívá zejména ve vytváření možného motivu poškozené k nepravdivé výpovědi. Již soud prvního stupně však vysvětlil, že tvrzení o použití násilí by nemohlo mít žádný význam pro posouzení případné odpovědnosti poškozené zaneuzamčení vstupních dveří. Každopádně ani v tomto případě obviněný nevznesl argumentaci spočívající v relevantním poukazu na zjevný rozpor mezi obsahem důkazu askutkovým zjištěním a opět pouze proklamativně označil poškozenou za nevěrohodnou, ačjejí výpověď o jeho vině svědčí a se skutkovými zjištěními soudů tedy nekoliduje.
19. Soud prvního stupně se vypořádal také s námitkami týkajícími se povahy a umístění zranění poškozené, omezené hybnosti ruky obviněného a jazykové bariéry mezi obviněným apoškozenou. Závěr o užití násilí nezaložil pouze na tvrzení poškozené o úderu do obličeje, ale na celém průběhu jednání, který zahrnoval její uchopení za paži, úder, chycení za vlasy, náraz hlavou o zeď a následné odstrčení. Těmto tvrzením odpovídala zjištěná poranění nahlavě, rukách, stehnech a v bederní krajině. Jazykovou bariéru soud zohlednil a uvedl, žeodlišné chápání výrazů „hledám peníze“ a „dej mi peníze“ není pro právní posouzení rozhodující, jestliže byl požadavek na peníze doprovázen násilím. Obviněný ani v tomto směru neoznačil důkaz, jehož obsah by byl se z něj vyvozenými skutkovými zjištěními vpřímém rozporu, ale pouze prosazoval odlišné hodnocení provedeného dokazování. Námitky obviněného tak představují prostou polemiku se skutkovými závěry soudů auplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Za těchto okolností nelze shledat ani porušení procesní zásady in dubio pro reo, jejíž porušení dovolací soud zkoumá právě jen v mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
20. Formulací § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno knápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost aúplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
21. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. námitky obviněného rovněž podřadit nelze. Ve vztahu ke skutku pod bodem III. 4. výroku o vině sice uvedl, že jeho jednání mělo být právně posouzeno jako krádež, nikoli jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, tuto výhradu však založil výlučně na vlastní verzi skutkového děje, podle níž vůči poškozené nepoužil násilí ani pohrůžku bezprostředního násilí. Podrobněji rozvedl pouze námitky proti hodnocení věrohodnosti výpovědi poškozené.
22. Obviněný tedy nevytkl nesprávné právní posouzení skutku v podobě zjištěné soudy, podle níž po poškozené požadoval peníze, uchopil ji za paži, udeřil ji do obličeje a následně proti ní použil další násilí. Neuvedl, proč by takto zjištěné jednání nenaplňovalo zákonné znaky zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Domáhal se pouze toho, aby Nejvyšší soud nejprve přehodnotil důkazy, přijal jeho verzi události a teprve na jejím základě dospěl kodlišnému právnímu posouzení. Takový postup však dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neumožňuje.
23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. se ve své první alternativě vztahuje k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku podaného proti jednomu ztaxativně vyjmenovaných rozhodnutí uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takové rozhodnutí. Druhá alternativa citovaného dovolacího důvodu je pak naplněna za situace, kdy je současně naplněn některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
24. Obviněný neuvedl, kterou jeho alternativu uplatňuje. První z nich nepřichází v úvahu, neboť v projednávané věci došlo k věcnému přezkoumání podle § 254 tr. ř. a odvolání bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu pak nemůže být naplněna za situace, kdy námitky obviněného obsahově nelze pod namítané dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. podřadit.
V. Způsob rozhodnutí
25. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání
obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Za
podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr
. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Poučení
:
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 9. 2026
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu