Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Co 176/2026-144

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudců JUDr. Aleny Bílkové a Mgr. Martina Langhanse, Ph.D. ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně

bytem Adresa žalobkyně

proti

žalované: Česká republika - Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované za niž jedná Jméno jednajícího sídlem Adresa jednajícího

o zaplacení 150 000 Kč

k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. ledna 2026, č. j. -124,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení 900 Kč.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení 900 Kč.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 150 000 Kč (výrok I.) a uložil žalobkyni, aby zaplatila žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč (výrok II.).

2. Žalobkyně se podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, žalobou podanou dne 21. 12. 2022 domáhala po žalované zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 150 000 Kč, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu žalované spočívajícího v nedodržení zákonné lhůty pro vyřízení její žádosti o odškodnění uplatněné podle , když nárok na odškodnění uplatnila u žalované dne 21. 10. 2021 a že žalovaná její žádost vyřídila až dne 29. 8. 2022, přičemž překročením zákonem předpokládanou lhůtou k vyřízení žádosti došlo k dalšímu prohloubení její psychické zátěže a nejistoty spojené s předchozím nezákonným trestním stíháním, tudíž pouhá omluva žalované nepředstavuje dostatečnou satisfakci za takto vzniklou nemajetkovou újmu.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobou uplatněný nárok není důvodný, neboť šestiměsíční lhůta upravená nepředstavuje zákonnou lhůtu k meritornímu vyřízení žádosti o odškodnění, ale lhůtu významnou toliko pro možnost uplatnit nárok u soudu a pro počátek případného prodlení státu. Současně žalovaná uplatnila námitku promlčení.

4. Soud prvního stupně se v daném případě ztotožnil s obranným tvrzením žalované, že nedodržení šestiměsíční lhůty uvedené v zákoně č. k posouzení a mimosoudnímu projednání nároku poškozeného nepředstavuje samo o sobě nesprávný úřední postup ve smyslu tohoto zákona. K tomu dodal, že uvedená lhůta je lhůtou významnou zejména z hlediska možnosti uplatnění nároku u soudu a počátku případného prodlení státu, nikoli však lhůtou, jejíž nedodržení by automaticky zakládalo odpovědnost státu za vznik nemajetkové újmy. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že samotná skutečnost, že žalovaná nevyřídila žádost žalobkyně ve lhůtě šesti měsíců, nemůže být titulem pro přiznání nároku na zadostiučinění podle , a žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

5. Navíc soud prvního stupně uvedl, že i kdyby bylo možné postup žalované spočívající v nevyřízení žádosti žalobkyně ve lhůtě šesti měsíců považovat za nesprávný úřední postup ve smyslu , ani v takovém případě by nemohl vyhovět žalobě, neboť by v takovém případě musel přisvědčit oprávněnosti námitky promlčení, když subjektivní promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy z předmětného tvrzeného nesprávného úředního postupu počala běžet dnem 21. 4. 2022, kdy se žalobkyně o nedodržení lhůty dozvěděla, avšak žalobu podala až dne 21. 12. 2022, tedy po uplynutí šestiměsíční promlčecí doby.

6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle , ve spojení s , a

7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, ve kterém vyjádřila přesvědčení, že „v době, kdy byla ještě v řešení žádost o odškodnění na odboru odškodňování právnická osoba je státem vynucovaný postup nesprávný“. Dále namítla, že zákon o odpovědnosti státu hovoří o přiměřeném zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu a že „s člověkem není možné manipulovat jako s věcí, jsou daná práva.“ K tomu uvedla, že odškodňování se řídí zákonem o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci a že stát odpovídá jak za svá rozhodnutí, tak za nesprávný úřední postup. Současně poukázal na to, že žalobkyně po obdržení vyřízení žádosti záhy onemocněla, a to až do konce ledna 2023, přičemž upozorňovala odbor odškodňování, že nechce problém řešit až u soudu a dotazovala se telefonicky ve dnech: 23. 3. 2022, 2. 5. 2022, 6. 6. 2022 a 12. 8. 2022, a dozvěděla se, že byl teprve vyžádán spis v týdnu od 1. 8. 2022, přičemž podání žádosti bylo právnická osoba doručeno dne 21. 10. 2021. V této souvislosti zdůraznila, že žádost byla vyřízena se čtyř měsíční prodlevou. V tomto ohledu vyjádřila názor, že byl vytvořen proto, aby občanům umožnil domoci se náhrady škody, pokud stát jedná pomalu nebo chybně. Akcentovala pak, že místo, aby se soustředila na své podnikání, musela řešit právnická osoba předvolání, soudy, následně žádost o odškodnění, žalobu na stát za prodlevy, a to od roku 2017 a je rok 2026. Podle jejího názoru by právnická osoba mělo vytvořit METODIKU - tzv. Pravidla pro odškodňování, jež by měla mít závazný charakter a Metodika by měla být pomůckou k naplnění zásady slušnosti a spravedlivého odškodňování. Závěrem zdůraznila, že se žádné prodlevy nedopustila a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek sám změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

8. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku, neboť se se závěry soudu prvního stupně ztotožnila. Setrvala totiž na svém stanovisku, že žalobou uplatněný nárok není důvodný, neboť šestiměsíční lhůta upravená nepředstavuje zákonnou lhůtu k meritornímu vyřízení žádosti o odškodnění, ale lhůtu významnou pouze pro možnost uplatnit nárok u soudu a pro počátek případného prodlení státu. Současně vyjádřila názor, že žalobkyně neuplatnila svůj nárok na odškodnění včas, tedy ve lhůtě stanovené , a že jí uplatněný nárok je tedy promlčen.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle s a 5 a , ve spojení s , a to v nepřítomnosti žalobkyně, která se předem a řádně z jednání odvolacího soudu dne 29. 7. 2026 omluvila.

10. Odvolací soud neshledal, že by řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé.

11. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, jak byl uvedeny výše, který jej vedl k zamítnutí žaloby. Současně bylo lze přisvědčit závěru soudu prvního stupně o promlčení nároku žalobkyně. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně své rozhodnutí náležitě a přesvědčivě odůvodnil, lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

12. K odvolacím námitkám žalobkyně lze odkázat například na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz), ve kterém Nejvyšší soud mimo jiné uvedl: „Dovolací soud se ve své rozhodovací praxi již opakovaně zabýval povahou předběžného projednání nároku podle § 14 OdpŠk a postupem ústředního orgánu v jeho rámci, tyto otázky tedy již byly řešeny a od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu se odvolací soud neodchýlil, pokud uzavřel, že nevyřízením žádostí žalobkyně v šestiměsíční lhůtě a jejím nevyrozuměním žalovaná neporušila žádnou zákonnou povinnost a nešlo o nesprávný úřední postup, přičemž vycházel ze smyslu předběžného projednání nároku u ústředního orgánu a z jeho neformální povahy (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. , uveřejněný pod č. 89/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. , a ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. ).“

13. Vzhledem k tomu, že veškeré odvolací námitky žalobkyně nebyly shledány důvodnými, odvolací soud podle napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, ve kterém nebylo shledáno pochybení.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle , ve spojení s Žalované v odvolacím řízení vznikly náklady za písemné vyjádření ze dne 14. 4. 2026 k odvolání žalobkyně a za účast na jednání odvolacího soudu dne 29. 7. 2026, tedy za dva úkony ve výši 450 Kč, celkem ve výši 900 Kč, ve smyslu , ve spojení s , b), c) a , a s ohledem na závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. .

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat za podmínek uvedených v a násl. dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat pouze dovolací soud.