Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 136/2025-124

Potvrdené rozhodnutím 28 Co 176/2026-144
„Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudců JUDr. Aleny Bílkové a Mgr. Martina Langhanse, Ph.D. ve věci žalobkyně: [[Jméno žalobkyně]], narozená dne [[Datum narození žalobkyně]] bytem [[Adresa žalobkyně]] proti žalované: Česká republika - [[Jméno žalované]], IČO [[IČO žalované]] sídlem [[Adresa žalované]] za niž jedná [[Jméno jednajícího]] sídlem [[Adresa jednajícího]] o zaplacení 150 000 Kč k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. ledna 2026, č. j. 19C 136/2025-124, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení 900 Kč."

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně

proti

žalované: Jméno žalované

o zaplacení 150 000 Kč

takto:

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 150 000 Kč.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 150 000 Kč.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 150 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu žalované spočívajícího v nedodržení zákonné lhůty pro vyřízení její žádosti o odškodnění uplatněné podle , přičemž tvrdí, že nárok na odškodnění uplatnila u žalované dne 21. 10. 2021 a že žalovaná její žádost vyřídila až dne 29. 8. 2022, tedy po uplynutí zákonem předpokládané lhůty. Žalobkyně v průběhu řízení na výzvu soudu žalobu upřesnila a výslovně uvedla, že titulem k zaplacení požadované částky 150 000 Kč je výlučně nemajetková újma způsobená průtahy žalované při mimosoudním projednání její žádosti o odškodnění, nikoli samotné nezákonné trestní stíhání. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná překročila zákonem předpokládanou lhůtu k vyřízení žádosti, čímž došlo k dalšímu prohloubení psychické zátěže a nejistoty spojené s předchozím nezákonným trestním stíháním, a že pouhá omluva žalované nepředstavuje dostatečnou satisfakci za takto vzniklou nemajetkovou újmu.

2. Žalovaná se proti žalobě brání zejména tvrzením, že žalobou uplatněný nárok není důvodný, neboť šestiměsíční lhůta upravená nepředstavuje zákonnou lhůtu k meritornímu vyřízení žádosti o odškodnění, ale lhůtu významnou toliko pro možnost uplatnit nárok u soudu a pro počátek případného prodlení státu. Současně žalovaná uplatnila námitku promlčení s tím, že podle jejího názoru žalobkyně neuplatnila svůj nárok v zákonné promlčecí lhůtě stanovené , a dovozuje, že i z tohoto důvodu nemůže být žalobě vyhověno. Žalovaná namítá, že samotná skutečnost, že se k žádosti žalobkyně ve lhůtě šesti měsíců nevyjádřila, nepředstavuje nesprávný úřední postup zakládající odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, a dovozuje, že žalobkyni nebyla v důsledku postupu žalované způsobena žádná samostatná nemajetková újma, která by odůvodňovala přiznání peněžitého zadostiučinění. Žalovaná proto navrhuje, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl, případně aby řízení zastavil z procesních důvodů.

3. Soud na právního posouzení žalobních tvrzení žalobkyně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

4. Soud se ztotožnil se s obranným tvrzením žalované, podle něhož nedodržení šestiměsíční lhůty uvedené v zákoně č. k posouzení a mimosoudnímu projednání nároku poškozeného nepředstavuje samo o sobě nesprávný úřední postup ve smyslu tohoto zákona. Uvedená lhůta je lhůtou významnou zejména z hlediska možnosti uplatnění nároku u soudu a počátku případného prodlení státu, nikoli však lhůtou, jejíž nedodržení by automaticky zakládalo odpovědnost státu za vznik nemajetkové újmy. Soud proto uzavřel, že samotná skutečnost, že žalovaná nevyřídila žádost žalobkyně ve lhůtě šesti měsíců, nemůže být titulem pro přiznání nároku na zadostiučinění podle , a žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

5. Navíc soud doplňuje, že i kdyby bylo možné postup žalované spočívající v nevyřízení žádosti žalobkyně ve lhůtě šesti měsíců považovat za nesprávný úřední postup ve smyslu , ani v takovém případě by nemohl vyhovět žalobě. Soud by v takovém případě musel přisvědčit oprávněnosti námitky promlčení, kterou žalovaná v řízení uplatnila. Žalobkyně se totiž o tvrzeném nedodržení šestiměsíční lhůty dozvěděla nejpozději uplynutím této lhůty, tedy dne 21. 4. 2022, kdy bylo zřejmé, že žalovaná její žádost v zákonem předpokládané době nevyřídila. Subjektivní promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy z tohoto tvrzeného nesprávného úředního postupu proto počala běžet tímto dnem. Žalobkyně však žalobu podala až dne 21. 12. 2022, tedy po uplynutí šestiměsíční promlčecí doby, a soud by proto byl povinen k uplatněné námitce promlčení přihlédnout a žalobu i z tohoto důvodu zamítnout.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý z úkonů dle uvedené vyhlášky (1. sepis vyjádření k žalobě, 2. příprava na jednání a 3. účast na jednání).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.