Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 23/2010-673

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Annou Vandákovou ve věci

žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupen advokátem tituly před jménem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalovaného, IČO IČO sídlem Adresa žalovaného

o zaplacení 8 194 463 Kč

takto:

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 194 463 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení 4 800 Kč.

III. Advokátovi tituly před jménem Jméno advokáta se za zastupování žalobce přiznává odměna a náhrada hotových výdajů v částce 307 490,65 Kč, která bude vyplacena z rozpočtových prostředků Obvodního soudu pro Prahu 1.

IV. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 194 463 Kč, se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení 4 800 Kč.III. Advokátovi , tituly před jménem, , Jméno advokáta, se za zastupování žalobce přiznává odměna a náhrada hotových výdajů v částce 307 490,65 Kč, která bude vyplacena z rozpočtových prostředků Obvodního soudu pro Prahu 1.IV. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou dne datum domáhal vůči žalované nároku na zaplacení částky 35 683 721 Kč podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále „“) z titulu náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s daňovým řízením vedeným (dále „“), jenž vydal dne datum dodatečný platební výměr č. j. číslo jednací (č. hodnota) s doměřenou daní z příjmu fyzických osob za rok 1997 v částce 43 925 Kč a dodatečný platební výměr č. j. číslo jednací (č. hodnota) s doměřenou daní z příjmu fyzických osob za rok 1999 v částce 223 052 Kč (dále „předmětné platební výměry“).

2. Částečným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 5. 2015, č. j. -161, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2018, č. j. -454, bylo rozhodnuto tak, že žaloba o zaplacení částky 27 489 258 Kč se zamítá, o zbývající části nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2018, č. j. -454, bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2021, č. j. -566. Ústavní stížnost žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 5. 2015, č. j. -161, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2018, č. j. -454 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2021, č. j. -566, byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2022 sp. zn. .

3. Usnesením ze dne 8. 2. 2023, č. j. -592, byl k ochraně zájmů žalobce ustanoven zástupce advokát tituly před jménem Jméno advokáta.

4. Předmětem řízení - po postupném upřesňování žaloby - zůstala částka 8 194 463 Kč, která podle žalobce představuje a/ nemajetkovou újmu ve výši 2 194 163 Kč z titulu nesprávného úředního postupu, který spočívá v nepřiměřené délce daňového řízení od datum do datum, b/ušlý zisk ve výši 6 000 000 Kč z podnikatelské činnosti z titulu nesprávného úředního postupu, který spočívá v nepřiměřené délce daňového řízení od datum do datum, c/ skutečnou škodu ve výši 300 Kč za poplatky zaplacené v daňovém řízení v souvislosti s nezákonnými rozhodnutími, jimiž jsou předmětné platební výměry (viz protokol o jednání na č. l. 636).

5. Žalobce tvrdí, že v důsledku toho, že u něj provedl daňovou kontrolu za zdaňovací období 1997 a 1990, namísto své podnikatelské činnosti musel čelit právním krokům finančních orgánů, které nemohl pominout, přičemž 1/ byl nucen věnovat svůj čas daňovému řízení (jednání, příprava na jednání s pracovníky správce daně, studium písemností, konzultace s daňovým poradcem a jinými daňovými subjekty, studium odborné literatury, vyzvedávání si a studium písemností, sepisování a podávání písemností, bránění se u soudu apod.), kdy vynaložil celkem 8 346 hodin, což při sazbě 350 Kč za každou hodinu (podle tarifu, který je poskytován znalcům za jejich práci, která se svým charakterem blíží práci, kterou na svoji obranu v daňovém řízení vynaložil) a po následném snížení o 25 % (vzhledem k tomu, že není znalec a nemá ani potřebné vzdělání) představuje 2 194 163 Kč, 2/ ušel mu zisk 6 000 000 Kč, protože s prostory, které měl pronajaté za účelem provozu obchodní činnosti, nemohl sám nakládat a volně v nich podnikat (vychází z částky 100 000 Kč měsíčně podle vlastní zkušenosti s provozováním obchodní činnosti na stejném místě v centru lokalita), 3/ na správních poplatcích za podání žádostí o prodloužení lhůty a posečkání daně zaplatil v souhrnu 300 Kč.

6. Žalobce svůj nárok odvozuje od toho, že od počátku daňového řízení mu nezbylo než se bránit, přičemž byl vystaven šikanóznímu výkonu práva. Proto se nemohl věnovat výdělečné činnosti, nebylo to v jeho silách a časových možnostech. Počátek doby, od kdy se musel začít věnovat daňovému řízení, vychází od doručení předvolání k daňové kontrole, tj. datum. Konec doby, kdy se nemohl věnovat podnikání, připadá na doručení rozhodnutí (dále „Orgán veřejné moci“) ze dne datum, č. j. číslo jednací, jímž byly předmětné platební výměry zrušeny, tj. datum. Ačkoli předpoklady pro své výdělečné aktivity měl, nemohl v pronajatých prostorách podnikat. Mohl je buď opustit, nebo je podnajímat. Ze smlouvy o nájmu vyplývá, že je sice může podnajmout, ale jen za cenu v ní sjednanou. Po celou dobu daňového řízení byly v podnájmu třetí osoby, na jejímž podnikání se nijak nepodílel. Prostory byly určené k prodejní činnosti, ke které měl vystaven živnostenský list (nákup a prodej zboží za účelem dalšího prodeje). Prodejní činnosti se věnoval od roku 1991. Od počátku 90. let provozoval obchod na ploše 9 m², kde dosahoval z prodeje potravin průměrných tržeb cca 400 000 Kč měsíčně s hrubým ziskem cca 50 000 Kč měsíčně. Při 10x větší prodejní ploše pronajatých prostor by jeho reálná průměrná měsíční tržba činila minimálně 1 500 000 Kč. V případě ušlého zisku jde o výnos z tržeb, které by pronajaté prostory přinesly při obvyklém způsobu hospodaření, pokud by nebyl narušen zásahem plynoucím z povinnosti úzce spolupracovat s . V důsledku toho mu bylo znemožněno po určitou dobu podnikat v pronajatých prostorech a musel mu tak ujít zisk, jehož by za normálního běhu věci dosáhl.

7. K důkazu žalobce navrhl údaje z veřejné části živnostenského rejstříku, přiznání k dani z příjmu fyzických osob, smlouvu o nájmu nebytových prostor, výzvy k zaplacení poplatku včetně vylepených kolkových známek, spis , rozpis a kalkulaci času stráveného činěním úkonů v daňovém řízení (pod označením „Průběh daňového řízení“) a dále provedení znaleckého posudku k prokázání výše ušlého zisku a znaleckého posudku k prokázání toho, zda finanční správa porušovala práva žalobce v daňovém řízení či nikoli a zda žalobce byl nucen z odborného hlediska vynaložit odpovídající čas marně strávený s daňovým řízením.

8. Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Vznesla námitku promlčení. Shrnula průběh daňového řízení. V souvislosti s ušlým ziskem namítla absenci skutkových tvrzení. Uvedla dále, že daňová kontrola byla u žalobce zahájena a vedena v souladu s platnými právními předpisy, což konstatoval i Krajský soud v Ústí nad Labem v odůvodnění rozsudku ze dne 14. 11. 2007, č. j. -94. Předmětné platební výměry byly zrušeny příslušným správním orgánem, avšak jediným důvodem pro jejich zrušení bylo, že rozhodnutí o odvolání proti nim bylo žalobci doručeno až po uplynutí prekluzivní lhůty, ač bylo vydáno a expedováno ještě před uplynutím této lhůty. Výše doměřené daně nebyla v daňovém řízení nijak zpochybněna. Žalobce byl v postavení daňového subjektu účastníkem daňového řízení, což sebou nese určité náklady, jejichž náhradu pak žalobce uplatnil podle zákona o správě daní a poplatků a podle , kdy mu též byla přiznána. Stát odpovídá pouze za škodu představující ty náklady řízení, které by poškozenému účastníkovi řízení nevznikly, pokud by k vydání nezákonného rozhodnutí nedošlo, a které byly účelně vynaložené na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. Žalobce svým jednáním podstatně přispěl k délce daňového řízení a lze pochybovat o účelnosti jím vynaloženého času ve věci, a tedy o výši žalobcem vyčíslené škody. Objem času, který žalobce uvádí, nelze nijak ověřit a úkony žalobcem v řízení provedené svědčí o tom, že žalobce daňové řízení záměrně protahoval a komplikoval nedůvodnými podáními. Výše ušlého zisku, kterého by žalobce mohl dosáhnout, nebyla nijak neprokázána. Stejně tak nebylo prokázáno, že k nezvětšení majetku žalobce došlo jen a pouze v důsledku škodné události. Za škodu rovněž nelze považovat zaplacené správní poplatky.

9. Soud má mezi účastníky za nesporné následující skutečnosti.

10. Dne datum vydal předmětné platební výměry, jimiž byla žalobci doměřena daň z příjmu fyzických osob za rok 1997 v částce 43 925 Kč a daň z příjmu fyzických osob za rok 1999 v částce 223 052 Kč. Odvolání žalobce proti předmětným platebním výměrům bylo zamítnuto rozhodnutím ze dne datum, č. j. číslo jednací. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 14. 11. 2007, č. j. -94, na základě žalobcem podané žaloby rozhodnutí ze dne datum zrušil pro nezákonnost a věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že zahájení daňové kontroly plně odpovídá , o správě daní a poplatků (dále „“), rozhodnutí ale bylo vydáno dne datum, expedováno dne datum a doručeno dne datum, tedy po uplynutí prekluzivní lhůty, která skončila datum, čímž došlo k zániku práva na doměření daně. Kasační stížnost podaná proti rozsudku ze dne datum byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2008, č. j. -100. Rozhodnutím ze dne datum, č. j. číslo jednací, byly předmětné platební výměry zrušeny s tím, že nenabyly právní moci v průběhu prekluzivní lhůty. Podle doručenky podepsané žalobcem mu bylo rozhodnutí ze dne datum, č. j. číslo jednací, doručeno dne datum. Dne datum žalobce požádal žalovanou o náhradu škody. Dopisem ze dne datum žalovaná dala žalobci na vědomí, že jeho žádosti nevyhovuje, neboť neshledala splnění zákonných podmínek pro přiznání náhrady škody.

11. Soud má z předložených listin a spisu za prokázané následující skutečnosti.

12. vydal žalobci živnostenské oprávnění k předmětu podnikání „koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej (kromě zboží vyhr. v příl. 2 a 3 zák. č. 455/91 S. o živn. podnikání)“. Podnikání bylo zahájeno dne datum a ukončeno dne datum (zjištění učiněné z údajů z veřejné části živnostenského rejstříku - viz příloha J).

13. Žalobce vykázal v přiznání k dani z příjmů fyzických osob:

za kalendářní rok 1997 příjmy 538 744 Kč, výdaje 527 545 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 11 198 Kč,

za kalendářní rok 1998 příjmy 299 575 Kč, výdaje 266 002 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 33 573 Kč,

za kalendářní rok 1999 příjmy 1 580 955 Kč, výdaje 1 552 294 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 28 661 Kč,

za kalendářní rok 2000 příjmy 1 566 238 Kč, výdaje 1 547 999 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 18 239 Kč,

za kalendářní rok 2001 příjmy 293 096 Kč, výdaje 256 179 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 36 917 Kč,

za kalendářní rok 2002 příjmy 262 425 Kč, výdaje 249 291 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 13 134 Kč,

za kalendářní rok 2003 příjmy 290 057 Kč, výdaje 284 030 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 6 027 Kč,

za kalendářní rok 2004 příjmy 303 385 Kč, výdaje 260 474 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 42 911 Kč,

za kalendářní rok 2005 příjmy 278 834 Kč, výdaje 268 499 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 10 335 Kč,

za kalendářní rok 2006 příjmy 321 487 Kč, výdaje 232 979 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 88 508 Kč,

za kalendářní rok 2007 příjmy 220 425 Kč, výdaje 203 171 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 17 254 Kč,

za kalendářní rok 2008 příjmy 360 726 Kč, výdaje 202 055 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 158 671 Kč,

za kalendářní rok 2009 příjmy 202 795 Kč, výdaje 121 677 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 81 118 Kč,

za kalendářní rok 2010 uplatnění slevy na dani 24 840 Kč (zjištění učiněné z uvedených daňových přiznání - viz příloha I, přílohový spis v černých deskách).

14. Dne datum uzavřeli žalobce a jméno FO jako nájemci se právnická osoba jako pronajímatelem smlouvu o nájmu nebytových prostor v adresa o výměře 487,93 m² za účelem provozu obchodní činnosti na dobu určitou deseti let s tím, že nájem začíná dnem datum (zjištění učiněné z uvedené smlouvy - viz příloha G).

15. Dne datum potvrdil, že žalobce zaplatil 200 Kč v kolkových známkách jako správní poplatek za žádosti o prodloužení lhůty k doplnění náležitostí odvolání proti předmětným platebním výměrům. Dne datum potvrdil, že žalobce zaplatil 100 Kč v kolkových známkách jako správní poplatek za žádost o posečkání s placením dodatečně vyměřené daně z příjmu fyzických osob za rok 1997 v částce 43 925 Kč a za rok 1999 v částce 223 052 Kč (zjištění učiněné z výzev k zaplacení poplatku včetně vylepených kolkových známek - viz příloha H, přílohový spis v černých deskách).

16. Soud shledal uvedený skutkový stav dostatečným pro rozhodnutí věci.

17. Z rozpisu a kalkulace času stráveného činěním úkonů v daňovém řízení (pod označením „Průběh daňového řízení“) soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí věci.

18. Z důvodu nadbytečnosti soud neprováděl znalecké dokazování (znalecký posudek k prokázání výše ušlého zisku a znalecký posudek k prokázání toho, zda finanční správa porušovala práva žalobce v daňovém řízení či nikoli a zda žalobce byl nucen z odborného hlediska vynaložit odpovídající čas marně strávený s daňovým řízením).

19. Soud posoudil věc po právní stránce podle

20. Podle stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

21. Podle stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a/ rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním, b/ nesprávným úředním postupem.

22. Podle nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

23. Podle stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

24. Podle má právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

25. Podle náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaložené na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

26. Podle bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

27. Podle nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za 3 roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

28. Podle nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle věty druhé a třetí nebo věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

29. Podle promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

30. Soud se zabýval zákonnými předpoklady pro odpovědnost státu, jimž jsou 1/ existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, 2/ vznik škody či nemajetkové újmy a 3/ příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy, které musí být splněny kumulativně, což znamená, že bez splnění byť jedné z nich nedochází ke vzniku odpovědnosti podle „Splnění těchto předpokladů musí být v soudním řízení bezpečně prokázáno a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některého z nich. Důkazní břemeno v tomto směru leží na poškozeném.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. ).

31. Škodou se rozumí újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz k uvedení věci do předešlého stavu. Skutečnou škodou je zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí, které vyžaduje vynaložení majetkových hodnot k uvedení věci do předešlého stavu. Ušlý zisk je újmou spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se tak dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Neprojevuje se tedy zmenšením majetku poškozeného, nýbrž ztrátou očekávaného přínosu a tím, že se majetkový stav nezvýší, ač by se tak při pravidelném běhu okolností stalo.

32. Pokud jde o částku 2 194 163 Kč (nemajetková újma z titulu nesprávného úředního postupu), je soud toho názoru, že se jedná o promlčený nárok.

33. Pro počátek běhu promlčecí doby je podle rozhodující, kdy se žalobce dozvěděl o nemajetkové újmě. Jelikož se jedná o nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu, který má spočívat v nepřiměřené délce daňového řízení od datum do datum, je třeba počátek běhu promlčecí doby odvodit od skončení daňového řízení, tedy od rozhodnutí ze dne datum, č. j. číslo jednací, jímž byly předmětné platební výměry zrušeny. Uvedené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne datum. Jde o rozhodnutí odvolacího orgánu, proti němuž podle není odvolání přípustné. Uvedené rozhodnutí pak nabylo právní moci dnem doručení žalobci, tedy datum, a tímto dnem též daňové řízení skončilo. Promlčecí doba počala běžet následujícího dne, tedy datum. Jelikož žalobce uplatnil během promlčecí lhůty nárok u žalované, došlo ve smyslu k prodloužení lhůty o šest měsíců. Konec promlčecí doby připadl na datum, což byla sobota. Podle , , který byl účinný do datum, v takovém případě platí, že posledním dnem promlčecí doby je nejbližší pracovní den, tj. pondělí datum. Nárok u soudu žalobce uplatnil dne datum, tedy po uplynutí promlčecí doby.

34. Soud tak činí závěr, že z důvodu promlčení, kterého se žalovaná úspěšně dovolala, nelze žalobě v tomto rozsahu vyhovět.

35. Pro úplnost soud dodává, že nepřihlížel k tvrzení žalobce v podání ze dne datum, že se jedná o skutečnou škodu, nikoli o nemajetkovou újmu, neboť výzva k doplnění tvrzení podle , na níž žalobce v uvedeném podání reagoval, se týkala toliko ušlého zisku (viz protokol o jednání na č. l. 636). I kdyby částka 2 194 163 Kč měla představovat skutečnou škodu, nebylo by možné žalobě v tomto rozsahu vyhovět, neboť z tvrzení uplatněných žalobcem nelze dovozovat, že by u něj došlo ke zmenšení majetkového stavu o uvedenou částku. Žalobce zde totiž neargumentuje vynaložením peněz v částce 2 194 163 Kč, ale vynaložením svého času, který si sám ohodnotil na uvedenou částku. Předpoklad pro odpovědnost státu, jímž je vznik škody, by zde tudíž nebyl splněn.

36. Pokud jde o částku 6 000 000 Kč (ušlý zisk z podnikatelské činnosti), má soud na zřeteli, že pro závěr o ušlém zisku nemůže postačovat toliko hypotetická možnost rozmnožení majetkových hodnot, nýbrž je nezbytné, aby očekávaný majetkový přínos byl podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že při jejich pravidelném běhu - nebýt tvrzené škodné události - k zamýšlenému zisku by skutečně došlo.

37. Lze zmínit rozsudek ze dne 29. 11. 2012 sp. zn. , v němž Nejvyšší soud dovodil, že „ušlý zisk musí být vždy specifikován konkrétně, jeho budoucí eventuální dosažení musí být v podstatě nepochybné a nemůže jít jen o hypotetickou zamýšlenou možnost dosažení nějakého zisku.“, nebo rozsudky ze dne 30. 10. 2012 sp. zn. a ze dne 27. 7. 2017 sp. zn. , v nichž Nejvyšší soud vyslovil, že „ušlý zisk znamená ztrátu očekávaného majetkového přínosu za situace, že poškozený měl zajištěny veškeré předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí a do tohoto děje vedoucího k získání majetkového prospěchu zasáhlo jednání škůdce“, anebo rozsudek ze dne 28. 11. 2011 sp. zn. , v němž Nejvyšší soud prezentoval názor, že „ušlý zisk nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného příjmu, není-li takový majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že při jejich pravidelném běhu - nebýt škodné události - k zamýšlenému zisku by skutečně došlo; pouze škodná událost, která vstoupila do děje, jenž by za pravidelného běhu okolností dospěl k určitému předpokládanému výsledku, spojenému s dosažením zisku, může být překážkou, jež dosažení předpokládaného přínosu (zisku) zmařila.“

38. Bylo tedy na žalobci, aby prokázal existující či reálně dosažitelné okolnosti, z nichž lze usuzovat, že při jejich pravidelném běhu - nebýt daňového řízení - v období od datum do datum (dále „sledované období“), dosáhl by očekávaný majetkový přínos z podnikání. Jelikož jde o podnikání, jsou podle názoru soudu takovými okolnostmi předchozí výsledky žalobcova hospodaření. Žalobce tvrdí, že od počátku 90. let provozoval obchod na ploše 9 m², kde dosahoval z prodeje potravin průměrných tržeb cca 400 000 Kč měsíčně s hrubým ziskem cca 50 000 Kč měsíčně. Uvedené tvrzení má soud za vyvrácené daňovými přiznáními z 90. let, v nichž žalobce vykázal za kalendářní rok 1997 příjmy 538 744 Kč, výdaje 527 545 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 11 198 Kč, za kalendářní rok 1998 příjmy 299 575 Kč, výdaje 266 002 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 33 573 Kč a za kalendářní rok 1999 příjmy 1 580 955 Kč, výdaje 1 552 294 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 28 661 Kč. Za zbývající období 90. let žalobce daňová přiznání nedoložil (a ani k důkazu nenabídl). Ve sledovaném období tudíž žalobce nemohl reálně očekávat dosažení majetkového přínosu v řádu milionů korun. Soud tak činí závěr, že žalobci se nepodařilo prokázat, že jím očekávaný majetkový přínos (6 000 000 Kč) byl podložen existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi. Přitom nelze pominout výrazný nepoměr mezi výší žalobci doměřené daně (266 977 Kč) a výší žalobcem tvrzeného ušlého zisku (6 000 000 Kč). Předpoklad pro odpovědnost státu, jímž je vznik škody, tudíž nebyl splněn.

39. Existence daňového řízení se podle názoru soudu nijak negativně neprojevila na obvyklém způsobu hospodaření žalobce. Žalobcův příjem z podnikání, který vykázal v daňových přiznáních, činil za rok 2001 293 096 Kč, za rok 2002 262 425 Kč, za rok 2003 290 057 Kč, za rok 2004 303 385 Kč, za rok 2005 278 834 Kč, za rok 2006 321 487 Kč, za rok 2007 220 425 Kč a za rok 2008 360 726 Kč, tedy v letech 2004, 2006 a 2008 (spadajících do posuzovaného období) měl jednoznačně vzestupnou tendenci. Oproti tomu v porovnání s následujícím rokem 2009 (již nespadajícím do sledovaného období), kdy žalobce dosáhl příjmu 202 795 Kč, lze konstatovat výrazný pokles. Nadto nelze pominout, že prostory, které si žalobce pronajal za účelem realizace své podnikatelské činnosti, byly po celou dobu v podnájmu třetí osoby, na jejímž podnikání se nepodílel (což tvrdí sám žalobce). Příčinu, proč žalobce v uvedeném období nedosáhl zamýšleného zisku (6 000 000 Kč), pak soud spatřuje v tom, že žalobce neměl k dispozici prostory k realizaci své podnikatelské činnosti, na což délka daňového řízení (ať již přiměřená či nepřiměřená) ani předmětné platební výměry (ať již zákonné či nezákonné) nemohly mít žádný vliv. Navíc nájemní vztah k uvedeným prostorám, sjednaný na dobu určitou deseti let, skončil dne datum. Že by se žalobce v uvedeném období, a to zejména po datum, zajímal o získání jiných prostor za účelem realizace své podnikatelské činnosti, v řízení doloženo (ani tvrzeno) nebylo. Předpoklad pro odpovědnost státu, jímž je příčinná souvislost, tudíž nebyl splněn.

40. Za dané situace je soud toho názoru, že žalovaná nemůže nést odpovědnost za to, že se žalobci ve sledovaném období očekávaného majetkového přínosu z podnikání nedostalo.

41. Soud tak činí závěr, že z důvodu absence škody a absence příčinné souvislosti nelze žalobě v tomto rozsahu vyhovět.

42. Pro úplnost soud dodává, že nárok na zaplacení částky 6 000 000 Kč u soudu žalobce uplatnil ve smyslu v průběhu tříleté promlčecí doby, jejíž běh začal dne datum a skončil dne datum.

43. Pokud jde o částku 300 Kč (skutečná škoda za poplatky zaplacené v daňovém řízení), má soud na zřeteli, že „Vynaložení nákladů řízení je vždy rozhodnutím účastníka řízení, který se pro jejich vynaložení rozhodne, ať již ve formě soudního poplatku nebo nákladů právního zastoupení.“, dále že „Náklady musejí být vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu. Nepostačuje, pokud byly vynaloženy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2014 sp. zn. ) a konečně že z hypotézy „vyplývá, že se použije pouze ve vztahu k těm poškozeným, kteří sami vynaložili náklady na odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu. Netýká se proto jiných osob, které vynaložily náklady toliko v souvislosti s vydaným nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, nikoli však za účelem jejich odstranění.“ (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007 sp. zn. , nebo ze dne 29. 10. 2014 sp. zn. ). Poplatky, které žalobce zaplatil v kolkových známkách dne datum a datum, byly vynaloženy v souvislosti s předmětnými platebními výměry, nikoli však za účelem jejich odstranění. Úkony, za které žalobce uvedené poplatky vynaložil, neměly žádný vliv na rozhodnutí ze dne datum, č. j. číslo jednací, jímž byly předmětné platební výměry zrušeny. Jelikož se nejednalo o náklady „vynaložené přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí“, nese si je žalobce ze svého (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007 sp. zn. ). Předpoklad pro odpovědnost státu, jímž je příčinná souvislost, tudíž nebyl splněn.

44. Soud tak činí závěr, že z důvodu absence příčinné souvislosti nelze žalobě v tomto rozsahu vyhovět.

45. Pro úplnost soud dodává, že nárok na zaplacení částky 300 Kč u soudu žalobce uplatnil ve smyslu v průběhu tříleté promlčecí doby, jejíž běh začal dne datum a skončil dne datum.

46. Soud proto žalobu o zaplacení částky 8 194 463 Kč zamítl (výrok I.).

47. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl podle , neboť žalovaná měla v řízení před soudy tří stupňů plný úspěch a naleží jí náhrada nákladů řízení, které sestávají z paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za 1 úkon ve smyslu a , o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení (dále „“). Jedná se o náklady ve výši 4 800 Kč (300 x 16), a to za nahlížení do spisu dne datum, vyjádření ze dne datum, přípravu na jednání dne datum, účast na jednání před soudem dne datum, nahlížení do spisu dne datum, přípravu na jednání dne datum, účast na jednání před soudem dne datum, vyjádření ze dne datum, vyjádření ze dne datum, vyjádření ze dne datum, nahlížení do spisu dne datum, nahlížení do spisu dne datum, přípravu na jednání dne datum, účast na jednání před soudem dne datum, přípravu na jednání dne datum a účast na jednání před soudem dne datum. Vzhledem k tomu, že se stala platnou a účinnou od datum, nemohla být přiznána paušální náhrada hotových výdajů za úkony, které žalovaná uskutečnila před tímto datem. Lhůta k plnění má oporu v (výrok II.).

48. O odměně a náhradě hotových výdajů tituly před jménem Jméno advokáta soud rozhodl podle , neboť mu za zastupování žalobce náleží odměna a náhrada hotových výdajů za poskytnuté právní služby ve výši 248 850 Kč, náhrada za promeškaný čas strávený cestou na jednání před soudem ve výši 1 800 Kč, náhrada cestovních výdajů v souvislosti s účastí na jednání před soudem ve výši 3 474,55 Kč (, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb - dále „a. t.“) a též náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 53 366,15 Kč ( a 3 ), tj. v souhrnu 307 490,65 Kč.

Náklady spojené s poskytováním právních služeb představuje:

1/ odměna ve výši 246 600 Kč (41 100 x 6) a náhrada hotových výdajů ve výši 2 250 Kč (300 x 3 + 450 x 3) za převzetí a přípravu zastoupení, prostudování spisu a sepsání vyjádření ve věci ze dne datum (§ 7, § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 a. t. ve znění platném do datum), účast na jednání před soudem dne datum, sepsání vyjádření ve věci ze dne datum a účast na jednání před soudem dne datum (§ 7, § 11 odst. 1, § 13 odst. odst. 4 a. t. v platném znění), tj. 248 850 Kč,

2/ náhrada za promeškaný čas strávený cestou na jednání před soudem dne datum a datum (automobilem z lokalita do lokalita a zpět) za 12 půlhodin po 150 Kč (§ 14 odst. 3 a. t. v platném znění), tj. 1 800 Kč,

3/ náhrada cestovních výdajů v souvislosti s účastí na jednání před soudem dne datum a datum za použití automobilu tov. zn. vozidlo při jízdě z lokalita do lokalita a zpět ( a. t. v platném znění, , o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2025), kdy bylo ujeto celkem 436 km, průměrná spotřeba paliva činila 0,0625 litru na 1 km, stanovená cena paliva činila 34,70 Kč za 1 litr a sazba základní náhrady za 1 km jízdy činila 5,80 Kč (436 x 0,0625 x 34,70 + 436 x 5,80), tj. 3 474,50 Kč (výrok III.).

49. O nákladech řízení České republiky, které představuje odměna a náhrada hotových výdajů tituly před jménem Jméno advokáta, soud rozhodl podle tak, že si tyto náklady nese stát sám (výrok IV.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci cestou výkonu rozhodnutí (exekuce).