Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 37/2025-43

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Silnickou ve věci

žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované

bytem Adresa žalované

o 12 252,97 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 252,21 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 954,38 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 857,16 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 4 652,21 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,11 % ročně z částky 4 652,21 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 923 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 677,76 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 460,65 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 879,39 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 7 600,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 7 600,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 252,21 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 954,38 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 857,16 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 4 652,21 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,11 % ročně z částky 4 652,21 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 923 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.IV. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 677,76 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 460,65 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 879,39 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 7 600,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 7 600,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky celkem ve výši 12 252,97 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacených půjček, které byly žalované poskytnuty na základě smluv ze dne datum č. hodnota (smlouva o půjčce) a dále ze dne datum č. hodnota (smlouva o půjčce). Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

2. Soud zjistil a vzal za prokázané, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 9. 2023 mezi společností právnická osoba, jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem.

3. Soud zjistil a vzal za prokázané, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které poskytl žalované půjčku ve výši 5 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 3 626 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 477 Kč, úrokovou sazbu ve výši 20,11 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 800 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 349 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti ve 45. týdenních splátkách po 192 Kč, poslední splátka byla stanovená na 9. 5. 2013. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradila dne 19. 7. 2012. Žalobkyně potvrdila, že žalovaná celkem uhradila na tuto půjčku 600 Kč ve třech splátkách po 200 Kč.

4. Soud zjistil a vzal za prokázané, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které poskytl žalované půjčku ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná v obou případech poskytnuté půjčky potvrdila svým podpisem na smlouvě. Na tuto půjčku uhradila žalovaná celkem částku ve výši 8 077 Kč, a to ve splátkách, které hradila od 9. 3. 2012 až do 19. 7. 2012.

5. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel půjčky posoudil před jejím poskytnutím schopnost žalované požadovanou půjčku splácet a provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětných smluv o půjčce. Žalovaná byla dotázána na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila a zaznamenala do zákaznické karty žalované. Mezi ověřené dokumenty, jak je uvedeno v zákaznické kartě, patří zejména pracovní smlouvy, výplatní pásky za poslední tři měsíce, předcházející žádosti o poskytnutí půjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Žalovaná výslovně prohlásila, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou půjčku a že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Žalobkyně dále argumentovala ohledně splnění zákonné povinnosti dle , neboť daná smlouva byla uzavřena ještě před 24. 2. 2013. Až dnem následujícím po tomto dni nabyl na účinnosti , kterým byl novelizován i tak, že teprve zde byla nově stanovena sankce absolutní neplatnosti smlouvy pro případ, kdy věřitel poskytne spotřebitelský úvěr, aniž by bylo po posouzení úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Podle přechodného ustanovení se právní vztahy vzniklé ze smlouvy, u který se sjednává spotřebitelský úvěr nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, uzavřených přede dnem nabití účinnosti tohoto zákona, řídí

6. Žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit poskytnutou půjčku ve výši 12 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 10 032 Kč, který měl představovat součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 532 Kč, úrokovou sazbu ve výši 21 %, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 280 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 220 Kč. Celkem měla žalovaná vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 22 032 Kč, a to v 60. týdenních splátkách po 368 Kč a poslední splátka byla stanovena na 25. 4. 2013. V druhém případě původní věřitel uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které poskytl žalované půjčku ve výši 5 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 3 626 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 477 Kč, úrokovou sazbu ve výši 20,11 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 800 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 349 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti ve 45. týdenních splátkách po 192 Kč, poslední splátka byla stanovená na 9. 5. 2013.

7. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu, a to i předžalobní výzvou ze dne 30. 7. 2024. Rovněž bylo žalované oznámeno postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023.

8. Ze zákaznické karty ze dne 1. 3. 2012 soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalovaná uvedla, že je bývalý zákazník právní předchůdkyně žalobkyně a má půjčku u této společnosti. Dále žalovaná uvedla, že důvodem půjčky jsou neočekávané výdaje. Uvedené skutečnosti uvedla i v zákaznické kartě ze dne 28. 6. 2012. V zákaznické kartě ze dne 1. 3. 2012 požadovala výši půjčky 12 000 Kč a v zákaznické kartě ze dne 28. 6. 2012 požadovala výši půjčky 5 000 Kč. Kromě osobních údajů, jako je datum narození, místo narození, rodné číslo, číslo mobilního telefonu, tak uváděla i rok nezaopatřených dětí, kdy uvedla pouze v případě půjčky ze dne 1. 3. 2012 1993, 1997, 2000, tedy žalovaná uvedla tři nezaopatřené děti. Dále uvedla, že není majitelem vozu. Uvedené skutečnosti uvedla pouze v zákaznické kartě ze dne 1. 3. 2012. V druhé zákaznické kartě ze dne 28. 6. 2012 počet nezaopatřených dětí neuvedla. V zákaznické kartě ze dne 1. 3. 2012 uvedla, že její příjmy z výdělečné činnosti spočívají v příjmu ze státní podpory/přídavky ve výši 5 000 Kč, další příjmy domácnosti činí 9 000 Kč. Celkem tedy disponuje s částkou 14 000 Kč. Za nájem hradí 6 000 Kč, za telefon 200 Kč, výdaje na domácnost 3 000 Kč. Celkem 9 200 Kč. Použitelný příjem uvedla 4 800 Kč. Půjčku u jiné společnosti neuvedla. Ověřené dokumenty byly pouze občanský průkaz, výměr podpory, SIPO. V druhém případě ze dne 28. 6. 2012 pak žalovaná uvedla, že její příjem ze státní podpory činí 4 500 Kč, jiné příjmy žadatele 6 700 Kč, další příjmy domácnosti 5 000 Kč. Celkem 16 200 Kč jako celkový příjem domácnosti. Dále výdaje za nájem činily 5 800 Kč, za telefon 200 Kč, splátky půjček 1 600 Kč, výdaje na domácnost 3 000 Kč. Celkem 10 600 Kč. Ověřené dokumenty byly občanský průkaz, výměr podpory, SIPO, dále jiné: výpis z BU. Tytoy však doloženy nebyly.

9. Soud dospěl k závěru, že na řešenou věc by byla potřeba i úprava , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. listopadu 2016 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve spojení s - starého . V dané věci se jednalo hypoteticky o spotřebitelský úvěr, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdce žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti.

10. V projednávaném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Soud proto v souladu s ustanovením , posuzoval daný závazkový vztah podle , (dále jen „“) ve znění do 31.12.2013, neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1.1.2014.

11. Podle ust. , o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie.

13. Podle ustanovení (starého – SOZ), neboť smlouva o půjčce byla uzavřena dle starého „neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům“.

14. V posuzované věcí právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvy o půjčce, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy při posuzování schopnosti žalované splácet tuto půjčku vycházela toliko z údajů, které zaznamenala v zákaznických kartách.

15. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně sice prokázala uzavření smlouvy, avšak původní věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalované, tudíž smlouva byla neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. či nález Ústavního soudu sp. zn. ). Žalobkyně nepředložila jediný doklad o příjmové či výdajové stránce žalované v době sjednávání smlouvy o půjčce. Žalobkyně nepředložila žádné podklady, ze kterých by se vůbec mohl podávat obraz o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalované v době sjednávání úvěru. To je ale zcela nesprávný přístup (k tomu viz např. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. , , Ústavní soud v nálezu ze dne 26. února 2019 sp. zn. , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39). Postup věřitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

16. K obraně žalobkyně ohledně splnění zákonné povinnosti dle , neboť daná smlouva byla uzavřena ještě před 24. 2. 2013, soud uvádí, že Ústavní soud formuloval v nálezu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. , nebo v nálezu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. , že „nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná ( obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spořebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval. Lze proto shrnout, že i v režimu úpravy ustanovení účinné před novelou má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy.

17. Věřitel nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o půjčce dle § 39 SOZ.

18. Protože bylo žalované poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy, vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení ( , ) a žalovaná je proto povinna toto plnění vydat tomu, na jehož úkor se obohatila ( téhož zákona. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou dle a násl. na žalobkyni, která je tak ve věci aktivně legitimována. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky, které žalobkyni vrátila jen z části, proto ji soud zavázal vrátit žalobkyni zbývající poskytnuté částky. Ohledně zbývajících částek, které žalobkyně po žalované požadovala z titulu uzavřených úvěrových smluv, které soud právně kvalifikoval jako neplatné, soud žalobu zamítl, neboť se nejedná o částky, kterou by soud mohl přiznat jako bezdůvodné obohacení. Rovněž tuto částku nelze žalobkyni přiznat z titulu uzavřené úvěrové smlouvy, když byla smlouva (respektive smlouvy o půjčkách) právně kvalifikovány jako neplatné.

19. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených . Zákon o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době do 3 dnů od právní moci rozsudku, tedy jakmile se žalovaná dozví, že na její straně vzniklo bezdůvodné obohacení dle rozhodnutí soudu, tak má bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Soud stanovil lhůtu 3 dnů mimo jiné proto, že zohlednil dobu, od kdy byly poskytnuty finanční prostředky (od roku 2012), se kterými žalovaná doposud nakládá a žalobkyni (věřiteli) je dosud nevrátila. Z tohoto důvodu soud již ani splátky žalované pro vrácení půjček nestanovil, neboť by to bylo nepřiměřené zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele.

20. Pro úplnost soud dodává, že účelem ust. , o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Až v následujícím zákoně č. , o spotřebitelském úvěru zákonodárce řeší vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy ( zákona o spotřebitelském úvěru), s tím, že se jedná o projev ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu s ust. zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle . Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle . Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy aktuální majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Proto soud určil lhůtu k plnění s ohledem na délku období, když žalovaná od roku 2012 disponuje finančními prostředky a stanovil lhůtu v souladu s ust. Soud přitom zohlednil výši dlužné částky, kterou by měla být schopna žalovaná žalobkyni ve stanovené lhůtě uhradit.

21. Pozdější právní úprava obsažená v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru, která výslovně upravuje vypořádání plnění z neplatné smlouvy, reflektuje potřebu ochrany spotřebitele a potvrzuje závěr, že při absenci zvláštní úpravy je třeba vycházet z obecných principů bezdůvodného obohacení. Tuto právní úpravu však nelze na projednávanou věc přímo aplikovat.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalované, která byla ve věci z větší části úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.