Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 37/2025-43
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Silnickou ve věci
žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované
bytem Adresa žalované
o 12 252,97 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 252,21 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 954,38 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 857,16 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 4 652,21 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,11 % ročně z částky 4 652,21 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 923 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 677,76 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 460,65 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 879,39 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 7 600,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 7 600,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 252,21 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 954,38 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 857,16 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 4 652,21 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,11 % ročně z částky 4 652,21 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 923 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.IV. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 677,76 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 460,65 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 879,39 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 7 600,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 7 600,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky celkem ve výši 12 252,97 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacených půjček, které byly žalované poskytnuty na základě smluv ze dne datum č. hodnota (smlouva o půjčce) a dále ze dne datum č. hodnota (smlouva o půjčce). Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
2. Soud zjistil a vzal za prokázané, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 9. 2023 mezi společností právnická osoba, jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem.
3. Soud zjistil a vzal za prokázané, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které poskytl žalované půjčku ve výši 5 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 3 626 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 477 Kč, úrokovou sazbu ve výši 20,11 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 800 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 349 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti ve 45. týdenních splátkách po 192 Kč, poslední splátka byla stanovená na 9. 5. 2013. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradila dne 19. 7. 2012. Žalobkyně potvrdila, že žalovaná celkem uhradila na tuto půjčku 600 Kč ve třech splátkách po 200 Kč.
4. Soud zjistil a vzal za prokázané, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které poskytl žalované půjčku ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná v obou případech poskytnuté půjčky potvrdila svým podpisem na smlouvě. Na tuto půjčku uhradila žalovaná celkem částku ve výši 8 077 Kč, a to ve splátkách, které hradila od 9. 3. 2012 až do 19. 7. 2012.
5. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel půjčky posoudil před jejím poskytnutím schopnost žalované požadovanou půjčku splácet a provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětných smluv o půjčce. Žalovaná byla dotázána na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila a zaznamenala do zákaznické karty žalované. Mezi ověřené dokumenty, jak je uvedeno v zákaznické kartě, patří zejména pracovní smlouvy, výplatní pásky za poslední tři měsíce, předcházející žádosti o poskytnutí půjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Žalovaná výslovně prohlásila, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou půjčku a že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Žalobkyně dále argumentovala ohledně splnění zákonné povinnosti dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., neboť daná smlouva byla uzavřena ještě před 24. 2. 2013. Až dnem následujícím po tomto dni nabyl na účinnosti zákon č. 43/2013, kterým byl novelizován i § 9 zákona č. 145/2010 Sb. tak, že teprve zde byla nově stanovena sankce absolutní neplatnosti smlouvy pro případ, kdy věřitel poskytne spotřebitelský úvěr, aniž by bylo po posouzení úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Podle přechodného ustanovení zákona č. 43/2013 Sb. se právní vztahy vzniklé ze smlouvy, u který se sjednává spotřebitelský úvěr nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, uzavřených přede dnem nabití účinnosti tohoto zákona, řídí zákonem č. 145/2010 Sb.
6. Žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit poskytnutou půjčku ve výši 12 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 10 032 Kč, který měl představovat součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 532 Kč, úrokovou sazbu ve výši 21 %, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 280 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 220 Kč. Celkem měla žalovaná vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 22 032 Kč, a to v 60. týdenních splátkách po 368 Kč a poslední splátka byla stanovena na 25. 4. 2013. V druhém případě původní věřitel uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které poskytl žalované půjčku ve výši 5 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 3 626 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 477 Kč, úrokovou sazbu ve výši 20,11 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 800 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 349 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti ve 45. týdenních splátkách po 192 Kč, poslední splátka byla stanovená na 9. 5. 2013.
7. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu, a to i předžalobní výzvou ze dne 30. 7. 2024. Rovněž bylo žalované oznámeno postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023.
8. Ze zákaznické karty ze dne 1. 3. 2012 soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalovaná uvedla, že je bývalý zákazník právní předchůdkyně žalobkyně a má půjčku u této společnosti. Dále žalovaná uvedla, že důvodem půjčky jsou neočekávané výdaje. Uvedené skutečnosti uvedla i v zákaznické kartě ze dne 28. 6. 2012. V zákaznické kartě ze dne 1. 3. 2012 požadovala výši půjčky 12 000 Kč a v zákaznické kartě ze dne 28. 6. 2012 požadovala výši půjčky 5 000 Kč. Kromě osobních údajů, jako je datum narození, místo narození, rodné číslo, číslo mobilního telefonu, tak uváděla i rok nezaopatřených dětí, kdy uvedla pouze v případě půjčky ze dne 1. 3. 2012 1993, 1997, 2000, tedy žalovaná uvedla tři nezaopatřené děti. Dále uvedla, že není majitelem vozu. Uvedené skutečnosti uvedla pouze v zákaznické kartě ze dne 1. 3. 2012. V druhé zákaznické kartě ze dne 28. 6. 2012 počet nezaopatřených dětí neuvedla. V zákaznické kartě ze dne 1. 3. 2012 uvedla, že její příjmy z výdělečné činnosti spočívají v příjmu ze státní podpory/přídavky ve výši 5 000 Kč, další příjmy domácnosti činí 9 000 Kč. Celkem tedy disponuje s částkou 14 000 Kč. Za nájem hradí 6 000 Kč, za telefon 200 Kč, výdaje na domácnost 3 000 Kč. Celkem 9 200 Kč. Použitelný příjem uvedla 4 800 Kč. Půjčku u jiné společnosti neuvedla. Ověřené dokumenty byly pouze občanský průkaz, výměr podpory, SIPO. V druhém případě ze dne 28. 6. 2012 pak žalovaná uvedla, že její příjem ze státní podpory činí 4 500 Kč, jiné příjmy žadatele 6 700 Kč, další příjmy domácnosti 5 000 Kč. Celkem 16 200 Kč jako celkový příjem domácnosti. Dále výdaje za nájem činily 5 800 Kč, za telefon 200 Kč, splátky půjček 1 600 Kč, výdaje na domácnost 3 000 Kč. Celkem 10 600 Kč. Ověřené dokumenty byly občanský průkaz, výměr podpory, SIPO, dále jiné: výpis z BU. Tyto listiny však doloženy nebyly.
9. Soud dospěl k závěru, že na řešenou věc by byla potřeba i úprava zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. listopadu 2016 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve spojení s § 657 zákona č. 40/1964 Sb. - starého občanského zákoníku. V dané věci se jednalo hypoteticky o spotřebitelský úvěr, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdce žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti.
10. V projednávaném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Soud proto v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník posuzoval daný závazkový vztah podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) ve znění do 31.12.2013, neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1.1.2014.
11. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
12. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie.
13. Podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb. (starého občanského zákoníku – SOZ), neboť smlouva o půjčce byla uzavřena dle starého občanského zákoníku „neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům“.
14. V posuzované věcí právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvy o půjčce, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy při posuzování schopnosti žalované splácet tuto půjčku vycházela toliko z údajů, které zaznamenala v zákaznických kartách.
15. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně sice prokázala uzavření smlouvy, avšak původní věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalované, tudíž smlouva byla neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobkyně nepředložila jediný doklad o příjmové či výdajové stránce žalované v době sjednávání smlouvy o půjčce. Žalobkyně nepředložila žádné podklady, ze kterých by se vůbec mohl podávat obraz o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalované v době sjednávání úvěru. To je ale zcela nesprávný přístup (k tomu viz např. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Postup věřitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.
16. K obraně žalobkyně ohledně splnění zákonné povinnosti dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., neboť daná smlouva byla uzavřena ještě před 24. 2. 2013, soud uvádí, že Ústavní soud formuloval v nálezu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, že „nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spořebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval. Lze proto shrnout, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy.
17. Věřitel nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o půjčce dle § 39 SOZ.
18. Protože bylo žalované poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy, vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení (§ 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku) a žalovaná je proto povinna toto plnění vydat tomu, na jehož úkor se obohatila (§ 457 téhož zákona. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. na žalobkyni, která je tak ve věci aktivně legitimována. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky, které žalobkyni vrátila jen z části, proto ji soud zavázal vrátit žalobkyni zbývající poskytnuté částky. Ohledně zbývajících částek, které žalobkyně po žalované požadovala z titulu uzavřených úvěrových smluv, které soud právně kvalifikoval jako neplatné, soud žalobu zamítl, neboť se nejedná o částky, kterou by soud mohl přiznat jako bezdůvodné obohacení. Rovněž tuto částku nelze žalobkyni přiznat z titulu uzavřené úvěrové smlouvy, když byla smlouva (respektive smlouvy o půjčkách) právně kvalifikovány jako neplatné.
19. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Zákon o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době do 3 dnů od právní moci rozsudku, tedy jakmile se žalovaná dozví, že na její straně vzniklo bezdůvodné obohacení dle rozhodnutí soudu, tak má bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Soud stanovil lhůtu 3 dnů mimo jiné proto, že zohlednil dobu, od kdy byly poskytnuty finanční prostředky (od roku 2012), se kterými žalovaná doposud nakládá a žalobkyni (věřiteli) je dosud nevrátila. Z tohoto důvodu soud již ani splátky žalované pro vrácení půjček nestanovil, neboť by to bylo nepřiměřené zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele.
20. Pro úplnost soud dodává, že účelem ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Až v následujícím zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru zákonodárce řeší vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), s tím, že se jedná o projev ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy aktuální majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Proto soud určil lhůtu k plnění s ohledem na délku období, když žalovaná od roku 2012 disponuje finančními prostředky a stanovil lhůtu v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud přitom zohlednil výši dlužné částky, kterou by měla být schopna žalovaná žalobkyni ve stanovené lhůtě uhradit.
21. Pozdější právní úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, která výslovně upravuje vypořádání plnění z neplatné smlouvy, reflektuje potřebu ochrany spotřebitele a potvrzuje závěr, že při absenci zvláštní úpravy je třeba vycházet z obecných principů bezdůvodného obohacení. Tuto právní úpravu však nelze na projednávanou věc přímo aplikovat.
22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalované, která byla ve věci z větší části úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.