Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 200/2026 - 30

- 31

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Veroniky Juřičkové a soudců Štěpána Výborného a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: V. S. N., proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 5. 2026, č. j. CPR180803/ ČJ2026930310V248, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 7. 2026, č. j. ,

takto:

Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1] Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje uložilo žalobci rozhodnutím ze dne 24. 3. 2026, č. j. KRPU22690036/ČJ202504026, správní vyhoštění podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, stanovilo v délce 2 let. Odvolání žalobce proti citovanému rozhodnutí žalovaná zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Žalobu proti rozhodnutí žalované zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozsudkem. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podává proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, s níž spojil návrh na přiznání odkladného účinku.

[2] Návrh odůvodňuje tím, že v České republice pobývá již více než 10 let (od roku 2016) a během této doby si zde vybudoval zázemí. Újma, která mu hrozí, vyplývá již ze samotné povahy správního vyhoštění, což dokládá odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2014, č. j. , č. 3169/2015 Sb. NSS, a ze dne 9. 11. 2023, č. j. . Zdůrazňuje, že přiznání odkladného účinku nelze chápat jako předjímání výsledku řízení o kasační stížnosti. Budeli kasační stížnost zamítnuta, bude stěžovatel i nadále povinen vycestovat. Pokud by však Nejvyšší správní soud kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal a stěžovatel by s ní byl úspěšný, nebylo by již možné napravit skutečnost, že byl nucen vycestovat a pobývat určitou dobu mimo území, a to i v průběhu řízení o kasační stížnosti. Stěžovateli není známo, že by v důsledku jeho dočasného setrvání na území vznikla konkrétní újma jakékoliv třetí osobě. Obecný veřejný zájem na výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění pak nemůže převážit nad zájmem na zachování efektivní soudní ochrany. Stěžovatel tedy uzavírá, že dle jeho názoru jsou podmínky pro přiznání odkladného účinky splněny.

[3] Žalovaná s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí. Uvádí, že správní orgány i krajský soud zohlednily při posouzení věci všechny relevantní okolnosti, včetně délky pobytu stěžovatele na území ČR. Rodinný život stěžovatele se soustřeďuje ve Vietnamu a ve správním řízení nevyšly najevo žádné okolnosti, pro něž by bylo správní vyhoštění nepřiměřené. Povolení k dlouhodobému pobytu stěžovatel pozbyl v důsledku pravomocného odsouzení za úmyslnou trestnou činnost, přesto stěžovatel i nadále neoprávněně setrvával na území České republiky. V daném případě neexistují dle žalované žádné specifické okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání odkladného účinku; zájem na respektování pobytového režimu cizinců a realizaci správního vyhoštění převáží.

[4] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení podaného návrhu a dospěl k závěru, že nejsou naplněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[5] Podle , (dále jen „“), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení až 5 se užije přiměřeně.

[6] Podle platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalované usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[7] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu podmíněna kumulativním naplněním následujících objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Dále je třeba uvést, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Odkladný účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační stížnost odkladný účinek nemají, a měl by tak být přiznáván pouze v případech, které svou specifickou povahou takový postup odůvodňují (srov. např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. , č. 4039/2020 Sb. NSS, či ze dne 1. 7. 2015, č. j. , č. 3270/2015 Sb. NSS).

[8] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy hrozící stěžovateli oproti jiným osobám jsou zásadně individuální, závislé na osobě stěžovatele a jeho konkrétní situaci. Máli být návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti úspěšný, musí stěžovatel v prvé řadě tvrdit a osvědčit reálnou hrozbu intenzivní újmy, která by mu v souvislosti s výkonem rozhodnutí či jeho jinými právními následky hrozila. V nyní projednávané věci však stěžovatel žádné specifické důvody, které by svědčily pro přiznání odkladného účinku, netvrdil (natožpak, že by je osvědčil) a žádné takové okolnosti nevyplývají ani ze spisového materiálu.

[9] Stěžovatel ve svém návrhu pouze povšechně poukázal na délku svého pobytu na území a existenci blíže nespecifikovaných vazeb. Jádro jeho argumentace pak tkví v tvrzení, že újma, která mu hrozí, vyplývá již ze samotné podstaty správního vyhoštění. Poukazuje i na právo osobně se účastnit řízení o kasační stížnosti, které by mu bylo v důsledku nepřiznání odkladného účinku odepřeno, což dokládá odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. . Jakkoliv Nejvyšší správní soud ve stěžovatelem odkazovaném usnesení nastavil podmínky pro přiznání odkladného účinku poměrně velkoryse, rozšířený senát následně v již citovaném usnesení č. j. zdůraznil, že soudním výkladem nelze nastavit podmínky přiznání odkladného účinku tak, že by je splnil každý cizinec, jemuž hrozí povinnost opustit území. V bodě 58 potvrdil dřívější názor Nejvyššího správního soudu vyslovený v usnesení ze dne 6. 1. 2016, č. j. (bod 7), dle kterého „paušálním přiznáváním odkladného účinku všem kasačním stížnostem směřujícím proti rozhodnutím, se kterými je spojena povinnost vycestovat z území České republiky, by byla zcela popřena výjimečná povaha institutu odkladného účinku, jakož i záměr zákonodárce nepřiznat kasačním stížnostem brojícím proti takovému typu správních rozhodnutí odkladný účinek automaticky, tedy přímo ze zákona“. V bodě 61 rozšířený senát rovněž doplnil, že „obecně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších individuálních okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.“ K přiznání odkladného účinku by tedy nemělo docházet bez dalšího, ale jen ve spojení s dalšími důvody (např. týkajícími se rodinného či soukromého života stěžovatele).

[10] Z uvedeného je zřejmé, že pouhý poukaz stěžovatele na povahu správního vyhoštění a zájem setrvat na území v průběhu řízení o kasační stížnosti nelze považovat za dostatečný důvod pro přiznání odkladného účinku. Žádné specifické okolnosti týkající se soukromého a rodinného života stěžovatel ovšem neuvedl a nevyplývají ani ze správního spisu. Stěžovatel nemá v České republice žádné stabilní zázemí. Jeho rodina (manželka a dvě děti) žije v rodinném domě ve Vietnamu. Stěžovatel dle svého tvrzení na dálku finančně podporuje syna, ale na území ČR nemá žádný majetek, česky téměř nehovoří a nelze seznat, že by zde měl jakékoli silnější vazby. V neposlední řadě stěžovatel v průběhu správního řízení uvedl, že v návratu do Vietnamu mu nic nebrání, pouze tam bude mít menší možnosti výdělku. Přehlédnout nelze ani skutečnost, že stěžovatel pozbyl pobytové oprávnění v důsledku trestné činnosti. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že případ stěžovatele se nevyznačuje žádnými jedinečnými okolnostmi, které by svědčily pro přiznání odkladného účinku.

[11] Ke stěžovatelem odkazovanému usnesení č. j. Nejvyšší správní soud doplňuje, že rozhodování o odkladném účinku je výsledkem posouzení individuálních okolností každého případu a konkrétního navrhovatele. Okolnosti uvedeného případu se odlišovaly od nyní projednávané věci (tehdejší stěžovatel byl žadatelem o mezinárodní ochranu a poukazoval na obavy o bezpečnost a zdraví v případě návratu do země původu).

[12] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatele nevyhověl a kasační stížnosti odkladný účinek podle ve spojení s nepřiznal.

[13] Pro úplnost soud dodává, že z usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. , č. 1072/2007 Sb. NSS).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. října 2026

Mgr. Ing. Veronika Juřičková

předsedkyně senátu