Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2281/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jana Škorpila, soudního exekutora, sídlem Biskupská 129/1, České Budějovice, zastoupeného JUDr. Ing. Stanislavem Polenou, advokátem, sídlem Hybernská 1009/24, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2026, č. j. 62 Co 160/2026-42, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.

2. Stěžovatel prováděl exekuci vyklizením bytu ve vlastnictví oprávněné obce, kterou užíval dnes již zemřelý povinný. Přibližně měsíc poté, co byla exekuce vyklizením bytové jednotky provedena, povinný zemřel, a to dříve, než se exekutorovi podařilo po povinném vymoci náklady exekuce. Pozůstalostní řízení bylo zastaveno, neboť povinný zanechal pouze majetek nepatrné hodnoty. S ohledem na úmrtí povinného a skončení pozůstalostního řízení proto exekutor vydal dne 24. 4. 2026 usnesení, č. j. 213 EX 92/24-36, kterým exekucí zastavil (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a uložil oprávněné povinnost zaplatit exekutorovi náklady exekuce ve výši 16 335 Kč (výrok III.). Proti výroku III. o povinnost zaplatit náklady exekuce, podala oprávněná odvolání, kterému Městský soud v Praze nyní napadeným usnesením vyhověl a napadený výrok III. změnil tak, že exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že oprávněné nelze přičíst žádné zavinění na zastavení exekuce, a proto jí s ohledem na konstantní judikaturu nelze uložit náhradu nákladů exekutora.

3. Ve své ústavní stížnosti stěžovatel poukázal na ústavně souladný výklad dotčených ustanovení. Městský soud, který i přes faktická vyklízení nemovitostí nepřiznal exekutorovi žádnou odměnu, zasáhl do jeho ústavního práva na soudní ochranu podle d (dále jen " "), do jeho práva na ochranu vlastnictví podle y a do jeho práva na podnikání podle y.

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle . Ústavní soud je v tomto řízení oprávněn posuzovat pouze to, zda obecný soud svým rozhodnutím nebo postupem neporušil stěžovatelova ústavně zaručená práva a svobody [ y a ].

6. Stěžovatel namítá nesprávnost závěrů napadeného rozhodnutí, a dovolává se tak uhrazení částky 16 335 Kč. Předmětem řízení jsou tedy náklady řízení v bagatelní výši.

7. K rozhodnutím o nákladech řízení Ústavní soud konstantně přistupuje rezervovaně a podrobuje je omezenému ústavněprávnímu přezkumu [srov. např. nálezy ze dne 9. 10. 2025

sp. zn.

, bod 11; nebo ze dne 2. 7. 2025

sp. zn.

, bod 10]. Ústavní stížnosti proti rozhodnutím obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou [stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. (97/2025 Sb].

8. O to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti. Uvedený požadavek dostatečného ústavního významu věci zajišťuje, aby se Ústavní soud mohl plně soustředit na plnění své úlohy orgánu ochrany ústavnosti. Spor o bagatelní částku zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové mimořádné okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti činí významným [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 3. 9. 2025; či stanovisko pléna sp. zn. (97/2025 Sb.) ze dne 5. 3. 2025, bod 34]. Vyloučení přezkumu u bagatelních případů je součástí ustálené judikatury Ústavního soudu. Ke stručnému odmítnutí ústavních stížností z důvodu bagatelnosti přitom Ústavní soud přistupuje běžně (srov. např. usnesení ze dne 18. 6. 2026

sp. zn.

, ze dne 11. 6. 2026

sp. zn.

, či ze dne 11. 6. 2026

sp. zn.

). Je především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou "bagatelnost" vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně významnou újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

).

9. Sám stěžovatel v ústavní stížnosti opomíjí bagatelnost předmětu sporu a k mimořádným důvodům k přijetí k přezkumu neuvádí ničeho. Neuvádí ani žádnou okolnost, která by jeho případu dodávala mimořádný ústavněprávní rozměr. Žádnou takovou zvláštní okolnost neshledal ani Ústavní soud, a proto odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou. Ačkoli i spor o bagatelní částku může mít zcela výjimečně ústavní přesah, v této věci tomu tak není.

10. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2026

Jiří Přibáň v. r.

předseda senátu