Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1937/2026

-480

USNESENÍ

Losík statika, s.r.o.

EVATR s.r.o.

, se sídlem v Praze, Revoluční 1082/8, identifikační číslo osoby 05174619, zastoupené Mgr. Adamem Kejlou, advokátem se sídlem v Praze, Uruguayská 416/11, o zaplacení částky 424.710 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 163.189,07 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2026, č. j. -438, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14.786,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:(dle )

1. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 5. 1. 2026, č. j. -426, zastavil odvolací řízení proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 9. 2025, č. j. -296, neboť žalovaná nezaplatila soudní poplatek z odvolání ve lhůtě jí k tomu stanovené (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

2. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 6. 3. 2026, č. j. -438, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu ustanovení , (dále jen „“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V konkrétnosti odvolacímu soudu (jakož i soudu prvního stupně) vytýká, že podání žalované ze dne 16. 11. 2025 (č. l. 409) hodnotil toliko dle jeho formálního označení jako „žádost o prodloužení lhůty [k zaplacení soudního poplatku z odvolání]“, aniž by je v souladu s ustanovením posoudil dle jeho obsahu jako žádost o postup ve smyslu , o soudních poplatcích, případně jako žádost o osvobození od soudních poplatků ve smyslu Současně namítá, že odvolací řízení bylo ve fázi před soudem prvního stupně stiženo vadou, pakliže usnesení o zamítnutí žádosti o prodloužení lhůty (kdy tuto kvalifikaci dovolatelka sporuje) vydala asistentka soudce (v dovolání nesprávně označena jako vyšší soudní úřednice), aniž by pro potenciálně právní nebo skutkovou složitost věci postupovala v souladu s ustanovením , o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, a věc předložila předsedovi senátu.

4. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ) a navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že napadená rozhodnutí považuje za jednoznačná, srozumitelná a odpovídající obsahu podání žalované i stavu spisu, a proto by mělo být dovolacím soudem jako „zjevně bezdůvodné“ odmítnuto.

6. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle ustanovení , zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání.

7. Podle ustanovení musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

8. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v poměrech řešené věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Tomuto požadavku však dovolatelka, měla-li za to, že by přípustnost dovolání měla zakládat rovněž námitka, že usnesení o zamítnutí žádosti o prodloužení lhůty vydala asistentka soudce, nedostála. Není přitom úkolem dovolacího soudu, aby tyto předpoklady na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele. Rovněž Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti potvrdil, že „náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou v stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků.“ (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , popř. též jeho usnesení ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. ).

9. Ve zbývající části dovolání dovolací soud shledal, že obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , a proto se zabýval jeho přípustností.

10. Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

11. Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

12. Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

13. Dovolání není přípustné.

14. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ve světle zákonného požadavku ustálena v závěru, že při posouzení procesních úkonů není významné, jak je účastník označil nebo že vůbec nebyly označeny, a ani to, jaký obsah jim účastník přisuzuje. Soud vždy uváží obsah (smysl) projevu vůle účastníka a uzavře, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. , ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. , nebo ze dne 29. 4. 2025, sp. zn. ). Tato východiska reflektuje rovněž dovolatelkou odkazovaný odstavec 45 usnesení zvláštního senátu zřízeného podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 12. 3. 2015, č. j. Konf 2/2014-17 (jehož závěry přebírá, mimo jiné, rovněž dovolatelkou odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2024, sp. zn. ), podle něhož si soud žádost o povolení splátek soudního poplatku [jakkoliv se v poměrech řešené věci o takovou žádost nejednalo ani dle svého formálního označení] posoudí podle obsahu buď jako žádost o osvobození od soudního poplatku, o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku, nebo jako žádost podle zákona o soudních poplatcích. Nelze však odhlédnout, že posouzení procesního úkonu podle obsahu soudu neumožňuje, aby určitému a srozumitelnému úkonu přikládal jiný než účastníkem sledovaný smysl a aby „domýšlel“ obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , ze dne 27. 7. 2007, sp. zn. , ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. ).

15. Jakkoliv proto dovolatelka v předmětném podání ze dne 16. 11. 2025 (které jako jediné bylo možno zohlednit, neboť pozdější podání již byla učiněna po uplynutí lhůty určené k zaplacení soudního poplatku) poukazuje na svou nepříznivou finanční situaci a sociální situaci své jednatelky, nelze mít za to, že by se soudy nižších stupňů odchýlily od výše připomenutých závěrů ustálené rozhodovací praxe, posoudily-li je jako žádost o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku, a nikoliv jako žádost o osvobození od soudních poplatků dle nebo jako žádost o postup ve smyslu ustanovení zákona o soudních poplatcích. Z obsahu podání – nahlíženého v jeho celistvosti – totiž vyplývá, že tvrzeními o nepříznivé finanční situaci dovolatelka neusilovala o osvobození od povinnosti platit soudní poplatky, nýbrž jimi toliko dokládala, proč nebyla schopna dostát výzvě k zaplacení soudního poplatku v soudem určené 15denní lhůtě (do 18. 11. 2025). Posouzení obsahu předmětného podání jako žádosti o osvobození od soudních poplatků odporuje rovněž skutečnost, že dovolatelka výslovně ohlašovala předpokládanou schopnost uhradit vyměřený soudní poplatek do 31. 1. 2026. Podání dovolatelky neodpovídalo dle svého obsahu ani žádosti o postup ve smyslu zákona o soudních poplatcích, a to již proto, že dovolatelka nesdělila ve lhůtě určené soudem ve výzvě k zaplacení soudního poplatku relevantní skutečnosti, které měly vést soud prvního stupně k postupu podle tohoto ustanovení (z obsahu podání nevyplývá již první předpoklad tohoto postupu, a sice sdělení okolností, jež by osvědčovaly existenci nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mohla žalované vzniknout újma).

16. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl dle ustanovení

17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení věty druhé ).

18. Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o odmítnutí dovolání v přiměřené lhůtě, již, s přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , samostatně nerozhodoval o akcesorickém návrhu dovolatelky na odklad právní moci napadeného rozhodnutí, který se rozhodnutím o dovolání stal bezpředmětným.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 9. 2026

JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu