Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2062/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatele I. S., zastoupeného Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem, sídlem Varšavská 714/38, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. května 2025 č. j. -36, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Policie České republiky, Policejní prezidium České republiky, sídlem Strojnická 935/27, Praha 7, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a průběh řízení před obecnými soudy

1. Ústavní stížností podle písm. d)y se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu s tvrzením, že jím byla porušena práva garantovaná y základních práva svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatel se před správními soudy (již podruhé) domáhal ochrany před rozhodnutím Policejního prezídia, které zamítlo jeho žádost o výmaz z evidence nežádoucích osob a Schengenského informačního systému.

3. Stěžovatel je ruské národnosti a otevřeně se hlásí k ideologii anarchismu. V minulosti byl dvakrát obviněn z politických trestných činů, nicméně Nejvyšší soud ho zprostil obvinění v obou věcech. Poté z České republiky a odcestoval a vrátil se v roce 2022, na což Policie ČR reagovala zrušením jeho litevského víza a zařazením stěžovatele do evidence nežádoucích osob a do Schengenského informačního systému.

4. Stěžovatel podal (svou první) žádost o výmaz. Policejní prezídium mu však ve svém sdělení uvedlo, že žádosti nelze vyhovět, a to z důvodu stěžovatelových aktivit směřujících proti demokratickým základům České republiky a ostatních států schengenského prostoru. Dále uvedlo, že stěžovatelův pobyt na území ČR nebo jiného státu schengenského prostoru je považován za ohrožení bezpečnosti. Proti rozhodnutí prezídia podal stěžovatel žalobu k Městskému soudu v Praze, který mu vyhověl a rozsudkem ze dne 25. 1. 2024, č. j. -32, rozhodnutí zrušil. Městský soud tehdy dospěl k závěru, že skutečnosti plynoucí z utajované části spisu nejsou natolik závažné a že ideové smýšlení stěžovatele samo o sobě není důvodem vedení jeho osoby v evidenci. Dodal, že jeho ideologická východiska jsou sice protisystémová, nicméně pouhé zastávání této ideologie není bez dalšího protiprávní a samo o sobě nepředstavuje ohrožení bezpečnosti či demokratických základů státu. Na výše uvedený rozsudek Policejní prezídium reagovalo tak, že vyřadilo stěžovatele z evidence. Poté (téměř měsíc později) ho však opětovně do evidence zařadilo s velmi podobným odůvodněním. Stěžovatel proto znovu podal novou žalobu proti rozhodnutí prezídia.

5. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 10. 2024, č. j. - 33, žalobu zamítl. Uvedl, že oproti předchozímu řízení jsou v rozhodnutí již uvedeny aktualizované informace popisující aktivity stěžovatele a napadené rozhodnutí obsahuje dostatečně individualizované důvody pro zařazení v evidenci. Shledal také, že v celkovém kontextu těchto informací Policejní prezídium učinilo správný závěr, že stěžovatel představuje závažné bezpečnostní riziko, a to nejen pro ČR, nýbrž i pro jiné státy schengenského prostoru.

6. Ani Nejvyšší správní soud (dále jen "NSS") kasační stížnosti stěžovatele nevyhověl a v záhlaví uvedeným rozsudkem ji zamítl. NSS nejprve zdůraznil roli soudů, které suplují aktivitu účastníka, když přezkoumávají relevanci utajovaných informací. Utajované informace mají přezkoumávat ze všech hledisek, které jsou relevantní vzhledem k povaze věci. Povaha věci je klíčovým parametrem pro míru přezkumu NSS. V zásadě platí, že čím větší je zásah do osobní sféry stěžovatele, jehož důvodem jsou skutečnosti vyplývající z utajovaných informací, tím intenzivnější přezkum je nutný. Podle NSS přestavuje odepření vstupu cizinci spíše malý zásah do jeho práv. Pro potřeby přezkumu tak postačuje, pokud je utajovaná informace dostatečně individualizována a ověřena z více zdrojů, čímž vytvoří celkový obraz o činnosti dané osoby. Utajované informace tohoto požadavku dosahují a NSS dospěl k závěru, že dotčené informace jsou dostatečným důvodem pro závěr, že stěžovatel představuje bezpečnostní riziko. NSS nepřisvědčil ani kasační námitce stěžovatele, podle níž se Městský soud nevypořádal s předchozím zrušujícím rozsudkem v této věci. Podle něj z odůvodnění jednoznačně plyne, proč rozhodl odlišně, městský soud přitom nemusel výslovně zmiňovat předchozí rozsudek.

II. Argumentace v ústavní stížnosti

7. Argumentaci stěžovatele v jeho ústavní stížnosti lze stručně shrnout tak, že nesouhlasí s rozhodnutím Nejvyššího správnímu soudu. Dle stěžovatele došlo tímto rozsudkem k zásahu do jeho ústavně zaručeného práva nebýt diskriminován na základě jeho politického smýšlení garantovaného y a Evropské úmluvy. Domnívá se, že skutečným důvodem pro zamezení jeho vstupu na území ČR je jeho politické přesvědčení a z tohoto důvodu se stal obětí diskriminace. Závěrem se ztotožňuje se závěrem prvního rozsudku Městského soudu v Praze v tom, že pouhé zastávaní ideologie anarchismu není bez dalšího protiprávní a samo o sobě nepředstavuje ohrožení bezpečnosti. Stěžovatel upozornil, že byl v minulosti neoprávněně stíhán za své politické přesvědčení.

III. Posouzení ústavní stížnosti

8. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny přípustné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

9. Ústavní soud není součástí soustavy soudů. Je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( a y), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle písm. d)y je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Interpretace a aplikace zákonných a podzákonných právních norem, které nešetří základní práva v co nejvyšší míře, při současném dodržení účelu aplikovaných právních norem, pak znamenají porušení základního práva či svobody. K tomu ovšem v posuzovaném případě nedošlo.

10. Pouhý nesouhlas s právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí opodstatněnost ústavní stížnosti ani porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu a násl.y založit nemůže (usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 22. 11. 2012,

sp. zn.

ze dne 29. 8. 2023,

ze dne 14. 5. 2014). Ústavní soud z utajované části spisu ověřil, že utajovaná informace je dostatečně individualizovaná a ověřena z více zdrojů, čímž tvoří celkový obraz o činnosti stěžovatele. Správní orgán učinil správný závěr, že stěžovatel představuje závažné bezpečnostní riziko, a to nejen pro Českou republiku, ale i pro státy Schengenského prostoru. Navíc ve svém sdělení uvedl dostatečně konkrétní důvody pro tento závěr, a stěžovateli tak byla sdělena podstata skutečností, která vedla k závěru, že jeho pobyt na území může představovat bezpečnostní riziko. Proti takto sděleným okolnostem stěžovatel vznesl velmi obecnou argumentaci, která nebyla s to závěry správního orgánu vyvrátit.

11. Pouhé zastávaní ideologie sociálního anarchismu, obecně levicových či jiných než mainstreamových názorů není bez dalšího protiprávní a samo o sobě nepředstavuje ohrožení bezpečnosti státu. Ústavní soud ale nemohl přisvědčit námitce, že by byl stěžovatel neústavním způsobem diskriminován na základě politického (levicového) přesvědčení. Není pravda, že by důvodem vedení stěžovatele v evidenci nežádoucích osob bylo pouze politické smýšlení stěžovatele. Ústavní soud také ověřil, že stěžovatelova "ideologická východiska neslučitelná s právním řádem České republiky" nesouvisejí s aktivitami stěžovatele, za něž byl českými orgány činnými v trestním řízení nejprve trestně stíhán, avšak v závěru zproštěn obžaloby (a které nebyly shledány ani přestupkem).

12. Z pohledu práva na soudní ochranu stěžovatele je klíčové, že se jak městský soud, tak Nejvyšší správní soud seznámily s utajovanou součástí spisu a shledaly důvody pro zařazení stěžovatele do uvedených databází jako relevantní. Tím byla soudní ochrana stěžovatelových práv ve smyslu y dostatečně zajištěna, neboť soudy měly neomezený přístup k podkladům rozhodnutí obsaženým v celém správním spisu. Z povahy věci však není možné vyžadovat podrobnější odůvodnění, než ke kterému přistoupil správní orgán. S ohledem na utajovaný charakter zjišťovaných skutečností se nelze konkrétně vyjádřit ke zdrojům shromážděných skutečností svědčících o tom, že stěžovatel představuje bezpečnostní riziko. V opačném případě by byl účel utajení konkrétních informací zmařen.

13. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. května 2026

Jiří Přibáň v. r.

předseda senátu