Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1725/2025

-265

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce P. V., zastoupeného Mgr. Lucií Bohatovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Milady Horákové 890/20, PSČ 602 00, proti žalovanému Bytovému družstvu Jircháře 13, Brno, se sídlem v Brně, Jircháře 192/13, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 27687147, zastoupenému JUDr. Jiřím Ptáčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Masarykova 398/2, PSČ 602 00, o určení členství v družstvu a o uložení povinnosti uzavřít nájemní smlouvu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 3. 2025, č. j. -225, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[2] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. 9. 2024, č. j. -183, určil, že žalobce je členem žalovaného (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal uzavření nájemní smlouvy k bytu č. 6 (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

[3] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce do výroků II. a III. a k odvolání žalovaného do výroků I. a III. rozsudku soudu prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (první výrok), výrok II. změnil tak, že žalovaný je povinen uzavřít se žalobcem nájemní smlouvu k bytu č. 6 ve znění tam uvedeném (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).

[4] Proti prvnímu a druhému výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[5] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobce mohl smlouvou o převodu členských práv a povinností ze dne 28. 5. 2009 nabýt členská práva a povinnosti k bytu č. 6 (včetně práva na uzavření nájemní smlouvy) od B. K. (dále jen „převodce“) v dovolateli, a to přesto, že převodce již dne 16. 4. 2007 převedl svá členská práva a povinnosti k bytu č. 10 (v témže domě) na třetí osobu, odpovídá ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, z níž se (mimo jiné) podává, že:

1) Členskými právy a povinnostmi převáděnými dohodou podle a , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jsou jednak individuální práva a povinnosti určená stanovami vztahující se ke konkrétnímu bytu (případně garáži apod.), která jsou převoditelná jako celek, jednak práva, která příslušejí každému členu družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru.

2) Dohodou o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu lze převést část členských práv a povinností vztahující se ke konkrétnímu bytu, zůstane-li převodci plnohodnotný členský poměr, jehož obsahem jsou členská práva a povinnosti ve vztahu k jinému určitému bytu či nebytovému prostoru.

3) Převede-li člen družstva členská práva a povinnosti vztahující se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru na jinou osobu, stává se tato osoba členem družstva se všemi právy a povinnostmi, které příslušejí každému členu. Přitom převodce, který si ponechal tu část členských práv a povinností, jež se vztahuje k jinému bytu nebo nebytovému prostoru, členem družstva být nepřestává (a svědčí mu jak individuální práva a povinnosti určená stanovami vztahující se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru, tak i práva, která příslušejí každému členu družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru).

Srovnej např. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 31/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 31/2012“), anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. , ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. , ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. , ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. , či ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. .

[6] Jestliže převodci jakožto členu dovolatele svědčila členská práva a povinnosti jak k bytu č. 10, tak i k bytu č. 6, pak po převodu části svých členských práv k bytu č. 10 v roce 2007 mu stále zůstala plnohodnotná členská práva a povinnosti (jak individuální práva a povinnosti určená stanovami vztahující se k bytu č. 6, tak i práva, která příslušejí každému členu družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru), jež mohl v roce 2009 převést žalobci.

[7] Odkazuje-li dovolatel na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , přehlíží, že nepřípustné „zdvojení“ členských práv a povinností v něm dovolací soud vztáhl pouze k převodu jednoho z bytů, ke kterým měla tamější dovolatelka členská práva a povinnosti a jenž byl převeden do jejího vlastnictví. Naopak ve vztahu k druhému bytu, jenž do jejího vlastnictví převeden nebyl, bylo její členství v družstvu zachováno jak s právy a povinnostmi vztahujícími se k tomuto bytu, tak i s právy a povinnostmi, které jí příslušely jako každému členu družstva a nepřipínaly se ke konkrétnímu bytu.

[8] Dovolání nečiní přípustným ani posouzení otázky, zda žalobci svědčilo právo na uzavření nájemní smlouvy k bytu č. 6, neboť i tuto otázku odvolací soud vyřešil v souladu s (výše citovanou) ustálenou judikaturou.

[9] Opak neplyne ani z dovolatelem citovaných rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. (jenž byl uveřejněn pod číslem 44/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. , v nichž dovolací soud řešil zcela odlišnou situaci, týkající se práva tzv. nebydlícího člena bytového družstva na uzavření nájemní smlouvy ke konkrétnímu bytu. V poměrech projednávané věci však žalobce nebyl (a není) tzv. nebydlícím členem, neboť členská práva a povinnosti vážící se k bytu č. 6 nabyl smlouvou o jejich převodu v roce 2009. Skutečnost, že dovolatel pronajímal byt č. 6 po celou dobu jiné osobě (nečlenovi dovolatele), na existenci práva nájmu k bytu č. 6 (svědčícího převodci, resp. žalobci) ničeho nemění.

[10] Odkazy dovolatele na výklad přijatý Nejvyšším soudem ohledně náležitostí smlouvy o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu v rozsudku ze dne 7. 2. 2001, sp. zn. , jakož i v R 31/2012, jsou zcela mimoběžné; napadené rozhodnutí nespočívá na řešení otázky náležitostí této smlouvy.

[11] Dovolání konečně nečiní přípustným ani námitka překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu. V průběhu řízení bylo účastníkům zřejmé, jaká skutková zjištění a jaké právní otázky považuje odvolací soud za významné pro rozhodnutí ve věci (viz i usnesení odvolacího soudu ze dne 11. 5. 2023, č. j. -128, jímž zrušil původní – zamítavý – rozsudek soudu prvního stupně). Dovolatel může být závěrem odvolacího soudu (podle něhož je žaloba důvodná) sice zklamán, ale nikoliv překvapen (k překvapivosti rozhodnutí srovnej např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. , a ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. , uveřejněných pod číslem 32/2013 a 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2015, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 60/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. ).

[12] Má-li dovolatel za to, že odvolací soud měl z provedených důkazů učinit odlišná skutková zjištění (totiž že převodce neuhradil dva další členské vklady), brojí (nepřípustně) toliko proti hodnocení důkazů odvolacím soudem, aniž v této souvislosti otevírá jakoukoliv otázku procesního práva, a aniž vymezuje, který z předpokladů přípustnosti dovolání je naplněn.

[13] Jestliže soud respektoval pravidla hodnocení důkazů, nepřísluší Nejvyššímu soudu posuzovat správnost skutkových závěrů. Samo hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, totiž nelze, s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů, dovoláním napadnout (srov. za všechna rozhodnutí např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. , a ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2022, sp. zn. , či – mutatis mutandis – nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ).

[14] Lze dodat, že odvolací soud v projednávané věci respektoval pravidla hodnocení provedených důkazů, určená ustanovením a násl. (v podrobnostech srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , a rozhodnutí v něm citovaná).

[15] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 9. 2026

JUDr. Petr Šuk předseda senátu