Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 171/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti Paribas s.r.o., sídlem Kravařská 453/11, Ostrava, zastoupené JUDr. Liborem Holemým, LL.M., advokátem, sídlem Meziříčská 774, Rožnov pod Radhoštěm, proti sdělení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. listopadu 2025 č. j. -35, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a 1) Milana Hrubého a 2) Mgr. Martina Koláře, insolvenčního správce dlužníka Milana Hrubého, sídlem Na Vinici 1227/32, Děčín, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů vyplývá, že stěžovatelka vystupuje jako věřitelka v insolvenčním řízení týkajícím se vedlejšího účastníka 1 (dále také "dlužník"). V řízení uplatnila pohledávky v celkové výši 3 646 397 Kč. Vedlejší účastník 1 popřel dílčí pohledávku ve výši 1 435 200 Kč, přičemž mu dal za pravdu prvostupňový i odvolací soud. Zbylé pohledávky stěžovatele ve výši 2 211 197 Kč nebyly popřeny, jsou zjištěny a jedná se o pohledávky zajištěné nemovitostmi ve vlastnictví vedlejšího účastníka 1.

2. Stěžovatelka dne 4. listopadu 2025 udělila insolvenčnímu správci (nyní vedlejší účastník 2) pokyn k přímému prodeji nemovitostí (předmětu zajištění) mimo dražbu za nejvyšší nabídku, minimálně však 3 250 000 Kč. Následně dlužník insolvenčnímu správci sdělil, že předmět zajištění má zájem nabýt do vlastnictví jeho syn za částku nejméně 2 450 000 Kč. Stěžovatelka s návrhem dlužníka nesouhlasila. Insolvenční správce požádal insolvenční soud o přezkum pokynu zajištěného věřitele. Uvedl, že v případě případného prodeje přímému zájemci se všem věřitelům dostane plného uspokojení jejich pravomocně zajištěných pohledávek, náklady řízení budou zcela uhrazeny, obydlí dlužníka a jeho rodiny zůstane zcela zachováno a nevzniknou zbytečné náklady na zpeněžení. Kritérium výhodnějšího zpeněžení nemovitostí ve smyslu nelze podle vztahovat pouze na věřitele, ale i na ostatní účastníky insolvenčního řízení včetně dlužníka.

3. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") v záhlaví označeném sdělení uvedl, že je namístě vyčkat se zpeněžením dlužníkova nemovitého zajištěného majetku do podání případného dovolání stěžovatelkou a eventuálního vydání rozhodnutí o odkladném účinku. Pokud by stěžovatelka dovolání nepodala, popř. mu nebyl přiznán odkladný účinek, je podle krajského soudu namístě zahájit jednání o prodeji s přímým zájemcem. V takovém případě by pak bylo třeba rozhodnout o návrhu ve smyslu .

4. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení uvedeného sdělení. Tvrdí, že krajský soud porušil její ústavně zaručená práva podle a d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkového protokolu k této úmluvě. Uvádí, že insolvenční správce nemá možnost pokyn zajištěného věřitele nerespektovat. Výjimku představuje situace, kdy lze předmět zajištění zpeněžit výhodněji ( ). Ta zde ovšem nenastala. Sdělení krajského soudu proto stěžovatel označuje za svévolné, nerespektující judikaturu a porušující jeho základní práva.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. V rámci stručného odůvodnění ( ) Ústavní soud poznamenává, že je orgánem ochrany ústavnosti (y), nikoliv obecným strážcem procesní čistoty insolvenčního řízení. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přistupuje pouze v případě porušení základních práv. Takové porušení Ústavní soud v nyní posuzovaném případu neshledal.

7. Ústavní soud k přezkumu rozhodnutí vydaných v rámci dohlédací činnosti insolvenčních soudů přistupuje velmi zdrženlivě a klade též nižší požadavky na jejich odůvodnění (nález

sp. zn.

ze dne 28. 5. 2025, body 19-20). Nejdřív Ústavní soud posuzuje, zda je rozhodnutí způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatelů a zda tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení (např. usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 7. 2017, bod 6). V nyní posuzovaném případě tomu tak není. Napadené sdělení nemá bezprostřední negativní dopady do majetkové sféry stěžovatelky. Její úvahy jsou v této fázi hypotetické. Závisí na závěru Nejvyššího soudu ve výše zmíněném incidenčním sporu, jakož i na dalším postupu insolvenčního správce a insolvenčního soudu. Napadené sdělení ani nesměřuje k ukončení samostatně uzavřené součásti řízení. Krajský soud vydal toliko pokyn vyčkat na budoucí skutečnosti spojené s možností stěžovatelky podat mimořádný opravný prostředek. Také poznámka krajského soudu o případném prodeji nemovitosti synovi dlužníka míří pouze na zahájení jednání, které je navíc závislé na dalších krocích, které podmiňuje rozhodnutím soudu o výjimce ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty osobami blízkými dlužníkům ( ). S ohledem na absenci způsobilosti napadeného sdělení bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatelky jsou i zbylé stížnostní námitky zjevně neopodstatněné.

8. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle , neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatelky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu