Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1883/2026

-165

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly, v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Vinohrady, Orlická 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinné N. V., zastoupené Mgr. Janem Blanařem, LL.M., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 149, pro 84 189 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 9. 2024, č. j. -58, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 8. 4. 2024, č. j. -19, kterým Okresní soud v Hradci Králové (dále také „soud prvního stupně“) zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, neboť uzavřel, že , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, nebyl přijat v rozporu s ústavním pořádkem. Odvolací soud uvedl, že povinná netvrdila ani neprokázala, že je dán některý z důvodů pro zastavení exekuce vyplývajících z , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“). Dodal, že exekuční titul je způsobilý po stránce materiální i formální a povinná měla možnost procesní obrany v nalézacím řízení, popřípadě mohla dluh uhradit dobrovolně.

2. Povinná v dovolání namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce povinnosti soudu nařídit jednání v případě návrhu na zastavení exekuce pro důvody uvedené v a h) , povinnosti vypořádat se s odvolacími námitkami povinné a povinnosti napravit procesní pochybení soudu prvního stupně. Navrhovala zastavení exekuce podle a v takovém případě se zpravidla rozhoduje po předchozím jednání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. , a ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. ). Nenařízením jednání došlo k porušení práva na spravedlivý proces (viz nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. ). V souvislosti s druhou otázkou vytýkala, že se odvolací soud nevypořádal se všemi jejími námitkami. Pouze se obsahově vypořádává s původním návrhem povinné, nereflektuje však procesní vady, které povinná namítala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. ). Rovněž vytýká, že odvolací soud nedostatečně odůvodnil své rozhodnutí. Ke třetí otázce uvedla, že se odvolací soud nevypořádal s procesními pochybeními soudu prvního stupně ani nezvolil procesní postup, kterým by vady odstranil (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 8. 2017, sp. zn. ). Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále též jen „“. Dovolání není přípustné.

4. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je dlouhodobě ustálena v závěru, že požadavek na nařízení jednání v případech uvedených v a h) nelze považovat za kategorický (srov. ), a že jednání není třeba nařizovat, činí-li soud závěr o vykonatelnosti titulu pouze z obsahu spisu. V takovém případě totiž nejde o šetření postupy podle ustanovení a násl. a neuplatní se požadavek, aby účastníci exekučního řízení mohli být přítomni při provádění šetření a aby se před rozhodnutím mohli vyjádřit k jeho výsledkům (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 25/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. , usnesení ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. , či usnesení ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. , případně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2024, sp. zn. ).

5. Výtky, že soud své rozhodnutí řádně neodůvodnil, nevypořádal se dostatečně se všemi námitkami či neodstranil procesní pochybení soudu prvního stupně (např. špatná rubrikace rozhodnutí, absence poučení atp.), představují námitku vad řízení. Ty však samy o sobě nejsou způsobilým dovolacím důvodem (tím je nesprávné právní posouzení věci); k jejich případné existenci by mohl dovolací soud přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (srov. větu druhou ), což v projednávané věci není naplněno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. , ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2024, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2024, sp. zn. ).

6. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu , a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit, Nejvyšší soud dovolání odmítl ( ).

7. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 9. 2026

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu