Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2703/25

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti MgA. Eriky Plickové, zastoupené JUDr. Janem Tryznou, advokátem se sídlem Botičská 4, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2025 č. j. -81, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Ing. Arch. Moniky Grimové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka v řízení před obecnými soudy vystupovala jako žalovaná ve sporu s vedlejší účastnicí. Ta se po stěžovatelce domáhala zaplacení částky 44 583 Kč s příslušenstvím jako náhrady za omezení vlastnického práva. Konkrétně za to, že vedlejší účastnice neužívala společnou věc v rozsahu svého spoluvlastnického podílu na nemovitosti, kterou měly stěžovatelka a vedlejší účastnice do srpna 2024 v podílovém spoluvlastnictví.

2. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 6. 1. 2025 č. j. -44 žalobě vedlejší účastnice vyhověl: uložil stěžovatelce zaplatit žalovanou částku s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 9 974 Kč. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem rozhodoval o odvolání stěžovatelky proti rozsudku obvodního soudu: rozsudek potvrdil a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení ve výši 8 107 Kč.

3. Stěžovatelka se nyní ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku městského soudu s tvrzením o zásahu do svých ústavně zaručených práv podle a d. Poukazuje na průběh nalézacího řízení, kterého se fakticky vůbec neúčastnila a dozvěděla se o něm, až když jí byl doručen rozsudek obvodního soudu. Obvodní soud rozhodoval na základě provedeného dokazování, zejména na podkladě znaleckého posudku. Právě proti znaleckému posudku vznesla odvolací námitky (spočívající v jeho rozporuplnosti), k nimž se městský soud ale nijak nepostavil. Uvedl jen, že účastnice daly souhlas s rozhodnutím obvodního soudu bez nařízení jednání, čímž souhlasily i s tím, že se obvodní soud může spokojit s písemným posudkem znalce a nemusí jej vyslechnout. Stěžovatelka je přesvědčena, že i přesto měl obvodní soud obsah posudku sám zhodnotit. Obvodní soud pouze konstatoval, že "všechny důkazy jsou plně věrohodné, nijak si neodporují, naopak se vzájemně doplňují a dohromady přesvědčivě vytváří ucelený obraz skutkového obrazu".

4. Všechny procesní předpoklady k projednání ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.

5. Jde-li v ústavní stížnosti o věc s tzv. bagatelní částkou, zakládá to (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc mimořádné okolnosti, které ji naopak co do ústavní roviny významnou činí (srov. nález

sp. zn.

, body 25, dále např. usnesení

sp. zn.

, body 8, a

, body 7). Takovými mimořádnými okolnostmi může být přesah vlastního zájmu stěžovatele (stěžovatelky) nebo elementární vady řízení před obecnými soudy spočívající v extrémním vybočení ze standardů spravedlivého procesu či ve skutečně intenzivním zásahu do základních práv (srov. nález

sp. zn.

, body 29 až 35, dále např. usnesení

sp. zn.

, body 12, a

, body 6).

6. Ani jedno v projednávané věci Ústavní soud neshledal. Přesah vlastních zájmů stěžovatelka netvrdí. Její stížnostní tvrzení o porušení základních práv pak nesvědčí o významné intenzitě, která by jinak bagatelnímu sporu přinesla ústavní rozměr. Většinu námitek stěžovatelka adresuje postupu obvodního soudu, jehož rozsudek ale ústavní stížností nenapadla. Výslovně pak uvádí, že nebrojí ani proti tomu, jak městský soud hodnotil doručování písemností stěžovatelce v nalézacím řízení. Právě na tomto závěru (který městský řádně zdůvodnil) je ale napadený rozsudek primárně postaven. V tomto kontextu je z pohledu Ústavního soudu nepodstatné, že městský soud výslovně nereagoval na odvolací námitku tvrzené rozporuplnosti znaleckého posudku. Stěžovatelka navíc nevysvětluje, jak závěr znalce o zanedbaném stavu nemovitosti koliduje s jeho způsobem výpočtu tržního nájemného pro účely stanovení výše náhrady pro vedlejší účastnici.

7. Zjevně neopodstatněná je z obdobných důvodů i stížnostní námitka, že odvolací soud nereagoval na její námitku proti rozhodnutí o nákladech nalézacího řízení. Jednak nákladové věci (natož v bagatelní výši) považuje Ústavní soud zpravidla také za zjevně neopodstatněné (viz stanovisko pléna sp. zn. , bod 37). Jednak stěžovatelka sama připouští, že předžalobní výzvu obdržela, čímž fakticky oslabuje svůj argument, že absence této výzvy v soudním spise bránila přiznání náhrady nákladů vedlejší účastnici.

8. Ústavní soud shrnuje, že stěžovatelčinu ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle . Učinil tak mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. března 2026

Dita Řepková, v. r.

předsedkyně senátu