Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2952/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky M. P., zastoupené Mgr. Jakubem Jančovičem, advokátem, sídlem Široká 97/3, Přerov - Újezdec, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. června 2025 č. j. -283 a usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. března 2025 č. j. -251, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Třebíči, jako účastníků řízení, a T. P. a nezl. R. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d)y a , o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v d (dále jen "").

2. Okresní soud v Třebíči (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením uložil stěžovatelce - matce nezletilého vedlejšího účastníka pokutu za bezdůvodně nerealizované styky nezletilého s vedlejším účastníkem - otcem ve dnech 13. 9. - 16. 9. 2024, 27. 9. - 30. 9. 2024, 11. 10. - 14. 10. 2024, 25. 10. - 28. 10. 2024, 29. 10. - 30. 10. 2024, 8. 11. - 11. 11. 2024, 22. 11. - 25. 11. 2024, 6. 12. - 9. 12. 2024, 20. 12. - 23. 12. 2024, 26. 12. - 1. 1. 2025, 3. 1. - 6. 1. 2025, 17. 1. - 20. 1. 2025, 31. 1. - 3. 2. 2025, 14. 2. - 17. 2. 2025, 28. 2. - 3. 3. 2025, a to ve výši 3 000 Kč za každý nerealizovaný styk, celkem tedy 45 000 Kč (výrok I.), uložil stěžovatelce povinnosti zaplatit k rukám právní zástupkyně otce na nákladech řízení částku 8 450 Kč (výrok II.) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok III.).

3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením změnil usnesení okresního soudu ve výroku I. jen tak, že výše pokuty za každý nerealizovaný styk činí 1 000 Kč, tedy celkem 15 000 Kč, jinak jej potvrdil (výrok I.); současně zrušil nákladové výroky II. a III. usnesení okresního soudu a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (výrok II.). Shodně s okresním soudem konstatoval, že nepovažuje za reálné, aby byl nezletilý nemocný vždy v době, kdy má dojít k jeho styku s otcem (přestože doložila rozhodnutí o potřebě ošetřování nezletilého). Nemoc nezletilého neznamená automaticky nemožnost absolvování styku s otcem; argument stěžovatelky, že v důsledku čerpání ošetřovného nemůže o syna přestat pečovat, označil soud za ryze účelový (stěžovatelce totiž nic nebrání v tom, aby čerpání ošetřovného přerušila a syna předala otci řádně ke styku). Snížení výše pokuty za jednotlivé nerealizované styky nezletilého s otcem soud odůvodnil především tím, že jde o první návrh (otce) na výkon rozhodnutí a má jít o určité "varování". Soud přitom apeloval na stěžovatelku, že v případě dalšího znemožňování styku nezletilého s jeho otcem by toto chování snižovalo její výchovnou způsobilost a bylo by následně možné zahájit řízení na změnu poměrů. Je v nejlepším zájmu nezletilého, aby byl ve styku s oběma rodiči, tedy i se svým otcem.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka považuje právní posouzení věci obecnými soudy za nesprávné, protiústavní a nezákonné. Obecné soudy posoudily věc excesivně, bez respektu k zákonným výkladovým pravidlům a konstantní judikatuře zejména Ústavního soudu. Podle stěžovatelky "podstata této ústavní stížnosti vychází z polemiky, v jakém rozsahu musí být nemoc nezletilého prokázána, aby nebylo možné realizovat styk". Obecné soudy totiž podle stěžovatelky nepřihlédly k nemoci nezletilého při vyhodnocování objektivních příčin nerealizace styků s otcem. Pokud měly obecné soudy pochybnosti o "oprávněnosti jednotlivých nemocí", měly k výslechu předvolat ošetřujícího lékaře nezletilého

5. Dále stěžovatelka uvádí, že z návrhu otce na výkon rozhodnutí, resp. z jeho doplnění vyplývá, že v období od 1. 9. 2024 do 6. 1. 2025 byl styk s nezletilým realizován v celkem devíti dnech. Tvrdí, že poukazovala na realizaci styku otce s nezletilým v termínech od 25. 10. do 28. 10. a od 8. 11. 2024 do 11. 11. 2024; styk od 29. 10. do 30. 10. neproběhl z důvodu, že se otec nedostavil ke styku, avšak ani touto skutečností se okresní soud řádně nezabýval. Skutečnost, že některé ze styků, za které byla matce uložena pokuta, byly realizovány (aniž by k tomu soud prvního stupně provedl jakékoliv dokazování), zakládá porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Stěžovatelka k tomu dodává, že k příslušným "proběhlým stykům" navrhla i důkazy, kterými se obecné soudy (bez vysvětlení) nezabývaly.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, vyjma části směřující proti výroku I. napadeného usnesení okresního soudu v části, v níž došlo ke změně výše uložené pokuty, a to výrokem I. napadeného usnesení krajského soudu. V tomto rozsahu není Ústavní soud příslušný, neboť nemůže přezkoumávat a rušit rozhodnutí, které bylo změněno [viz ]; obdobně není Ústavní soud příslušný k rozhodování o ústavnosti nákladových výroků II. a III. napadeného usnesení okresního soudu, které byly zrušeny výrokem II. napadeného usnesení krajského soudu a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení (Ústavní soud není povolán rušit, co již bylo zrušeno krajským soudem; v tomto rozsahu není rozhodnutí v právní moci a nejsou vyčerpány opravné prostředky, řízení v tomto rozsahu ještě není ukončeno a stěžovatelka bude mít v případě pro ni nepříznivého výsledku k dispozici řádné opravné prostředky).

7. Ústavní stížnost je v části směřující proti výroku II. napadeného usnesení krajského soudu nepřípustným návrhem, protože stěžovatelka nevyčerpala prostředky ochrany svých práv a nejde o žádnou ze zákonem předpokládaných výjimek ( ve spojení s ).

8. Ústavní stížnost stěžovatelky je přípustná v rozsahu, v němž směřuje proti výroku I. napadeného usnesení krajského soudu, neboť v tomto rozsahu stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto k přezkumu jejich rozhodovací činnosti přistupuje zdrženlivě. V kontextu rodinného práva pak zasahuje pouze ve skutečně extrémních případech.

10. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi vyložil, že právní institut pokuty, předvídaný § 502 odst. 1 zákona č. 292/2012 Sb., o zvláštních řízeních soudních, lze obecně považovat za jedno z opatření aktivně chránících právo na nerušený rodinný život podle y. Účelem pokuty primárně není sankcionování povinného rodiče za dobrovolné nesplnění povinnosti, ale jde o prostředek donucení povinného, aby respektoval právní poměry založené vykonávaným titulem. Jejím uložením je sledována ochrana zájmu jednoho z účastníků řízení na respektování právních poměrů založených vykonatelným rozhodnutím soudu (viz nálezy ze dne 13. 10. 2015

sp. zn.

či ze dne 13. 3. 2012

sp. zn.

).

11. Vyplývá-li ze zjištěných okolností, že povinný rodič nemohl splnit povinnost stanovenou soudem přes zjevnou a odpovídající snahu, nelze považovat zákonné podmínky pro uložení pokuty za naplněné (srov. například nález ze dne 19. 4. 2016

sp. zn.

). Jinými slovy, soud musí zkoumat, zda existovaly objektivní překážky bránící splnění povinnosti; jejich existenci musí tvrdit a prokazovat povinný rodič.

12. V nyní posuzované věci uložily obecné soudy stěžovatelce pokutu celkem ve výši 15 000 Kč, a to za 15 nerealizovaných styků otce s nezletilým od září 2024 do března 2025. Z ústavněprávního hlediska jde (i ve svém souhrnu) o tzv. bagatelní částku, v níž je přezkum Ústavního soudu výrazně omezen. Spor o bagatelní částku zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové mimořádné okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti činí významným; zejména je třeba, aby případné pochybení významně přesahovalo vlastní zájem stěžovatele a vedlo ke zřetelnému zásahu do jeho základních práv (srov. např. nález ze dne 30. 4. 2025

sp. zn.

či nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

). Bagatelnost věci je nutné vyhodnotit i z hlediska kvalitativního. Obecně lze toto hledisko vyjádřit tak, že se zkoumá hodnota ústavního principu, který byl v řízení před obecným soudem narušen [nález ze dne 19. 1. 2016

sp. zn.

(N 11/80 SbNU 139)].

13. Ústavní soud důvod pro výjimečný zásah v nyní posuzované tzv. bagatelní věci neshledal. Z obsahu napadených rozhodnutí ani ústavní stížnosti neplyne, že by stěžovatelka vynaložila jakoukoliv snahu, aby styk nezletilého s otcem mohl být řádně realizován (byť třeba - částečně - v náhradních termínech); obdobně nelze dovozovat, že by byl postoj nezletilého k otci negativní. Naopak krajský soud (obdobně jako okresní soud) poukázal na nereálnost (účelovost) tvrzení stěžovatelky o opakovaném onemocnění nezletilého právě v době, kdy měl být podle pravomocného soudního rozhodnutí s otcem. Jde o stěžejní závěr, který se opírá o provedené důkazy (mj. i lékařské zprávy, policejní zprávy či sdělení OSPODu). Ostatně nemoc samotná automaticky neznamená nemožnost realizace styku s otcem. Opakovaná argumentace stěžovatelky o tom, že nelze převádět ošetřovné nezletilého mezi rodiči, je přitom v tomto ohledu zcela irelevantní (nadto z napadených rozhodnutí ani neplyne, že by otec toto řešení prosazoval).

14. Stěžovatelka dále v ústavní stížnosti tvrdí, že některé z údajně nerealizovaných styků otce s nezletilým řádně proběhly. Tato skutečnost má vyplývat z návrhu otce; z obsahu napadených rozhodnutí však neplyne, že by toto tvrzení uplatňovala dříve v průběhu řízení. Obecné soudy provedly v řízení dostatečné dokazování (body 6 až 21 napadeného usnesení okresního soudu); okresní soud měl k dispozici i fotokopii komunikace rodičů ohledně nerealizování styků či fotokopii omluvného listu z mateřské školy. Z vyjádření OSPODu nadto plyne, že otec nebyl s nezletilým ve styku od listopadu 2024 do března 2025 (bod 4 napadeného usnesení okresního soudu).

15. V nyní posuzované věci je přitom zásadní, že stěžovatelka opakovaně, dlouhodobě - po dobu sedmi po sobě jdoucích kalendářních měsíců - a bezdůvodně znemožňuje styk nezletilého s otcem a nerespektuje pravomocné soudní rozhodnutí. Obecné soudy zdůraznily, že tento její postoj není v zájmu nezletilého, kterého tímto svým jednáním poškozuje. Přesto krajský soud zmírnil okresním soudem uloženou sankci, avšak současně matku důrazně upozornil na možnost jejího opakovaného ukládání (a zvýšení).

16. Z pohledu Ústavního soudu lze proto uzavřít, že krajský soud se věcí řádně zabýval a své rozhodnutí odpovídajícím způsobem odůvodnil. Ústavní stížností napadené rozhodnutí proto z ústavněprávního hlediska obstojí a nelze než uzavřít, že do základních práv stěžovatelky nebylo zasaženo.

17. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl dílem jako návrh, k jehož projednání není příslušný podle , dílem jako návrh nepřípustný podle ve spojení s a ve zbylém rozsahu jako návrh zjevně neopodstatněný podle

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 11. prosince 2025

Milan Hulmák v. r.

předseda senátu