Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 933/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Josefa Baxy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele V. M., zastoupeného Mgr. Tomášem Zárazem, advokátem, sídlem U Radbuzy 4, Plzeň, proti usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 22. ledna 2025 č. j. -522, -525 a -528 a usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. října 2024 č. j. -458, -460 a -462, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město jako účastníků řízení a E. S. a J. S. a D. S., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Proti stěžovateli bylo vedeno trestní řízení, v němž vedlejší účastnice vystupovaly jako poškozené a byly zastoupeny zmocněnkyní. Trestní soudy uznaly stěžovatele vinným přečinem usmrcení z nedbalosti (, 2 ) a uložily mu povinnost zaplatit každé z vedlejších účastnic částku přesahující 500 000 Kč jako náhradu za nemajetkovou újmu, konkrétně za duševní útrapy vzniklé usmrcením osoby blízké ( ). V návaznosti na to trestní soudy napadenými usneseními rozhodly o povinnosti stěžovatele nahradit vedlejším účastnicím náklady řízení.

2. Okresní soud Plzeň-město v napadených usneseních ze dne 14. 10. 2024 při výpočtu náhrady považoval za tarifní hodnotu výši náhrady nemajetkové újmy přiznané vedlejším účastnicím, a to podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v tehdy účinném znění.

3. Krajský soud v Plzni se v napadených usneseních s tímto výpočtem tarifní hodnoty ztotožnil a uvedl, že je v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2024

sp. zn.

. Neshledal tedy důvodnou námitku stěžovatele, že mělo být vycházeno z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Za opodstatněnou však považoval jeho námitku, že od přiznané náhrady je třeba odečíst částku, kterou již vedlejším účastnicím vyplatila stěžovatelova pojišťovna. Proto rozhodnutí okresního soudu zrušil a sám rozhodl tak, že vedlejším účastnicím přiznal náhradu nákladů ve výši 53 119 Kč, 71 462 a 71 462 Kč.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá, že napadenými usneseními bylo porušeno jeho právo na ochranu majetku a na soudní ochranu podle a d.

5. Podle stěžovatele trestní soudy při určení tarifní hodnoty pochybily tím, že vycházely z výše náhrady nemajetkové újmy přiznané vedlejším účastnicím podle § 10 odst. 5 advokátního tarifu. Tento postup je podle stěžovatele rozporný s "recentní judikaturou" Ústavního soudu, například s usnesením ze dne 17. 9. 2024

sp. zn.

. Kdyby trestní soudy správně vyšly z tarifní hodnoty 50 000 Kč, byla by celková výše nákladů řízení podstatně nižší, konkrétně o 196 044 Kč, tedy o částku nikoliv bagatelní. I když je stěžovateli znám zdrženlivý přístup Ústavního soudu k přezkumu rozhodnutí o nákladech řízení, má za to, že napadená rozhodnutí jsou v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a zasahují do jeho práva na ochranu majetku. Trestní soudy podle něj pochybily i tím, že svá rozhodnutí nedostatečně odůvodnily, neboť se nevypořádaly se stěžovatelovou argumentací a s odkazy na judikaturu Ústavního soudu.

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud se staví zdrženlivě k přezkumu rozhodnutí o nákladech řízení. Byť i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníka řízení, je ve vztahu k věci samé jednoznačně podružné a samo o sobě většinou nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva a svobody jednotlivce. Ústavní stížnosti proti takovým rozhodnutím "jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny významnou" (stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. , bod 11 a 34; nález ze dne 8. 4. 2025

sp. zn.

, bod 21 a násl.).

7. Žádné takové mimořádné okolnosti Ústavní soud v posuzované věci neshledal. Trestní soudy odůvodnily, proč v řízení, v němž byla vedlejším účastnicím přiznána náhrada nemajetkové újmy podle , vycházely při určení tarifní hodnoty z přisouzené výše náhrady, a nikoliv z paušální částky 50 000 Kč podle advokátního tarifu v tehdy účinném znění. Tento výklad není zjevně nerozumný. Ústavní soud ostatně dosud v žádném nálezu neshledal, že by takový postup porušoval základní práva stěžovatelů - obviněných, kterým byla uložena povinnost nahradit poškozeným náklady řízení. Usnesení

sp. zn.

, na které stěžovatel odkazuje, není přiléhavé, protože se netýká případu, v němž by byla poškozeným přiznána náhrada nemajetkové újmy podle .

8. Je pravda, že určení tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu by více odpovídalo judikatuře Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 29. 4. 2021 sp. zn. ). Jak však již Ústavní soud upozornil, i když judikatura obecných soudů při aplikaci advokátního tarifu "kolísá", ani případné "rozpory v rozhodovací praxi obecných soudů [...] zpravidla nedosahují roviny ústavnosti" (usnesení ze dne 26. 8. 2025

sp. zn.

, bod 6).

9. Dalším důvodem, proč v posuzované věci Ústavní soud neshledává žádné mimořádné okolnosti, je skutečnost, že novelizace advokátního tarifu účinná od 1. 1. 2025 () výslovněji řeší, jak má být ve věcech srovnatelných s věcí stěžovatele určována tarifní hodnota. U úkonů potřebných k uplatnění nároku poškozeného na peněžitou náhradu nemajetkové újmy se za tarifní hodnotu považuje výše přiznané částky, a to do částky 500 000 Kč ( advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025). V budoucích věcech tedy bude postupováno již podle této novější úpravy, a není tedy dán ani přesah vlastních zájmů stěžovatele, který by opodstatňoval případný zásah Ústavního soudu (srov. obdobně usnesení ze dne 23. 4. 2025

sp. zn.

, bod 11).

10. Ústavní soud z těchto důvodů odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. února 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu