Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 492/26

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti GRUMANT s.r.o., sídlem Bečovská 1435, Praha 10, zastoupené JUDr. Volodymyrem Schwarzem, advokátem, sídlem U Staré pošty 744, Frýdek-Místek, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2025 č. j. -1793, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a KL - TECH s.r.o., sídlem Tylova 2119, Litvínov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka podala novou ústavní stížnost poté, co Ústavní soud usnesením

sp. zn.

z 13. 2. 2026 odmítl pro nepřípustnost její první ústavní stížnost směřující proti shora označeným rozhodnutím. Ústavní soud tehdy stížnost odmítl, protože stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Aplikoval závěry stanoviska pléna sp. zn. , podle něhož je nepřípustná "ústavní stížnost směřující proti usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, o níž má rozhodovat nebo v ní má činit úkony podle rozvrhu práce, a kterým byl zamítnut opravný prostředek proti takovému usnesení".

2. Stěžovatelka v nové ústavní stížnosti uplatňuje totožná tvrzení o porušení jejích základních práv. Navíc však vysvětluje, že její stížnost neměla být odmítnuta pro nepřípustnost, neboť svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájmy ve smyslu .

3. Ústavní soud v prvé řadě uvádí, že stěžovatelčina ústavní stížnost je formálně přípustná, přestože byla podána poté, co Ústavní soud její první ústavní stížnost proti témuž usnesení vrchního soudu odmítl. Překážku věci rozhodnuté totiž zakládá pouze rozhodnutí Ústavního soudu ve formě nálezu ( , viz usnesení

sp. zn.

, bod 4; či

, bod 12). Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení napadeného usnesení vrchního soudu.

4. Nic se však nezměnilo na tom, že ústavní stížnost je i nadále nepřípustná, protože směřuje proti usnesení o nevyloučení soudce z projednání a rozhodování věci. Tento závěr už stěžovatelce Ústavní soud v předchozím usnesení

sp. zn.

vysvětlil. Prostřednictvím opakované ústavní stížnosti se přitom nelze domáhat přehodnocení již vyslovených závěrů Ústavního soudu, které stěžovatelka považuje za nesprávné - (ani) proti usnesení o odmítnutí návrhu totiž není odvolání přípustné ( ), o čemž byla stěžovatelka řádně poučena.

5. Dříve neuplatněná argumentace se týká pouze přesahu vlastních zájmů stěžovatelky. Tento přesah musí být podle podstatný. S ohledem na stanovisko pléna sp. zn. by stěžovatelka musela tvrdit a prokázat, proč právě v jejím případě je nezbytné, aby Ústavní soud věc přezkoumal již nyní, a nepostačí, aby se k namítanému porušení základních práv případně vyjádřil, až bude řízení před obecnými soudy skončeno a budou vyčerpány všechny procesní prostředky nápravy. Jinými slovy, stěžovatelka by musela prokázat urgentnost zásahu Ústavního soudu do probíhajícího řízení před obecnými soudy.

6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vysvětluje, proč jí tvrzené porušení základních práv má systémový význam, nevysvětluje ale, proč by se jím Ústavní soud neměl zabývat standardním způsobem při respektování principu subsidiarity ústavní stížnosti, tj. až po vyčerpání zákonných prostředků nápravy. Řešení některých právních otázek, které stěžovatelka v ústavní stížnosti zmiňuje, by sice samozřejmě mohlo přesahovat toto řízení. To ovšem vzhledem k normativní závaznosti nálezů Ústavního soudu platí pro takřka jakékoliv právní otázky, které by Ústavní soud řešil. Naopak to nijak neodůvodňuje nezbytnost uplatnění výjimky z principu subsidiarity ústavní stížnosti.

7. Ani další důvody, které stěžovatelka zmiňuje, přesah jejích vlastních zájmů nezakládají. Tvrzení o porušení základních práv je pojmovým znakem ústavní stížnosti [viz ] a nepostačí tak k ospravedlnění výjimky podle . Při opačném závěru by v podstatě každá ústavní stížnost tuto výjimku naplňovala a princip subsidiarity ústavní stížnosti by pozbyl svého smyslu.

8. Lze tak uzavřít, že stěžovatelčina stížnost její vlastní zájmy podstatně nepřesahuje. Ústavní stížnost je tak opět (stále) nepřípustná. Ústavní soud proto návrh podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2026

Jan Wintr, v. r.

soudce zpravodaj