Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3063/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky: Mgr. Pavla Krejčí, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. října 2024 č. j. -43, spojené s návrhem na zrušení a 4 , o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení, a 1) Krajského úřadu Středočeského kraje, 2) koalice SPD, Trikolora a PRO, jednající volební zmocněnkyní Mgr. Marcelou Zýchovou, 3) STAČILO! - SPOJENÁ LEVICE KSČM, ČSSD A ČSNS koalice Komunistické strany Čech a Moravy, ČSSD - České suverenity sociální demokracie a České strany národně sociální, jednající volebním zmocněncem Ctiradem Sáčkem, 4) ANO 2011, jednající volební zmocněnkyní Janou Foniok, 5) STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ, jednající volební zmocněnkyní Evou Maříkovou a 6) SPOLU (ODS + TOP 09 + KDU-ČSL), jednající volebním zmocněncem Bc. Lukášem Tomanem Pacltem, jako vedlejších účastníků řízení takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se u Krajského soudu v Praze domáhala vyslovení neplatnosti volby kandidáta ve volbách do Zastupitelstva Středočeského kraje konaných v září 2024. Krajský soud její návrh, který posoudil jako návrh na neplatnost voleb, zamítl napadeným usnesením. Stěžovatelka proti němu podala dne 10. října 2024 ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. října 2024

sp. zn.

pro zjevnou neopodstatněnost.

2. Dne 8. listopadu 2024 podala stěžovatelka znovu ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu. Odmítnutí její první ústavní stížnosti nepovažuje za správné. Opět poukázala na z jejího pohledu nezákonnou volební kampaň koalice SPD, Trikolora a PRO. Důraz položila na výtky proti algoritmu přezkumu voleb, který považuje za neústavní, a v té souvislosti nově navrhla zrušení a 4 , o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, jež vymezují podmínky pro podání návrhu na neplatnost voleb a neplatnost volby kandidáta. Tuto rovinu argumentace rozvedla s tím, že by soudy měly hodnotit demokratičnost volebního procesu a nikoli výsledky voleb. Znovu se též domáhala výzvy vůči Parlamentu k zavedení předvolební soudní ochrany.

3. V doplnění ústavní stížnosti se stěžovatelka vymezila proti usnesení ze dne 26. listopadu 2024 sp. zn. , jímž Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost ústavní stížnost týkající se voleb do Zastupitelstva Jihomoravského kraje podanou stěžovatelkou, kterou zastupovala nynější stěžovatelka jako advokátka. Stěžovatelka považuje ve vztahu k ovlivnění výsledků voleb za nereálná břemena tvrzení a důkazní. Totéž dále rozvedla v dalším doplnění ústavní stížnosti.

4. Ústavní soud v prvé řadě uvádí, že stěžovatelčina ústavní stížnost je formálně přípustná, přestože byla podána poté, co Ústavní soud první ústavní stížnost stěžovatelky proti témuž usnesení krajského soudu odmítl. Překážku věci rozhodnuté totiž zakládá pouze rozhodnutí Ústavního soudu ve formě nálezu ( , o Ústavním soudu, viz usnesení ze dne 14. července 2011

sp. zn.

, U 5/62 SbNU 511, bod 12). Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení napadeného usnesení, tedy včas, a není zde ani jiný důvod pro odmítnutí stížnosti z procesních důvodů.

5. V samotné ústavní stížnosti stěžovatelka vznesla dva okruhy námitek, z nichž ani jeden nemůže založit její opodstatněnost. V prvé řadě zopakovala výhrady, které vůči napadenému usnesení uplatnila již v první ústavní stížnosti. Prostřednictvím opakované ústavní stížnosti se však nelze domáhat přehodnocení již vyslovených závěrů Ústavního soudu, které stěžovatelka považuje za nesprávné - (ani) proti usnesení o odmítnutí návrhu totiž není odvolání přípustné ( ), o čemž byla stěžovatelka v usnesení

sp. zn.

řádně poučena. Ústavní soud by mohl posoudit pouze námitky nové, k nimž se nevyjádřil v předchozím řízení (usnesení

sp. zn.

, body 16 a 17, či usnesení ze dne 17. července 2019

sp. zn.

, bod 24, a usnesení ze dne 30, března 2021

sp. zn.

, body 20 a 21).

6. Nad rámec námitek, které obsahovala již první ústavní stížnost, stěžovatelka uplatnila pouze polemiku se závěry usnesení, kterým Ústavní soud odmítl první ústavní stížnost, a částečně též s usnesením

sp. zn.

týkajícím se ústavní stížnosti jiné stěžovatelky (zastupované nynější stěžovatelkou jako advokátkou). Posouzení těchto námitek však rovněž brání skutečnost, že proti usnesení Ústavního soudu není přípustný opravný prostředek (usnesení

sp. zn.

, bod 18, a usnesení

sp. zn.

, bod 22).

7. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že stěžovatelka nyní posuzovanou ústavní stížnost na rozdíl od té první spojila s návrhem na zrušení a 4 , o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů. Tento návrh má totiž vůči ústavní stížnosti akcesorickou povahu a sdílí její osud.

8. Ústavní stížnost tedy, ač formálně jako celek přípustná, neobsahovala žádné námitky, v jejichž světle by Ústavní soud mohl posoudit namítané porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Proto ústavní stížnost včetně s ní spojeného návrhu na zrušení části zákona o volbách do zastupitelstev krajů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podle , o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. prosince 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu