Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 161/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti R. G., zastoupeného JUDr. Vlastimilem Rampulou, advokátem, sídlem Karlovo náměstí 671/24, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. října 2025 č. j. -244, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, Vrchního státního zastupitelství v Praze, a České republiky, zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, sídlem Štěpánská 619/28, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 2. 6. 2025 sp. zn. byl stěžovatel uznán vinným, společně s dalším obžalovaným za jednání pod body I. písm. b) a písm. c), ze zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , odst. 3 písm. a) ve formě účastenství podle . Za to byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu pěti let, peněžitý trest v celkové výši 200 000 Kč a trest zákazu činnosti - zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních korporací a družstev na dobu pěti let. Poškozená Česká republika (dále jen "poškozená") byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Obžalovaní i státní zástupce se vzdali práva odvolání proti výrokům o vině a o trestu. Státní zástupce, a poškozená však podali odvolání proti výroku o náhradě škody, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") ve veřejném zasedání napadeným rozsudkem, jímž obžalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně uhradit poškozené majetkovou škodu za jednání pod bodem I. písm. b) ve výši 9 880 589 Kč a za jednání pod bodem I. písm. c) ve výši 8 190 000 Kč.

II. Argumentace stěžovatele

3. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (""), spatřuje v rozsudku vrchního soudu zásah do jeho práv zakotvených v d (dále jen "") a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

4. Stěžovatel odkazuje na rozsudek městského soudu, podle kterého by k určení škody bylo nutné provádět dokazování, které by řízení protáhlo, přestože o vině a trestu bylo možné rozhodnout na základě obžaloby a dokazování provedeného v hlavním líčení. Nadto nebylo ukončeno řízení ve věci dalších, samostatně stíhaných osob (řízení městského soudu pod sp. zn. a sp. zn. ). K tomu poukazuje na nález ze dne 6. 12. 2022

sp. zn.

, podle kterého vyčíslení škody slouží jen k určení právní kvalifikace a založit na takovém popisu závěr o skutkovém stavu věci by bylo v rozporu se zásadou podle § 2 odst. 5 trestního řádu. Za dostatečné dokazování k otázce škody a škůdců není možné považovat provedení listinných důkazů vrchním soudem při veřejném zasedání. Za nesprávné považuje stěžovatel odkázání poškozené na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť jde o veřejnou instituci. Nadto spoluodsouzený již v průběhu řízení před městským soudem namítl promlčení nároku poškozené na náhradu majetkové újmy. Tuto námitku však městský soud vypořádal v neprospěch obžalovaných. Stěžovatel se k této námitce připojil ve vyjádření k odvolání poškozené, avšak vrchní soud jeho argumentaci neakceptoval. Podle stěžovatele nelze ochranu poškozených přičítat jemu k tíži, zejména je-li poškozená Česká republika. S ohledem na uvedené okolnosti navrhl, aby Ústavní soud napadený rozsudek zrušil.

III.

Vlastní posouzení ústavní stížnosti

5. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti (y) a nikoli další instancí v systému všeobecného soudnictví. Proto se řídí zásadou zdrženlivosti v zasahování do činnosti obecných soudů, a reaguje jen na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady na jeho ústavně zaručená základní práva nebo svobody nebo je alespoň ohrožují. Jinak řečeno ne každý postup obecného soudu, který by i byl podle jednoduchého práva procesně nebo jinak vadný, povede k zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod.

7. Proto se Ústavní soud v posuzované věci zabýval pouze otázkou, zda napadeným rozsudkem bylo porušeno základní právo stěžovatele, což však neshledal.

8. Z lustra Ústavního soudu se podává, že obsahově obdobnou ústavní stížnost podal i spoluodsouzený stěžovatele. Věc vedená pod

sp. zn.

byla usnesením ze dne 15. 1. 2026 odmítnuta jako zjevně neopodstatněná; na uvedené usnesení lze odkázat.

9. Jde-li o odkaz stěžovatele na nález

sp. zn.

, ten se týká aplikace institutu dohody o vině a trestu, který považuje za kompromis mezi obviněným a státním zástupcem: "Souhlasí-li obviněný s popisem skutku, avšak rozsah a způsob náhrady škody nebyl součástí předložené dohody a rovněž státní zástupkyně ... uznala a označila vznesené nároky na náhradu škody za sporné, nelze mít za to, že skutkový stav byl spolehlivě prokázán...". Z napadeného rozsudku je patrné, že městský soud přijal od obžalovaných prohlášení viny (§ 206c trestního řádu), avšak nebyla uzavřena dohoda o vině a trestu (§ 314o - 314s trestního řádu), a proto na ni nelze uvedený judikát aplikovat bez dalšího. Nález

sp. zn.

výslovně připouští situaci, kdy soud uloží obžalovanému povinnost k náhradě škody, jestliže výše škody je součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku a skutkový stav k tomuto výroku je spolehlivě prokázán, což je v nyní projednávané věci splněno.

10. Vrchní soud v napadeném usnesení poukázal na fakt, že k rozhodnutí o náhradě škody nebylo nutné opatřovat další důkazy, neboť ty byly v potřebném rozsahu obsaženy ve spisu městského soudu, a proto je provedl. V odůvodnění napadeného usnesení vrchní soud poukázal i na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu, podle které lze vymáhat náhradu škody "tam, kde z provedeného dokazování vyplývá, že obviněný jako osoba jednající za právnickou osobu zkrátil daň z příjmů (nebo jinou daň) této právnické osoby, vůči které sice finanční úřad vydal platební výměr, jímž právnické osobě doměřil zkrácenou daň, ale je zřejmé, že tento platební výměr je nevykonatelný, protože právnická osoba nemá žádný majetek, na který by bylo možno vést exekuci..." (viz usnesení velkého senátu trestního kolegia ze dne 8. 1. 2014 sp. zn. , obdobně i ze dne 14. 4. 2021 sp. zn. ). O správnosti odůvodnění na úrovni podústavního práva lze jistě vést diskusi (např. s ohledem na pojem škody, konstrukci ručení, absenci zásahu do absolutního práva nebo opomíjený ochranný účel trestněprávní normy) (srov. např. i rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 9. 2023 sp. zn. , bod 14, Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. - velký komentář. Svazek IX. -3081. Praha: Leges, 2018, s. 302). Z hlediska ústavněprávního závěry o povinnosti k náhradě škody opakovaně obstály (srov. usnesení ze dne 15. 5. 2024

sp. zn.

, ze dne 7. 12. 2021

sp. zn.

, ze dne 13. 11. 2024

sp. zn.

).

11. Za dané situace Ústavní soud nespatřuje v napadeném rozsudku a postupu vrchního soudu tvrzené porušení základních práv a tvrzený exces. Námitkou promlčení se zabýval jak městský, tak i vrchní soud a vypořádaly se s ní dostatečně a ústavně konformním způsobem. Právo na soudní ochranu (y) jakož i právo na spravedlivý proces ( Úmluvy) poskytuje účastníkům řízení záruku, že o jejich věci bude rozhodovat nezávislý a nestranný soud, nikoli však, že jeho rozhodnutí bude odpovídat očekávání účastníků řízení.

12. Stěžovatel neuvedl nic, z čeho by bylo možné dovodit, že postupem vrchního soudu byla zasažena jeho základní práva a svobody. Vrchní soud se odvoláním řádně zabýval, v řízení postupoval v souladu s procesními předpisy a své rozhodnutí řádně odůvodnil.

13. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2026

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu