Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 A 28/2026 - 27

10

č. j.

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Jurečkovou ve věci

žalobce V., nar. X, st. přísl. Indická republika,

bytem X,

zastoupeného Mgr. Tomášem Císařem,

advokátem se sídlem Vyšehradská 415/9, 128 00 Praha 2

proti

žalované Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců

se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 6. 2026, č. j.: MV-81778-4/SO-2026,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Základ sporu

1. Rozhodnutím žalovaného, které žalobce napadá podanou žalobou, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 31. 3. 2026, č. j. OAM-27583-27/DP-2018. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia podle ve spojení s , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“ nebo “) neboť žalobce ve stanovené lhůtě nepředložil požadované doklady k ověření údajů uvedených v žádosti.

II.

Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

2. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného i jemu předcházejícího rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Namítá především nezákonnost obou správních rozhodnutí, nepřezkoumatelnost jejich odůvodnění a závažná procesní pochybení, k nimž mělo dojít v průběhu správního řízení.

3. Žalobce předně tvrdí, že správní orgány nevycházely ze spolehlivě zjištěného stavu věci a při posuzování jeho žádosti postupovaly v rozporu se zásadami správního řízení. Podle jeho názoru je napadené rozhodnutí nedostatečně odůvodněno, zejména ve vztahu k otázce přiměřenosti dopadů rozhodnutí do jeho právní sféry, a proto je nepřezkoumatelné. Současně žalobce vytýká žalovanému, že se řádně nevypořádal s odvolacími námitkami, které proti prvostupňovému rozhodnutí uplatnil.

4. Ve vztahu k důvodu zamítnutí žádosti žalobce namítá, že postup podle lze použít pouze v případech, kdy žadatel nepředloží podstatné podklady nezbytné k ověření údajů uvedených v žádosti, a to tehdy, nejsou-li tyto podklady doloženy vůbec. Správním orgánům vytýká, že tuto podmínku posoudily formalisticky a bez dostatečného zohlednění konkrétních okolností projednávané věci.

5. Za vadnou považuje žalobce rovněž výzvu k doplnění žádosti. Namítá, že výzva byla formulována neurčitě a nepřehledně, takže z ní nebylo dostatečně zřejmé, jaké konkrétní doklady správní orgán požaduje. Současně zdůrazňuje, že výzva byla zaslána až po mimořádně dlouhé době od zahájení řízení, přibližně osmi letech, což podle něj představuje okolnost, kterou správní orgány měly při dalším procesním postupu zohlednit.

6. Žalobce poukazuje na to, že takto dlouhé řízení mohlo zásadním způsobem ovlivnit jeho osobní a pobytové poměry, životní plány i možnost reagovat na požadavky správních orgánů. V této souvislosti namítá, že správní orgány nepřihlédly k důsledkům nepřiměřené délky řízení a bez dalšího využily jeho nereakce na jedinou výzvu jako důvodu pro zamítnutí žádosti. Podle žalobce měl správní orgán s ohledem na zásadu dobré správy a specifické okolnosti věci postupovat vstřícněji, zejména jej opětovně vyzvat k doplnění podkladů nebo jej na jejich absenci upozornit v dalších fázích řízení.

7. Dále žalobce namítá, že oba správní orgány postupovaly přepjatě formalisticky. Je přesvědčen, že v řízení, které trvalo přibližně osm let a v němž byl jinak procesně aktivní, nebylo přiměřené založit zamítnutí žádosti výlučně na nesplnění jediné výzvy. Správní orgány podle něj rezignovaly na hledání materiálně spravedlivého řešení a nepostupovaly v souladu se zásadou dobré správy. V této souvislosti odkazuje na judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu týkající se zákazu přepjatého formalismu při rozhodování orgánů veřejné moci.

8. Podstatnou část žalobní argumentace žalobce opírá o tvrzenou absenci řádného posouzení přiměřenosti dopadů správních rozhodnutí. Namítá, že správní orgány nezohlednily jeho soukromý a profesní život ani vazby, které si během pobytu na území České republiky vytvořil. Současně podle něj opominuly význam mimořádné délky řízení a její dopady do jeho právního postavení.

9. V této souvislosti žalobce odkazuje na a tvrdí, že správní orgány byly povinny zabývat se všemi relevantními okolnostmi významnými pro posouzení přiměřenosti rozhodnutí. Podle jeho názoru se správní orgány nevypořádaly dostatečně s faktory uvedenými v citovaném ustanovení ani se nepokusily zjistit skutkové okolnosti rozhodné pro posouzení přiměřenosti zásahu do jeho soukromého a rodinného života. Neprovedly zejména potřebná zjištění ohledně jeho osobních, rodinných, sociálních a dalších vazeb na území České republiky. Tím mělo dojít nejen k porušení , ale i povinnosti zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

10. Žalobce je přesvědčen, že okolnosti vyplývající ze správního spisu odůvodňovaly posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí bez ohledu na povahu vedeného řízení. Měl za to, že již samotná délka řízení a jeho vazby na území České republiky vyvolávaly potřebu podrobnější úvahy o přiměřenosti rozhodnutí. Protože se správní orgány s touto otázkou podle jeho názoru nevypořádaly, považuje jejich rozhodnutí za nepřezkoumatelná a nezákonná.

11. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce dne 10. 9. 2018 podal žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. V průběhu řízení byl správním orgánem prvního stupně vyzván k odstranění vad žádosti, konkrétně k předložení dokladu potvrzujícího účel pobytu, dokladu o zajištění ubytování na území České republiky a dokladu o cestovním zdravotním pojištění. Protože žalobce na výzvu nereagoval a požadované doklady ve stanovené lhůtě nepředložil, správní orgán prvního stupně žádost zamítl podle ve spojení s

13. Žalovaný uvedl, že se se závěry správního orgánu prvního stupně plně ztotožnil. Odkázal přitom na odůvodnění napadeného rozhodnutí, zejména na jeho části obsahující důvody potvrzení prvostupňového rozhodnutí i vypořádání odvolacích námitek žalobce. Podle žalovaného se žalobní námitky obsahově shodují s námitkami uplatněnými již v odvolacím řízení, s nimiž se žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal. Žaloba podle něj nepřináší žádné nové skutečnosti ani právní argumenty, které by mohly vést k odlišnému posouzení věci.

14. Žalovaný proto setrval na právních závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

III.

Posouzení žaloby

15. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny zákonem stanovené námežitosti. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán ( a 2 ), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s bez nařízení jednání, když účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (souhlas žalobce byl v souladu s větou druhou presumován) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

16. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobci bylo uděleno dlouhodobé vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem studia s dobou platnosti od 4. 10. 2017 do 17. 9. 2018.

17. Dne 10. 9. 2018 podal žalobce u správního orgánu prvního stupně žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia podle

18. V průběhu řízení správní orgán prvního stupně dospěl k závěru, že podklady předložené žalobcem již neumožňují ověřit údaje rozhodné pro posouzení žádosti, neboť předložené doklady pozbyly v důsledku značného časového odstupu od podání žádosti své platnosti. Proto správní orgán prvního stupně výzvou ze dne 24. 7. 2024, č. j. OAM-27583-22/DP-2018, postupem podle vyzval žalobce k odstranění vad žádosti. Současně jej vyzval k předložení aktuálně platného dokladu potvrzujícího účel pobytu na území České republiky, aktuálně platného dokladu o zajištění ubytování, aktuálně platného dokladu o cestovním zdravotním pojištění a dále dokladu o zajištění prostředků k pobytu nebo dokladu o příjmu.

19. Výzva byla doručena zástupci žalobce dne 30. 7. 2024 do datové schránky. Správní orgán prvního stupně v následném řízení vycházel z toho, že žalobce na tuto výzvu nijak nereagoval a žádný z požadovaných dokladů nepředložil.

20. Následně správní orgán prvního stupně vyrozuměl žalobce podle o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí. Výzva k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí byla zástupci žalobce doručena dne 24. 2. 2026. Ze správního spisu nevyplývá, že by žalobce této možnosti využil nebo že by v této fázi řízení správnímu orgánu předložil další podklady.

21. Rozhodnutím ze dne 31. 3. 2026, č. j. OAM-27583-27/DP-2018, správní orgán prvního stupně žádost žalobce zamítl a povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia nevydal. V odůvodnění uvedl, že žalobce ani přes předchozí výzvu nepředložil doklady potřebné k ověření údajů uvedených v žádosti, konkrétně doklad o účelu pobytu, doklad o zajištění ubytování a doklad o cestovním zdravotním pojištění. Proto byly naplněny podmínky ve spojení s , podle nichž se žádosti nevyhoví, jestliže žadatel ve stanovené lhůtě nepředloží doklady potřebné k ověření údajů uvedených v žádosti. Rozhodnutí bylo zástupci žalobce doručeno dne 31. 3. 2026.

22. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 15. 4. 2026 včasné odvolání. V něm namítal zejména nepřiměřenost postupu správního orgánu prvního stupně a tvrdil, že jeho pochybení spočívající v nepředložení požadovaných dokladů je tolerovatelné. Uváděl, že chybějící náležitosti hodlá doplnit v odvolacím řízení. Dále namítal, že potvrzení zamítavého rozhodnutí by představovalo projev přepjatého formalismu. Současně uvedl, že v době podání odvolání sice nevykonával studijní činnost, avšak měl v úmyslu v nejbližší době ve studiu pokračovat a požadované doklady doložit. Na podporu své argumentace odkazoval na judikaturu Nejvyššího správního soudu a na předchozí rozhodovací praxi žalovaného.

23. Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle a předložil spis žalovanému k rozhodnutí o odvolání.

24. Žalovaný nejprve ověřil splnění procesních podmínek odvolacího řízení a dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno včas a je přípustné. Následně přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které jeho vydání předcházelo.

25. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobce byl řádně vyzván k odstranění vad žádosti, přičemž mu bylo zcela srozumitelně sděleno, jaké doklady je třeba předložit, jakým způsobem mají být vady odstraněny a jaké následky budou spojeny s nevyhověním výzvě. Žalovaný zdůraznil, že žalobce nepředložil ani jeden z požadovaných dokladů, přestože k tomu měl podle možnost po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

26. Podle žalovaného absentovaly právě takové doklady, jejichž prostřednictvím bylo možno ověřit zákonné podmínky pobytu, tedy zejména skutečnost, zda žalobce nadále plní deklarovaný účel pobytu spočívající ve studiu, zda má na území České republiky zajištěno ubytování a zda disponuje odpovídajícím zdravotním pojištěním. Za této situace žalovaný uzavřel, že byly splněny podmínky pro zamítnutí žádosti podle

27. Žalovaný dále zdůraznil, že řízení o žádosti o pobytové oprávnění je řízením zahajovaným na návrh, v němž leží primární důkazní iniciativa na žadateli. V této souvislosti odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu zdůrazňující odpovědnost žadatele za předložení podkladů prokazujících splnění zákonných podmínek pobytu.

28. K odvolací námitce přepjatého formalismu žalovaný uvedl, že správní orgán prvního stupně pouze aplikoval zákonnou úpravu na zjištěný skutkový stav. Nepředložení zákonem vyžadovaných dokladů podle něj nelze považovat za pouhou formální vadu, nýbrž za okolnost bránící ověření splnění podmínek pro udělení pobytového oprávnění. Žalovaný současně konstatoval, že žalobce ani v odvolacím řízení požadované doklady nedoložil, ačkoli tvrdil, že tak hodlá učinit.

29. Ve vztahu k argumentaci zásadou jednotnosti řízení žalovaný uvedl, že případné nové důkazy by bylo možné v odvolacím řízení zohlednit jen za podmínek , tedy tehdy, pokud by je žalobce nemohl uplatnit již v řízení před správním orgánem prvního stupně. Taková situace však podle žalovaného nenastala, protože žalobce měl objektivně možnost požadované doklady předložit již po doručení výzvy k odstranění vad žádosti.

30. Žalovaný se rovněž zabýval námitkou nepřiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života žalobce. Ztotožnil se se závěry správního orgánu prvního stupně, podle nichž napadené rozhodnutí nepředstavuje nepřiměřený zásah do práv žalobce. Současně poukázal na to, že žalobce v průběhu správního řízení netvrdil žádné konkrétní skutečnosti nasvědčující existenci intenzivních rodinných či soukromých vazeb na území České republiky a ani nevyužil možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Podle žalovaného tak správní orgány vycházely z údajů obsažených ve spise a nebyly povinny z vlastní iniciativy vyhledávat okolnosti svědčící ve prospěch žalobce.

31. Na základě uvedených úvah žalovaný uzavřel, že správní orgán prvního stupně postupoval v souladu se i , skutkový stav zjistil v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci a své závěry dostatečně odůvodnil. Proto odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

32. Mezi účastníky není sporné, že žalobce dne 10. 9. 2018 podal žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia ani že byl výzvou správního orgánu prvního stupně ze dne 24. 7. 2024, č. j. OAM-27583-22/DP-2018, vyzván k předložení aktuálního dokladu potvrzujícího účel pobytu, dokladu o zajištění ubytování, dokladu o cestovním zdravotním pojištění a dokladu o zajištění prostředků k pobytu nebo o příjmu. Nesporné je rovněž to, že tato výzva byla dne 30. 7. 2024 doručena do datové schránky zástupce žalobce a žalobce na ni do vydání prvostupňového rozhodnutí nijak nereagoval. Žádný z požadovaných dokladů nepředložil ani poté, co mu byla dne 24. 2. 2026 dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim.

33. Podle , o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „“), lze povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia vydat cizinci, který hodlá na území přechodně pobývat po dobu delší než tři měsíce za účelem studia ve smyslu téhož zákona. Podle je žadatel povinen předložit mimo jiné doklad potvrzující účel pobytu, doklad o zajištění ubytování a prokázat zajištění prostředků k pobytu nebo odpovídajícího příjmu.

34. Podle § 55 odst. 1 zákona o pobytu cizinců nesmějí být náležitosti žádosti, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, starší 180 dnů. Podle § 46 odst. 5 téhož zákona se na povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia obdobně použije mimo jiné § 55 a § 56 odst. 1 písm. a) tohoto zákona.

35. Podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců se pobytové oprávnění neudělí mimo jiné tehdy, nepředloží-li cizinec ve stanovené lhůtě doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti.

36. Podle správní orgán pomůže žadateli odstranit nedostatky žádosti nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků.

37. Soud se ztotožňuje se žalovaným, že správní orgán prvního stupně byl oprávněn požadovat aktualizaci dokladů předložených v roce 2018. Rozhodnutí o vydání pobytového oprávnění má konstitutivní povahu, a správní orgán proto posuzuje splnění zákonných podmínek podle stavu existujícího v době svého rozhodování. Doklady vztahující se k účelu pobytu, ubytování, zdravotnímu pojištění a finančnímu zajištění z doby podání žádosti nemohly po více než pěti letech bez dalšího prokazovat, že žalobce splňuje zákonné podmínky i v době, kdy mělo být o jeho žádosti rozhodnuto.

38. Tento závěr odpovídá rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 12. 2021, č. j. -43, podle něhož se podmínky pro udělení pobytového oprávnění posuzují ke dni vydání rozhodnutí, neboť jde o rozhodnutí s konstitutivními účinky. Obdobně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 8. 3. 2019, č. j. -37, uvedl, že ani překročení zákonných lhůt samo o sobě neumožňuje posuzovat žádost k jinému okamžiku a že podmínky pro získání pobytového oprávnění musí být naplněny po celou dobu správního řízení.

39. Je pravdou, že řízení trvalo zcela mimořádně dlouhou dobu; takový postup správního orgánu není slučitelný s požadavkem rozhodování bez zbytečných průtahů. Tato okolnost však sama o sobě nemůže vést k rezignaci na ověření splnění zákonných podmínek pobytu ke dni rozhodnutí. Průtahy samy o sobě nezakládají nárok na vydání pobytového oprávnění ani nezbavují žalobce povinnosti prokázat splnění zákonných podmínek v době rozhodování. K tomu srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2017, č. j. -35, a ze dne 3. 6. 2020, č. j. -33.

40. V nynější věci je podstatné, že správní orgán nezaložil zamítnutí žádosti bez dalšího pouze na tom, že původní doklady v důsledku délky řízení pozbyly aktuálnosti. Naopak žalobci poskytl možnost žádost a její podklady aktualizovat. Tím se nynější věc odlišuje od věci řešené rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, č. j. -48, v níž neaktuálnost dokladu vznikla přímo v důsledku nezákonné nečinnosti správního orgánu a žadateli nebyla poskytnuta účinná možnost podklady aktualizovat. Odlišnost nynější věci spočívá právě v tom, že žalobci byla poskytnuta možnost podklady aktualizovat, kterou však nevyužil.

41. Výzva ze dne 24. 7. 2024 byla podle soudu dostatečně určitá a objektivně splnitelná. Označovala jednotlivé požadovanéy, stanovila způsob odstranění nedostatků a žalobce poučila o následcích nevyhovění. Požadované doklady se týkaly objektivně zjistitelných skutečností, tedy existence studia, právního titulu k ubytování, zdravotního pojištění a finančního zajištění. Nešlo o požadavek, aby žalobce dokazoval své vnitřní pohnutky nebo subjektivní motivaci ke studiu.

42. Je proto namístě aplikace § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 11. 2024, č. j. -28, rozlišil mezi neověřením objektivně ověřitelných údajů podle § 56 odst. 1 písm. a) a pochybnostmi o skutečném účelu pobytu podle téhož zákona. Nynější věc spadá do první skupiny, neboť důvodem zamítnutí nebyla nedůvěra správních orgánů v žalobcovu motivaci, ale skutečnost, že žalobce nepředložil konkrétníy potřebné k ověření zákonných podmínek pobytu.

43. Na zákonnost výzvy nemá vliv, že byla učiněna postupem podle . Rozhodující je její obsah a skutečnost, že žalobci poskytovala reálnou možnost požadované podklady doplnit. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 8. 11. 2016, č. j. -34, uvedl, že výzva k odstranění vad žádosti nemusí mít formu usnesení.

44. Řízení o žádosti o pobytové oprávnění je řízením zahajovaným na návrh. Je proto především na žadateli, aby tvrdil a doložil skutečnosti, z nichž dovozuje splnění podmínek pro vydání požadovaného oprávnění. Povinnost správního orgánu zjistit stav věci bez důvodných pochybností neznamená, že má za žadatele opatřovat doklady, které je podle zvláštního zákona povinen předložit právě žadatel.

45. Žalobce byl po celou dobu zastoupen. Doručením výzvy jeho zástupci dne 30. 7. 2024 nastaly účinky doručení vůči žalobci. Žalobce přesto nepředložil ani jediný požadovaný doklad, nepožádal o prodloužení lhůty, nesdělil, že by výzvě nerozuměl, ani neuvedl žádnou objektivní překážku, která by mu bránila požadovanéy obstarat. Následky této procesní pasivity proto jdou k jeho tíži. Ani případná nečinnost zvoleného zástupce žalobce této odpovědnosti nezbavuje; srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2016, č. j. -23.

46. Soud nepovažuje nepředložení dokladů za pouhou formální vadu. Doklad o studiu měl prokazovat samotný účel požadovaného pobytu, doklad o ubytování existenci odpovídajícího zázemí na území České republiky a doklad o finančním zajištění schopnost hradit náklady pobytu. Bez těchto podkladů nebylo možné ověřit splnění hmotněprávních podmínek pro vydání povolení. Žalobcovo tvrzení, že v době podání odvolání nestudoval, avšak hodlal ve studiu později pokračovat, nemohlo chybějící doklad o aktuálně naplňovaném účelu pobytu nahradit.

47. Za situace, kdy žalobce nepředložil aktuální doklad o účelu pobytu ani doklad o zajištění ubytování, byly splněny podmínky § 46 odst. 5 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Každý z těchto nedostatků se týkal zákonné podmínky žádosti a jejich souběh závěr správních orgánů dále posiluje. Případná pochybnost o tom, v jaké fázi řízení měl být vyžadován doklad o cestovním zdravotním pojištění, proto nemůže ovlivnit zákonnost výsledku řízení; rozhodnutí obstojí již pro nepředložení dokladu o účelu pobytu a dokladu o zajištění ubytování.

48. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 9. 2018, č. j. -51, vyslovil, že nejsou-li z předložených dokladů ověřitelné podmínky dlouhodobého pobytu za účelem studia, § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců neposkytuje správnímu orgánu prostor pro správní uvážení, zda povolení přesto vydá. Tím spíše tento závěr dopadá na situaci, kdy žadatel na řádnou výzvu rozhodné doklady vůbec nepředloží. Správní orgán prvního stupně proto nemohl tolerovat absenci zákonných podkladů a povolení vydat pouze na základě příslibu, že žalobce dokumenty předloží někdy v budoucnu.

49. Nedůvodná je rovněž argumentace zásadou jednotnosti správního řízení. Jednotnost řízení neznamená, že žadatel může bez omezení napravovat vlastní pasivitu až v odvolacím řízení. Podle lze k novým skutečnostem a důkazům uplatněným v odvolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, jestliže je účastník nemohl uplatnit dříve.

50. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 22. 11. 2018, č. j. -34, uvedl, že důkazní deficity před správním orgánem prvního stupně může žadatel zhojit jen postupem respektujícím zásadu koncentrace. Jestliže potřebné podklady nepředložil, ač tak učinit mohl, nemůže toto pochybení napravit novými tvrzeními a důkazy až v odvolání. Stejný závěr vyplývá z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. -26, a ze dne 7. 6. 2018, č. j. -25.

51. Žalobce přitom ani v odvolacím řízení požadované doklady fakticky nepředložil. Pouze deklaroval úmysl učinit tak v budoucnu a neuvedl žádnou okolnost, pro kterou je nemohl doložit již správnímu orgánu prvního stupně. Žalovanému proto nelze vytýkat, že prvostupňové rozhodnutí nezrušil jen na základě neurčitého příslibu budoucího doplnění žádosti. Postup podle nadto představuje možnost autoremedury správního orgánu prvního stupně, nikoli nárok odvolatele na zrušení či změnu rozhodnutí.

52. Postup správních orgánů nelze označit za přepjatě formalistický. Požadavek na předložení aktuálních dokladů přímo vyplýval ze zákona a sledoval ověření základních hmotněprávních předpokladů pro vydání pobytového oprávnění. Žalobci byla poskytnuta jednoznačná možnost nedostatky odstranit a následně také možnost vyjádřit se k podkladům před vydáním rozhodnutí. Správní orgány nezaložily své rozhodnutí na drobné či snadno přehlédnutelné formální nesrovnalosti, nýbrž na úplné absenci několika podstatných dokladů.

53. Přepjatý formalismus nelze spatřovat ani v tom, že správní orgány nepovažovaly za dostačující žalobcovo tvrzení o budoucím pokračování ve studiu. Účelem řízení nebylo posoudit neurčitý budoucí záměr, ale ověřit, zda žalobce v době rozhodování splňuje podmínky pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Pouhý příslib budoucího doplnění podkladů nemá důkazní hodnotu odpovídající zákonem vyžadovaným listinám.

54. Podle § 46 odst. 5 zákona o pobytu cizinců byl správní orgán povinen před zamítnutím žádosti posoudit přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Správní orgány tuto povinnost splnily v rozsahu odpovídajícím informacím, které jim žalobce poskytl. Ze správního spisu ani z tvrzení žalobce nevyplynuly konkrétní mimořádné rodinné, zdravotní, sociální nebo ekonomické vazby, jejichž intenzita by mohla převážit nad důvodem pro nevydání pobytového oprávnění. Ani v žalobě žalobce neuvedl konkrétní skutečnosti, které měly být správními orgány při posouzení přiměřenosti zohledněny a které by mohly vést k jinému výsledku.

55. V řízení zahájeném na žádost je primárně na cizinci, aby uvedl konkrétní skutečnosti ze svého soukromého a rodinného života, které považuje za významné. Správní orgán není povinen bez jakéhokoli podnětu pátrat po podrobnostech soukromí žadatele. Míra a intenzita posouzení přiměřenosti se odvíjí od množství a kvality informací, které má správní orgán k dispozici.

56. Samotná délka pobytu žalobce na území ani délka správního řízení bez dalších konkrétních tvrzení neprokazují takovou intenzitu soukromých či rodinných vazeb, která by činila zamítnutí žádosti nepřiměřeným. Významné je rovněž to, že napadeným rozhodnutím nebylo žalobci uloženo správní vyhoštění ani zákaz vstupu, nýbrž mu nebylo vydáno pobytové oprávnění za konkrétním účelem, jehož aktuální naplňování neprokázal. Soud proto souhlasí se žalovaným, že zamítnutí žádosti za zjištěných okolností nepředstavovalo nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života žalobce.

IV.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

57. Soud shrnuje, že žalobce byl řádně, srozumitelně a splnitelným způsobem vyzván k předložení aktuálních dokladů nezbytných pro posouzení žádosti. Přesto zůstal po dobu více než jednoho roku a půl zcela nečinný, doklady nepředložil ani před vydáním prvostupňového rozhodnutí a jejich existenci nedoložil ani v řízení odvolacím. Správní orgány proto správně uzavřely, že údaje rozhodné pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia nelze ověřit a že je naplněn důvod podle § 46 odst. 5 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců.

58. Žalovaný se s odvolacími námitkami vypořádal přezkoumatelně a jeho právní závěry odpovídají obsahu správního spisu i shora uvedené právní úpravě. Soud se proto s jeho nosnými závěry ztotožnil a v podrobnostech je doplnil výše uvedenými úvahami.

59. Jelikož soud neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným, žalobu podle zamítl.

60. Výrok o nákladech řízení má oporu v , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v řízení úspěšný nebyl, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, však žádné náklady spojené s tímto řízením nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 4. září 2026

Mgr. Jana Jurečková v.r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.