Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
31 A 28/2026 - 18.pdf
PDF · 0 B
No categories available
31 A 28/2026 - 18
4
31A 28/2026
U S N E S E N Í
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Jurečkovou ve věci
žalobce
zastoupeného
proti
žalované
V., nar. X, st. přísl. Indická republika,
bytem X
Mgr. Tomášem Císařem,
advokátem se sídlem Vyšehradská 415/9, 128 00 Praha 2
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 6. 2026, č. j.: MV-81778-4/SO-2026,
o návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby
takto:
Žalobě se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2026, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 31. 3. 2026, č. j. OAM-27583-27/DP-2018. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia podle § 46 odst. 5 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb. ,“) neboť žalobce ve stanovené lhůtě nepředložil požadované doklady k ověření údajů uvedených v žádosti. Současně žalobce navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek.
2. Žalobce návrh na přiznání odkladného účinku odůvodňuje zejména tím, že na území České republiky pobývá přibližně deset let a má zde vybudované profesní, sociální a kulturní zázemí, do něhož investoval značné úsilí i finanční prostředky. Tvrdí, že je na území České republiky plně integrován, řádně plní své povinnosti vůči státu a v zemi původu již nemá funkční rodinné ani materiální zázemí. Nepřiznání odkladného účinku by podle něj vedlo ke ztrátě možnosti legálně pobývat na území České republiky, k nutnosti opustit bydlení i podnikatelskou činnost představující jeho jediný zdroj obživy a k zásadnímu zásahu do jeho soukromého a rodinného života. Současně poukazuje na probíhající válečný konflikt v zemi původu.
3. Dále namítá, že přiznáním odkladného účinku nevznikne újma žádné třetí osobě ani nebude dotčen veřejný zájem. Uvádí, že je bezúhonnou osobou, během svého pobytu na území České republiky nezpůsobil žádnou újmu a neexistuje důvod domnívat se, že by jeho další pobyt po dobu soudního řízení představoval jakékoli riziko. Zdůrazňuje rovněž, že správní řízení o jeho žádosti trvalo přibližně osm let, přičemž po tuto dobu jeho pobyt nevyvolával žádné negativní důsledky.
4. Žalobce dále tvrdí, že nepřiznání odkladného účinku by nepřiměřeně zasáhlo do jeho práva na spravedlivý proces. Odkazuje přitom na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž může být v některých pobytových věcech nezbytné umožnit cizinci setrvat na území České republiky po dobu soudního přezkumu, aby mohl osobně vykonávat svá procesní práva, být v kontaktu se svým zástupcem a účastnit se soudního řízení. V této souvislosti odkazuje zejména na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 -100, a dále na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2013, č. j. 11 A 185/2012 .
5. Žalobce uzavírá, že mu v případe nepřiznání odkladného účinku hrozí nenahraditelná újma spočívající zejména v nuceném odchodu z České republiky ještě před rozhodnutím soudu o žalobě, zatímco přiznáním odkladného účinku nevznikne újma jiným osobám ani nebude dotčen veřejný zájem. Proto navrhuje, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek.
6. Žalovaná navrhuje, aby soud žalobci nepřiznal odkladný účinek žaloby. Má za to, že v projednávané věci není splněna podmínka podle § 73 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. , spočívající v hrozbě nepoměrně větší újmy žalobci. Samotné zamítnutí žádosti o pobytové oprávnění podle ní takovou újmu nepředstavuje. Případná povinnost vycestovat z území nebo správní vyhoštění by byly předmětem samostatných řízení, v nichž jsou k dispozici procesní prostředky ochrany, včetně soudního přezkumu a zákonného odkladného účinku žaloby proti rozhodnutí o správním vyhoštění.
7. K tvrzením žalobce o jeho dlouhodobém pobytu v České republice, integraci do společnosti a řádném plnění povinností vůči státu žalovaná uvádí, že tato tvrzení nejsou dostatečně konkretizována a sama o sobě nemohou odůvodnit přiznání odkladného účinku. Délka pobytu ani integrace do společnosti nepředstavují okolnosti, které by mohly převážit nad důvodem zamítnutí žádosti. Stejně tak řádné plnění zákonných povinností je podle žalované standardním předpokladem pobytu cizince, nikoliv mimořádnou okolností.
8. Žalovaná dále připomíná, že pro přiznání odkladného účinku musí být splněny všechny zákonné podmínky kumulativně. Jelikož žalobce podle jejího názoru neosvědčil vznik podstatné újmy, není důvod zkoumat další podmínky, tedy možné dopady na třetí osoby nebo soulad s veřejným zájmem.
9. Současně zdůrazňuje, že žalobce není oprávněn k pobytu na území České republiky a tuto skutečnost by nemohlo změnit ani případné přiznání odkladného účinku Žalobě. Odkazuje přitom na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2024, č. j. 21 A 27/2024 -31, podle něhož je třeba odlišovat zákonný důsledek zániku pobytového oprávnění od jeho nuceného výkonu a cizinec má k dispozici další právní prostředky ochrany, například žádost o vízum za účelem strpění pobytu nebo žádost o mezinárodní ochranu.
10. Žalovaná uzavírá, že žalobce neprokázal existenci výjimečné újmy, která by odůvodňovala prolomení obecného pravidla, podle něhož žaloba nemá odkladný účinek.
11. Podle § 73 odst. 2 s.ř.s. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrné větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
12. Soud přezkoumal návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě podle § 73 odst. 2 a 4 soudního řádu správního a dospěl k závěru, že takovému návrhu nelze vyhovět.
13. Institut odkladného účinku představuje mimořádný procesní prostředek, jehož účinkem je dočasné prolomení právních následků pravomocného správního rozhodnuti. Přiznání odkladného účinku žalobě proto přichází v úvahu pouze tehdy, jsou-li kumulativně splněny tři zákonné předpoklady — (1) výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí by pro žalobkyni znamenaly újmu, (2) tato újma by byla nepoměrně větší než újma, která by mohla vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku by nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Nesplnění byť jedné z těchto podmínek vede k zamítnutí návrhu.
14. Žalobce spatřuje hrozící újmu především v tom, že by v důsledku neúspěchu ve správním řízení ztratil možnost legálně pobývat na území České republiky, musel by opustit své bydlení a dosavadní zázemí, přerušit své pracovní či podnikatelské aktivity a vrátit se do země původu, kde již nemá odpovídající sociální ani rodinné vazby. Současné namítá zásah do svého práva na soukromý a rodinný život a do práva na spravedlivý proces. Soud však dospěl k závěru, že uvedená tvrzení sama o sobě neosvědčují existenci újmy takové intenzity, která by odůvodňovala přiznání odkladného účinku žalobě.
15. Judikatura správních soudů setrvale zdůrazňuje, že újma ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. musí být tvrzena a alespoň v základní míře osvědčena konkrétními skutečnostmi. Nestačí pouze obecný poukaz na nepříznivé následky spojené s výkonem napadeného rozhodnutí. Nejvyšší správní soud v nedávné rozhodovací praxi opakovaně uvedl, že obecná tvrzeni o komplikacích spojených se ztrátou pobytového oprávnění, přerušením studia či nutností opustit území České republiky nepostačují, nejsou-li podložena konkrétními a individualizovanými okolnostmi svědčícími o hrozbě mimořádně závažných a nenahraditelných následků (srov. usnesení NSS ze dne 19. 3. 2026, č. j. 21 Azs 19/2026 -26).
16. V projednávané věci žalobce uvádí pouze okolnosti, které představují běžné a předvídatelné důsledky rozhodnutí o neudělení či neprodloužení pobytového oprávnění. Již z povahy takového rozhodnutí vyplývá, že jeho adresát může být nucen opustit území České republiky, změnit své dosavadní životní poměry, přerušit pracovní, podnikatelské Či studijní aktivity a realizovat svůj soukromý a rodinný život mimo území České republiky. Tyto následky proto samy o sobě bez dalšího nepředstavují mimořádnou újmu odůvodňující prolomení účinků pravomocného správního rozhodnutí, (srov. usnesení NSS ze dne 1. 12. 2016, č. j. 10 Azs 249/2016 -32).
17. Žalobce přitom netvrdí ani nijak nedokládá žádné konkrétní skutečnosti, které by jeho situaci odlišovaly od jiných osob nacházejících se ve srovnatelném postavení. Neuvedl například konkrétní rodinné poměry na území České republiky, existenci osob závislých na jeho péči, zvláštní zdravotní okolnosti ani jiné specifické překážky, z nichž by bylo možno dovodit vznik kvalifikované újmy přesahující běžné důsledky ztráty pobytového oprávnění. Stejně tak zůstala v obecné rovině jeho tvrzení o ztrátě podnikatelské činnosti, ekonomického zázemí či sociálních vazeb. Žalobce nepředložit žádné konkrétní údaje ani podklady, které by umožnily soudu posoudit intenzitu tvrzených zásahů a jejich případnou nenahraditelnost (viz např. usnesení NSS ze dne 27. 8., č. j. 6 Azs 163/2015 -38).
18. Ani námitka zásahu do práva na spravedlivý proces není důvodná. Žalobce je v řízení zastoupen advokátem, který je oprávněn vykonávat veškeré procesní úkony potřebné k ochraně jeho práv. Samotná skutečnost, že by se žalobce v průběhu soudního řízení nenacházel na území České republiky bez dalšího neznamená znemožnění účinného soudního přezkumu ani porušení práva na soudní ochranu. Soud neshledal žádné konkrétní okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by vedení řízení o žalobě bylo bez osobní přítomnosti žalobce objektivně znemožněno nebo podstatě ztíženo.
19. Odkaz žalobce na usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 73/2011 -100 nemůže na uvedených závěrech nic změnit. Posouzení podmínek pro přiznání odkladného účinku je vždy závislé na konkrétních okolnostech jednotlivého případu. V nyní projednávané věci žalobce netvrdil ani neosvědčil takové individuální skutečnosti, které by umožňovaly dovodit existenci hrozící újmy mimořádné intenzity. Soud proto uzavírá, že žalobce neunesl své břemeno tvrzení ani břemeno osvědčení ve vztahu k základní podmínce stanovené v § 73 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s.
20. Již z tohoto důvodu nejsou splněny zákonné předpoklady pro přiznání odkladného účinku žalobě. Za situace, kdy žalobce neprokázal existenci hrozby nepoměrně větší újmy, není třeba podrobněji zabývat se dalšími podmínkami uvedenými v § 73 odst.2 s. ř. s. s. ř. s. Návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě proto soud nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná [§ 104 odst. 3 písm. c) s.ř.s. ].
Praha dne 7. srpen 2026
Mgr. Jana Jurečková v.r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.