Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
26 A 1/2026 - 53.pdf
PDF · 0 B
No categories available
26 A 1/2026 - 53
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Hrabcem ve věci
žalobkyně: T. X. N., nar. X
st. přísl. Vietnamská socialistická republika
bytem X
zastoupená JUDr. Hugem Körblem, advokátem
se sídlem Hybernská 1007/20, Praha 1 – Nové Město
proti
žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 – Nusle
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 12. 2025, č. j. MV-175017-4/SO-2025,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Základ sporu
1. Ministerstvo vnitra (dále „prvostupňový správní orgán“) rozhodnutím ze dne 12. 9. 2025, č. j. OAM-11508-12/DP-2025, zamítlo dle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. a) s odkazem na § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, žádost žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky vydaného za účelem absolvování vzdělávací aktivity, která není studiem, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území České republiky. Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále „napadené rozhodnutí“) zamítla odvolání žalobkyně a rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdila. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkumu a zrušení rozhodnutí žalované.
II. Obsah žaloby, vyjádření žalované a replika žalobkyně
2. Žalobkyně v žalobě namítá, že žalovaná nedostatečně vymezila konkrétní skutkové okolnosti případu žalobkyně, které by naplňovaly neurčitý právní pojem „jiné závažné překážky pobytu cizince na území“. Žalovaná uvedla pouze spekulace o potřebnosti pobytového oprávnění žalobkyně, když ta nesměřuje ke svému vytyčenému cíli, kterým při vstupu na území bylo studium vysoké školy, ale věnuje se pouze bezcílnému vzdělávání formou jazykových kurzů. Žalobkyně však účel svého pobytu řádně plní, když se řádně účastní vyučování, čímž se připravuje na studium vysoké školy. Na případ žalobkyně se pak nevztahuje § 44a odst. 2 zákona o pobytu cizinců, který zakazuje prodloužení pobytového oprávnění za účelem jazykové a odborné přípravy ke studiu na vysoké škole více než jednou, neboť povolení k pobytu žalobkyně nebylo vydáno za účelem studia, ke kterému se uvedené ustanovení vztahuje, ale za účelem „ostatní/jiné“, na který toto ustanovení nedopadá.
3. Žalobkyně dále považuje za překonaný názorový proud, dle kterého je třeba, aby účel pobytu byl spjat s Českou republikou a dosahoval určité intenzity a kvality. K tomu poukázala na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2025, č. j. 2 Azs 64/2024-38.
4. Neurčitý právní pojem „jiné závažné překážky pobytu cizince na území“ měl být dle žalobkyně vyložen in dubio pro mitius.
5. Žalobkyně žalované vytýká zaměňování pojmu „cíl“ a „účel“. Pojem „účel“ je zákonem o pobytu cizinců definovaný a jeho neplnění lze sankcionovat neprodloužením platnosti pobytového oprávnění, zatímco pojem „cíl“ zákon o pobytu cizinců nezná. Nesměřování k „cíli“ pobytu, který není definovaný, proto nemůže představovat důvod pro neudělení, neprodloužení či odnětí pobytového oprávnění. Žalobkyně byla rovněž přijata ke studiu na vysoké škole, účast na jazykovém kurzu tedy plní svůj účel.
6. Žalobkyně rovněž namítá, že správní orgány neprovedly výslech žalobkyně za účelem ověření skutkových okolností.
7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že trvá na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí, když z pobytové historie žalobkyně na území České republiky vyplývá, že její pobyt nesměřuje k vysokoškolskému vzdělání, tedy k účelu, za kterým do České republiky přicestovala. Ve vzdělávání žalobkyně nespatřuje pokroky ani směřování k absolvování vysokoškolského studia. Možnosti pro jazykovou přípravu žalobkyně ke studiu na vysoké škole byly vyčerpány. Opakované navštěvování jazykového kurzu pro žalobkyni představuje prostředek, jak docílit „bezproblémového“ pobytu na území České republiky. Zákonodárce přitom možnost prodlužování pobytového oprávnění za účelem jazykové přípravy na vysokoškolské studium omezil. Toto omezení se sice formálně vztahuje jen na jazykovou přípravu poskytovanou vysokou školou, může být však vzato v potaz i u jazykové přípravy, která je té vysokoškolské podobná. Neurčitý právní pojem „jiné závažné překážky pobytu cizince na území“ byl ve vztahu k případu dostatečně objasněn.
8. Ve vztahu k povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní/jiné je do jisté míry v diskreci České republiky a jejích orgánů, aby vyhodnotily, jaký účel může být považován za ten, který povede k udělení pobytového oprávnění.
9. Žalobkyně ve své replice ze dne 3. 3. 2026 odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2026, č. j. 19 A 62/2025-42, který posuzoval skutkově obdobný případ spolužáka žalobkyně a který rozhodnutí žalované o neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu zrušil kvůli skutečnosti, že dotyčný byl již přijat na vysokou školu. Vzhledem k zahájení vysokoškolského studia podala žalobkyně žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, ta byla předběžně vyhodnocena jako schválená.
III. Posouzení žaloby
10. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované a shledal, že žaloba není důvodná. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobkyně i žalovaná vyjádřily souhlas, resp. nevyjádřily nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Soud při svém rozhodování vycházel ze správního spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS) a rovněž z listin, jež žalobkyně zaslala soudu společně s podanou žalobou a replikou. Tyto listiny soud poskytl žalované, aby se s nimi mohla seznámit a vyjádřit se k nim. Tím byly splněny podmínky ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. pro rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání.
11. Podle § 35 odst. 3 zákona o pobytu cizinců dobu platnosti víza k pobytu nad 90 dnů a dobu pobytu na území na toto vízum nelze prodloužit, pokud ministerstvo shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza (§ 37).
12. Podle § 37 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců ministerstvo dále zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže nastal některý z důvodů uvedených v § 56 odst. 1 písm. a), c), d), g), h), j) až l) a o) nebo v § 56 odst. 2.
13. Podle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže pobyt cizince na území není v zájmu České republiky nebo je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území.
14. Podle § 44a odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců platnost povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42 odst. 3 nebo § 42d se neprodlužuje; to neplatí v případě povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42d vydaného za účelem účasti na jazykové a odborné přípravě podle § 64 písm. b), jehož platnost lze z důvodu pokračování v takové přípravě jednou prodloužit.
15. Podle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců studiem se pro účely tohoto zákona rozumí účast na jazykové a odborné přípravě ke studiu akreditovaného studijního programu vysoké školy organizované veřejnou vysokou školou, nebo účast na jazykovém a odborném kurzu pořádaném v rámci programu Evropské unie nebo na základě mezinárodní smlouvy.
16. Podle § 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Namítá-li účastník, že mu nebylo umožněno učinit v řízení v prvním stupni určitý úkon, musí být tento úkon učiněn spolu s odvoláním.
17. Městský soud z předloženého správního spisu zjistil následující skutkový stav podstatný pro posouzení žaloby.
18. Žalobkyni bylo dne 21. 11. 2023 za účelem studia uděleno povolení k dlouhodobému pobytu s platností do 31. 8. 2024. Důvodem pro udělení povolení k dlouhodobému pobytu na území bylo přijetí k účasti na přípravném jazykovém kurzu českého jazyka pro cizince organizovaného Centrem celoživotního vzdělávání Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem pro studium akreditovaného bakalářského studijního programu „Finance a účetnictví“ uskutečňovaného na Fakultě financí a účetnictví vysoké školy ekonomické v Praze. Tento kurz žalobkyně studovala, následně však změnila poskytovatele kurzu českého jazyka, když vysokoškolské studium bylo pro žalobkyni příliš náročné. Žalobkyně proto dne 1. 7. 2024 začala navštěvovat jazykové a další kurzy organizované společností DBS Czech s.r.o., které měly lépe odpovídat jejím schopnostem. Dne 23. 7. 2024 proto podala žádost o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem absolvování kurzu českého jazyka a dalších kurzů organizovaných společností DBS Czech s.r.o. v období od 1. 7. 2024 do 30. 6. 2025. Žalobkyni bylo povolení k dlouhodobému pobytu s platností od 25. 10. 2024 do 30. 6. 2025 uděleno, a to za účelem ostatní/jiné. Žalobkyni nebylo tentokrát uděleno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, neboť DBS Czech s.r.o. není veřejnou vysokou školou, a neposkytuje tak přípravu ke studiu ve smyslu § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců.
19. Dle osvědčení o absolvování jazykového kurzu češtiny pro cizince vydaného DBS Czech s.r.o. dne 1. 5. 2025 prokázala žalobkyně znalost českého jazyka na úrovni A1. Dne 12. 5. 2025 žalobkyně požádala o prodloužení jejího pobytového oprávnění za účelem ostatní/jiné, když se rozhodla pro další prohloubení svých znalostí českého jazyka na DBS Czech s.r.o., neboť úroveň její znalosti českého jazyka stále nepostačovala ke studiu na vysoké škole.
20. Dne 12. 9. 2025 vydal prvostupňový správní orgán rozhodnutí, kterým žádost žalobkyně ze dne 12. 5. 2025 zamítl. V odůvodnění tohoto rozhodnutí správní orgán nejprve shrnul pobytovou historii žalobkyně na území České republiky. Následně uvedl, že původním účelem pobytu žalobkyně na území bylo studium na vysoké škole, žalobkyně však tento svůj prvotní cíl nenaplnila a je otázkou, zda tento cíl vůbec naplnit chce, když opětovně požádala o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem absolvování kurzu českého jazyka, nikoli za účelem studia na vysoké škole. Žalobkyně dle prvostupňového správního orgánu tedy nemá potřebné předpoklady k osvojení si českého jazyka na potřebné úrovni pro zahájení studia na vysoké škole, nebo toto studium vůbec zahájit nechce. Ani jedna z uvedených situací však nemůže být důvodem pro prodloužení jejího pobytu za účelem absolvování dalšího jazykového kurzu. Dlouhodobý pobyt za účelem studia udělený z důvodu absolvování jazykové či odborné přípravy ke studiu podle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců totiž nelze prodloužit za tímto účelem více než jednou [§ 44a odst. 2 písm. a)]. Zákonodárce tímto omezil možnost připravovat se na studium na vysoké škole prostřednictvím jazykových kurzů pořádaných veřejnou vysokou školou po delší dobu než dva roky. Ačkoliv jazykový kurz navštěvovaný žalobkyní není zajišťován veřejnou vysokou školou, není žádoucí, aby toto pravidlo bylo obcházeno účastí na studiu v jazykovém kurzu pořádaném subjektem od veřejné vysoké školy odlišným. V právě uvedených skutečnostech spatřuje prvostupňový správní orgán naplnění neurčitého právního pojmu „jiná závažná překážka pobytu cizince na území“.
21. Proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu podala žalobkyně k žalované odvolání. Žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 9. 12. 2025 odvolání žalobkyně zamítla. Prvostupňový správní orgán dle žalované ve vztahu k případu žalobkyně dostatečně vymezil neurčitý správní pojem „jiná závažná překážka pobytu cizince na území“. Dle žalované lze naplnění tohoto pojmu spatřovat v „bezcílném“ vzdělávání žalobkyně formou jazykových kurzů, které jsou pouze vedlejším produktem jejího pobytu na území a mají jí na území zajistit „bezproblémový“ pobyt. Při posuzování naplnění „zbytkového“ účelu pobytu ostatní/jiné a jeho naplňování je přitom dána široká diskrece správních orgánů. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ve svém vzdělávání nedosahuje pokroků, které by jí umožnily studium na vysoké škole zahájit, nemá žalobkyně zřejmě pro jeho studium potřebné předpoklady, nebo zahájení studia nikdy jejím úmyslem nebylo. Žalobkyně k jejímu původně vytyčenému cíli při vstupu na území nesměřuje. Není přitom důvodné, aby na území České republiky pobývali cizinci jen na základě účasti v kurzu českého jazyka, a to bez jakéhokoli časového omezení. Pobytové povolení již bylo žalobkyni jednou prodlouženo, není proto žádoucí, aby bylo prodlouženo opětovně, když kurz českého jazyka je materiálně jazykovou a odbornou přípravou ke studiu vysoké školy ve smyslu § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců.
22. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně dne 5. 1. 2026 žalobu. K žalobě žalobkyně přiložila rozhodnutí o výsledku přijímacího řízení Škoda Auto Vysoké školy o.p.s. ze dne 5. 11. 2025, kterým byla žalobkyně přijata k bakalářskému studiu studijního programu Ekonomika a management vyučovaném v češtině. Dále k žalobě přiložila printscreeny z informačního systému vysoké školy zobrazující průběh a výsledky studia žalobkyně. Přijetí ke studiu na vysoké škole má být dle žalobkyně důkazem o tom, že úsilí, které vynaložila při účasti na jazykových kurzech, přineslo výsledky.
23. Městský soud následně přistoupil k projednání žaloby.
24. Žalobkyně v žalobě předně namítá nedostatečné vymezení neurčitého právního pojmu „jiná závažná překážka pobytu cizince na území“ jako takového, zároveň nedostatečné zdůvodnění toho, jaké konkrétní okolnosti případu žalobkyně vedly k naplnění tohoto neurčitého právního pojmu.
25. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 1. 2012, č. j. 9 As 80/2011-69, k pojmu „jiná závažná překážka pobytu cizince na území“ uvedl, že „v daném případě se jedná o neurčitý pojem, který jsou správní orgány povinny vymezit ve svém rozhodnutí a patřičně právní kvalifikaci jednání stěžovatele odůvodnit.“ Žalovaná v napadeném rozhodnutí vymezila pojem „jiná závažná překážka pobytu cizince na území“ v obecnosti tak, že jde o zjevné opakované a bezcílné absolvování jazykových kurzů. Následně žalovaná popsala, čím žalobkyně takto definovaný pojem naplnila. Konkrétně se ze strany žalobkyně jednalo o nenaplnění původního účelu jejího pobytu při vstupu na území České republiky, kterým bylo získání vzdělání na vysoké škole. Žalobkyně se opakovaně účastnila jazykových kurzů, toto její počínání však nesměřovalo k zahájení vzdělávání se na vysoké škole. Dle žalované tak žalobkyně buď nemá pro zahájení takového studia potřebné předpoklady, nebo nikdy neměla v úmyslu toto studium zahájit. V opakované účasti na jazykových kurzech bez dalšího výsledku žalovaná spatřovala snahu obcházet zákonné omezení stanovené pro prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia účastí na jazykovém kurzu organizovaného jiným subjektem než veřejnou vysokou školou. Dle žalované tak opakovaná účast na jazykových kurzech měla být prostředkem k bezproblémovému pobytu na území České republiky, nikoli k naplnění původně vytyčeného účelu pobytu žalobkyně na území.
26. Městský soud si je vědom toho, že – jak vyplývá z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2025, č. j. 10 Azs 116/2025-39, „ne každé neplnění účelu pobytu tedy automaticky představuje závažnou překážku pro prodloužení pobytu cizince na území. Musí se také jednat o převážné neplnění účelu, pro který byl pobyt povolen“. Dle městského soudu však žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla dostatečné důvody, pro které neshledala účel pobytu žalobkyně jako naplněný, resp. pro které považovala pobyt žalobkyně za účelem studia jako bezcílní. Účel pobytu žalobkyně byl v průběhu jejího pobytu na území České republiky změněn ze „studium“ na „ostatní/jiné“. Účel pobytu žalobkyně však nebyl změněn proto, že žalobkyně by již neusilovala o studium na vysoké škole, ale proto, že se na studium na vysoké škole začala připravovat na jazykových kurzech vedených soukromým subjektem. Taková příprava formálně nenaplňuje zákonnou definici studia dle § 64 zákona o pobytu cizinců, materiálně se však stále jednalo o přípravu na vzdělávání na vysoké škole uvedenou pod písm. b) tohoto ustanovení. Žalobkyně však ani po téměř dvou letech nedosáhla takové úrovně českého jazyka, která by jí umožňovala studovat na vysoké škole. Žalovaná proto správně vyhodnotila, že takové studium buď vůbec nebylo účelem jejího pobytu na území (jejím cílem nebylo vysokou školu studovat), nebo pro něj žalobkyně nemá předpoklady (její cíl nemohla pro své nedostatečné schopnosti naplnit). Ať je skutečným důvodem jakýkoliv z právě uvedených, její pobyt na území nespěje k naplnění původně vymezeného účelu, je tedy bezcílné.
27. Není pak pravdou, že by žalovaná odůvodnila nemožnost prodloužit pobytové oprávnění žalované s odkazem na § 44a odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalobkyně v žádosti ze dne 12. 5. 2025 žádala o další prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní/jiné, aby se i nadále mohla vzdělávat u soukromého subjektu poskytujícího jazykové kurzy. Ačkoliv se formálně na takové studium nevztahuje omezení dle § 44a odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, žalobkyně materiálně využila zde zakotvenou možnosti učit se český jazyk za účelem zahájení vysokoškolského studia, a to po delší dobu, než zákonodárce zamýšlel umožnit. Neomezené prodlužování pobytového oprávnění za účelem účasti na jazykových kurzech pořádaných jiným subjektem než vysokou školou by odporovalo smyslu a účelu zákona o pobytu cizinců. Žalovaná si tohoto byla vědoma, možnost dalšího opakování jazykového kurzu vyhodnotila pouze v kontextu této úpravy, aniž by ji však přímo aplikovala. V tomto kontextu pak žalovaná shledala další opakování účasti na jazykovém kurzu jako nežádoucí a bezcílné. Městský soud souhlasí se žalovanou, že při posouzení naplňování účelu ostatní/jiné mají správní orgány vyšší míru diskrece, když konkrétní účel takového pobytu není zákonem vymezen. Tuto možnost aproboval Nejvyšší správní soud v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2024, č. j. 7 Azs 22/2024-27, na který poukázala žalovaná ve svém rozhodnutí.
28. Dle městského soudu nelze žalované v takovémto vymezení neurčitého právního pojmu nic vytknout. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla obecné vymezení pojmu „jiná závažná překážka pobytu cizince na území“, následně zevrubně popsala, jakými skutečnostmi došlo k naplnění jeho definice ze strany žalobkyně. Těmi bylo především bezcílné opakování jazykových kurzů, které nenaplňovalo účel jejího pobytu na území. Městský soud proto nedal žalobkyni za pravdu, že by napadené rozhodnutí bylo co do nedostatečné definice neurčitého právního pojmu „jiná závažná překážka pobytu cizince na území“ nepřezkoumatelné.
29. Žalobkyně s odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2025, č. j. 2 Azs 64/2024-38, namítala, že jím došlo k překonání dřívějšího názorového proudu pro účely pobytu na území požadujícího vyšší intenzitu a kvalitu sepjetí s Českou republikou. Tímto usnesením postoupil druhý senát kasačního soudu rozšířenému senátu věc k posouzení, jelikož se chtěl odklonit od předchozí judikatury Nejvyššího správního soudu. Tomuto nicméně rozšířený senát nevyhověl, když usnesením ze dne 31. 3. 2026, č. j. 2 Azs 64/2024-53, č. 4747/2026 Sb. NSS, vyslovil, že zákonem zvláště neupravený účel pobytu, pro který cizinec žádá povolení k dlouhodobému pobytu, musí mít k území České republiky dostatečně intenzivní, těsnou a seriózní vazbu. Zároveň ani z nyní žalobou napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by žádost žalobkyně o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu byla zamítnuta z důvodu nedostatečného sepjetí účelu pobytu s Českou republikou. Důvodem zamítnutí bylo neplnění účelu pobytu při opakované účasti žalobkyně na jazykových kurzech.
30. K výhradě žaloby, že účel a cíl pobytu jsou dva rozdílné pojmy, a sankcionováno může být pouze neplnění účelu, soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 12. 2011, č. j. 7 As 82/2011-81. Správní orgány v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, že žalobkynino vzdělávání je bezcílné, případně nevede k určitému cíli. Tato argumentace však směřuje především k vyjasnění otázky, zda byl v jejím případě účel pobytu skutečně naplňován. Konstrukce dovozená žalobkyní, podle níž jde o dva odlišné termíny, které je třeba posuzovat odděleně, se soudu jeví nelogická – účelem pobytu bylo studium na vysoké škole, jeho cílem je tedy studovat vysokou školu. Nelze tvrdit, že je účel pobytu naplňován, pokud setrvání na území nesměřuje k cíli tohoto účelu.
31. Vykládala-li žalovaná neurčitý právní pojem a měla-li možnost ho vyložit různými způsoby, měla dle žalobkyně postupovat v souladu se zásadou in dubio pro mitius. V posuzovaném případě však k žádným pochybnostem stran výkladu nedošlo, neexistovaly dva možné výklady, mezi kterými by si žalovaná vybírala. Rozsudek zdejšího soudu ze dne 8. 6. 2011, č. j. 10 A 168/2010-29, na který žalobkyně rovněž odkázala, se týkal volby mezi dvěma legálními definicemi z různých právních předpisů (pojem „soustavná příprava na budoucí povolání“). Pojem „jiná závažná překážka pobytu cizince na území“ legálně definován není. Absence vymezení daného neurčitého právního pojmu ostatně byla i jednou z žalobních námitek, městský soud ji však důvodnou neshledal.
32. Městský soud uzavírá, že nemá ohledně posouzení konkrétních skutkových okolností případu žalované co vytknout. Žalobkyně přicestovala na území České republiky za účelem studia na vysoké škole. Během jednoho roku si nebyla schopna osvojit český jazyk v dostatečné míře. Nepřihlásila se na další přípravný kurz ve smyslu § 64 zákona o pobytu cizinců, nýbrž na jednoletý jazykový kurz, který formálně nepředstavoval přípravu na vysokoškolské studium. Prvostupňový orgán však postupoval vstřícně a vydal žalobkyni povolení k dlouhodobému pobytu za účelem „ostatní/jiné“, aby měla příležitost prohloubit si znalosti v jazykové škole, kterou si sama zvolila jako nejvhodnější. Žalovaná si podle napadeného rozhodnutí byla vědoma, že nemůže postupovat podle § 44a odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, protože žalobkyně nežádala o prodloužení povolení k pobytu za účelem pokračování v jazykové a odborné přípravě ke studiu na vysoké škole. Zdůraznila však cíl, za jakým žalobkyně přicestovala na území České republiky, a záměr zákonodárce neumožnit časově neomezenou jazykovou přípravu. Žalovaná, resp. prvostupňový správní orgán, umožnila žalobkyni, aby si během dvou let osvojila český jazyk na dostatečně vysoké úrovni a mohla zahájit studium na vysoké škole. Soud si je vědom, že naučit se český jazyk je náročné, a to zejména pro rodilého mluvčího jiného než slovanského či dokonce indoevropského jazyka, žalobkyně se však s tímto cílem přestěhovala do České republiky a měla reálnou příležitost si novou řeč osvojit. Jazykovou přípravu nelze prodlužovat bez časového omezení a bez konkrétního plánu, jak naplnit účel dlouhodobého pobytu. Skutečnost, že prvostupňový orgán žalobkyni vstřícně umožnil pokračování v jazykové přípravě na škole její volby, a proto nebylo možné postupovat podle § 44a odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, není důvodem pro každoroční prodlužování povolení k pobytu za účelem „ostatní/jiné“ pouze kvůli dalšímu zdokonalení v českém jazyce. Žalovaná řádně popsala skutkové okolnosti případu a dospěla ke správnému závěru, že žalobkyně neplní účel, pro který přicestovala do České republiky. Právě rozhodující senát v tomto bodu rozsudku vycházel z rozsudku zdejšího soudu ze dne 28. 8. 2025, č. j. 21 A 20/2025-33, na který odkázala žalovaná ve svém rozhodnutí a ve vyjádření k žalobě. Žalobkyně v podané žalobě poukázala na to, že proti tomuto rozsudku byla podána kasační stížnost, ta však byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2026, č. j. 5 Azs 194/2025-33, zamítnuta.
33. Městský soud dále neshledal, že by žalovaná pochybila při neprovedení výslechu žalobkyně. K problematice účastnického výslechu Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 2. 2014, č. j. 6 As 147/2013-29, uvedl: „výslech účastníka řízení není určen k tomu, aby při něm účastník uváděl svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, ani aby se touto formou vyjadřoval k jiným provedeným důkazům. K tomu slouží primárně podání, návrhy a jiné procesní úkony účastníka řízení“ (srov. také rozsudky NSS ze dne 30. 7. 2020, č. j. 6 Azs 161/2020-45, a ze dne 10. 8. 2023, č. j. 2 Azs 135/2023-33). Žalobkyně nepochybně měla celou řadu příležitostí, při kterých mohla žalovanou i prvostupňový orgán seznámit s významnými okolnostmi svého případu (i přesto tak však nečinila, jak je uvedeno v bodě [34] a násl. tohoto rozsudku). Provedení žalobkynina výslechu by již bylo za dané situace dle názoru městského soudu nadbytečné. Ani námitka neprovedení účastnického výslechu žalobkyně proto není důvodná.
34. Žalobkyně dále uvádí, že byla přijata ke studiu na vysoké škole, což svědčí o tom, že účast na jazykových kurzech spěla k naplnění účelu jejího pobytu na území. Městský soud však nemůže nyní k této skutečnosti jakkoli přihlížet. Správní řízení o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu je řízením zahajovaným na žádost. V tomto typu správního řízení je na žadateli, aby sdělil správnímu orgánu všechny skutečnosti, na základě kterých může následně správní orgán rozhodnout. Není přitom povinností správního orgánu, aby v řízení o žádosti zjišťoval a zajišťoval veškeré potřebné informace a podklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 Azs 12/2015-38, bod [16]). Shromažďování skutkových tvrzení a důkazů se soustředí do řízení před správním orgánem prvního stupně, v odvolání nebo v odvolacím řízení pak lze uvádět pouze nové skutečnosti, které ze své podstaty nemohly být uvedeny dříve (zásada koncentrace řízení). Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 1. 2021, č. j. 10 As 103/2019-76, „zprostředkovaně se pak zásada promítne i do navazujícího řízení před správním soudem: ani ten se nebude zabývat takovými tvrzeními a důkazními návrhy, které žalobce mohl uplatnit už ve správním řízení na prvním stupni, ale neudělal to. V řízení o žalobě bude zásada působit o to důsledněji, že řízení před správním soudem má ve vztahu ke správnímu řízení podpůrnou (subsidiární) povahu. Zejména v klasickém řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu by tak soud neměl jako první zkoumat skutková tvrzení či důkazní návrhy, k nimž se správní orgán (v řízení ovládaném koncentrační zásadou) neměl možnost ani důvod vyjádřit, protože mu k tomu žalobce nedal žádný konkrétní a včasný podnět.“
35. Zásada koncentrace řízení přitom dopadá rovněž na pobytové věci cizinců. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 1. 2017, č. j. 10 Azs 206/2016-48, uvedl, že „stěžovatelce lze přisvědčit v tom, že zásada koncentrace řízení není neomezená. V určitých typech řízení je prolomena zásadami uvedenými zejména v § 2 a § 3 správního řádu. Typicky se jedná o řízení o přestupcích a správních deliktech (srov. rozsudky NSS ze dne 22. 1. 2009, čj. 1 As 96/2008-115, č. 1856/2009 Sb. NSS, a ze dne 27. 11. 2012, čj. 1 As 136/2012-23, č. 2786/2013 Sb. NSS, bod 14). Koncentrační zásada se neuplatní obecně též v řízeních, v nichž má být z moci úřední uložena povinnost (srov. rozsudek NSS ze dne 7. 4. 2011, čj. 5 As 7/2011-48, č. 2412/2011 Sb. NSS). Výjimka z uplatnění zásady koncentrace řízení se ovšem v nynějším případě nemůže uplatnit. Řízení se vede o žádosti stěžovatelky, tedy nebylo zahajováno z moci úřední. Nebylo rozhodováno o uložení povinnosti ani o otázce správního trestání. Krajský soud správně poukázal na rozhodnutí NSS, ze kterého vyplývá, že v řízeních o žádosti je zásada koncentrace řízení zcela namístě (rozsudek NSS ze dne 4. 11. 2009, čj. 2 As 17/2009-60, dále srov. např. rozsudky NSS cit. v předchozím bodě). K uplatňování této zásady běžně dochází též v pobytových věcech cizinců a nepřipouštějí se zde žádné odchylky (viz např. rozsudky NSS ze dne 4. 11. 2015, čj. 3 Azs 162/2015-43, ze dne 3. 3. 2016, čj. 10 Azs 95/2015-36, bod 12, nebo ze dne 29. 8. 2016, čj. 7 Azs 99/2016-36, bod 25). NSS uzavírá, že zásada koncentrace řízení se vztahuje také na nyní projednávanou věc. NSS se plně ztotožňuje se závěry krajského soudu, že v souladu s § 82 odst. 4 správního řádu stěžovatelka neuvedla žádné relevantní důvody, které by objasnily, proč nemohla doklady předložit již v řízení I. stupně. […] Aplikace zásady koncentrace řízení v takovém případě není zbytečným formalismem. S ohledem na vše výše uvedené lze proto uzavřít, že žalovaná byla oprávněna aplikovat zásadu koncentrace řízení a krajský soud tuto námitku posoudil zcela správně“. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu tedy vyplývá, že v pobytových věcech cizinců zahajovaných na žádost se plně uplatní koncentrační zásada, a že správní soud nemůže v řízení o žalobě zohlednit dodatečně předložené doklady, které cizinec mohl a měl předložit již v odvolacím řízení.
36. Žalobkyně informaci o zahájení vysokoškolského studia uvedla a doložila až v žalobě, a to i přesto, že k této skutečnosti došlo ještě v době, kdy probíhalo odvolací řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí – rozhodnutí přijetí ke studiu na Škoda Auto Vysoká škola bylo ze dne 5. 11. 2025 a rozhodnutí žalované bylo ze dne 9. 12. 2025. Jednalo se přitom o zcela novou skutečnost, kterou žalobkyně objektivně nemohla uplatnit již v řízení před prvostupňovým správním orgánem, její tvrzení až v odvolacím řízení by tak bylo dle § 82 odst. 4 správního řádu přípustné. Chtěla-li žalobkyně, aby žalovaná vzala tyto informace v potaz při posuzování její žádosti, měla dbát toho, aby se žalovaná tuto informaci dozvěděla. Žalobkyně však postupovala lhostejně a tuto informaci žalované nesdělila. Toto její jednání však není možné klást k tíži žalované. Napadené rozhodnutí žalované proto nelze nyní považovat za nezákonné, když žalovaná při vydání napadeného rozhodnutí vyhodnotila veškeré podklady, které měla k dispozici. To, že některé další relevantní informace žalovaná k dispozici neměla, nebylo způsobeno jejím pochybením.
37. Z tohoto důvodu se rozhodující senát odchýlil od závěrů vyslovených v rozsudku zdejšího soudu ze dne 13. 1. 2026, č. j. 19 A 62/2025-42, na který žalobkyně ve své replice k vyjádření žalované odkazuje a kterým bylo rozhodnutí žalované ve skutkově obdobném případě zrušeno. Ze stejného důvodu je nyní nepodstatné, že její žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia byla předběžně vyhodnocena jako schválená. K této skutečnosti ani soud s ohledem na limity stanovené v § 75 odst. 1 s. ř. s. (soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované) nemohl přihlédnout.
38. Městský soud na tomto místě poukazuje na rozsudky zdejšího soudu ze dne 4. 3. 2026, č. j. 39 A 1/2026-42, následně potvrzený usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2026, č. j. 22 Azs 46/2026-42, a ze dne 18. 3. 2026, č. j. 38 A 5/2026-40, následně potvrzený usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2026, č. j. 9 Azs 42/2026-31, ve kterých zdejší soud rovněž nepřihlédl k pozdnímu tvrzení žalobkyně o zahájení vysokoškolského studia, a to proto, že zahájení tohoto studia vykazovalo znaky účelovosti. Stejně je tomu dle městského soudu rovněž v právě posuzovaném případě, který se skutkově téměř shoduje s případem řešeným v usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. 22 Azs 46/2026, ve kterém Nejvyšší správní soud uvedl následující: „Městský soud totiž své rozhodnutí odůvodnil dále tím, že jednání stěžovatele vykazuje jisté znaky účelovosti. Ani Nejvyššímu správnímu soudu neuniklo, že stěžovatel měl v plánu absolvovat kurz českého jazyka na úrovni A2, a to v období do 31. 3. 2026. Neměl tedy v plánu nastoupit ke studiu na vysoké škole a měl za to, že jeho znalosti českého jazyka nejsou dostatečné. Teprve po vydání zamítavého rozhodnutí správním orgánem prvního stupně (7. 10. 2025) se přihlásil ke studiu na soukromé vysoké škole Škoda Auto Vysoká škola o. p. s., a to do studijního programu akreditovaného v českém jazyce. Pro přijetí ke studiu postačilo pouze uhradit poplatek za studium a prokázat dosažení středoškolského vzdělání. Přitom Nejvyšší správní soud považuje za všeobecně známou skutečnost, že úroveň A2, které chtěl stěžovatel dosáhnout k 31. 3. 2026, je pro vysokoškolské studium nedostačující. Úroveň A2 znamená, že člověk rozumí pouze nejběžnější slovní zásobě, dokáže pochopit smysl pouze jednoduchých textů a umí komunikovat pouze krátce v jednoduchých běžných situacích. Žalobce také nepřednesl žádné důvody, proč najednou změnil své rozhodnutí a místo plánované České zemědělské univerzity začal studovat Škoda Auto Vysokou školu o. p. s.“
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
39. Městský soud neseznal žádnou ze vznesených námitek důvodnou, proto z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
40. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, která by jinak měla právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec její úřední povinnosti, proto jí soud podle § 60 odst. 7 s. ř. s. náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha dne 26. 8. 2026
Mgr. Ondřej Hrabec v.r.
samosoudce
Shodu s prvopisem provedla S. K.