Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2714/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud v záhlaví uvedeném rozhodnutí - s odkazem na ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „") - potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. května 1999, č.j. -27, jímž byl zamítnut návrh žalobce na povolení obnovy řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. .

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce (zastoupen advokátkou) včasným dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení Konkrétně odvolacímu soudu vytýká, že o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně rozhodl bez jednání, ačkoli věc posuzoval jinak než soud prvního stupně. Odvolací soud, argumentuje dovolatel, může bez jednání potvrdit usnesení soudu prvního stupně jen za předpokladu, že se ztotožní s jeho závěrem; jinak zbavuje účastníka možnosti zpochybnit důvod, pro který nebyl nárok shledán po právu, čímž porušuje právo na spravedlivý proces (d). Dále dovolatel polemizuje s právními závěry soudů obou stupňů, týkajícími se důvodnosti a včasnosti návrhu na povolení obnovy řízení.

Žalované družstvo namítlo nepřípustnost dovolání.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. prosince 2000 (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení , a ; o žádný z případů tam uvedených však v dané věci nejde.

Ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným a k nimž dovolací soud - je-li dovolání podáno včas a k tomu legitimovaným subjektem - přihlíží z úřední povinnosti ( věta druhá ). Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí. Protože jiné zmatečnostní vady v dovolání uplatněny nejsou a z obsahu spisu nevyplývají, je pro posouzení přípustnosti (a současně důvodnosti) dovolání rozhodující, zda je řízení postiženo vadou dovolatelem namítanou.

Podle ustanovení je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu citovaného ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se tento postup projevil v průběhu řízení, tj. v činnosti, která vydání konečného soudního rozhodnutí předchází. Postupem soudu v „průběhu řízení" proto není vlastní rozhodovací akt, který má za úkol průběh řízení zhodnotit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, sešity č. 4 a 6, pod poř. č. 27 a 49).

Potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu - v něm projeveným hodnotícím úsudkem, že návrh na obnovu řízení byl podán ve smyslu opožděně - tedy zmatečnost podle založit nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopisu Soudní judikatura 4/2000 pod č. 45).

Neopodstatněná je rovněž námitka spojující odnětí možnosti jednat před soudem s tím, že odvolací soud rozhodl, aniž nařídil jednání.

Podle ustanovení jednání (u odvolacího soudu) není třeba nařizovat, jestliže odvolání směřuje proti usnesení. Bylo-li tedy předmětem odvolacího přezkumu rozhodnutí mající formu usnesení, rozhodl odvolací soud, jenž neprováděl dokazování, bez jednání v souladu se zákonem. Je pojmově vyloučeno, aby postupem, který je v souladu s (který tudíž není „nesprávný"), byla účastníku odňata možnost jednat před soudem (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2000, sp. zn. ).

Argumentace dovolatele, směřující k výtce, že odvolací soud (zaujetím jiného právního názoru odůvodňujícího zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení) mu znemožnil uplatnit relevantní námitky, je svým obsahem rekriminací z porušení zásady dvouinstančnosti soudního řízení. Takové pochybení - i kdyby skutečně v řízení nastalo - zmatečnost ve smyslu nezakládá; v daných souvislostech by mohlo jít jen o vadu podle , jejíž existence přípustnost dovolání nezpůsobuje.

Použitelnost ustanovení není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení. Podle ustanovení není dovolání přípustné již proto, že rozhodnutí o povolení (případně nepovolení) obnovy řízení podle , a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, sešit č.10, pod poř. č. 61).

Protože dovolání není v souzené věci přípustné podle žádného z výše uvedených zákonných ustanovení, Nejvyšší soud je, aniž se mohl zabývat jeho případnou důvodností, bez jednání ( věta první ) odmítl (, ).

Žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, stíhá ve smyslu , a věty první (per analogiam) povinnost nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení; protože však žalovanému náklady v dovolacího řízení nevznikly, platí, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. března 2001

JUDr. Pavel K r b e k , v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová