Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

229 C 166/2023

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Halbrštátovou Zachovou, LL.M., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 336 Kč

s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 7 336 Kč od 5. 8. 2015 do 31. 12. 2017,

s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 7 336 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018,

s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 7 336 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018,

s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 7 336 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019,

s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 336 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019,

s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 336 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020,

s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 7 336 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020,

s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 7 336 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021

s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 7 336 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021

s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 7 336 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022

s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 7 336 Kč od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022

s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 7 336 Kč od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023 a

s úrokem z prodlení v roční výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a repo sazby stanovené Českou národní bankou platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí, a nepřevyšuje 15 % ročně z částky 7 336 Kč jdoucím od 1. 7. 2023 do zaplacení,

to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do

částky 5 664 Kč

s úrokem z prodlení ve výši 7, 05 % ročně z částky 13 000 Kč od 2. 7. 2015 do 4. 8. 2015

s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 5 664 Kč od 5. 8. 2015 do 31. 12. 2017,

s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 5 664 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018,

s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 5 664 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018,

s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 5664 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019,

s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5664Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019,

s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5664Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020,

s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 5664 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020,

s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 5664Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021

s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 5664Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021

s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 5664Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022

s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 5 664Kč od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022

s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 5 664Kč od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023

úroku z prodlení v roční výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a repo sazby stanovené Českou národní bankou platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí, z částky 7 336 Kč jdoucím od 1. 7. 2023 do zaplacení, v rozsahu, v němž výsledná sazba úroku převyšuje 15 % ročně;

a

úroku z prodlení v roční výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a repo sazby stanovené Českou národní bankou platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí, z částky 5 664 Kč jdoucím od 1. 7. 2023 do zaplacení,

a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 384 od 20. 1. 2009 do 26. 1. 2010,

zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 336 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 7 336 Kč od 5. 8. 2015 do 31. 12. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 7 336 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 7 336 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 7 336 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 336 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 336 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 7 336 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 7 336 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 7 336 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 7 336 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 7 336 Kč od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022 s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 7 336 Kč od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023 a s úrokem z prodlení v roční výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a repo sazby stanovené Českou národní bankou platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí, a nepřevyšuje 15 % ročně z částky 7 336 Kč jdoucím od 1. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 5 664 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7, 05 % ročně z částky 13 000 Kč od 2. 7. 2015 do 4. 8. 2015 s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 5 664 Kč od 5. 8. 2015 do 31. 12. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 5 664 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 5 664 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 5664 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5664Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5664Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 5664 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 5664Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 5664Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 5664Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 5 664Kč od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022 s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 5 664Kč od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023 úroku z prodlení v roční výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a repo sazby stanovené Českou národní bankou platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí, z částky 7 336 Kč jdoucím od 1. 7. 2023 do zaplacení, v rozsahu, v němž výsledná sazba úroku převyšuje 15 % ročně; a úroku z prodlení v roční výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a repo sazby stanovené Českou národní bankou platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí, z částky 5 664 Kč jdoucím od 1. 7. 2023 do zaplacení, a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 384 od 20. 1. 2009 do 26. 1. 2010, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 13 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 2. 7. 2015 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 3 384 Kč s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost P anonymizováno uzavřela s žalovaným dne 20.1.2009 smlouvu o půjčce číslo na základě které tato společnost žalované poskytla 13 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Žalovaný se tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 048 Kč, celkem 22 048 Kč zavázal vrátit v 53 pravidelných týdenních splátkách po 416 Kč. Žalovaný však nesplácel řádně a včas a zaplatil dohromady jen 5 664 Kč, což bylo započteno na souhrnný poplatek a poté na jistinu. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. po 53 týdnech dne 26. 1. 2010. Pohledávka z této smlouvy byla s účinností ke dni 1. 7. 2015 postoupena na právnická osoba S.á.r.L., a poté dne 24. 8. 2018 na stávající žalobkyni.

2. Žalovaný uzavření smlouvy ničím nesporoval, při jednání připustil, že je pro něj obtížné se orientovat v číslech účtů a zejména v komunikaci s žalobkyní. Žalovaný má za to, že se sporu dalo předejít zasláním prosté složenky, stejně tak mu není jasné, proč žalobkyně řeší spor až nyní, dle jeho názoru se jedná o účelové jednání se snahou získat, co největší zisk na úrocích.

3. Soud v dané věci nařídil na den datum jednání, k jednání se dostavil žalovaný, žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, soud proto jednal v její nepřítomnosti v souladu s ust.

4. Soud zjistil následující skutečnosti.

5. Žalovaný a společnost právnická osoba podepsaly dne 20. 1. 2009 smlouvu o půjčce číslo kterou se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému půjčku 13 000 Kč a žalovaný se zavázala ji vrátit a zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s touto půjčkou ve výši 9 048 Kč, vše v 53 týdenních splátkách po 416 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Částku žalovaný přijal v hotovosti při podpisu smlouvy. Ze smlouvy též plyne, že byla sjednána podle , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (smlouva o půjčce, smluvní podmínky).

6. právnická osoba následně dne 21. 7. 2015 zaslala (viz. poštovní podací arch) žalovanému oznámení ze dne 25. 6. 2015 o postoupení pohledávky z této smlouvy na právnická osoba S.á.r.L., jímž ji současně vyzvala k zaplacení dluhu ze smlouvy ve výši 16 384 Kč do 10 dnů od obdržení tohoto dopisu (smlouva o postoupení pohledávek, podací arch, potvrzení o provedení transakce, seznam postoupených pohledávek). Společnost SeCapital S.á.r.L. dne 19. 9. 2018 žalovanému zaslala oznámení ze dne 12. 9. 2018 o postoupení stejné pohledávky na žalobkyni (viz poštovní podací arch, oznámení).

7. Právní subjektivita a aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána výpisem z obchodního rejstříku a smluv o postoupení pohledávek (výpis z obchodního rejstříku, smlouvy o postoupení pohledávek).

8. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (předžalobní výzva, podací arch).

9. Podle výpisu z databáze časových řad ARAD činily úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu v průměru 13,98 % ročně (výpis ARAD).

10. Pro nadbytečnost soud neprováděl důkazu založenou žalobkyní označenou jako„ zákaznická karta“, neboť se jedná o prázdný formulář neobsahující žádné relevantní skutečnosti pro věc a stejně tak soud neprováděl ani důkaz navrhovaný žalovaným, tj. doklad o výši měsíčních příjmů od Úřadu práce, neboť rovněž neobsahuje žádné relevantní důkazy pro věc, když žalovaný nárok žalobkyně nijak nepopíral a splátky nežádal.

11. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

12. Podle při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

13. Podle neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

14. Podle vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

15. Podle kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

16. Podle je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

17. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce podle a násl. (viz přechodné ustanovení , ). Závazek vznikl tím, že na jejím základě bylo žalovanému předáno 13 000 Kč v hotovosti, jež byl žalovaný dle smlouvy povinen vrátit postupně v 53 týdenních splátkách. Ve smlouvě byl současně sjednán poplatek ve výši 9 048 Kč, který je třeba z právního hlediska považovat za úrok ve smyslu , neboť jde o úplatu za poskytnutí půjčky žalovanému, jak ostatně uvádí i sama žalobkyně.

18. Soud se dále zabýval platností smlouvy o půjčce, konkrétně ujednání o úroku. Z plyne, že neplatný je mj. právní úkon, který se příčí dobrým mravům. Jedná se o neplatnost tzv. absolutní, k níž soud musí přihlédnout i bez námitky účastníka (viz a contrario ). Ustálená judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení , která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Hranicí přiměřenosti úroků je přibližně dvojnásobek či trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů, byť u půjčky na základě smlouvy uzavřené mezi fyzickými osobami (zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci) by bylo možné i takovou míru akceptovat s ohledem na vyšší míru rizikovosti oproti půjčkám či úvěrům poskytovaným peněžnímiy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. ). Za nemravné tak Nejvyšší soud shledal např. úroky v sazbě 60 % ročně (viz prvně cit. rozsudek) či 36 % ročně (viz usnesení ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. ).

19. V projednávané věci byla smlouva sjednána mezi podnikatelkou – obchodní společností (právnická osoba) poskytující půjčky v rámci svého podnikání a spotřebitelem, což je zjevné i z toho, že se v ní výslovně odkazuje na tehdejší , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (jenž se vztahoval právě na půjčky poskytované věřitelem v rámci jeho podnikatelské činnosti fyzickým osobám, které v rámci své podnikatelské činnosti nejednají, viz , , b) a c) tohoto zákona). Nejde tedy o případ půjčky mezi fyzickými osobami (ve smyslu výše citované judikatury).

20. Sjednaný úrok přitom činil při přepočtu na roční sazbu asi 69,6 % ročně z jistiny. Jedná se o výši, která je již na první pohled zcela nepřiměřená (srov. s nepřiměřenými úroky v judikatuře výše), zvláště ve spotřebitelských vztazích. Soud připomíná, že ochrana spotřebitele je jedním z projevů zásady ochrany slabší strany, která je součástí ústavního principu rovnosti v materiálním pojetí. (viz např. bod 10 nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2020, sp. zn. ). Nelze připustit, aby podnikatelé zneužívali svého silnějšího postavení (plynoucího z odborného zázemí, hospodářské síly, profesionální zkušenosti, lepší znalosti práva či dostupnosti právních služeb) k vynucení v podstatě lichevních úroků – a to ani s odkazem na údajnou vyšší rizikovost úvěru (žalobkyně navíc ani netvrdí žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by plynula rizikovost poskytnutí úvěru žalované). Rovněž při porovnání s úrokovými sazbami, které v době uzavření smlouvy požadovaly banky u úvěrů s podobnými parametry, je zjevná nemravnost sjednaných úroků. Průměrná sazba úroků u úvěrů domácností na spotřebu činila 13,98 %. Sjednaná výše je tak více než čtyř a půl násobná, což je dle výše citované judikatury (která připouští maximálně dvojnásobnou až trojnásobnou výši) hrubě nemravné. Z těchto důvodů soud ujednání o úrocích podle posoudil jako neplatné, neboť se příčí dobrým mravům.

21. Soud poznamenává, že názor zastávaný Vrchním soudem v usnesení ze dne 13. 7. 2005, sp. zn. , o možnosti snížení úrokové sazby na výši, která je v souladu s dobrými mravy, se v pozdější judikatuře Nejvyššího soudu neprosadil (viz např. již citovaná usnesení sp. zn. či sp. zn. , která následují rozsudek sp. zn. dovozující absolutní neplatnost takového ujednání) a toto oprávnění soudu ani nemá žádnou oporu v zákoně (tj. dřívějším ).

22. Soud se dále zabýval oddělitelností ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, tedy otázkou, zda je neplatná jen tato část právního úkonu, anebo smlouva jako celek ( , tzv. salvátorská klauzule). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu při posuzování otázky, zda lze část právního úkonu postiženou důvodem neplatnosti oddělit od ostatního obsahu tohoto úkonu, je třeba dbát, aby byla respektována vůle účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon, resp. všichni účastníci dvou (více) stranného právního úkonu, sledovali (viz např. usnesení ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. ). V případě smlouvy o půjčce lze ujednání o úrocích (obecně vzato) oddělit od ostatního obsahu smlouvy o půjčce, avšak nesmí tomu bránit okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (viz již citovaný rozsudek sp. zn. ). Soud dále podotýká, že podstatnou náležitostí smlouvy o půjčce ve smyslu není ujednání o úrocích, což znamená, že je-li shledána neplatnost ujednání o úroku ve smlouvě o půjčce, byla by při oddělení tohoto ujednání půjčka bezúročná. Na rozdíl od smlouvy o úvěru podle , obchodní zákoník, se ani neuplatní tohoto zákona stanovící podpůrně výši úroků, nejsou-li sjednány (a tedy ani závěry judikatury k tomuto smluvnímu typu, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. ).

23. V daném případě má soud za to, že poskytnutí bezúročné půjčky neodpovídá vůli účastníků. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdkyně žalobkyně byla obchodní společností, která půjčky poskytovala v rámci své podnikatelské činnosti. Úrok (nazvaný jako„ souhrnný poplatek“) jakožto úplata za poskytnutí půjčky byl tedy zdrojem jejího zisku. Jestliže by ve smlouvě nebyl sjednán, nikdy by k jejímu uzavření nepřistoupila. Tato okolnost proto brání oddělitelnosti ujednání o úroku od zbytku obsahu smlouvy o půjčce. Z toho důvodu soud neaplikoval a smlouvu shledal neplatnou jako celek, včetně ujednání o poplatku a splatnosti.

24. Soud následně zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ( a násl. ). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 13 000 Kč v hotovosti na základě neplatné smlouvy o půjčce. Podle byl tedy žalovaný povinen uvedenou částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit. Dosud žalovaný zaplatil toliko 5 664 Kč, nadále je tedy povinen vrátit 7 336 Kč. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovaným byla poté v souladu s  , , postoupena na právnická osoba S.á.r.L., a poté na žalobkyni (k závěru o aktivní legitimaci žalobkyně postačuje řádné oznámení postoupení žalované, viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. ).

25. Splatnost pohledávky se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. ). Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky výzvou odeslanou dne 21. 7. 2015 do deseti dnů od doručení (za nějž lze mít třetí pracovní den od odeslání, , , který se v této době již aplikoval), počínaje dnem 5. 8. 2015 je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle (viz přechodné ustanovení , – jde o povinnost vzniklou z právního poměru vzniklého před účinností tohoto zákona) ve výši určené (neboť k prodlení došlo až za jeho účinnosti), tj. 8,05 % ročně.

26. Ze shora uvedených důvodů soud prvním výrokem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 9 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 4. 8. 2015 do zaplacení. Druhým výrokem žalobu zamítl v části, kterou žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení za období, v němž žalovaná v prodlení nebyla, a poté v rozdílu převyšujícím přiznaný zákonný úrok z prodlení (co do základu i výše úrokové sazby).

27. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle Při posouzení procesního úspěchu stran soud, musel přihlédnout i k příslušenství (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ). Z tohoto pohledu byl úspěch účastníků takřka rovnocenný, soud proto žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně. Žalovaný se práva odvolání po vyhlášení rozsudku vzdal.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.