Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 143/2023-33
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa
o zaplacení 37 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 21 065 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 045 Kč od 4. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 3 935 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 25 000 Kč od 9. 2. 2022 do 3. 3. 2023, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 3 935 Kč od 4. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok vyčíslený na 27 452 Kč, kapitalizovaný úrok vyčíslený na 5 301,37 Kč, smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 500 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 21 065 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 045 Kč od 4. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 3 935 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 25 000 Kč od 9. 2. 2022 do 3. 3. 2023, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 3 935 Kč od 4. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok vyčíslený na 27 452 Kč, kapitalizovaný úrok vyčíslený na 5 301,37 Kč, smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 500 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 25. 8. 2023 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 25 000 Kč úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 25 000 Kč od 9. 2. 2022 do 3. 3. 2023, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 3 935 Kč od 4. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem vyčísleným na 27 452 Kč, kapitalizovaným úrokem vyčísleným na 5 301,37 Kč, smluvní pokutu ve výši 12 500 Kč se úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 12 500 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení.
2. Žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku ve výši 54 187 Kč, a to v 78 týdenních splátkách, přičemž splatnost první splátky nastala 7 dnů od uzavření smlouvy a každá následující pak do konce následujícího týdenního období, resp. do 7 dnů po uhrazení předchozí splátky. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 8. 2. 2022.
3. Žalovaný však do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil, a to tím, že ani ke dni splatnosti poslední splátky, tj. ke dni 8. 2. 2022 svůj závazek nesplnil. Žalovaný uhradil pouze 3 935 Kč.
4. Právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky ze smlouvy o úvěru vůči žalovanému postoupila na žalobkyni.
5. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 69 906,79 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč, nesplaceného poplatku ve výši 25 252 Kč, když poplatek představuje příslušenství pohledávky vypočítané do dne splatnosti poslední splátky závazku, tj. do 8. 2. 2022, z nesplacených poplatků za upomínání žalovaného a za předání pohledávky k vymáhání ve výši 2 200 Kč a z nesplacené smluvní pokuty ve výši 17 454,79 Kč.
6. Poplatky byly sjednány v čl. 6 Smluvních podmínek Smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdkyně žalobkyně byla oprávněna účtovat si opakovaně poplatek za písemnou upomínku při prodlení s úhradou splátky závazku a dále poplatek za zahájení vymáhání pohledávky oddělením Centrálního vymáhání pohledávek Právního předchůdce žalobce. Shora definované poplatky představují účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky.
7. Kapitalizovaný úrok ve výši 27 452 Kč, který se skládá z nesplaceného poplatku ve výši 25 252 Kč a z nesplacených poplatků za upomínání žalovaného a za předání pohledávky k vymáhání ve výši 2 200 Kč.
8. Smluvní úrok v sazbě 86 % ročně z nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč za období od datum do datum ve výši 5 301,37 Kč, a dále pak smluvní úrok v sazbě 11,75 % ročně za období od 11. 5. 2022 do zaplacení.
9. Smluvní pokuta byla postoupena ve výši 17 454,79 Kč. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 25 000 Kč v sazbě 0,1 % denně, a to za období od 9. 2. 2022 do 24. 6. 2023, tj. za období, které předchází podání žalobního návrhu. Výše žalobním návrhem uplatněné smluvní pokuty tak činí 12 500 Kč, když v takto vypočtené smluvní pokutě je zahrnuta i postoupená smluvní pokuta, je-li žalobcem nárokovaná výše smluvní pokuty vyšší než postoupená smluvní pokuta. Žalobkyně napočítala smluvní pokutu i po postoupení pohledávky za žalovaným, proto její výše uplatněná žalobním návrhem může činit více, něž kolik bylo na smluvní pokutě postoupeno.
10. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
11. Z provedeného dokazování se podává:
i. Dne 11. 8. 2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu téhož dne poskytla finanční prostředky ve výši 25 000 Kč (smlouva o úvěru).
ii. Zákazník (žalovaný) se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek 26 847 Kč. Celková dlužná částka činila 54 187 Kč. Úroková sazba činila 86 %. Byly sjednány týdenní splátky ve výši 695 Kč, poslední 672 Kč. Roční procentní sazba nákladů na úvěr úvěru činila 147,50 %.
iii. V zákaznické kartě – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 11. 8. 2020 podepsané žalovaným žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako logistik s čistým měsíčním příjmem 20 783 Kč, má zápůjčku a kreditní kartu u jiné společnosti se splátkami ve výši 5 500 Kč. Jeho odhadované měsíční výdaje činí 3 100 Kč, je svobodný a žije v nájmu.
iv. Žalovaný po poskytnutí úvěru uhradil 3 935 Kč (nesporné tvrzení žalobkyně).
v. Dne 16. 12. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila pohledávky vůči žalované žalobkyni. (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022 včetně Přílohy číslo).
vi. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o tom, že postoupila svou pohledávku na žalobkyni.
Zároveň ho vyzvala k uhrazení 69 906,79 Kč, a to do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu. Zásilka byla žalovanému odeslána dne 16. 2. 2023 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2022, poštovní podací arch ze dne 16. 2. 2023).
vii. Výzvou ze dne 29. 5. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného, aby uhradil žalobkyni dluh ve výši 69 906,79 Kč (viz výzva před podáním žaloby ze dne 29. 5. 2023 a poštovní podací arch ze dne 5. 6. 2023).
viii. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.
12. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
15. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
18. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty, k níž soud je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
20. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, žalobkyně proto byla povinna prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky vrátit.
21. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:
i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
iii. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.
22. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 .
23. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021 ).
24. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně s odbornou péčí ověřovala a odkázala na dokument nazvaný zákaznická karta. Pravdivost údajů v označeném dokumentu uvedených žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem. Jelikož jiný dokument žalobkyně nedoložila, má soud za to, že její právní předchůdkyně při posuzování příjmů a výdajů žalovaného (v rozporu s výše citovanou judikaturou) vycházela toliko z jeho ničím neověřených tvrzení. Nad to lze doplnit, že žalobkyně ani netvrdila, že její právní předchůdkyně ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr ve veřejných rejstřících.
25. K uvedenému soud z procesní opatrnosti dodává, že protože se žalobkyně nezúčastnila jednání dne 20. 11. 2023, nemohl jí poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. o povinnosti doplnit rozhodné skutečnost a označit k jejich prokázání důkazy.
26. Nad rámec uvedeného soud dodává, že smlouva o úvěru, na základě které podnikatel poskytl spotřebiteli 25 000 Kč a spotřebitel se zavázal vrátit podnikateli spolu s jistinou poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 26 847 Kč, úrok ve výši 85 % ročně, a RPSN úvěru tak činí přes 147 %, a zároveň je spotřebitel povinen při svém prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % procent denně z dlužné částky a náklady spojené s vymáháním pohledávky v paušalizované výši, je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a tudíž podle § 588 o. z. neplatná. I v případě, že by žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované, soud by nároky, jež měly podle smlouvy o úvěru vzniknout, žalobkyni nepřiznal.
27. K tomu srov. např. usnesení ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3755/2021 , kde Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě je rozhodkyní přisouzené plnění s přihlédnutím k nominální úrokové sazbě úvěru 49,78 % p. a. (která podstatně převyšuje obvyklou úrokovou míru v době sjednání úvěru) a předpokládané roční procentní sazbě nákladů (RPSN) 62,5 % jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a vede k nepřiměřenému postižení povinného.
28. Jelikož žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Ostatní žalobkyní nárokované částky tak nejsou důvodné. Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 25 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaný povinnost vrátit žalobkyni (§ 2993 věta první o. z.). Žalovaný uhradil 3 935 Kč. Jeho dluh spočívající ve vrácení bezdůvodného obohacení tak činí 21 065 Kč.
29. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu po té, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k uhrazení dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2022, které bylo žalovanému odesláno dne 16. 2. 2023. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do deseti dnů ode dne obdržení dopisu, avšak datum doručení výzvy není soudu známo. Soud proto aplikoval § 573 o. z. a dopis tak považuje za doručený třetí pracovní den po jeho odeslání, tj. 21. 2. 2023 Lhůta k plnění uplynula dne 3. 3. 2023 a od 4. 3. 2023 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu také co do úroku z prodlení, jehož vznik má podle žaloby předcházet 4. 3. 2023 Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný v rozsahu vyšším než 50 %, a přísluší mu tak náhrada nákladů řízení. Žádné účelně vynaložené náklady řízení mu však nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.
Nesplní-li povinná osoba dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon č. 120/2001 Sb. ).