Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

51 A 66/2025 - 48

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Josefa Straky, soudce Karla Ulíka a soudkyně Johany Jandusové ve věci

žalobkyně: Kabar s.r.o.

sídlem Vídeňská 1187/114, 148 00 Praha 4

zastoupená advokátkou JUDr. Valerií Vodičkovou

sídlem Vodičkova 736/17, 110 00 Praha 1

proti

žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje

sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2025, č. j. 091705/2025/KUSK,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. V této věci se soud zabývá sporem o dodatečné povolení přístavby k rodinnému domu č. p. 151 na pozemcích parc. č. st. 366 a parc. č. 135/49 v katastrálním území Osnice (stejně jako všechny pozemky dále uvedené v tomto rozsudku – pozn. soudu). Správní orgány stavbu dodatečně nepovolily pro její rozpor s platným územním plánem, konkrétně s regulativem maximální zastavěnosti pozemku, který byl dle nich překročen o 2,2 %.

Průběh správního řízení

2. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně podala dne 26. 6. 2024 u Městského úřadu Jesenice (dále „stavební úřad“) žádost o dodatečné povolení stavby. Přístavba spočívala v rozšíření půdorysu rodinného domu o pokoj o rozměrech 5,5 x 3,95 m, který navazoval na stávající obývací pokoj.

3. Stavební úřad poté vyzval žalobkyni k doložení projektové dokumentace stavby a závazných stanovisek dotčených orgánů, a to ve lhůtě do 30. 10. 2024.

4. Následně stavební úřad zamítl žádost žalobkyně o prodloužení této lhůty a řízení o dodatečné povolení stavby zastavil (usnesení ze dne 8. 11. 2024, č. j. MUJ/12342/2024/Vit).

5. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, ke kterému mj. přiložila projektovou dokumentaci ke stavbě vypracovanou Ing. Z. J. v červnu 2024. Z části B.1 b) projektové dokumentace vyplývá, že pozemek parc. č. st. 366 má výměru 196 m² a pozemek parc. č. 135/49 má výměru 1 108 m², celková výměra posuzovaných pozemků tak činí 1 304 m². Zastavěná plocha po realizaci přístavby činí 224,20 m² (202,47 m² stávající rodinný dům + 21,73 m² povolovaná přístavba). Zastavěnost pozemku tak po zaokrouhlení na desetiny činí 17,2 % (224,20 m² ÷ 1 304 m²). Projektovou dokumentaci žalobkyně předložila prostřednictvím datové schránky, aniž by tato dokumentace byla opatřena předepsaným elektronickým autorizačním prvkem (kvalifikovaným elektronickým podpisem a kvalifikovaným časovým razítkem). Žalobkyně dále doložila, že dne 7. 10. 2024 podala u Městského úřadu Černošice (dále „dotčený orgán“) žádost o vydání koordinovaného závazného stanoviska, která nebyla doposud vyřízena.

6. Dne 3. 12. 2024 vydal dotčený orgán koordinované závazné stanovisko, č. j. (dále „závazné stanovisko ze dne 3. 12. 2024“), podle kterého není přístavba v souladu s platným územním plánem Jesenice ve znění účinném ke dni 29. 12. 2021. Konkrétně přístavba, u které zastavěnost pozemku činí 17,2 % a výměra ploch zeleně 74,51 % (zeleň tvoří 1 304 m² - 332,36 m² = 971,64 m²; 971,64 m² ÷ 1 304 m² = 0,7451), nesplňuje požadavek na maximálně 15 % zastavěnost pozemku a minimálně 80 % výměru plochy zeleně.

7. Stavební úřad následně podle , (dále „ “), zrušil své rozhodnutí ze dne 8. 11. 2024 (rozhodnutí ze dne 4. 12. 2024, č. j. MUJ/13171/2024/Vit). Rozhodnutím ze dne 3. 12. 2025, č. j. MUJ/01335/2025/Vit (dále „prvostupňové rozhodnutí“), pak žádost o dodatečné povolení zamítl, a to s odkazem na negativní závazné stanovisko ze dne 3. 12. 2024.

8. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, ve kterém zejména namítala, že stavební úřad neprovedl ohledání stavby na místě a vycházel pouze ze závazného stanoviska ze dne 3. 12. 2024 a že stavební úřad nezohlednil individuální poměry dané lokality a minimální překročení koeficientů stanovených územním plánem. Podle žalobkyně byla do zastavěné plochy zahrnuta také plocha přístřešku o výměře přibližně 6,41 m², která ve skutečnosti nebyla zastavěna, ale tvořila pouze zastřešení vstupu do rodinného domu. V případě odečtení této plochy by byl regulativ maximální zastavěnosti překročen pouze o 1,6 %. Aktuálně je navíc pořizována změna územního plánu, která povede k výraznému rozšíření zeleně v katastrálním území obce.

9. V rámci odvolacího řízení si žalovaný podle vyžádal od svého odboru územního plánování (dále „ “) potvrzení nebo změnu závazného stanoviska ze dne 3. 12. 2024.

10. rozhodnutím ze dne 28. 4. 2025, č. j. 063934/2025/KUSK (dále „rozhodnutí ze dne 28. 4. 2025“), zrušil závazné stanovisko ze dne 3. 12. 2024. Žalobkyně totiž doložila, že dne 7. 10. 2024 požádala dotčený orgán o vydání závazného stanoviska. Jelikož dotčený orgán nevydal závazné stanovisko v 30denní lhůtě dle , považuje se podle , o územním plánování a stavebním řádu (dále „ “), jeho stanovisko za souhlasné a bez podmínek. Toto fiktivní stanovisko bylo vydáno dne 7. 11. 2024 a podle stavebního zákona 2006 platí do 7. 11. 2026. Jelikož v téže věci nelze současně vydat dvě závazná stanoviska, je třeba později vydané závazné stanovisko ze dne 3. 12. 2024 zrušit podle .

11. dále závazným stanoviskem ze dne 30. 5. 2025, č. j. 078152/2025/KUSK (dále „závazné stanovisko ze dne 30. 5. 2025“), podle stavebního zákona 2006 ve spojení s změnil fiktivní závazné stanovisko dotčeného orgánu vydané dne 7. 11. 2024 tak, že záměr není přípustný pro rozpor s územně plánovací dokumentacím, a to konkrétně s regulativem územního plánu na maximální zastavěnost pozemku. V plochách BC2 (čistě obytné území) územní plán Jesenice připouští zastavění maximálně 15 % z celkové výměry pozemku. Po realizaci přístavby ovšem zastavěná plocha pozemků činí 17,2 % z celkové výměry pozemků.

12. Žalovaný si dále obstaral kupní smlouvu ze dne 16. 12. 2021, uzavřenou mezi manželi M. jako prodávajícími a žalobkyní jako kupující, ve které kupující v čl. 8.1 prohlásila, že se „seznámila se skutečností, že

i. pokoj o rozloze 21,73 m2 situovaný v 1NP na severní stěně domu č.p. 151 (viz. Příloha č.1 k této Smlouvě) je vystavěn bez stavebního povolení a bez kolaudačního souhlasu (rozhodnutí)

ii. výstavbou pokoje uvedeného pod písm. i. výše byla překročena povolená kvóta na zastavitelnost pozemku o 1,7 %

iii. vady Předmětu převodu uvedené pod písm. i. a ii. výše nelze za současných předpisů zhojit jinak než odstraněním stavby a s vědomím této skutečnosti Předmět převodu od Prodávajících kupuje.“

Z přílohy č. 1 ke kupní smlouvě je patrné, že se prohlášení žalobkyně týká povolované přístavby.

13. Žalovaný následně žalobkyni výzvou ze dne 9. 6. 2025 informoval o doplnění podkladů v rámci odvolacího řízení a ve smyslu ji poučil o právu se k těmto podkladům vyjádřit.

14. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 15. 6. 2025 uvedla, že ke stavbě bylo vydáno fiktivní souhlasné stanovisko, a nejsou tak dány důvody pro vydání nového závazného stanoviska. V dané lokalitě se navíc nachází větší množství nemovitostí, které nesplňují regulativy územního plánu na maximální zastavěnost pozemku. Navíc nebylo zohledněno, že pozemek žalobkyně byl již v době vydání územního plánu menší, než požaduje územní plán pro koeficient zastavěnosti (pozemek žalobkyně má výměru 1 108 m², regulace územního plánu je určená pro vznikající větší stavební pozemky o výměře 2 000 m²). Případné odstranění stavby, se kterou všichni sousedé souhlasili, by nepřípustně zasáhlo do vlastnického práva žalobkyně. V důsledku změny č. 11 územního plánu Jesenice by mělo dojít ke snížení zastavitelných ploch, včetně možné změny koeficientu zastavěnosti pro plochy BC2. Žalobkyně dále uvedla, že jednala v dobré víře v legálnost stavby, neboť stavební úřad po dobu tří let od výstavby nečinil vůči předchozímu vlastníkovi nemovitosti žádné kroky.

15. Rozhodnutím ze dne 2. 7. 2025, č. j. 091705/2025/KUSK (dále „napadené rozhodnutí“), žalovaný změnil prvostupňové rozhodnutí pouze v části týkající se vymezení příslušnosti stavebního úřadu a ve zbytku toto rozhodnutí potvrdil. S odvolacími námitkami žalobkyně se žalovaný neztotožnil. Za rozhodující považoval skutečnost, že podle závazného stanoviska ze dne 30. 5. 2025 stavba nesplňuje regulativ územního plánu na maximální zastavěnost pozemku. Zároveň nepřisvědčil námitce žalobkyně týkající se procesního postupu při přezkumu fiktivního závazného stanoviska vydaného dne 7. 11. 2024. Žalovaný dále odmítl námitku, že do zastavěné plochy nemělo být započteno zastřešení vstupu o výměře 6,47 m², neboť u zastřešených částí staveb bez obvodových stěn se zastavěná plocha vymezuje pravoúhlým průmětem střešní konstrukce do vodorovné roviny. Poukázal rovněž na skutečnost, že již samotná stávající legální stavba rodinného domu prakticky vyčerpává přípustnou míru zastavění, takže na pozemcích nemůže být umístěna ani dodatečně povolena další zastavěná plocha. Souhlas vlastníků sousední nemovitosti nemohl podle žalovaného rozpor stavby s územně plánovací dokumentací překonat. Neprovedení ohledání žalovaný nepovažoval za vadu řízení, neboť rozpor přístavby s územním plánem sám o sobě brání dodatečnému povolení stavby. K poukazu žalobkyně na jiné stavby v katastrálním území Osnice, které rovněž překračují současný limit zastavěnosti, žalovaný uvedl, že tyto případy stavební úřad prověřil, avšak neshledal důvod k zahájení řízení z moci úřední. Jednalo se totiž o stavby povolené před jejich provedením a realizované v souladu s pravomocnými povoleními, zatímco přístavba žalobce byla provedena bez potřebného opatření stavebního úřadu. Nešlo proto o srovnatelné případy. Existence jiných staveb odporujících nynějším regulativům tak podle žalovaného nezakládala žalobkyni legitimní očekávání, že bude dodatečně povolena i její stavba. Za významnou nepovažoval žalovaný ani probíhající změnu územního plánu. Pro správní orgány byl rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí, tedy tehdy platný územní plán Jesenice. Nebylo možné předjímat výsledek připravované změny ani vycházet z možnosti, že by se stavba v budoucnu mohla stát s územním plánem souladnou. K tvrzení žalobkyně, že přístavbu neprovedla a neměla vědomost o její nepovolené povaze, žalovaný odkázal na prohlášení žalobkyně v čl. 8.1 kupní smlouvy ze dne 16. 12. 2021. Námitku nepřiměřeného zásahu do vlastnického práva žalovaný označil za irelevantní pro předmět řízení. Prvostupňovým rozhodnutím nebylo žalobkyni nařízeno odstranění stavby, ale byla pouze zamítnuta její žádost o její dodatečné povolení. Změna prvostupňového rozhodnutí pak spočívala pouze v opravě nesprávného označení právního základu příslušnosti stavebního úřadu, aniž by se dotkla výsledku řízení. Žalovaný nadto poznamenal, že stavebnímu úřadu nebyla předložena projektová dokumentace zpracovaná v rozsahu přílohy č. 12 oprávněnou osobou, tato skutečnost však již neměla vliv na výsledek řízení, neboť dodatečnému povolení bránil rozpor stavby s územním plánem.

Obsah podání

16. Žalobkyně se žalobou podle a násl. , (dále „ “), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Postup správních orgánů považuje za mechanický a formalistický, neboť byl založen pouze na matematickém překročení koeficientu zastavěnosti o 2,2 %, aniž byly posouzeny skutečné následky stavby a proporcionalita zásahu do vlastnického práva žalobkyně. Zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby a na ně navazující možnost odstranění přístavby pokládá žalobkyně za nepřiměřený zásah do svého vlastnického práva.

17. Žalobkyně předně namítá nezákonnost a zmatečnost postupu správních orgánů při vydávání a přezkoumávání závazných stanovisek dotčeného orgánu územního plánování. Správní orgány připustily existenci dvou protichůdných závazných stanovisek v téže věci. Žalobkyně přitom nesouhlasí s tím, že změnil fiktivní souhlasné stanovisko, které mělo být závazným podkladem pro rozhodnutí o žádosti o dodatečné povolení stavby.

18. Žalobkyně dále namítá, že správní orgány nevycházely ze všech podkladů obsažených ve správním spise a dostatečně nezjistily skutkový stav. Poukazuje zejména na projektovou dokumentaci z června 2024, souhlasné stanovisko Krajské hygienické stanice Středočeského kraje ze dne 8. 11. 2024, souhlas vlastníků sousední nemovitosti a návrh změny č. 11 územního plánu Jesenice. Správní orgány se však soustředily výhradně na nesouhlasné závazné stanovisko ze dne 30. 5. 2025 a rezignovaly na celkové posouzení konkrétních okolností stavby. Správní orgány nevzaly v úvahu ani probíhající změnu územního plánu Jesenice a vývoj územně plánovacích poměrů v dotčené lokalitě. V této souvislosti upozorňuje, že stavební úřad v rozporu s § 129 odst. 2 stavebního zákona 2006 neprovedl ohledání stavby na místě. Ohledání mohlo podle žalobkyně objasnit skutečné stavebně technické provedení přístavby, její rozměry, vztah k okolní zástavbě. Žalobkyně má za to, že pouhý odkaz na negativní závazné stanovisko nezbavoval správní orgány povinnosti zjistit skutečný stav věci a vypořádat všechny důkazy a námitky. V této souvislosti žalobkyně brojí proti závěru žalovaného, že správnímu orgánu nebyla předložena projektová dokumentace splňující zákonné požadavky.

19. Žalobkyně rovněž nesouhlasí se způsobem, jakým správní orgány posoudily soulad stavby s územním plánem Jesenice. Připouští, že po započtení přístavby vychází podle použitého výpočtu zastavěnost pozemků na 17,2 %, zatímco územní plán stanoví pro plochu BC2 maximální rozsah zastavěných ploch ve výši 15 %. Podle žalobkyně však správní orgány posoudily tuto marginální odchylku čistě mechanicky a nezabývaly se konkrétními dopady stavby na okolí. Přístavba je funkčně propojena se stávajícím rodinným domem a nenarušuje urbanistický ani architektonický charakter lokality. Nejedná se o developerský projekt ani o stavbu, která by významně zvyšovala hustotu zástavby. Pozemek má navíc historicky vzniklou výměru menší než 2 000 m², s níž pro danou plochu počítá územní plán, přičemž žalobkyně tuto skutečnost nemohla ovlivnit. Striktní použití limitu zastavěnosti bez přihlédnutí k velikosti a historickému uspořádání pozemku proto považuje za nepřiměřené. Podle žalobkyně nebyl prokázán konkrétní veřejný ani soukromý zájem, jenž by odůvodňoval zamítnutí žádosti pouze pro minimální překročení procentního regulativu.

20. Žalobkyně též namítá porušení zásady legitimního očekávání a rovného zacházení. Tvrdí, že v katastrálním území Osnice se nacházejí další nemovitosti a stavby, které rovněž nesplňují současný limit zastavěnosti, aniž by vůči jejich vlastníkům správní orgány postupovaly obdobně. Žalobkyně považuje za nepřípustné, aby správní orgány požadovaly nápravu právě v jejím případě, zatímco obdobné poměry u jiných nemovitostí tolerují.

21. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Upozornil, že stavba odporuje regulativům územního plánu Jesenice, neboť se nachází v ploše BC2, v níž je povolena zastavěnost nejvýše 15 %, zatímco po uskutečnění stavby činí zastavěnost 17,2 %. Jelikož soulad s územně plánovací dokumentací je nezbytnou podmínkou dodatečného povolení, nemohly tento rozpor překonat souhlasy sousedů, kladná stanoviska ostatních dotčených orgánů ani tvrzená nepatrnost odchylky. K jednotlivým žalobním bodům pak rekapituloval odůvodnění napadeného rozhodnutí, na němž setrval.

22. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně replikou, ve které zopakovala nosné body žalobní argumentace. V podáních ze dne 28. 8. 2025 a ze dne 20. 1. 2026 dále žalobkyně specifikovala konkrétní nemovitosti v dané lokalitě, které podle ní překračují koeficient zastavěnosti. Dále upozornila, že stavební úřad v nepravomocném rozhodnutí ze dne 2. 12. 2025, č. j. MUJ/09525/2025/Vit, o odstranění stavby potvrzuje, že toleruje vyšší hodnoty zastavěnosti, a tedy že postupuje selektivně a v rozporu se zásadou rovnosti.

Posouzení věci soudem

23. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a obsahuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného, přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán ( a 2 ).

24. Soud o žalobě rozhodl v souladu s bez jednání.

25. Po právní stránce soud věc posoudil podle stavebního zákona 2006, neboť žádost o dodatečné povolení stavby byla podána dne 26. 6. 2024, tj. před 1. 7. 2024 [srov. přechodné ustanovení ve spojení s a 3 , stavební zákon (dále „ “)]. Na soudní řízení, které bylo zahájeno dne 5. 8. 2025, nicméně dopadá i procesní úprava a násl. stavebního zákona 2021 (srov. přechodné ustanovení stavebního zákona 2021).

26. Žaloba není důvodná.

27. Soud předesílá, že ačkoliv je podaná žaloba poměrně obsáhlá, žalobkyně v ní zásadě pouze kopíruje argumentaci obsaženou v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí a ve vyjádření ze dne 15. 6. 2025, aniž by podrobněji reagovala na to, jak se s ní žalovaný na str. 6–12 napadeného rozhodnutí vypořádal. Není přitom úlohou soudu, aby opakovaně vysvětloval důvody, pro které byla argumentace žalobce shledána lichou, mylnou a vyvrácenou, pokud závěry správních orgánů v tomto směru obstojí [srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 12. 11. 2014, č. j. -128, odst. 16].

Stavbu nelze dodatečně povolit pro rozpor s územním plánem

28. Smyslem a účelem právní úpravy dodatečného povolování staveb provedených bez příslušného povolení je umožnit jejich další existenci pouze tehdy, jsou-li splněny veškeré podmínky stanovené stavebním zákonem. Tyto podmínky mají zajistit, aby se stavba stala nedílnou součástí daného území a nenarušovala jeho charakter ani další chráněné hodnoty. Nejsou-li tyto podmínky splněny, resp. pokud jejich splnění nebylo vlastníkem stavby nebo stavebníkem prokázáno, je odstranění stavby zákonným prostředkem k nápravě protiprávního stavu a nelze je považovat za nepřiměřený zásah do vlastnického práva (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , odst. 17, a ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. , a rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2022, č. j. -96, odst. 30).

29. Stavbu provedenou bez příslušného povolení tak lze podle § 129 odst. 3 písm. a) stavebního zákona 2006 dodatečně povolit, pouze pokud stavebník nebo její vlastník mj. prokáže, že stavba není umístěna v rozporu s cíli a úkoly územního plánování nebo s územně plánovací dokumentací.

30. Uvedená východiska mají pro posuzovanou věc zásadní význam. Žalobkyně neměla právní nárok na legalizaci existujícího faktického stavu jen proto, že přístavba již byla provedena, že podle jejího názoru nemá významné negativní dopady do okolí nebo že její odstranění bude představovat zásah do její majetkové sféry. Předmětem řízení o dodatečném povolení bylo na prvním místě zjištění, zda stavba může podle platného práva v dané podobě vůbec obstát.

31. V daném případě nebyla stavba dodatečně povolena pro rozpor s platným územním plánem Jesenice. Mezi účastníky není sporu o tom, že se stavba nachází na ploše s funkčním využitím BC2 (čistě obytné území), pro kterou platí mj. následující „regulativy urbanistické koncepce:

– výměra parcel: min. 2 000 m2; pozemek je dále nedělitelný;

– rozsah zastavěných ploch: celkem max. 15 % výměry pozemku.“

32. Zastavěnou plochu pro účely výpočtu koeficientu zastavěnosti pozemku je třeba chápat plochu pod půdorysem jakékoli stavby bez ohledu na to, jestli má podlaží či obecně svislé konstrukce (srov. § 2 odst. 7 stavebního zákona 2006). Smyslem regulace zastavěnosti území je zachování funkce vsakování srážkových vod, kvality životního prostředí, podílu zeleně a podobně (srov. rozsudek NSS ze dne 1. 4. 2022, č. j. -41, č. 4340/2022 Sb. NSS, odst. 21 a 24).

33. Žalobkyně v žalobě nijak nezpochybňovala samotný výpočet zastavěnosti ve výši 17,2 % a tedy ani překročení maximálního přístupného koeficientu o 2,2 % (viz část VII bod 3 a část VIII bod 2 žaloby). Výpočet koeficientu zastavěnosti provedený správními orgány ostatně zcela koresponduje s údaji uvedenými v části B.1 b) projektové dokumentace, kterou žalobkyně předložila ke své žádosti o dodatečné povolení stavby. Pro úplnost soud podotýká, že žalobkyně v žalobě nezpochybňovala ani zahrnutí zastřešení vstupu o výměře 6,47 m², jak učinila v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí.

34. Mezi účastníky tak není sporu ani o tom, že stavba odporuje závaznému regulativu územního plánu, neboť překračuje maximální koeficient zastavěnosti. Již z tohoto důvodu je vyloučeno její dodatečné povolení [srov. § 129 odst. 3 písm. a) stavebního zákona 2006].

35. Lichá je námitka žalobkyně, že správní orgány postupovaly mechanicky a formalisticky, neboť vycházely pouze z marginálního překročení koeficientu zastavěnosti a nezabývaly se konkrétními dopady stavby na okolí.

36. Koeficient zastavěnosti patří mezi „tvrdé“ regulativy územního plánu, při jejichž překročení nelze dodatečné stavební povolení vůbec vydat. Není přitom rozhodné, že překročení regulativu je relativně malé, v řádu jednotek procentních bodů (srov. rozsudky NSS ze dne 1. 4. 2022, č. j. -41, č. 4340/2022 Sb. NSS, odst. 26, a ze dne 7. 3. 2025, č. j. -36, odst. 28 a 31). Je-li územním plánem maximální přípustná zastavěnost stanovena na 15 %, znamená takový regulativ závaznou horní mez. Správní orgán nemá prostor vytvořit v individuálním povolovacím řízení další, v územním plánu neuvedenou toleranci – například 1 %, 2 % či jinou hodnotu – podle toho, zda mu konkrétní překročení připadá urbanisticky málo významné. Stejně tak nemůže správní orgán případné překročení regulativu územního plánu prominout na základě individuální výjimky (srov. § 169 stavebního zákona 2006, který umožňuje udělit pouze výjimku z obecných požadavků na výstavbu, případně odchylné řešení územního nebo regulačního plánu od obecných požadavků). Takový postup by fakticky znamenal, že správní orgán sám mění obsah územního plánu, aniž by k tomu měl zákonnou pravomoc. Překročení číselného koeficientu tedy nelze ospravedlňovat jen pro jeho malý rozsah. Rozhodující je, zda závazný regulativ je, či není splněn. V tomto ohledu neměly správní orgány v tomto řízení prostor pro úvahu o proporcionalitě zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby (a jejího případného odstranění) z hlediska zásahu do vlastnického práva žalobkyně (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 1. 2017, č. j. -35, odst. 26, a ze dne 17. 10. 2024, č. j. -20, odst. 39–43).

37. Soud proto nepřisvědčil námitce žalobkyně, že správní orgány měly kromě samotného výpočtu koeficientu zastavěnosti zohlednit, zda překročení o 2,2 procentního bodu reálně poškozuje hodnoty chráněné územním plánem. Takový test by popřel význam číselného regulativu. Úvahu o tom, jaká maximální míra zastavění ještě zachovává žádoucí urbanistický charakter lokality, učinila již obec při vydání územního plánu právě stanovením hodnoty 15 %. Správní orgány nejsou oprávněny tuto normativní volbu v individuálním řízení nahrazovat vlastní hranicí.

38. Stejně tak nemůže být rozhodné, že sousedé proti stavbě nemají námitky, resp. s jejím provedením výslovně souhlasili. Souhlas souseda může mít význam z hlediska ochrany jeho soukromých práv, nemůže však odstranit rozpor se závaznou územně plánovací dokumentací. Regulativ zastavěnosti nicméně neslouží k ochraně bezprostředního souseda, ale k uspořádání území jako celku. Stejně tak není rozhodné, že samotná přístavba podle subjektivního přesvědčení žalobkyně zásadně nemění urbanistický ráz dané lokality a nezpůsobuje nepříznivé dopady na okolí, ani že přístavba dle příslušného dotčeného orgánu splňuje veškeré hygienické požadavky. Uvedené skutečnosti nejsou způsobilé odstranit nesoulad stavby s územním plánem.

39. Důvodná není ani námitka žalobkyně týkající se historického uspořádání pozemku. Ani faktické či historické poměry v území neospravedlňují dodatečné povolení stavby odporující územnímu plánu. Pakliže mají dotčené pozemky žalobkyně celkově menší výměru než 2 000 m², nejedná se o okolnost, která by jakkoliv relativizovala platnost příslušného regulativu. Z územního plánu rozhodně nevyplývá, že by se 15% koeficient zastavěnosti vztahoval pouze na pozemky o minimální výměře 2 000 m². Příslušný regulativ urbanistické koncepce zjevně směřuje k tomu, aby nově vymezované parcely dosahovaly minimální výměry 2 000 m² a nedělily se na menší pozemky. To však nic nemění na smyslu a účelu stanovení maximální koeficientu zastavěnosti (bez ohledu na konkrétní výměru dotčeného pozemku), který byla žalobkyně povinna při provedení stavby dodržet.

40. Správní orgány rovněž nepochybily, pokud nevzaly v potaz probíhající změnu č. 11 územního plánu Jesenice. Tato změna se ani dle tvrzení žalobkyně přímo netýkala číselného koeficientu zastavěnosti. Stěžejní je nicméně skutečnost, že v řízení o dodatečném povolení se posuzuje soulad stavby s územně plánovací dokumentací účinnou ke dni rozhodnutí správních orgánů. To platí i tehdy, je-li stavba již dokončena nebo rozestavěna (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2021, č. j. -49, odst. 26, a v něm citovanou judikaturu). Připravovanou změnu územní plánu, ať už byla ve prospěch či v neprospěch žalobkyně, proto nebylo možné při posuzování žádosti o dodatečné povolení stavby zohlednit.

Fiktivní souhlasné stanovisko bylo možné věcně přezkoumat

41. Soud neshledal důvodnou ani žalobní argumentaci týkající se postupu dotčených orgánů územního plánování při vydání závazných stanovisek.

42. Procesní vývoj při vydávání závazných stanovisek dotčených orgánů územního plánování byl v daném případě poněkud neobvyklý, nikoliv však nezákonný. Nejprve vzniklo v důsledku marného uplynutí lhůty fiktivní souhlasné závazné stanovisko, a to dne 7. 11. 2024 (srov. větu druhou stavebního zákona 2006 ve spojení s ). Následně vydal prvostupňový dotčený orgán nesouhlasné závazné stanovisko ze dne 3. 12. 2024. rozhodnutím ze dne 28. 4. 2025 poté závazné stanovisko ze dne 3. 12. 2024 jako nezákonné zrušil podle . V závazném stanovisku ze dne 30. 5. 2025 pak v rámci přezkumu fiktivního stanoviska dospěl závěru, že stavba je v rozporu s územním plánem, a proto toto fiktivní stanovisko změnil podle stavebního zákona 2006 ve spojení s .

43. Z existence fiktivního souhlasného stanoviska žalobkyně nesprávně dovozuje, že jeho obsah již nebylo možné z hlediska souladu stavby s územním plánem přezkoumat. Fikce podle § 4 odst. 9 stavebního zákona 2006 však pouze zhojuje nečinnost dotčeného orgánu tím, že po marném uplynutí zákonné lhůty vzniklo souhlasné stanovisko bez podmínek, čímž však není založena absolutní nezměnitelnost posuzované otázky. Fiktivní souhlasné stanovisko je totiž pouze závazným stanoviskem bez odůvodnění, nikoli nezměnitelným přiznáním práva na vydání konečného rozhodnutí (srov. rozsudky NSS ze dne 4. 4. 2024, č. j. -21, a ze dne 10. 6. 2025, č. j. -72, odst. 15–18, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2025, č. j. -47, odst. 35).

44. V daném případě po určitou dobu správního řízení vedle sebe fakticky existoval rozporný stav vyvolaný fiktivním souhlasným stanoviskem vydaným dne 7. 11. 2024 a pozdějším nesouhlasným závazným stanoviskem ze dne 3. 12. 2024. tuto nežádoucí duplicitu správně rozpoznal, pozdější závazné stanovisko ze dne 3. 12. 2024 zrušil a následně v rámci odvolacího řízení zajistil věcné přezkoumání fiktivního stanoviska. Výsledkem byl jednoznačný a odůvodněný závěr nadřízeného dotčeného orgánu v závazném stanovisku ze dne 30. 5. 2025, že stavba je z důvodu překročení závazného regulativu územního plánu nepřípustná. Žalobkyně byla v průběhu odvolacím řízení seznámena s doplněním podkladů a dostala možnost se k nim vyjádřit. Tohoto práva ostatně využila a uplatnila proti závaznému stanovisku ze dne 30. 5. 2025 věcné námitky.

45. Lze proto uzavřít, že žalobkyně nebyla na svých právech zkrácena tím, jakým způsobem došlo k přezkumu a změně fiktivního závazného stanoviska na nesouhlasné. Věcnou správnost závazného stanoviska ze dne 30. 5. 2025, podle kterého stavba odporuje územnímu plánu, přitom žalobkyně relevantně nezpochybnila.

Skutkový stav byl zjištěn dostatečně

46. Za situace, kdy bylo v řízení vydáno nesouhlasné závazné stanovisko (nejprve závazné stanovisko ze dne 3. 12. 2024, které bylo následně zrušeno, a následně závazné stanovisko ze dne 30. 5. 2025), nelze správním orgánům vytýkat, že neprováděly další dokazování a žádosti bez dalšího nevyhověly. Takový postup výslovně předpokládá , podle kterého jestliže bylo v průběhu řízení o žádosti vydáno závazné stanovisko, které znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne. Tento postup není projevem rezignace na zásadu materiální pravdy, ale důsledkem procesní ekonomie. Nemá totiž smysl dokazovat další skutečnosti, jestliže je již dána samostatná překážka (zde rozpor stavby s územním plánem), která vyhovění žádosti vylučuje (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 11. 2022, č. j. -28).

47. Správní orgány proto nepochybily, pokud při posouzení žádosti o dodatečné povolení stavby nezohlednily žalobkyní zmiňované podklady, které nemohly na zjištěném rozporu stavby se závazným regulativem územního plánu ničeho změnit. Ze stejného důvodu nelze spatřovat pochybení v tom, že správní orgány neprovedly ohledání na místě ve smyslu § 129 odst. 2 věty sedmé stavebního zákona 2006. Ani seznámení se s faktickým charakterem přístavby a jejím vztahem k okolní zástavbě nemohlo zvrátit rozhodující fakt, že pozemky po realizaci přístavby dosahují zastavěnosti 17,2 %, zatímco územní plán připouští nejvýše 15 %.

48. K námitce týkající se předložení projektové dokumentace soud odkazuje na str. 9 napadeného rozhodnutí, kde žalovaný uvedl, že tato otázka neměla vliv na výsledek řízení. Výhrady žalovaného týkající se projektové dokumentace zjevně směřovaly k tomu, že žalobkyně sice zaslala projektovou dokumentaci prostřednictvím datové schránky, avšak nepředložila ji v podobě, která by splňovala požadavky na dokument autorizované osoby podle , o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Pokud měla být projektová dokumentace předložena jako elektronický dokument, musela být opatřena předepsaným elektronickým autorizačním prvkem autorizované osoby. Pokud naopak šlo pouze o elektronickou kopii listinné projektové dokumentace opatřené vlastnoručním podpisem a autorizačním razítkem, nešlo bez dalšího o rovnocenný elektronický originál takové dokumentace. Listinný originál projektové dokumentace s vlastnoručním podpisem a autorizačním razítkem nebyl stavebnímu úřadu předložen ani fyzicky, ani jako výstup autorizované konverze podle U výkresové části projektové dokumentace je navíc třeba zohlednit omezení autorizované konverze podle téhož zákona, které se týká mimo jiné rysů a technických kreseb. Prosté zaslání kopie projektové dokumentace datovou schránkou proto samo o sobě nenahrazuje autorizaci provedenou oprávněným projektantem. Právě uvedené však nic nemění na tom, že správní orgány z údajů uvedených v projektové dokumentaci přes popsané výhrady vycházely a dovodily rozpor stavby se závazným regulativem územního plánu.

Správní orgány neporušily zásadu legitimního očekávání a rovného zacházení

49. Soud připomíná, že žalobkyně neměla právní nárok na legalizaci existujícího faktického stavu, pokud stavba odporuje závaznému regulativu územního plánu (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 9. 2017, č. j. -21, odst. 29–34). Legitimní očekávání a právní jistotu nelze založit na protiprávním stavu, tedy na nepovolené stavbě (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 11. 2022, č. j. -32, odst. 15). Z kupní smlouvy ze dne 16. 12. 2021 navíc vyplývá, že žalobkyně o existenci nepovolené části stavby při nabytí nemovitosti věděla (viz odst. 12 tohoto rozsudku). Stejně tak byla žalobkyně upozorněna na související překročení maximálního koeficientu zastavěnosti a na skutečnost, že tento stav nelze zhojit jinak než odstraněním přístavby. Uvedená zjištění zcela vyvracejí tvrzení žalobkyně o jejím legitimním očekávání v dodatečné povolení stavby.

50. Důvodná není ani námitka žalobkyně týkající se porušení zásady rovného zacházení. Podle žalobkyně se v okolí nacházejí nemovitosti, které rovněž překračují regulativ zastavěnosti, přičemž správní orgány jejich vlastníky nijak nepostihují.

51. Žalovaný se touto námitkou zabýval na str. 10 napadeného rozhodnutí s tím, že stavební úřad prověřil žalobkyní označené případy a zjistil, že se jedná o stavby legální, povolené před řadou let. Nejedná se tak o srovnatelné případy se stavbou žalobkyně, která byla provedena bez příslušného povolení. Nicméně i kdyby některý ze žalobkyní uváděných případů představoval předchozí pochybení správního orgánu, nemohla by z něj žalobkyně dovozovat právo na zopakování stejné nezákonnosti. Princip ochrany legitimního očekávání, resp. zásada materiální rovnosti nemá absolutní hodnotu a může být omezena jinými zásadami, zejména zásadou zákonnosti. I pokud by tedy správní orgány v minulosti nezákonně povolily stavby v rozporu s územním plánem, nepředstavovala by tato skutečnost důvod pro budoucí následování nezákonné správní praxe v nyní posuzované věci (srov. rozsudky NSS ze dne 31. 8. 2021, č. j. -36, odst. 27, ze dne 20. 2. 2025, č. j. -44, odst. 26).

52. Úkolem správních soudů je posoudit zákonnost vydaných správních rozhodnutí a subsumovaných závazných stanovisek vydaných ve vztahu ke konkrétní stavbě, nikoliv hodnotit správnost a zákonnost jiných postupů veřejné správy v jiných správních řízeních, která nejsou předmětem tohoto soudního přezkumu. To bez podrobné znalosti skutkových okolností konkrétní věci a podkladů, na jejichž základě byla tehdejší rozhodnutí vydána, ani není možné (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 2. 2025, č. j. -47, odst. 27). Z tvrzení žalobkyně ostatně nevyplývá, že by některá z jí označených staveb byla dodatečně povolena za skutkově srovnatelných okolností, tedy za situace, kdy již v době rozhodování existoval zjevný rozpor záměru se závazným regulativem územního plánu. Již z tohoto důvodu na základě tvrzení žalobkyně dovozovat existenci relevantní stálené správní praxe.

Závěr a náklady řízení

53. S ohledem na výše uvedené soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle zamítl.

54. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť nebyla procesně úspěšná. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 4. září 2026

Josef Straka v. r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.