Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
55 A 14/2026 - 13.pdf
PDF · 0 B
No categories available
55 A 14/2026 - 13
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Peroutkou ve věci
žalobkyně: M. H. S. N., narozená X.
státní příslušník Vietnamské socialistické republiky
t. č. Zařízení pro zajištění cizinců Bělá Jezová
sídlem Jezová 1501, Bělá pod Bezdězem
proti
žalovaný: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 3, Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 6. 2026, č. j. OAM-303/BE-BE01-VL15-PZ-ZZC-2026, o prodloužení doby trvání zajištění v zařízení pro zajištění cizinců,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2026, č. j. OAM-303/BE-BE01-VL15-PZ-ZZC-2026, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 96 Kč.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen „s. ř. s. “), domáhá zrušení rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění v zařízení pro zajištění cizinců ze dne 25. 6. 2026, č. j. OAM-303/BE-BE01-VL15-PZ-ZZC-2026 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 46a odst. 1 písm. e) ve spojení s § 46a odst. 5 zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu, rozhodl o tom, že se doba zajištění prodlužuje do 8. 9. 2026.
Obsah žaloby a vyjádření žalovaného
2. V žalobě žalobkyně odkázala na rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2025, č. j. 9 Azs 147/2025 -26. Z něho dovozuje, že při prodlužování doby zajištění je vždy nutné individuálně posoudit, zda žádost o mezinárodní ochranu byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění. Pouhý odkaz na předchozí rozhodnutí o zajištění není dostačující. Rozhodnutí o prodloužení doby zajištění musí obsahovat konkrétní důvody, z nichž žalovaný nadále dovozuje, že žádost byla podána účelově. Žalovaný ale v napadeném rozhodnutí vyjmenoval stejné okolnosti jako v prvním rozhodnutí o žalobkynině zajištění. Ta jsou sice pravdivá, ale sama o sobě nijak neprokazují účelovost žalobkyniny žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobkyně poukázala na to, že její žádost nebyla zamítnuta pro zjevnou nedůvodnost či nepřípustnost a byla posunuta do standardního plného posouzené jejího obsahu. To je přitom jediná další nová skutečnost, kterou žalovaný odůvodnil prodloužení doby zajištění. Žalovaný ovšem nijak nereflektoval, že žalobkyně v žádosti uvedla azylově relevantní důvody, které vyžadují řádné posouzení. Z toho žalobkyně dovozuje, že v jejím případě jsou dány i další důvody podání žádosti o mezinárodní ochranu než pouze vyhnutí se hrozícímu vyhoštění. Podle žalobkyně proto odpadla oprávněnost domněnky, že žádost podala pouze s cílem vyhnout se správnímu vyhoštění. Žalovaný měl v napadeném rozhodnutí zohlednit dosavadní průběh řízení o žalobkynině žádosti o mezinárodní ochranu
3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně rozsudek NSS č. j. 9 Azs 147/2025 -26 dezinterpretuje, neboť ten vychází z jiných skutkových okolností. Žalovaný v napadeném rozhodnutí trvání důvodů zajištění pouze nekonstatoval, ale uvedl, že od doby původního rozhodnutí o zajištění se nic nezměnilo a přezkoumatelným způsobem vyjmenoval veškeré důvody, které se od doby původního rozhodnutí o zajištění nezměnily. K prodloužení doby zajištění není třeba, aby žalovaný uvedl zcela nové důvody o účelovosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobkyninu argumentaci nepodporuje ani to, že její žádost nebyla zamítnuta jako zjevně nedůvodná či nepřípustná a byla posunuta do standardního plného posouzení jejího obsahu. Jak podle žalovaného uvedl NSS v rozsudku č. j. 9 Azs 147/2025 -26: „Nelze proto bez dalšího učinit závěr o tom, že důvod zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu nemůže být dán, jestliže žádost o udělení mezinárodní ochrany nebyla shledána zjevně nedůvodnou. To, zda tento důvod stále trvá, ale nelze z odůvodnění rozhodnutí stěžovatele zjistit, ačkoli se právě od něj odvíjí posouzení zákonnosti tohoto rozhodnutí.“
Rozhodná právní úprava
4. Soud se prvé řadě zabýval tím, jaká právní úprava je pro posouzení nynější věci rozhodná. Napadené rozhodnutí je datováno dnem 25. 6. 2026 a žalobkyni bylo doručeno v zařízení pro zajištění cizinců následující den.
5. Dne 12. 6. 2026 nabyl účinnosti zákon č. 314/2025 Sb. , kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb. , o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
6. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí implicitně plyne (žalovaný se k této otázce výslovně nevyjádřil), že žalovaný o tom, zda i nadále trvají důvody pro prodloužení doby žalobkynina zajištění, rozhodl podle zákona o azylu ve znění do 12. 6. 2026 (v napadeném rozhodnutí odkázal na § 46a odst. 2, 3, 4 a 5 zákona o azylu ve znění do 12. 6. 2026). V poučení napadeného rozhodnutí však již žalovaný žalobkyni poučil o tom, že žalobu může podat podle zákona o azylu ve znění od 12. 6. 2026 (odkázal na § 46e odst. 1 zabývající se žalobní lhůtou a § 46e odst. 3 týkající se lhůty, v níž má soud o žalobě rozhodnout).
7. Podle přechodných ustanovení části první čl. II zákona č. 314/2025 Sb.
4. Po vrácení věci v řízení zahájeném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona soudem k novému projednání Ministerstvo vnitra postupuje podle zákona č. 325/1999 Sb. , ve znění účinném ke dni počátku běhu lhůty pro vydání nového rozhodnutí Ministerstva vnitra.
5. Právo účastníka řízení podat žalobu proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, a to i podle bodu 4, a způsob projednání takové žaloby soudem se řídí ustanoveními zákonů č. 325/1999 Sb. a č. 150/2002 Sb. , ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí Ministerstva vnitra podle bodu 4.
8. Jak v rozsudku ze dne 12. 6. 2026, č. j. 35 Az 7/2026 -24, uvedl již Krajský soud v Plzni, procesní pravidla účinná od 12. 6. 2026 se uplatní na žaloby podané proti správním rozhodnutím vydaným od 12. 6. 2026. Zdejší soud souhlasí s Krajským soudem v Plzni, že přechodná ustanovení čl. II části první zákona č. 314/2025 Sb. jsou psána nesrozumitelným způsobem, který dosud v praxi vyvolával a i nadále bude vyvolávat dohady narušující efektivitu fungování systému. Není např. vůbec zřejmé, jaký má mít význam dovětek v bodě 5 „podle bodu 4“, protože navozuje zdání, že se celý bod 5 vztahuje jen na specifické případy normované právě v bodu 4, tj. případy nových správních rozhodnutí po předchozím zrušením soudem. To však musí být podle soudu důsledek zcela nevhodné kvality legislativní práce, nikoli objektivní záměr zákonodárce. Stejně tak není vůbec zřejmé, proč se přechodná ustanovení zákona č. 314/2025 Sb. odchylují od úpravy nařízení č. 2024/1348 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii, podle jehož čl. 79 odst. 3 se toto nařízení použije na řízení o udělení mezinárodní ochrany ve vztahu k žádostem podaným od 12. června 2026. Pravidlo, podle něhož se pozdější procesní právní úprava uplatní na žaloby podané proti správním rozhodnutím vydaným od 12. 6. 2026, je nicméně pro žadatele příznivější (poskytuje větší procesní standard ve prospěch žadatelů např. vyššími požadavky na procesní aktivitu soudu ve prospěch žadatelů), a proto má soud za to, že se zákonodárce mohl, pokud jde o vnitrostátní pravidla, od znění nařízení odchýlit.
9. Přechodná ustanovení zákona č. 314/2025 Sb. nicméně neupravují, podle jakých hmotněprávních pravidel se má v té které věci postupovat. Ani žalovaný se touto otázkou v napadeném rozhodnutí výslovně nezabýval a bez jakéhokoli odůvodnění vycházel ze zákona o azylu ve znění do 12. 6. 2026. Přestože soud nemůže jeho implicitní úvahy nijak přezkoumat, má za to, že postupoval správně. Napadeným rozhodnutím totiž rozhodl o prodloužení doby trvání zajištění v zařízení pro zajištění cizinců, v němž má posuzovat, zda důvody zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany i nadále trvají. Jelikož o žalobkynině zajištění bylo rozhodnuto před 12. 6. 2026, dává smysl, aby to, zda důvody pro zajištění i po 12. 6. 2026 nadále trvají, bylo posuzováno v kontextu původních důvodů pro žalobkynino zajištění (srov. s bodem 17 tohoto rozsudku).
10. Pozdější právní úprava ani není pro žalobkyni příznivější. Novelizace ustanovení § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu totiž jen reagovala na změnu terminologie – spojení „hrozící vyhoštění“ bylo nahrazeno spojením „hrozící návrat“. Důvody, podle nichž ministerstvo v případě nutnosti rozhodne o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu návratu (resp. vyhoštění), vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu nebo zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve, proto bez podstatné změny platí i po 12. 6. 2026.
Posouzení věci soudem
11. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 46e odst. 1 zákona o azylu, ve znění od 12. 6. 2026), osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Podle § 33a odst. 1 zákona o azylu soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu je v době jeho rozhodnutí. Soud ve smyslu závěrů rozsudku NSS ze dne 31. 1. 2023, č. j. 5 Azs 96/2021 -39, č. 4456/2023 NSS, body 43 a 44, ve spojení s rozsudkem velkého senátu Soudního dvora ze dne 8. 11. 2022, C704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, body 87-89 (podobně nyní podle § 33b odst. 2 zákona o azylu, ve znění od 12. 6. 2026), napadené rozhodnutí přezkoumal tak, že přihlížel i k vadám z úřední povinnosti. S ohledem na skutečnost, že žádný z účastníků nenavrhl, aby soud nařídil jednání a soud nepovažuje nařízení jednání za nezbytné, rozhodl o žalobě bez jednání (§ 46e odst. 3 zákona o azylu, ve znění od 12. 6. 2026).
12. Podle žalobkyně žalovaný v napadeném rozhodnutí jen zopakoval důvody, které vedly k jejímu zajištění a byly uvedeny v prvním rozhodnutí o zajištění. Nijak nezohlednil průběh řízení o žádosti o mezinárodní ochranu a to, zda i nadále se lze oprávněně domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu návratu. Žalovaný k tomu uvedl, že při prodloužení doby zajištění není třeba, aby uvedl nové další důvody, pro něž lze uzavřít, že důvody zajištění i nadále trvají.
13. Žalovaný žalobkyni zajistil rozhodnutím ze dne 17. 3. 2026, č. j. OAM-303/BE-BE01-VL18-Z-2026, podle § 46 odst. 1 písm. e) zákona o azylu ve znění do 12. 6. 2026. Důvody pro naplnění hypotézy § 46 odst. 1 písm. e) zákona o azylu shledal v tom, že žalobkyně (i) pobývá na území České republiky neoprávněně od roku 2015 do dne 7. 3. 2026, kdy byla kontrolována a následně zadržena, (ii) je si zcela vědoma svého nelegálního pobytu na území České republiky a Evropské unie, (iii) je si vědoma i toho, že svou totožnost prokazovala padělanými doklady z Bulharska, které vlastní od roku 2019, (iv) na území České republiky nemá nikde hlášenou oficiální stabilní adresu, (v) svou nelegální pracovní aktivitou během svého pobytu v České republice nerespektovala kromě pobytových pravidel ani pravidla upravující otázku zaměstnanosti cizinců na území České republiky, (vi) má ve Vietnamu rodinu, k níž se může vrátit, a (vii) ve Vietnamu jí nic nehrozí a její vycestování je možné. Žalobkyně požádala o mezinárodní ochranu po zadržení policií a zajištění za účelem vyhoštění. Z její výpovědi před policejním orgánem nevyplynulo nic, z čeho by šlo usuzovat, že žádost o mezinárodní ochranu nemohla podat před svým zajištěním. Z toho žalovaný dovodil, že žádost o mezinárodní ochranu podala jen, aby oddálila, zmařila nebo znemožnila realizaci vyhoštění. Dobrovolně by do Vietnamu nevycestovala. Nelegálním pobytem v délce více než 10 let hrubě nerespektovala právním řád České republiky.
14. Dobu zajištění žalovaný odůvodnil dobou řízení o žalobkynině žádosti o mezinárodní ochranu. Nelze podle něho vyloučit, že její žádost zamítne pro zjevnou nedůvodnost. Dodal, že žalobkyně v průběhu řízení o mezinárodní ochranu může uvést u jiné důvody, na základě nichž by žalovaný mohl její žádost zamítnout pro zjevnou nedůvodnost podle jiných alternativ zákona o azylu. Nelze ani vyloučit, že by žalovaný musel žalobkyninu žádost posoudit „standardně“ podle všech podmínek § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Jelikož je žalobkyně zajištěna, žalovaný předpokládal, že rozhodne ve lhůtě 90 dnů. K tomu zohlednil, že žalobkyně může proti rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu podat žalobu ve lhůtě 15 dnů, a délku případného soudního řízení.
15. Žalovaný následně žalobkyni vyzval k poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu, k čemuž došlo dne 1. 4. 2026, a dne 5. 5. 2026 žalobkyni vyslechl.
16. V napadeném rozhodnutí žalovaný konstatoval, že na důvodech žalobkynina zajištění se nic nezměnilo a z jejího „postupu“ je i nadále zřejmé, že propuštěním ze zajištění by byla ohrožena realizace jejího vycestování z území České republiky. Doslova zopakoval důvody uvedené v rozhodnutí ze dne 17. 3. 2026 (bod 13 tohoto rozsudku). V souvislosti s délkou prodloužení doby zajištění konstatoval, že žalobkynina žádost nebyla zamítnuta jako zjevně nedůvodná či nepřípustná a byla „posunuta do standardního plného posouzení“, což společně se zajištěním zpráv o zemi původu a přípravou konečného rozhodnutí vyžaduje delší dobu pro rozhodnutí o žalobkynině žádosti o mezinárodní ochranu.
17. Soud má za to, že takové odůvodnění napadeného rozhodnutí je nedostatečné. Má-li mít dotčený cizinec skutečnou možnost domáhat se ochrany svých práv, z rozhodnutí o zajištění pro něho musí být seznatelné, z jakého zákonného důvodu byl zajištěn a na základě jakých konkrétních skutečností shledal příslušný správní orgán naplnění tohoto důvodu. V tomto ohledu musí rozhodnutí správního orgánu dostát zákonným požadavkům vztahujícím se k výroku a odůvodnění rozhodnutí podle § 68 odst. 2 a 3 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád . Rozhodnutí o zajištění cizince podle § 46a odst. 1 písm. a) zákona o azylu představuje základ pro zákonné omezení jeho osobní svobody vždy jen po tímto rozhodnutím stanovenou dobu trvání zajištění podle § 46a odst. 5 tohoto zákona. Je-li tato doba trvání dalším rozhodnutím prodloužena, pak je ode dne následujícího po posledním dni původně stanovené doby zajištění právě toto rozhodnutí základem, který umožňuje následné omezení osobní svobody. Rozhodnutí o prodloužení doby zajištění je samostatným rozhodnutím, na jehož odůvodnění jsou kladeny stejné nároky jako na původní rozhodnutí o zajištění (usnesení NSS ze dne 10. 4. 2025,
č. j. 4 Azs 8/2025 -20). Při prodlužování doby zajištění nelze jen zopakovat důvody uvedené v předchozím rozhodnutím o zajištění, ale žalovaný má povinnost přihlížet ke zjištěním učiněným v průběhu řízení ve věci mezinárodní ochrany (rozsudek NSS č. j. 9 Azs 147/2025 -26).
18. V rozsudku č. j. 9 Azs 147/2025 -26 se NSS zabýval obdobnou situací. Tamní žalobce byl zajištěn ze stejných důvodů a žalovaný taktéž prodloužil dobu jeho zajištění. Důvodnost domněnky účelového podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany závisela na posouzení skutečností, které byly žalovanému známy v době rozhodnutí o zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Toto zajišťovací opatření je z podstaty věci založeno vždy na určité pravděpodobnosti, a nikoli jistotě ohledně skutečného účelu jednání žadatele. Význam zjištění, která odůvodňovala zajištění cizince na jeho počátku, se může v průběhu řízení ve věci mezinárodní ochrany měnit v závislosti na dalších skutečnostech, které vyjdou najevo. Naplnění této podmínky zajištění je proto třeba při prodloužení doby trvání zajištění posoudit vždy nově (bod 22).
19. V bodě 24 NSS uzavřel, že „odůvodnění rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince podle § 46a odst. 5 zákona o azylu, jde-li o důvod zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) tohoto zákona, musí obsahovat konkrétní důvody, pro které se stěžovatel v době vydání tohoto rozhodnutí nadále domnívá, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu, a to s přihlédnutím ke zjištěním učiněným v průběhu řízení ve věci mezinárodní ochrany. Pouhý poukaz na to, že na důvodech zajištění uvedených v dřívějším rozhodnutí se nic nezměnilo, zpravidla nebude postačující.“ Z těchto závěrů čerpá navazující judikatura správních soudů – naplnění podmínek pro zajištěná je třeba při prodloužení doby trvání zajištění posoudit vždy nově a dále je třeba přihlédnout i ke zjištěním učiněným v průběhu řízení ve věci mezinárodní ochrany (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2026, č. j. 53 A 1/2026 -17). Je tedy sice pravda, jak upozornil žalovaný ve vyjádření k žalobě, že v rozhodnutí o prodloužení doby zajištění není povinen uvést „zcela nové důvody“ zajištění. To ale nic nemění na tom, že je povinen dosavadní důvody vždy nově posoudit, a to právě s přihlédnutím ke zjištěním učiněným v průběhu řízení ve věci mezinárodní ochrany.
20. Od nyní projednávané věci se věc řešená NSS v rozsudku č. j. 9 Azs 147/2025 -26 liší v tom, že v tamějším případě žalovaný na předchozí rozhodnutí o zajištění jen odkázal (bod 4 „Konstatoval, že na důvodech zajištění žalobce uvedených v prvním rozhodnutí se nic nezměnilo.“), zatímco v nynější věci důvody zajištění předchozího rozhodnutí doslova přepsal. To ale na podstatě důvodů rozsudku NSS č. j. 9 Azs 147/2025 -26 nemůže nic změnit. Mezi doslovným přepisem a adresným odkazem není žádný rozdíl. Žalovaný doslovným přepisem důvodů zajištění z původního rozhodnutí, aniž by přihlédl ke zjištěním učiněným v průběhu řízení ve věci mezinárodní ochrany, požadavkům na odůvodnění rozhodnutí o prodloužení doby zajištění nedostál.
21. Žalovaný nad rámec původního rozhodnutí o zajištění žalobkyně jen v souvislosti s délkou prodloužení doby zajištění konstatoval, že žalobkynina žádost nebyla zamítnuta jako zjevně nedůvodná či nepřípustná a byla „posunuta do standardního plného posouzení“, což společně se zajištěním zpráv se zemi původu a přípravou konečného rozhodnutí vyžaduje delší dobu pro rozhodnutí o žalobkynině žádosti o mezinárodní ochranu. Na to žalovaný poukazoval i ve vyjádření k žalobě a dovozoval z tohoto, že rozsudek NSS č. j. 9 Azs 147/2025 -26 není na nynější věc použitelný. To však není pravda. Z bodu 23 tohoto rozsudku totiž plyne, že pokud není žalobcova žádost zamítnuta pro zjevnou nedůvodnost nebo nepřípustnost, může se jednat o indicii, na základě níž mohou být původní závěry o domněnce, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, významným způsobem zpochybněny. NSS ovšem dále upozornil na to, že podmínka pro zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodné pro to, že žadatel podal žádost pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění [§ 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu], musí být splněna kumulativně s další podmínkou, tj. že žadatel zároveň neuvádí skutečnosti svědčící o možném vystavení pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo o možné hrozbě vážné újmy podle § 14a tohoto zákona (úvodní část § 16 odst. 1 zákona o azylu). Nelze tak bez dalšího učinit závěr o tom, že důvod zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu nemůže být dán, jestliže žádost o udělení mezinárodní ochrany nebyla shledána zjevně nedůvodnou. To ale nic nemění na tom, že pokud žalovaný v žalobkynině případě nepostupoval podle § 16 zákona o azylu, tím spíše měl zjištěními učiněným v průběhu řízení ve věci mezinárodní ochrany odůvodnit, proč důvody pro zajištění žalobkyně i nadále trvají (a contrario bod 16 rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2025, č. j. 47 A 2/2025 -21). Jinými slovy, pokud žalovaný v průběhu řízení o mezinárodní ochraně zjistil o žalobkynině situace nové informace, a přesto dospěl k tomu, že domněnka podání žádosti s cílem vyhnout se správnímu vyhoštění stále přetrvává, měl takový závěr řádně odůvodnit.
22. Žalovaný proto měl v kontextu zjištění vyplývajících z poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu a výslechu k žádosti hodnotit, zda důvody podle § 46 odst. 1 písm. e) zákona o azylu nadále trvají. Při posouzení podmínek zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu se pochopitelně neposuzuje důvodnost žádosti o mezinárodní ochranu. Rozhodnutí o zajištění nebo o prodloužení doby zajištění nijak nepředjímá výsledek řízení o mezinárodní ochraně ani jej nenahrazuje (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 1. 2020, č. j. 1 Azs 182/2019 -41). Postačí pouze zjištění, že existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o mezinárodní ochranu byla podána s cílem zamezit realizaci správního vyhoštění.
23. Z poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu a výslechu k žádosti o udělení mezinárodní ochrany plyne, že žalobkyně byla členkou strany „Vietnam Cong Hoa“ vymezující se proti Komunistické straně Vietnamu a na sociálních sítích se snažila tuto stranu propagovat. Pro členství v této straně ji měly kontaktovat vietnamské státní orgány, z čehož má strach. Má strach též z lichvářů (půjčila si od „vietnamské mafie“, neboť bez poskytnutí zástavy by jí jiní věřitelé půjčku neposkytli). Ti kvůli jejímu dluhu osobně navštěvují její rodiče, kteří jsou na ni z tohoto důvodu naštvaní. Pokud pak žalovaný i shromáždil zprávy o zemi původu, v jejichž světle měl zjevně v úmyslu žalobkyninu výpověď hodnotit, oslabuje to závěr o tom, že důvody pro zajištění nadále trvají. Proto měl žalovaný vysvětlit, proč tomu tak podle něho není. To platí o to více s ohledem na skutečnost, že žalovaný rozhodoval v řízení, v němž je z moci úřední ukládána povinnost (s ohledem na formulaci výroku to platí i pro rozhodnutí o žádosti o propuštění), a proto byl povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící v neprospěch, ale i ve prospěch toho, komu má být povinnost uložena (§ 50 odst. 3 správního řádu ). Takové řízení je ovládáno zásadou vyšetřovací a zásadou nestranného přístupu. Žalovaný v tomto typu řízení nese odpovědnost za řádné soustředění podkladů pro rozhodnutí a případně i odpovědnost za nesplnění této povinnosti (srov. body 34 a 35 rozsudku NSS ze dne 30. 5. 2025, č. j. 5 Azs 79/2025 -34).
24. Není přitom namístě, aby soud tyto podklady za žalovaného hodnotil jako první, neboť svůj náhled na uváděné okolnosti měl žalovaný srozumitelně vyjádřit v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Navíc žalovaný v tomto směru konkrétní protiargument nepřednesl ani ve vyjádření k žalobě. Správní soudy nemohou nahrazovat úvahy žalovaného (rozsudek NSS ze dne 2. 6. 2016, č. j. 7 Azs 55/2016 -55). Taková úvaha byla nebyla přezkumem žalobou napadeného rozhodnutí, nýbrž vlastním hodnocením soudu učiněným na základě skutečností, jimiž se žalovaný vůbec nezabýval. Soud by tak nepřípustně nahradil důvody rozhodnutí správního orgánu. Bylo povinností žalovaného, aby sám zjistil rozhodné skutečnosti, vypořádal se s nimi ve svém rozhodnutí a srozumitelně vysvětlil, zda a z jakého důvodu zakládají důvod pro prodloužení doby zajištění (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 9. 2024, č. j. 5 Azs 133/2024 -45, bod 38).
25. Od těchto východisek se soud nemůže odchýlit ani podle zákona o azylu ve znění od 12. 6. 2026. Podle § 46e odst. 3 in fine sice může místo zrušení rozhodnutí o zajištění, o prodloužení doby trvání zajištění nebo o nepropuštění ze zajištění i bez návrhu sám rozhodnout, ale jen tak, že zkrátí dobu trvání zajištění. V tomto případě žalovaný neodůvodnil, proč jsou splněny podmínky pro prodloužení doby zajištění. Stanovenou délkou se proto soud vůbec nezabýval (srov. bod 25 rozsudku č. j. 9 Azs 147/2025 -26) a hypotéza tohoto ustanovení není naplněna.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
26. Soud konstatuje, že žalovaný neodůvodnil, proč důvody pro prodloužení doby trvání zajištění i nadále trvají. Proto je žaloba důvodná a soud napadené rozhodnutí pro jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. zrušil a zároveň věc vrátil žalovanému ve smyslu obligatorního požadavku § 78 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. k dalšímu řízení (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 1. 2026, č. j. 2 Afs 328/2023 -45, bod 32).
27. Vyhlášením tohoto rozsudku nicméně musí být žalobkyně bez zbytečného odkladu propuštěna ze zajištění na svobodu [§ 46c odst. 3 písm. d) zákona o azylu ve znění od 12. 6. 2026].
28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, a proto má proti žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady tvoří poštovné ve výši 96 Kč. Jiné náklady doloženy nebyly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
Nejvyšší správní soud však kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ).
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 27. července 2026
JUDr. Jan Peroutka v. r.
soudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: A. Ř.