Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 111/2023-36
Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 501 922,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 373 430 Kč s úrokem z prodlení ve výši
11,75 % ročně jdoucím z této částky od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 138 666 Kč s úrokem z prodlení ve výši
11,75 % z částky 501 922,10 Kč od datum do datum a z částky 138 666 Kč
od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám jeho zástupce JUDr. jméno příjmení částku ve výši 34 807 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 373 430 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 138 666 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 501 922,10 Kč od [datum] do [datum] a z částky 138 666 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám jeho zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] částku ve výši 34 807 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum je právním nástupcem společnosti právnická osoba, s níž žalovaný dne datum uzavřel Smlouvu o úvěru
na sloučení předchozích úvěrů a půjček (dále jen„ Smlouva“). Na jejím základě byl žalovanému poskytnutý úvěr bezhotovostní formou ve výši 512 096 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně s úroky a dalšími platbami v měsíčních splátkách po 6 2529 Kč, a to vždy k 20. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla Smlouva uzavřena. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním smluvních závazků, proto právní předchůdce žalobce úvěr ke dni datum zesplatnil. Žalovaný na poskytnutý úvěr v částce 512 096 Kč uhradil celkem částku 138 666 Kč. Závěrem žalobce uvedl, že žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 501 922,10 Kč, kterou mu žalovaný neuhradil, ačkoli k tomu byl vyzván. K posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v bankovních a nebankovních registrech klientských informací a insolvenčním rejstříku. Dále byl zkontrolován příjem žalovaného ve výši 35 210 Kč na základě doložených výpisů z bankovního účtu a z potvrzení o příjmech vystaveného jeho zaměstnavatelem. Životní výdaje právní předchůdce žalobce stanovil na základě informací sdělených žalovaným (počet vyživovaných osob, způsob bydlení), a to v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Splátka nového úvěru činila 6 529 Kč, nové splátkové zatížení tak činilo 8 108 Kč, po odečtení splátky úvěru od příjmu žalovaného tak zbývala částka 27 102 Kč na jeho životní náklady.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o úvěr ze dne datum za prokázané, x právnická osoba žalovanému poskytla úvěr v celkové výši 512 096 Kč s úrokovou sazbou ve výši 8,9 % ročně. Výše měsíční splátky činila 6 529 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu
č. bankovní účet bylo zjištěno, že vyčerpaná částka úvěru činila 512 096 Kč a za období
od datum – datum žalovaný splatil 18 769 Kč, za období od 1. 1 2020 datum částku 36 461 Kč a za období od datum – datum bylo žalovaným splaceno 83 436 Kč Celkem žalovaný uhradil částku 138 666 Kč. Platební historie žalovaného se podává též z tabulky úhrad a započtení. Z Posouzení úvěruschopnosti klienta (žalovaného) soud zjistil, že pracovník call centra zkontroloval tvrzení žalovaného, že má příjem ve výši 35 210 Kč, a to na základě doloženého potvrzení příjmu vystaveného jeho zaměstnavatelem. Byla ověřena interní napojení na insolvenční rejstřík, informace z CBCB a historie v interních evidencí klientů. Protože klient uvedl výdaje ve výši 0 Kč, banka stanovila výdaje klienta na základě dat zjištěných klientem v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 7 113 Kč. Klient uvedl splátky ve výši 579 Kč, banka dotazem zjistila, že klient měl v době žádosti poskytnuté úvěry (revolvingový úvěr s limitem 20 000 Kč a měsíční splátkou 1 000 Kč, úvěr pro fyzické osoby se splátkou 2 296 Kč
a spotřební úvěr ve výši 579 Kč). Splátka nového úvěru činila 6 529 Kč, proto po odečtení nového splátkového zatížení klientovi zbývalo 27 102 Kč k pokrytí životních potřeb. Z listin y označené jako„ anonymizována tři slova“ ze dne datum vyplývá,
že zaměstnavatel žalovaného (jméno anonymizována dvě slova) potvrdil, že žalovaný je zaměstnaný
od datum s tím, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců činí
1 700 euro. Skutečnost, že takovou mzdu žalovaný fakticky pobíral, se podává z listin y označené jako„ Umsatzliste Übersicht“, číslo z níž je patrné, že dne datum poukázal zaměstnavatel žalovanému částku 1 333,23 euro, dne datum pak 1 458,64 euro. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne datum vyplývá, že právní předchůdce žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu po splatnosti ve výši 23 083 Kč. Z listin y označené jako„ Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu“ z datum soud zjistil, že protože
na základě upomínky ze dne datum nedošlo k úhradě, byl úvěr ke dni datum zesplatněn v částce 506 395 Kč. Z Přílohy číslo – Seznamu pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka
za žalovaným byla právnická osoba, postoupena na žalobce k datum. Prostřednictvím Oznámení o postoupení pohledávky z datum právní předchůdce žalobce žalovanému sdělil, že pohledávka za ním byla postoupena na žalobce. O odeslání této listin y žalovanému svědčí poštovní podací lístek z téhož data. Prostřednictvím Výzvy k uhrazení závazku – předžalobní upomínky z datum zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky,
a to do 10 dnů ode dne doručení této výzvy. Z poštovního podacího archu ze dne datum vyplynulo, že zásilka byla žalovanému odeslána dne datum. Na závěr soud ve vztahu
ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud
při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
7. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne datum ve věci C číslo, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel).
10. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, s takto získanými informacemi od spotřebitele se nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen
je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor jméno příjmení, Wolters Kluwer: obec a číslo, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru
je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr,
ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka
se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.
12. V dané věci žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel jednak z informací dostupných ve veřejně přístupných rejstřících a dále z informací sdělených samotným žalovaným. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že sice zjišťoval příjmy, nicméně nikoli již výdaje žalovaného, blíže
je neověřoval. Z Posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že pracovník právního předchůdce žalobce sice zkontroloval tvrzení žalovaného, že má příjem ve výši 358 210 Kč,
a to na základě doloženého potvrzení příjmu vystaveného zaměstnavatelem, dále ověřil interní napojení na insolvenční rejstřík, informace z CBCB a historii v interních evidencí klientů.
Co se týče výdajů, žalovaný je uvedl v nereálné hodnotě 0 Kč, přesto právní předchůdce žalobce životní náklady žalovaného blíže nezkoumal, výdaje stanovil na základě interních informací banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 7 113 Kč. Co se týče závazků, klient uvedl splátky ve výši 579 Kč, právní předchůdce žalobce dotazem zjistil, že existují i další úvěry žalovaného (revolvingový úvěr s limitem 20 000 Kč a měsíční splátkou 1 000 Kč, úvěr pro fyzické osoby se splátkou 2 296 Kč
a spotřební úvěr ve výši 579 Kč). Přesto výdaje žalovaného nebyly blíže verifikovány, právní předchůdce žalobce vyšel z modelu, že splátka nového úvěru činila 6 529 Kč, proto po odečtení nového splátkového zatížení mělo žalovanému zbývat 27 102 Kč k pokrytí životních potřeb, z čehož byla dovozena úvěruschopnost žalovaného. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce vyšel ohledně výdajů žalovaného pouze z jím tvrzených a objektivně nereálných informací a nepožadoval jejich doložení, soud dospěl k závěru, že žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona
o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne
25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/2018 ). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že žalobce (jeho právní předchůdce) řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť toto posouzení proběhlo bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti)
je pak ta skutečnost, že předmětná Smlouva odporuje § 580 odst. 1 o. z., a proto je neplatná.
13. Ve skutkové rovině má soud za to, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne
datum peněžní prostředky ve výši 512 096 Kč, a to převodem na úvěrový účet
č. bankovní účet s tím, že žalovaný na danou pohledávku zaplatil částku v souhrnné výši 138 666 Kč.
14. Za situace, kdy žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup žalobce k omezenosti jeho nároku vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný předmět úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 2991 a § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení. V dané věci vyšlo najevo, že žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 512 096 Kč a žalovaný
na předmětnou pohledávku uhradil částku ve výši 138 666 Kč. Bezdůvodné obohacení žalovaného tak soud vyčíslil částkou 373 430 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobce žalovanému poskytl (512 096 Kč) a částkou, kterou mu žalovaný uhradil (138 666 Kč). V této části (373 430 Kč) proto soud důvodně podané žalobě vyhověl, a to včetně příslušenství. Soud pro úplnost dodává, že za situace, kdy shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, tak jiné smluvní nároky (úroky, poplatky, smluvní pokuty apod.) nelze úspěšně uplatnit. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V této souvislosti soud předně uvádí, že bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž je doba plnění vázána na výzvu věřitele a teprve výzvou k plnění se tak dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2021 sp. zn. 28 Cdo 1524/2020
a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2010 sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ). K plnění dluhu byl žalovaný vyzván, resp. předžalobní výzva (ze dne datum) ve lhůtě plnění do 10 dnů byla žalovanému odeslána dne datum. Ve smyslu ust. § 573 o. z. byla výzva žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne datum. Na základě této výzvy měl žalovaný dlužnou částku uhradit do datum. Dluh se tedy stal splatným nejpozději uplynutím shora uvedené lhůty a žalobci lze přiznat z dlužné jistiny ode dne následujícího zákonné úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, je od datum s úhradou částky 373 430 Kč v prodlení. Proto soud prvního stupně vedle jistiny žalobci přiznal v souladu s ust. § 1970 o. z. rovněž
i zákonný úrok z prodlení z této částky ode dne datum do zaplacení, když jeho výše
je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , v účinném znění. Pro úplnost soud dodává,
že si je vědom té skutečnosti, že ke dni prodlení činila sazba zákonného úroku z prodlení
15,00 %, avšak vzhledem k tomu, že žalobce v žalobě úrok z prodlení nárokoval ve výši 11,75 % ročně, byl mu přiznán v této požadované výši. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř. ”), neboť soud v dané věci neshledal skutečnosti, pro které by se měl od této zákonné lhůty k plnění odchýlit.
15. Ve zbývající části, a to ohledně části jistiny ve výši 138 666 Kč včetně úroku z prodlení z žalované jistiny ve výši 501 922,10 Kč od datum do datum v sazbě 11,75 % (neboť žalobci na něj dle shora uvedeného vznikl nárok až ode dne datum), stejně jako z částky 138 666 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalobce byl ve věci
z převážné části úspěšný. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobce ve výši 36 190 Kč, která byla stanovena § 7 bod 6 . vyhl. č. 177/1996 Sb. , v účinném znění (dále jen „advokátní tarif “). Dále se jedná o 4 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst.
3 advokátního. Žalobci byla přiznána odměna za učiněné 4 úkony právní služby dle § 11 odst.
1 písm. a), d), g) a odst. 2 písm. h) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby a účast u jednání soudu dne datum). V souvislosti s účastí
na jednání před podepsaným soudem absolvoval substituční zástupce žalobce cestu obec – obec a zpět, která byla vykonaná značka automobilu
registrační značka. Cestovné činí při kombinované spotřebě vozidla 6,6 l číslo km, počtu ujetých kilometrů 450 km a vyhláškové ceně za 1 litr benzinu 41,20 Kč, částku ve výši 3 563,60 Kč ( (6, číslo x 450 x 41,20) + (5,20 x 450)). V této souvislosti substituční zástupce žalobce dále požadoval náhradu za promeškaný čas za 14 půl hodin po 100 Kč (v celkové výši 1 400 Kč), která mu byla přiznána dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu Náklady řízení tedy představují součet shora uvedených částek (36 190 + 1 200 + 3 563,60 + 1 400 =42 353,60) zvýšený o náhradu za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť zástupce žalobce prokázal, že je jejím plátcem. Součástí nákladů řízení žalobce je i zaplacený soudní poplatek ve výši 20 078 Kč Celkem náklady řízení činí částku ve výši 71 325,90 Kč. Za situace, kdy žalobce byl úspěšný v rozsahu 74,4 % (ohledně jistiny ve výši 373 40 Kč), lze dovodit,
že ve věci byl ohledně 25,6 % neúspěšný (ohledně jistiny ve výši 138 666 Kč). Rozdíl mezi procentním vyjádřením úspěchu a neúspěchu ve věci se tedy rovná 48,8 % (74,4 – 25,6). S ohledem na shora uvedené soud mohl přiznat žalobci na náhradě nákladů řízení toliko 48,8 % z výše uvedené částky, tedy částku ve výši 34 807 Kč (71 325,90 x 0,488), kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku
(§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Pro úplnost pak soud dodává, že žalobci nepřiznal odměnu za písemné podání ze dne datum, tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené (ve smyslu
§ 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), neboť skutečnosti v tomto podání uvedené měly být součástí
již imperfektní žaloby. Kdyby žaloba obsahovala všechna relevantní tvrzení, nemusel by ji žalobce následně k výzvě soudu doplňovat a tyto náklady by mu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve obec.
Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.