Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 44/2023-69

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa

o zaplacení 133 975,02 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 62 024,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 62 024,89 Kč od 23. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 62 024,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 62 024,89 Kč od 23. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 8. 11. 2022 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 133 975,02 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 640,65 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 133 975,02 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení, a s úrokem ve výši 14,40 % ročně z celkové částky 131 430,02 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení.

2. Žalobkyně uvedla, že dne datum právnická osoba, IČO (dále jen„ banka“), uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru (dále jen„ smlouva úvěru“), na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet bance úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 869 Kč, zároveň se žalovaný ve smlouvě úvěru zavázal hradit úroky z úvěru ve výši 14,40 % ročně a poplatky (ceny) za úkony související s poskytnutím a správou úvěru a poplatky za pojištění, a to ve výši podle smlouvy o úvěru a aktuálního sazebníku banky. Od 1. 6. 2019 do 20. 1. 2022 uhradil žalovaný bance na svůj dluh celkem 87 975,11 Kč.

3. Žalovaný sjednané splátky úvěru nesplácel řádně a včas, na což jej banka několikrát písemně upozornila, aby tento stav napravil a uhradil dlužnou částku v poskytnuté lhůtě. Následně, v důsledku trvajícího porušování těchto smluvních povinností ze strany žalovaného, využila anonymizováno svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni 2. 4. 2022 úvěr prohlásila za splatný.

4. S účinností od 1. 6. 2022 banka postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni.

5. Banka podle žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací, jež od žalovaného získala při zpracovávání žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož se žalovaného dotázala na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Pro podporu své argumentace žalobkyně cituje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. -97, a rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. -170.

6. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

7. Z provedeného dokazování se podává:

i. Dne datum uzavřela anonymizováno s žalovaným úvěrovou smlouvu (viz smlouva o úvěru), na základě které dne 27. 5. 2019 poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 150 000 Kč (viz výpisy z úvěrového účtu číslo).

ii. Podle úvěrové smlouvy byl žalovaný povinen vrátit poskytnuté finanční prostředky včetně příslušenství v 84 měsíčních splátkách ve výši 2 869 Kč, přičemž splatnost první byla sjednána na 20. 6. 2019 a poslední splátky ve výši 1 754 Kč na 20. 5. 2026.

iii. V období od 1. 6. 2019 do 20. 1. 2022 uhradil žalovaný bance na svůj dluh celkem 87 975,11 Kč, přičemž poslední platba ze dne 20. 1. 2022 činila 910,71 Kč (viz výpisy z úvěrového účtu číslo).

iv. Dopisem ze dne 1. 3. 2022 anonymizováno vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 9 924 Kč do 2. 4. 2022 s tím, že neuhradí-li žalovaný uvedenou částku ve stanovené lhůtě, bude požadovat okamžité splacení celého úvěru, jehož výše k dnešnímu dni činí 129 613 Kč (viz výzva k úhradě dlužné částky ze dne 1. 3. 2022).

v. Dopisem ze dne 16. 6. 2022 anonymizováno vyčíslila žalovanou pohledávku a oznámila žalovanému její postoupení na žalobkyni. Zásilka byla doručena dne 22. 6. 2022 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 6. 2022, podací lístek a výpis sledování zásilek).

vi. Zástupně žalobkyně dopisem ze dne 5. 9. 2022 vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu ze smlouvy o úvěru, a to ve lhůtě do 20. 9. 2022. Výzva byla žalovanému odeslána dne 6. 9. 2022 (výzva k plnění ze dne 5. 9. 2022 a podací lístek).

vii. V dokumentu nazvaném„ posouzení úvěruschopnosti klienta“ anonymizováno uvedla, že žalovaný v žádosti o úvěr (ze dne 22. 5. 2019) vyčíslil svůj příjem na 24 612 Kč, což doložil potvrzením o příjmu vystaveného zaměstnavatelem. Žalovaný v žádosti uvedl své měsíční výdaje 3 000 Kč. příjmení stanovila životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených klientem (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení, atd.) v kombinaci s interními informacemi anonymizováno, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 9 477 Kč. Zároveň banka při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho splátky na jiné úvěry činí 8 000 Kč měsíčně. příjmení zjistila, že klient měl v době úvěrové žádosti úvěry s celkovou měsíční splátkou 11 374 Kč. Splátka nového úvěru činila 2 869 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 14 767 Kč. Příjem klienta byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů klientovi zbylo 9 845 Kč k pokrytí životních nákladů klienta.

viii. Žalovaný bance předložil potvrzení zaměstnavatele o výši svého příjmu u společnosti právnická osoba, podle něhož jeho průměrný měsíční příjem činil 24 952 Kč (mzda 23 821 Kč mzda a 1 131 Kč cestovní náhrady) (viz potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu zaměstnance ze dne 21. 5. 2019).

8. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

11. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty.

17. V projednávané věci bylo prokázáno, že banka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 150 000 Kč, byla proto povinna prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky vrátit.

18. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:

i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.

iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.

19. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. .

20. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. ).

21. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného banka vycházela z průměrných měsíčních příjmů žalovaného 24 612 Kč a z jeho (zřejmě z průměrných) měsíčních nákladů, které by po poskytnutí úvěru činily 24 244 Kč. Jestliže by se uvedené předpoklady ukázaly jako pravdivé – soud tady nehodnotí ekonomický model, který anonymizováno k výpočtu nákladů žalovaného použila – tak by po poskytnutí úvěru žalovanému zbývalo pro případné další výdaje (jež by v konkrétním měsíci přesahovaly jeho průměrné výdaje) jen 368 Kč. To by mohlo znamenat, že v případě nenadálé události, která by způsobila takto mírné zvýšení nákladů žalovaného (například zdravotní problémy), by žalovaný již neměl dostatek příjmů k pokrytí svých životních nákladů.

22. V otázce do jaké míry byla banka prověřovat úvěruschopnost žalovaného lze zohlednit i to, že žalovaný anonymizováno neposkytl bance pravdivé údaje o svých měsíčních nákladech (včetně výše svých splátek na jiné úvěry). Tato skutečnost mohla znamenat buď to, že žalovaný je v takové životní situaci, že se obává, že pokud by bance poskytl pravdivé informace, tak by mu banka úvěr neposkytla, nebo že již nemá přehled o tom, kolik činí jeho měsíční úvěrové splátky. Ať už byl kterýkoli z důvodů správný, měla také tato skutečnost bance signalizovat sníženou úvěruschopnost žalovaného, kterou banka měla před poskytnutím úvěru podrobněji prověřit.

23. Vedle příjmů žalovaného proto žalobkyně rovněž měla ověřit také výdaje jeho domácnosti. Žalobkyně však (v rozporu s výše citovanou judikaturou) vycházela toliko z údajů, jež jí žalovaný (podle jejích tvrzení) sdělil, respektive z údajů, které na základě svých interních mechanizmů vypočetla. K prokázání skutečnosti, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nahlížela do registrů dlužníků, žalobkyně neoznačila důkazy.

24. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že banka neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí řádně, a smlouva o úvěru je tak neplatná. Nárok na úrok ve výši 14,40 % ročně, tak žalobkyni nemá. Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 150 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaný povinnost vrátit žalobkyni (§ 2993 věta první o. z.). Žalovaný žalobkyni dosud uhradil 87 975,11 Kč a její pohledávka tak byla (před svou splatností) ponížena na 62 024,89 Kč.

25. Nárok na bezdůvodné obohacení je splatný bez zbytečného odkladu po té, kdy věřitel vyzval žalovaného (dlužníka) k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne 16. 6. 2022 doručeným dne 22. 6. 2022. Počínaje dnem následujícím byl proto žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené Úrok z prodlení uplatněný před tímto datem soud proto posoudil jako nedůvodný. Lhůtu k plnění stanovil podle jako třídenní.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle za použití

27. Soud při určení míry úspěchu ve věci vycházel z žalovaného nároku v celkové výši 165 679,79 Kč sestávajícího z částky 133 975,02 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 640,65 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 133 975,02 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení kapitalizovaným ke dni vydání tohoto rozsudku (3. 4. 2023) na 13 197,46 Kč, a s úrokem ve výši 14,40 % ročně z celkové částky 131 430,02 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení kapitalizovaným ke dni vydání tohoto rozsudku (3. 4. 2023) na 15 866,66 Kč, a části žaloby, ve které byla žalobkyně úspěšná, tedy z částky 67 695,49 Kč sestávající z 62 024,89 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 62 024,89 Kč od 23. 6. 2022 do zaplacení kapitalizovaného ke dni 3. 4. 2023 na 5 670,60 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu nižším než 50 % a náhrada nákladů řízení jí tak nepřísluší. Žalovanému, jež by jinak náhrada nákladů řízení příslušela, žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh ().