Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 283/2022-26

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 46 866,79 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 062,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 062,99 Kč za dobu od 13. 7. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud částečně zamítá žalobu co do:

-) částky 30 803,80 Kč,

-) zákonného úroku z prodlení z částky 46 866,79 Kč od 1. 2. 2019 do 12. 7. 2022 ve výši 9,75 %,

-) zákonného úroku z prodlení z částky 30 803,80 Kč od 13. 7. 2022 do zaplacení ve výši 9,75 %.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 062,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 062,99 Kč za dobu od 13. 7. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud částečně zamítá žalobu co do: -) částky 30 803,80 Kč, -) zákonného úroku z prodlení z částky 46 866,79 Kč od 1. 2. 2019 do 12. 7. 2022 ve výši 9,75 %, -) zákonného úroku z prodlení z částky 30 803,80 Kč od 13. 7. 2022 do zaplacení ve výši 9,75 %. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. se zdůvodněním, že společnost právnická osoba (dále„ původní věřitelka“) uzavřela s žalovaným dne 2. 3. 2017 Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě se mu zavázala poskytnout revolvingový a účelový úvěr na nákup vybraného zboží. Na základě smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr na nákup vybraného zboží tak, že za něj uhradila vybranému prodejci část kupní ceny ve výši 8 017 Kč za vybrané zboží. Poskytnutý účelový úvěr žalovaný načerpal dne 2. 3. 2017. Tento úvěr se zavázal splácet formou 25 měsíčních splátek ve výši 8 017 Kč (viz čl. příjmení Smlouvy). Jednotlivé splátky byly splatné vždy k 17. dni příslušného měsíce, počínaje 17. 4. 2017. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 21,33 %. Dále byl pak ze strany původní věřitelky na základě výše uvedené smlouvy poskytnut žalovanému revolvingový úvěr se stanoveným úvěrovým rámcem 55 000 Kč.

Tento se žalovaný zavázal hradit formou měsíčních splátek ve výši min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč. Žalovaný vyjádřil souhlas s pojištěním v žádosti o revolvingový spotřebitelský úvěr, když tímto podpisem současně prohlásil, že splňuje podmínky pro vznik pojištění uvedené v přihlášce k pojištění. S ohledem na uvedené je tedy součástí každé z předepsaných splátek poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 4,99 % měsíčně ze stanovené měsíční splátky. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 22,68 %. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nehradil, když hradil nepravidelně, přičemž poslední úhradu eviduje původní věřitelka ke dni 12. 9. 2018. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky přistoupila v souladu s čl. VII. 3. přiložených obchodních podmínek původní věřitelka k zesplatnění úvěru, a to ke dni 31. 1. 2019. Žalovaná pohledávka je tvořena zbývající částí dlužné jistiny ve výši 46 866,79 Kč. Před zesplatněním úvěru žalovaný uhradil celkem 73.449 Kč, poté 2 895,39 Kč, celkem tedy 76 344,39 Kč. Původní věřitelka posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru s ním, přičemž získané informace si dále ověřila nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž shledala, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel posoudil především schopnost splácet sjednané pravidelné splátky úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů na základě informací, které ji žalovaný poskytl při ústním pohovoru a které jsou zaznamenané v čl. I. smlouvy o úvěru. Zejména došlo k vyvinutí zákonem zamýšleného úsilí ověřit informace od žalovaného nahlédnutím do BRKI, NRKI, databází sdružení SOLUS a insolvenčního rejstříku ISIR, když dále původní věřitel telefonicky kontaktoval zaměstnavatele žalovaného ke zjištění jeho příjmové stránky a zohlednil i dostupné pohyby na bankovním účtu žalovaného v relevantním časovém období ke zjištění osobního rozpočtu žalovaného za současného reflektování státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu dle , a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu. Původní věřitelka postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Nepopřel tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinil je spornými ( první věta , , ve znění pozdějších předpisů, dále„ ). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalovaného podpůrně přihlédl.

3. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 15 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas ( ). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla doručena.

4. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je ženatý a má jedno vyživované dítě, avšak sociální poměry těchto osob původní věřitelka – s výjimkou údaje, že manželka žalovaného pobývá na mateřské dovolené - nezkoumala. Náklady na bydlení žalovaný vyčíslil, ostatní náklady pak kvantifikoval částkou 0 Kč Touto okolností se původní věřitelka nezabývala. Jednotlivá tvrzení žalovaného o jeho sociálních poměrech původní věřitelka nijak neověřila (žádost o úvěr, souhlas a prohlášení klienta). Žalobkyně soudu předložila výsledky lustrace žalovaného z registru příjmení a z interní databáze z května a července 2017, podle dotazu z 2. 3. 2017 nebyl žalovaný veden v příjmení (informace o bonitě klienta). Původní věřitelka s žalovaným dne 2. 3. 2017 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru ve formě úvěrového rámce 55 000 Kč, který se žalovaný spolu s úrokem ve výši 22,68 % ročně zavázal splácet ve splátkách v minimální výši 500 Kč měsíčně, přičemž v dodatku k této smlouvě strany ujednaly, že první čerpání úvěru bude tvořit účelový úvěr na úhradu kupní ceny zboží právnická osoba název obec spol. s r. o. ve výši 8 017 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 21,33 % ročně v měsíčních splátkách po 419 Kč (žádost o úvěr, smlouva). Žalovaný na tomto úvěru celkově čerpal částku 92 407,38 Kč, splatil celkem 76 344,39 Kč (transakční historie, přehled plateb, výpisy z účtu). Původní věřitelka pak kvůli úpadku žalovaného úvěr zesplatnila (odstoupení od smlouvy). Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni jako část souboru, což původní věřitelka oznámila žalovanému (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací arch). K zaplacení do 7 dnů od odeslání byl žalovaný vyzván teprve v předžalobní výzvě, doporučeně odeslané dne 4. 7. 2022 (předžalobní výzva, podací arch). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závažné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani pro výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

5. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je ženatý a má jedno vyživované dítě, avšak sociální poměry těchto osob původní věřitelka – s výjimkou údaje, že manželka žalovaného pobývá na mateřské dovolené - nezkoumala. Náklady na bydlení žalovaný vyčíslil, ostatní náklady pak kvantifikoval částkou 0 Kč Touto okolností se původní věřitelka nezabývala. Jednotlivá tvrzení žalovaného o jeho sociálních poměrech původní věřitelka nijak neověřila. Žalobkyně soudu předložila výsledky lustrace žalovaného z registru příjmení a z interní databáze z května a července 2017, podle dotazu z 2. 3. 2017 nebyl žalovaný veden v příjmení. Původní věřitelka s žalovaným dne 2. 3. 2017 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru ve formě úvěrového rámce 55 000 Kč, který se žalovaný spolu s úrokem ve výši 22,68 % ročně zavázal splácet ve splátkách v minimální výši 500 Kč měsíčně, přičemž v dodatku k této smlouvě strany ujednaly, že první čerpání úvěru bude tvořit účelový úvěr na úhradu kupní ceny zboží právnická osoba název obec spol. s r. o. ve výši 8 017 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 21,33 % ročně v měsíčních splátkách po 419 Kč. Žalovaný na tomto úvěru celkově čerpal částku 92 407,38 Kč, splatil celkem 76 344,39 Kč. Původní věřitelka pak kvůli úpadku žalovaného úvěr zesplatnila. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni jako část souboru, což původní věřitelka oznámila žalovanému. K zaplacení do 7 dnů od odeslání byl žalovaný vyzván teprve v předžalobní výzvě, doporučeně odeslané dne 4. 7. 2022. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání.

6. Soud případ právně kvalifikoval jako postoupenou pohledávku vzešlou ze závazku z bezdůvodného obohacení (§ číslo ve spojení s § , 1887, 2991n , ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.,“ a s  třetí větou o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.“). Úmyslem původní věřitelky a žalované bylo sjednat spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru ( z. s. ú., o. z.). Žalobkyně totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka ( z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalované ( o. z.). Zavázala se žalovanému k dočasnému užívání přenechat určitou částku, kterou jí žalovaný měl postupně vracet s příslušným úrokem. Žalobkyně však nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné, a to z důvodů popsaných ve dvou předchozích odstavcích. Soud tudíž rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila pouze způsobem popsaným v předchozích dvou odstavcích. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ,„ bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ To znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná ( první věta z. s. ú.). Smysl a účel porušeného pravidla zde vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti ( ve spojení s  první větou o. z. a a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- právnická osoba, C číslo, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou jistiny a úroků z prodlení. V okamžiku čerpání jednotlivých částek tedy žalovanému postupně vznikalo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu ( a 2 o. z. ve spojení s  třetí větou z. s. ú.), v konečné výši 92 407,38 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení do 7 dnů od odeslání v předžalobní výzvě, přičemž třetí pracovní den po odeslání zde nastal 7. 7. 2022, tedy během zmíněné lhůty, která odpovídá zákonné lhůtě bez zbytečného odkladu“ ( o. z.). Pohledávka se tak stala splatnou 12. 7. 2022 a dne 12. 7. 2022 se žalovaný ocitl v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 15 % ročně ( o. z. ve spojení s  ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně však úrok z prodlení požadovala ve výši 9,75 % ročně a soud byl jejím návrhem vázán ( ). Původní věřitel žalovanému poskytl 92 407,38 Kč, žalovaný splatil 76 344,39 Kč, takže rozdíl ve výši 16 062,99 Kč představuje jeho bezdůvodné obohacení. Původní věřitelka soubor pohledávek včetně té žalované postoupila žalobkyni, čímž se žalobkyně stala její věřitelkou ( ve spojení s § , 1887 o. z.). Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni jistinu a úrok z prodlení v zákonné výši. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. určil podle části věty před středníkem vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.

7. Výrokem II. žalobu ve zbytku zamítl vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy a k pozdějšímu nástupu prodlení.

8. Výrok III. odpovídá ustanovení , protože žalovaný byl v řízení částečně úspěšný, na více než 50 %, pročež by měl proti žalobkyni právo na náhradu příslušného procenta nákladů řízení, které mu však podle obsahu spisu nevznikly. Proto soud rozhodl, že nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou v tomto rozsudku, bude ji možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.