Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Ad 20/2025 - 98

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci

žalobkyně: Ing. E. D., nar. X

bytem X

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 6. 2025, č. j. X,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně brojila proti shora označenému rozhodnutí žalované, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 2. 2025, č. j. X, kterým bylo rozhodnuto, že žalobkyně není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 25%.

2. Správní orgán prvního stupně dospěl na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen IPZS) ze dne 17. 1. 2025 k závěru, že u žalobkyně došlo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k poklesu její pracovní schopnosti o 25%, přičemž rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je zdravotní postižení srovnatelné podle kapitoly XV., odd. B, pol. 9b) přílohy k

3. Žalovaný dospěl v námitkovém řízení na základě posudku IPZS, odd. pro námitkové a odvolací řízení, ze dne 15. 5. 2025 k závěru, že u žalobkyně došlo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k poklesu její pracovní schopnosti o 25%, přičemž rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je zdravotní postižení srovnatelné podle kapitoly XV., odd. B, pol. 9b) přílohy k

II. Podání účastníků

4. Žalobkyně nesouhlasila s oběma rozhodnutími správních orgánů s tím, že posudkové orgány pochybily při posouzení jejího zdravotního stavu, zejm. nenaplnily požadavek komplexního posouzení a posudky jsou účelové. Podle ní nebyla zhodnocena celková diagnóza poškození kolene i páteře. Prezentovaný závěr žalované nijak nereagoval na námitky žalobkyně v námitkovém řízení a námitkový posudek nesplňuje kritéria judikatury. Uvedla, že pokles její pracovní schopnosti odpovídá kapitole XIII, odd. A, pol. 1b) vyhl. č. s přičtením komorbidit páteře. Odkázala na to, že je v pořadníku pro TEP kolene. Uhýbáním problémů s kolenem došlo k potížím a bolestem v oblasti SI skloubení, k čemuž odkázala na výsledek MRI. Dále odkázala i na další lékařské nálezy, u nichž vyjádřila pochybnost o jejich zohlednění. Požádala o nové komplexní posouzení zdravotního stavu.

5. Žalovaná ve svém vyjádření odkázala na shora citované lékařské posudky IPZS s tím, že výsledkem posouzení byla vázána. Posudky podle ní splňují zákonné náležitosti, nicméně z nich plyne, že pracovní schopnost žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 25% a žalobkyně proto nebyla uznána invalidní dle , jelikož žalobkyně nesouhlasí s medicínským posouzením, navrhla důkaz posudkem Posudkové komise MPSV ČR (PK MPSV), která je ve smyslu ustanovení , povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopností pojištěnce pro účely přezkumného řízení soudního.

III. Posouzení věci krajským soudem

6. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou ( ) a je přípustná. Žaloba není důvodná.

7. Z obsahu správního spisu vyplývá, že ve správním řízení byly vyhotoveny posudky lékařem Institutu pro posuzování zdravotního stavu dne 17. 1. 2025 (prvostupňový) a ze dne 15. 5. 2025 v řízení o námitkách, které se shodly na tom, že se jedná o DNZS s rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v podobě zdravotního postižení srovnatelného podle kapitoly XV., odd. B, pol. 9b) přílohy k , pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25%.

8. Krajský soud nechal vypracovat posudek PK MPSV, pracoviště Brno, (dále PK MPSV) - posudek ze dne 5. 3. 2026, který byl proveden u jednání soudu jako důkaz. PK MPSV zasedala ve složení předsedy komise, lékaře z oboru ortopedie a tajemníka. Žalobkyně byla jednání přítomna. S posudkovým závěrem nebyla seznámena. Soud před jednáním zaslal stranám posudek na vědomí. PK MPSV vycházela při zpracování posudku z podkladové dokumentace, vč. pracovní anamnézy a doplnění zdravotních zpráv, a dospěla k závěru, že u žalobkyně se jedná o DNZS s rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v podobě zdravotního postižení srovnatelného podle kapitoly XV., odd. B, pol. 10b) přílohy k , pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 30%.

9. Podle , o důchodovém pojištění (dále jen „ “), je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle zákona o důchodovém pojištění platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %.

10. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem), a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám a dle shora citované úpravy za tímto účelem pověří k posouzení zdravotního stavu žalobce (pokud žalobní námitky tímto směrem míří) posudkovou komisi MPSV. Posudek této posudkové komise, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, č. j. –22).

11. V případě invalidity musí být z posudku vždy zřejmé, že zdravotní stav posuzované osoby byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotní dokumentace i s přihlédnutím ke všem jí tvrzeným obtížím, dále v něm musí být uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav lze podřadit pojmu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, v jakém rozsahu v důsledku zdravotního postižení poklesla schopnost pracovní činnosti posuzovaného. Procentuální míru poklesu schopnosti pracovní činnosti podle charakteru zdravotního postižení pak komise hodnotí podle přílohy k právnímu předpisu, přičemž zdravotní postižení musí být zařazeno s ohledem na druh a intenzitu postižení pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku této přílohy, a současně musí být objasněno, proč v rámci zde stanoveného rozpětí komise určila míru poklesu pracovní schopnosti v dané výši. Dále musí být zvážen i rozsah a závažnost dalšího nebo dalších zdravotních postižení pro možné zvýšení (nebo snížení) základního bodového ohodnocení a případně provedena i rámcová pracovní rekomandace (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. –19).

12. K tomu je třeba nejprve poznamenat, že při určení míry poklesu pracovní schopnosti nemá žalovaná žádný prostor pro správní uvážení. Jedná se o otázku posouzení zdravotního stavu (které závisí na využití odborných lékařských znalostí) dle kritérií zákona o důchodovém pojištění a vyhlášky o posuzování invalidity. V tomto ohledu je daná otázka předmětem plného soudního přezkumu za využití odborného podkladu v podobě posudku PK MPSV. Ostatně, pokud by tomu bylo jinak, meze přezkumu správního uvážení jsou mnohem užší – soud by správní uvážení nemohl nahradit vlastní úvahou a mohl by zkoumat pouze to, zda správní orgán při jeho aplikaci nevybočil z mezí stanovených ústavními principy, zejména zákazu libovůle, ochrany rovnosti a zákazu diskriminace a zachovávání lidské důstojnosti.

13. Žalovaná obecně nemá možnost jakkoliv hodnotit vhodnost právní úpravy a způsobu posuzování poklesu pracovní schopnosti dle vyhlášky o posuzování invalidity. Teoreticky není vyloučeno, aby krajský soud z určitých důvodů k některému ustanovení vyhlášky nepřihlédl, případně shledal dokonce rozpor zákona s ústavním pořádkem (a využil postupu dle y), k tomu by však musely v konkrétní věci vést silné ústavně právní důvody, které v nyní projednávané věci soud nespatřuje.

14. Další podstatnou skutečností je, že soud je při hodnocení zákonnosti rozhodnutí žalovaného povinen vycházet ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době vydání rozhodnutí správních orgánů (viz – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 7. 2017, č. j. 6 Ads 316/2016–28, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2020, č. j. –39).

15. Soud se proto zabýval tím, zda byly splněny požadavky na posouzení zdravotního stavu PK MPSV při zohlednění skutkového stavu, který zde byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí.

16. Žalobkyně byla komisí posuzována aktuálně jako pracovnice kontaktního centra pracující na telefonu. Před jednáním komise byla seznámena s výčtem podkladů pro rozhodnutí komise a byla i vyšetřena při jednání komise. Proti výčtu podkladů nevyjádřila žalobkyně žádné námitky.

17. Při hodnocení vycházela komise z vyšetření žalobkyně, dle kterého tato přišla s oporou dvou FH, lehce napadání LDK. Páteř citlivost dolní L, LS Thomayer k podložce, Lasssegue bil. neg. Neurolog. orient. v normě. Ramena citlivost předního pouzdra více vpravo pohyb volný stabilní, lokty klidné, pohyb volný stabilní zápěstí ruce klidné, pohyb volný stabilní. Kyčle bil. Klidné, pohyb S 0-0-140 F 55-0-30 50-0-30. Koleno vpravo klidné, pohyb 0-0-140 stabilní, vlevo jizvy po operacích klidné, pohyb S O0-130, pivot a Lachman poz. citivost mediálního kompartmentu, PF poz. Výrazně. Hlezna noha klidná, pohyb volný pata špice bez oslabení. Hypotrofie stehenního svalstva -4cm vlevo. Chůze v místnosti možná bez opory, bez zjevných nápaditostí, V rámci diagnostického souhrnu komise uvedla následující zjištěná postižení – gonartrosa vlevo III.st. (pokročilejší arthroza kolene); stav po ASK (arthroskopický zákrok) levého kolene 2008, stav po plastice LCA 2009 (přední zkřížený vaz), stav po operaci — návrty čéšky 2017, pooperační trombóza LDK, stav po replastice 2018 a 2019, stav po replastice LCA+ sešití laterální menisku levého kolene 2/2019, stav po parciální mediální a laterální menisektomii (částečné odstranění menisku)levého kolene 5/2022; bolestivý syndrom páteře; lumboischiadický syndrom pravostranný (bolesti beder se šířením do pravé dolní končetiny); dysfunkce pravé SIS (bolest zadního pánevního spoje); srdeční šelest v kardiologickém sledování; stav po operaci myomu děložního 10/2022; stav po septoplastice 2004 (operace v oblasti vnitřního nosu); stav po zlomenina baze phal.dist.hall.vlevo 10/2015 (zlomenina palce); stav po zlomenině levého kotníku; stav po zlomenině III. prstu levé ruky s OS (řešeno chirurgicky) 4/2024.

18. Pokud jde o samotné posudkové zhodnocení, tak PK MPSV uvedla, že žalobkyně trpí zdravotními obtížemi vyplývající z onemocnění (postižení) uvedených v diagnostickém souhrnu.

19. V popředí obtíží je zejména gonartrosa III.st. vlevo, bolestivý syndrom páteřní. Dle rehabilitace 2/2024 chronické levostranné lumbosacralgie (bolesti bederní a křížové oblasti), lehká chronická radikulopatie (postižení nervového kořene) L5 vlevo verifikovaná EMG, na MR susp.iritace kořene L4 oboustranně, více vlevo, zřejmý podíl jednostranného přetěžování v rámci vadného stereotypu chůze při těžké gonartroze kolene LDK. Dle ortopedie 8/2024 levý kolenní kloub prosáklý, pohyby S 0-0-110, dotažení flexe je bolestivé, palpační bolestivost med.kl.štěrbiny, přední zásuvka +. Dle ortopedie 12/2024 má bolesti v zádech, LS páteř poklepově a palpačně nebolestivá, pohyby jsou tuhé, bolestivé v krajních polohách, palpační bolestivost pravé SI štěrbiny, Lassegue negat, jsou lumbosacralgie pravostranné. Dle ortopedie 3/2025 nutné šetření LDK, terapie vedena ambulancí bolesti. Dle PL 1212024 omezení hybnosti levého lokte po luxaci, nepropne naplno, flexe tuhá, vázne, špetky svede, lehce omezení III. prstu levé ruky, flexe III. prstu při sevření do dlaně váznoucí. Na páteři skoliosa, hyperkyfotizace C-TH přechodu (změna postavení a osy páteře), plochá L lordosa (vyhlazený bederní úsek), nestabilita v sob stoji oboustranně, s levostrannou prevalencí. Klenba nožní snížená, posturální a břišní svalstvo oslabeno.

20. Dle ambulance bolesti 2/2025 pohledově menší svalová hmota levé dolní končetiny, chůze možná, paty i špičky zvládá, hypermobilita, Thomayer pod podložku — dotkne se dlaněmi. Subjektivně zhoršení zad, bolesti v LS, střílí po zadní straně stehna ke kotníku, v plánu neurologické vyšetření. Od roku 2007 úraz, následně léčeno levé koleno, 6X operace, má potíže se zády, bolesti v kříži, střílení do LDK po koleno, noční bolesti. Dle rehabilitace 4/2025 hypermobilní, esovitá skoliosa, asym. a protrakce ramen (předsunuté držení ramen), hyperkyfotizace C-Th přechodu (změna osy páteře), tuhý CK přechod, více nanesena na LDK, plochá bederní lordosa, tužší SIS vpravo, koleno S 0-0-115, tužší hlavičky fibuly a pately, nestabilita v solo stoji oboustranně s levostrannou prevalencí. Dle ambulance bolesti 72025 chronická neztišitelná bolest, čeká na TKA vlevo (operace kolene — výměna kloubu), v plánu v roce 2026. Dle rehabilitace 6/2025 přijata k balneorehabilitaci pro gonartrosu III.st. Procedury tolerovala, celkově se cítí lépe, posílená, rozhýbanější, odpočatá. Kondičně lepší. Levé koleno bolí, je nestabilní, podlamuje se, pohyb hodnotí kladně.

21. Posuzovaná osoba je orientovaná místem, časem, osobou, situací, je přiměřeného chování i komunikace, není popisovaná porucha intelektu či paměti. Není popisovaná zjevněji narušená orientace zrakem či sluchem. Kardiopulmonálně je kompenzovaná, nejsou uváděny zjevnější zažívací obtíže ani inkontinence. Je schopna samostatné chůze, chůze je pomalejší, limitována pro větší vzdálenosti, při chůzi používá kompenzační pomůcky — 2 trekové hole. Stereotyp je narušen z chronického jednostranného přetěžování šetřením LDK dle PL 12/2024.

22. Klinicky u posuzované podle komise dominuje postižení levého kolene, anamnesticky s rozvojem po úrazu před lety. Došlo k postižení měkkých tkání, což bylo řešené opakovaně operačně, s pouze částečným či přechodným efektem. Druhotně dochází v koleni k rozvoji chronických arthrotických změn. Je plánovaná další operace, výměna kolenního kloubu, k čemuž by mělo dojít v tomto roce. Z hlediska poškození vazivového aparátu stav odpovídá položce 10b v kapitole XV. Omezení hybnosti kolene je minimální, vázne jen plné dotažení zohybu, což není funkčně významné. Nelze tedy použít položku 9b, 9c či 9d, Z hlediska arthrozy dle kapitoly XIII — nelze prokázat středně těžké, těžké či zvláště těžké postižení dvou a více nosných kloubů, takže nelze použít položky lb, 1c či 1d. Postižení bederní páteře aktuálně nevytváří závažnější klinické obtíže, nejsou přítomny funkčně významnější neurologické komplikace. Při určení položky 10b je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na horní hranici dané položky, tedy 30%, uvedené zahrnuje i potíže s páteří. Další případné navýšení dle § 3 z výše popsaných důvodů a vzhledem k administrativní práci posuzované nepovažovala PK MPSV za důvodné.

23. K samotnému posudku podala žalobkyně vyjádření, dle kterého ani tento posudek nesplňuje z posudkového, medicínského i právního hlediska požadavek úplnosti, přesvědčivosti ani správnosti. Nereaguje na námitky uvedené v žalobě, je vnitřně rozporný, nesprávně interpretuje odborné nálezy (zejm. neurologické) a na základě vadné interpretace dovozuje nesprávné závěry. Namítla, že posudek hlavní diagnózu podhodnocuje, podřazuje pod nesprávnou kapitolu v rozporu se zdravotním stavem žalobkyně. Ve vyjádření shrnula svoji zdravotní anamnézu – stav kolene, sekundárně rozvíjející se problémy páteře, chronickou neztišitelnou bolest s tím, že rehabilitační lékaři neočekávají po TEP kolene výraznější zlepšení stereotypu chůze ani ústup bolestí páteře. Odkázala na posudkově významné nálezy z roku 2026 – postižení ramene, další progrese u levého kolene. Nesouhlasila s podřazením svého zdravotního stavu s tím, že tento měl být hodnocen podle kap. XIII, pol. 1c nebo 1d) cit. vyhl., namítla, že PK MPSV ignorovala sekundární dopady na páteř, nesprávně hodnotila schopnost chůze a mobility a ignorovala fakt, že indikace TEP je medicínským důkazem těžkého postižení.

24. Soud s ohledem na toto podání a jednání před soudem vyžádal doplnění posudku (k žádosti připojil vyjádření žalobkyně) s tím, že vyžádal zodpovězení otázky, proč došlo při posouzení rozhodující příčiny dlouhodobě nepřiznivého zdravotního stavu žalobkyně ke změně položky v rámci kapitoly XV, oddíl B, z položky 9b na položku 10b, a proč nelze rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně podřadit pod kapitolu XIII, jak žalobkyně namítala.

25. V rámci doplnění posudku zasedla komise ve složení předseda komise, odborný lékař z oboru neurologie a tajemník. Po projednání věci v nepřítomnosti žalobkyně PK MPSV dospěla k závěru, že není důvod ke změně původního hodnocení, neboť položka 9b v kapitole XV, oddílu B, hodnotí ztuhnutí nebo omezení pohybu v kyčelním nebo kolenním kloubu. V daném konkrétním případě v postiženém kolenním kloubu nelze prokázat významnější omezení, tedy omezení středně těžké nebo těžké, případně úplnou ztuhlost. Lze prokázat pouze lehké omezení hybnosti, což by odpovídalo položce 9a), kde míra poklesu pracovní schopnosti činí 5-10%. Z uvedeného důvodu PK hodnotila podle položky 10, tedy poškození vazivového aparátu kolene. Jelikož u posuzované dominuje postižení vazivového aparátu a pokročilé artrotické postižení, které působí sníženou stabilitu kolenního kloubu, tak PK zvolila položku 1b). Horní hranice uvedené položky byla zvolena pro další komorbiditu. PK uvedla, že i pokud by byla zvolena položka 9b), tak bodové rozmezí poklesu pracovní schopnosti je ve své horní míře shodné s položkou 10b), tedy 30%. I při volbě této položky by náš závěr byl stejný.

26. K odvolání posuzované PK poznamenala, že sama posuzovaná si kromě bolesti stěžuje zejména na nestabilitu a podlamování. Udává sice o omezení rozsahu pohybu, ale při vyšetření bylo zohnutí kolene 140st, což je pouze lehké zhoršení oproti normě, která je cca 160-170st. Svalová atrofie levé dolní končetiny, jak uvádí posuzovaná, je z důvodu šetření končetiny a menší fyzické zátěže, takže dochází k úbytku svalové tkáně ze snížené fyzické aktivity. Posuzovaná uvádí, že koleno je hodnoceno jako těžce poškozené, což může odpovídat skutečnosti, včetně indikace totální endoprotézy. Nicméně posudková kritéria i u vážně poškozeného kolenního kloubu, pokud není významně porušena hybnost, invaliditu nepřiznává. Z hlediska bolestí páteře, tyto samy o sobě nezpůsobují invaliditu stupně I., neboť nelze prokázat závažnější neurologické komplikace (dráždění nervového kořene není těžká neurologická komplikace). Rovněž tak i dysfunkce SI skloubení samo o sobě odpovídá pouze několika procentním bodům poklesu míry pracovní schopnosti. Posuzovaná si stěžuje na výraznější bolesti, které ale samy o sobě nejsou posudkovým kritériem. Z postižení kolene vyplývá i omezení celkové mobility a schopnosti pracovní zátěže, což uvádí posuzovaná, a PK k tomuto nemá žádných námitek.

27. PK dále uvedla, že v posudkových kritériích je stav hodnocen podle příslušné kapitoly a oddílu. Takže PK i při závažné poruše funkce kolenního kloubu nemůže svévolně nadsadit horní hranici uvedené položky. Posuzovaná dále poukazuje na kapitolu XIII, těžkou posttraumatickou gonartrozu III. stupně, ale zde dle posudkových kritérií k přiznání l. či vyšší stupně je zapotřebí postižení dvou a více velkých nosných kloubů, což v daném případě nelze prokázat, neboť závažným způsobem je postižen „pouze” jeden nosný kloub. Indikace k endoprotéze svědčí o těžkém postižení, ale klinický stav neodpovídá zvláště těžkému postižení, kdy postižení kolenního kloubu by muselo být provázeno těžkým postižením pohybových schopností, tedy prakticky by posuzovaná nebyla mobilní jinak, než na invalidním vozíku či s používáním dvou vysokých podpažních berlí, což v uvedeném případě není přítomné,

28. K druhému nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila, soud proto vycházel z jejích písemných podání.

29. Soud při hodnocení posudku a jeho doplnění dospěl k závěru, že hodnocení bylo provedeno komplexně za účasti dvou odborných lékařů z oborů, které zkoumají zdravotní stav, který žalobkyně označila jako dominantní postižení její pracovní schopnosti, tj. ortopedie a neurologie. Komplexně tedy došlo k hodnocení vlivu ortopedických i neurologických postižení a jejich vlivu na pracovní schopnost žalobkyně. Skutečnost, že žalobkyně s těmito závěry nesouhlasí, sama o sobě nepředstavuje důvod pro to, aby soud řekl, že posudek nesplňuje kritéria na něj kladená.

30. Zejména doplnění posudku jasně vymezuje, proč byla zvolena položka dle kapitoly XV., odd. B, pol. 10b) přílohy k – tj. porucha vazivového aparátu. Tento závěr je jednoznačně medicínský a soud není oprávněn přezkoumávat hodnocení příčiny postižení žalobkyně. Zároveň se komise v doplnění posudků vyjádřila ke zohlednění komorbidit (navýšení celkového hodnocení v rámci položky) a k důsledkům hodnoceného postižení – úbytek svalové hmoty, přetěžování a dopady na páteř. Proběhlo též hodnocení z hlediska neurologického.

31. Podle ustálené judikatury správních soudů musí být posudek úplný, logický, přesvědčivý a musí se vypořádat se všemi rozhodnými skutečnostmi. Tyto požadavky předmětný posudek splňuje.

32. Žalobkyně se domáhala toho, aby její zdravotní stav byl hodnocen podle kapitoly XIII, pol. 1c) nebo 1d) vyhl. č. , neboť pod tuto položku podle ní spadá těžká posttraumatická gonartróza III. stupně s indikací TEP – tímto postižením žalobkyně trpí, nikoliv poruchou vazivového aparátu.

33. Pokud jde o základ postižení žalobkyně, PK MPSV přehledně vysvětlila, proč zvolila jako diagnózu poruchu vazivového aparátu, a soud k tomu nemá žádné výhrady, neboť se jedná o medicínské posouzení. Stran podřazení pod samotnou položku, soud konstatuje, že žalobkyně pravděpodobně odkazuje na odd. A kap. XIII. K tomu soud uvádí, že i bez odborné znalosti lze uzavřít, že podmínky uvedené kapitoly nejsou splněny, neboť kap. XIII., odd. A, pol. 1c) výslovně odkazuje na: „těžké postižení s funkčně těžkým postižením dvou a více velkých/nosných kloubů nebo s těžkým postižením většiny malých kloubů rukou (zejména narušení úchopu) nebo nohou, se značným omezením pohybových schopností a celkové výkonnosti při středně těžkém zatížení, některé denní aktivity omezeny“, resp. kap. XIII., odd. A, pol. 1d) „zvláště těžké postižení – těžké postižení pohybových schopností, celkové výkonnosti, některé denní aktivity značně omezeny“. U žalobkyně bylo prokázáno v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí postižení „pouze“ jednoho velkého/nosného kloubu – kolene, tj. komise nemohla přistoupit k podřazení zdravotního stavu žalobkyně pod uvedenou položku.

34. Pokud se v roce 2026 připojily zdravotní obtíže s dalším velkým kloubem – ramenem, jedná se o důvod k podání nové žádosti, nikoliv pro revizi žalobou napadeného rozhodnutí, které je přezkoumáváno dle skutkového a právního stavu v době jeho vydání.

35. PK MPSV se vyjádřila i k neurologickým obtížím žalobkyně, chronické bolesti i významu indikace TEP kolene s tím, že nic z uvedeného nepředstavuje samostatné důvod k uznání žalobkyně invalidní v jakémkoliv stupni a že jako komorbidity byly její obtíže zhodnoceny v navýšení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně v rámci zákonného rozpětí.

36. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2019, č. j. -37, je posuzování míry poklesu pracovní schopnosti pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity otázkou odbornou, medicínskou, a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise, je úplný a přesvědčivý, případně – namítal-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena. S ohledem na vše shora uvedené shledal soud posudek PK MPSV ve spojení s jeho doplněním jako dostatečný a zákonný podklad pro své rozhodnutí.

37. Soud neopomněl při svém rozhodování ani velmi komplexní námitku systémové podjatosti. Tu ale vyhodnotil jako nepřípustnou.

38. Svou námitku podjatosti založila žalobkyně na následujících tvrzeních. Zaprvé uvedla, že dokazuje vzájemnou propojenost subjektů Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) s Českou správou sociálního zabezpečení (ČSSZ), [OBRÁZEK]kterou také MPSV řídí a kontroluje, kdy se takto podílí i na celostátní koncepci Lékařské a posudkové služby (LPS) nově zahrnuté pod Institut posuzování zdravotního stavu (IPZS). Z hlediska posudkového lékařství je pak důležité napojení samotné organizace lékařské posudkové služby (LPS IPZS) do struktury rozhodování při posuzování klientů, struktury, jenž jak se dále uvádí značně ovlivňuje či minimálně může ovlivňovat práci jednotlivých posudkových lékařů. Dále brojila proti rozporu systému posuzování zdravotního stavu a „LPS[OBRÁZEK], zásada „nemo iudex in causa sua” a otázka ústavního pořádku“ ve spojení s otázkou kompatibility systému posuzování zdravotního stavu s ústavním pořádkem České republiky a se zachováním práva na posouzení věci nezávislým a nestranným subjektem. Poukázala i na selhání dělby moci dané u a na medializované kauzy a statistiky. Následně namítla „Porušení zásady, nemo iudex in causa sua, aneb právní rozbor možného protiústavního postupu soudu, zmíněné zásady, podporující také zde řešenou systémovou podjatost“ s tím, že není možné, aby LPS, IPZS, ČSSZ a zejména soud v kontextu posudkové komise LPS IPZS rozhodovali na základě podkladů, které pro rozhodnutí připraví zaměstnanec de facto žalované strany, neboli zaměstnanec stejné LPS jako v případě rozhodnutí správního orgánu zde žalobou napadeného. Dále zmínila „[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] Problematiku upjatého tendenčního rozhodování soudů v rámci často nepříliš důrazného postavení vůči zde žalované straně (ČSSZ)“ a uvedla, že v dané věci je pro objektivní zjištění stavu na místě opravdu nezávislý soudní znalec či odborná vědecká instituce, jenž se danou problematikou mého onemocnění skutečně zabývá. Podle žalobkyně posudky LPS, IPZS s nyní nejasnou strukturou systémově nastavených standardů popírají i standardy běžné pro soudní znalce, pracující, a posuzující se dle

39. Nad rámec uvedených námitek opřela svou námitku o „Průkaznost „nebezpečí ovlivnění nežádoucím vztahem" a účelovost rozhodování Lékařské posudkové služby – Statistické, ekonomické a systémové důkazy účelovosti a systémové podjatosti LPS, ČSSZ a MPSV (2010-2024)“. Tato data podle ní ukazují, že systém invalidity byl postupně transformován z nástroje sociální ochrany na [OBRÁZEK]nástroj fiskální optimalizace, přičemž LPS a ČSSZ zde neplní roli nezávislého odborného orgánu, ale roli exekutivního nástroje státu; jehož primárním cílem je redukce výdajů, nikoli ochrana práv zdravotně postižených osob. Z dlouhodobých dat statistiky získaných z oficiálních ročenek České správy sociálního pojištění vyplývá, že mezi lety 2010 a 2024 došlo k dramatickému poklesu počtu příjemců invalidního důchodu III. stupně, a to z 244 048 osob v roce 2010 na 150 782 osob v roce 2024. Jedná se o úbytek 93 266 osob, tedy pokles o 36 %. Tento pokles nelze vysvětlit demografickými změnami, zlepšením zdravotního stavu populace ani jinými objektivními faktory. Jediným reálným a statisticky doložitelným vysvětlením je systematické zpřísnění posudkových kritérii. Odkázala i na tzv. transformační invalidní důchody a jejich pokles

40. Závěrem své námitky shrnula a navrhla, aby soud vyloučil posudky LPS, ČSSZ a MPSV z důkazního řízení, neboť jsou zatíženy systémovou podjatostí, ustanovil nezávislého soudního znalce, který není organizačně, ekonomicky ani metodicky spojen s MPSV, ČSSZ či LPS, provedl objektivní, nestranné a odborné posouzení zdravotního stavu žalobce a zajistil tak naplnění práva žalobce na spravedlivý proces, garantovaného d.

41. Podání žalobkyně obsahující její námitku systémové podjatost lékařské posudkové služby je sice zakončeno sdělením, že tato „námitka pak ve výsledku není projevem subjektivního nesouhlasu, ale reakcí na dlouhodobý, statisticky doložený a systémově zakořeněný problém, který zasahuje desetitisíce zdravotně postižených občanů České republiky. Je povinností soudu tento stav reflektovat a učinit kroky, které zabrání dalšímu případnému porušování nejen mých základních práv a svobod.“, nicméně námitka podjatosti vždy nutně musí představovat subjektivní vyjádření o dotčení práv stěžovatele, tj. žalobkyně.

42. Systém hodnocení invalidity je v ČR dán , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, kterým je výslovně zřízen IPZS ( zákona) jako správní úřad s celostátní působností a kterým jsou stanoveny jeho úkoly ( zákona). IPZS je sice součástí ČSSZ, nicméně není organizačně podřízen jednotlivým správám ČSSZ, ale pouze ústřednímu řediteli ČSSZ.

43. Oproti tomu posudkové komise nejsou součástí IPZS, ale výlučně MPSV (srov. § 4 odst. 2 zákona) a slouží výlučně pro odvolací řízení v kompetenci MPSV nebo pro soudní řízení ve věcech důchodového pojištění.

44. Způsob dokazování v řízení před soudem se řídí § 77 odst. 2 s.ř.s, dle kterého v rámci dokazování může soud zopakovat nebo doplnit důkazy provedené správním orgánem, neupraví-li zvláštní zákon rozsah a způsob dokazování jinak. Soud jím provedené důkazy hodnotí jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem a ve svém rozhodnutí vyjde ze skutkového a právního stavu takto zjištěného.

45. Již historicky Nejvyšší správní soud dovodil, že v soudním řízení o dávce důchodového pojištění je vyžadován „zákonem předepsaný důkaz“, jímž je posudek PK MPSV; správní posudek, z něhož vycházela ČSSZ, jej pro soudní fázi nenahrazuje (k tomu srov. např. rozsudek NSS ze dne 21. 7. 2010, č. j. -329). Již v uvedeném rozsudku nicméně NSS připustil, že se nemusí jednat o důkaz stěžejní, resp. jediný, na jehož základě soud musí rozhodnout. Soud jej sice není povinen bezvýhradně převzít, musí však zkoumat jeho úplnost, celistvost a přesvědčivost; bez takového odborného podkladu nemůže medicínsko-posudkové závěry nahrazovat vlastní úvahou.

46. K obsáhlým námitkám žalobkyně soud konstatuje, že tyto nepřináší k postavení posudkové služby nic navíc k tomu, čím se soudy (Nejvyšší správní soud i Ústavní soud) již opakovaně zabývaly, tj. k otázce propojení posudkových lékařů, ČSSZ, MPSV a PK MPSV.

47. Pokud jde o systém lékařské posudkové služby – tj. skupinu námitek tykající se propojenosti jednotlivých subjektů, ústavnosti systému posuzování zdravotního stavu a konečně i rozhodování soudu na základě podkladů, které vytvořil de facto žalovaný, tak tento systém byl již v minulosti opakovaně podroben přezkumu z hlediska systémové podjatosti a vrcholné soudy dospěly k závěru, že samotné institucionální nebo organizační zařazení posudkových orgánů systémovou podjatost nezakládá. To samo o sobě neodůvodňuje ani vyloučení komise, ani povinnost soudu ustanovit znalce.

48. Stejně jako jiná námitka podjatosti, i namítání systémové podjatosti lékařské posudkové služby může být významná jen ve spojení s konkrétními okolnostmi, které zpochybňují objektivitu, úplnost nebo přesvědčivost posudku. V tom případě soud musí zvážit doplnění posudku, vyžádání srovnávacího či revizního posudku nebo ustanovení znalce, neboť posudek PK MPSV hodnotí soud jako jakýkoliv jiný důkaz, který může být vyvrácen nebo zpochybněn.

49. K uvedenému lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2018, č. j. -44, dle kterého „Výhrady stěžovatele, který považuje posudkové lékaře za podjaté proto, že působí u správního orgánu, který o dávce rozhoduje, jsou tedy namířeny přímo proti znění zákona, který tuto situaci předpokládá. Soulad citované právní úpravy s ústavním pořádkem potvrdil opakovaně Ústavní soud (viz například nález ze dne 1. 11. 1995, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR svazek 4 pod č. 72). Námitka systémové podjatosti posudkových lékařů proto není důvodná.“ (Obdobně se NSS vyjádřil v rozsudku ze dne 8. 11. 2018, č. j. -61, ve kterém zopakoval, že tento typ námitky směřuje proti zákonné konstrukci posudkového systému; jeho ústavní soulad již Ústavní soud potvrdil.)

50. Pokud jde o citovaný nález Ústavního soudu dne 1. 11. 1995, sp. zn. , v tom Ústavní soud nepřijal abstraktní námitku systémové podjatosti. Potvrdil však, že nedostatečný, rozporný nebo časově neurčitý posudkový podklad musí soud doplnit dalším dokazováním. Právní úpravu však neshledal protiústavní.

51. Následně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 1. 2023, č. j. -21, uvedl, že „vypracování znaleckého posudku se stěžovatelka domáhala toliko s ohledem na to, že vypracování posudku posudkovou komisí probíhá v hierarchii veřejné správy. Žádný jiný relevantní důvod neuvedla. Jak ovšem již Nejvyšší správní soud uvedl, objektivitu závěrů posudkové komise nezpochybňuje sama skutečnost, že komise je orgánem MPSV (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2003, č. j. -35, či ze dne 31. 1. 2022, č. j. -27). Zpracování znaleckého posudku ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství by připadalo v úvahu tehdy, pokud by stávající důkazy ke zjištění skutečného stavu věci nedostačovaly, zejména pokud by o správnosti či úplnosti posudku posudkové komise existovaly pochybnosti“.

52. Uvedené názory byly potvrzeny i v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2025, č. j. -32, ve kterém se NSS opětovně musel zabývat otázkou podjatosti a absence nezávislosti posudkové komise a ve kterém odkázal na dřívější závěry s tím, že námitka systémové podjatosti je nepřijatelná, protože byla dostatečně a opakovaně vyřešena judikaturou.

53. Pokud jde o dopad do nyní posuzované věci, jakkoliv je podání žalobkyně obsáhlé, tak z něj soud nedovodil žádná konkrétní tvrzení, že kterých by bylo možno usuzovat na podjatost IPZS nebo PK MPSV ve vztahu k žalobkyni in concreto. Jak soud uvedl výše, k posouzení zdravotního stavu žalobkyně před PK MPSV došlo za přítomnosti dvou odborných lékařů z dominantně tvrzených oblastí poškození zdravotního stavu žalobkyně. Posouzení před PK MPSV komplexně nahradilo posouzení před IPZS, pro soud proto není podstatné, jaká byla specializace posudkových lékařů IPZS. Pokud jde o vlastní zdravotní stav žalobkyně, všechny posudky se shodly na tom, že primární příčina poškození zdravotního stavu, která představuje příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, je poškození kolenního kloubu indikovaného na TEP. IPZS a PK MPSV se lišily pouze v podřazení stavu žalobkyně pod příslušnou položku shodné kapitoly vyhlášky, nicméně ve všech případech nebyla žalobkyně shledána invalidní. Jak soud vysvětlil výše, její argumentace a dovozování invalidity nemá oporu v naplnění kritérií vyhlášky ani z pohledu soudu, neboť v žádném případě nebylo diagnosticky podloženo postižení dvou velkých/nosných kloubů ke dni rozhodování žalované. Soud vnímal tvrzení o postižení ramene, ale to datovala sama žalobkyně anamnesticky až do roku 2026. Stejně tak se PK MPSV vypořádala s komorbiditami.

54. Proti posudku PK MPSV ve znění jeho doplnění staví žalobkyně vlastní tvrzení, tj. vlastní vnímání svého zdravotního stavu, což ale není pro soud rozhodující. Ani z posudkové dokumentace ani z ničeho dalšího neplynou soudu pochybnosti o tom, že by byl posudek PK MPSV nedostatečný a bylo tak nutné vypracování ať už srovnávacího posudku, nebo samostatného znaleckého posouzení. Žalobkyně ani netvrdila, natož aby prokázala, že se v jejím případě jedná o tak specifické postižení, které by vyžadovalo posouzení zdravotního stavu externím znalcem, resp. vědeckou institucí. Samotná nedůvěra žalobkyně v systém není důvodem pro takové posouzení, jakkoliv žalobkyně se závěry lékařů nesouhlasí. Z pohledu soudu žalobkyně prostě trpí postižením kolenního kloubu, na který se nabalují další zdravotní problémy. Tak konečně zní i posudek PK MPSV. Žalobkyně prostě jen neakceptuje stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti, což ale není otázka toho, zda byl správně a dostatečně zjištěn její zdravotní stav.

55. Pokud jde o systém správního soudnictví, ten je založen na revizním kasačním principu, nikoliv na apelačním. Soudní přezkum proto není plynulým pokračováním řízení před ČSSZ a celkové nastavení správního soudnictví pak logicky vyvolává důsledky, které popisuje žalobkyně – jako např. vracení věcí stejnému subjektu, který ve věci již rozhodoval. Zdejší soud ale není povolán k tomu, aby hodnotil vhodnost toho kterého řešení, které pro správní soudnictví zvolil zákonodárce.

56. Statistiky, které předložila žalobkyně taktéž nesvědčí o systematickém porušování lidských práv, natož jejích. Přísnost nebo benevolentnost dávkových systému je v rukou zákonodárce a soud je oprávněn pouze dozorovat, zda správní orgány vykonávají svoji činnost v souladu s právními předpisy. Pokud dochází k úpravám dávkových systému směrem k jejich větší přísnosti a omezování veřejných výdajů, není to soud, kdo je povolán k tomu, volat po změně takového stavu.

57. Ze všech shora uvedených důvodů shledal soud námitku systémové podjatosti a s ní související námitky a návrhy jako nepřípustné.

IV. Závěr a náklady řízení

58. Krajský soud z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl podle Výroky o náhradě nákladů řízení vychází z Žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ex lege ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o ní musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie.

Brno, 20. července 2026

Petr Sedlák, v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: E. D.