Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 199/2018

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Punčocháře a přísedících Miroslavy Tomanové a Zdeňky Andrejové ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci

pro zaplacení náhrady platu ve výši 436 594 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 436 594 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 436 594 Kč od 11. 3. 2015 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 436 594 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 436 594 Kč od 11. 3. 2015 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky jako náhrady platu v důsledku neplatně rozvázaného pracovního poměru. Dle žaloby žalobkyně dne 29. 4. 2013 převzala od Ministerstva práce a sociálních věcí jmenovací dekret č.j. 2013/28170-191, kterým byla v souladu s ustanovením s účinností od 1. 5. 2013 jmenována do pracovní pozice generální ředitelka žalovaného. Dne 24. 10. 2014 obdržela žalobkyně od Ministerstva práce a sociálních věcí odvolání z pracovní pozice generální ředitelky žalovaného. Dne 4. 11. 2014 převzala žalobkyně od žalovaného výpověď z pracovního poměru podle ustanovení . Dne 19. 1. 2015 sdělila žalobkyně žalovanému a Ministerstvu práce a sociálních věcí, že považuje odvolání ze svého pracovního místa a navazující výpověď z pracovního poměru za neplatná právní jednání. Současně sdělila, že trvá na tom, aby byla nadále zaměstnávána. Dne 24. 3. 2015 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu na určení neplatnosti odvolání z pracovní pozice a rozvázání pracovního poměru výpovědí. Naposledy byla žalobkyni vyplacena náhrada platu 10. 2. 2015 za leden 2015. Počínaje dnem 10. 3. 2015 byl žalovaný povinen vyplácet žalobkyni částku ve výši cca. 72.765,67 Kč měsíčně (hrubého), a to až do doby, kdy žalovaný žalobkyni umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. Jelikož se tak nestalo, požaduje žalobkyně uhradit náhradu platu za období od 1. 2. 2015 do 30. 7. 2015 celkem ve výši 436.594 Kč.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznává, neboť je přesvědčena, že v daném případě nebyly naplněny zákonné předpoklady a údajný nárok žalobkyně je dle názoru žalované zejména rozporný s dobrými mravy. Na základě jmenovacího dekretu č.j. 2013/28170-191, který žalobkyně převzala od MPSV dne 29.4.2013, byla žalobkyně v souladu s ust. s účinností od 1.5.2013 jmenována do pracovní pozice„ generální ředitelka Úřadu práce České republiky“. Žalobkyně byla dne 24.10.2014 z pracovní pozice generální ředitelky odvolána. Dne 3.11.2014 pak byla žalobkyni s odkazem na ust. ze strany žalované nabídnuta pracovní pozice„ Koordinátor projektů anonymizováno Sekce pro zaměstnanost anonymizována tři slova“. Tuto nabídku žalobkyně odmítla. Dne 4.11.2014 převzala žalobkyně od žalované výpověď z pracovního poměru dle ust. . Dne 19.1.2015 sdělila žalobkyně žalované a MPSV, že považuje odvolání ze svého pracovního místa a navazující výpověď z pracovního poměru za neplatná právní jednání a současně sdělila, že trvá na tom, aby byla nadále zaměstnávána. Ve smyslu shora uvedeného podala žalobkyně proti žalované a MPSV žalobu na určení neplatnosti odvolání a rozvázání pracovního poměru výpovědí dle , o níž bylo vedeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. . Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7, č.j. -379 ze dne 17.2.2020, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, č.j.  -477 ze dne 2.12.2020, bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru, které žalovaná učinila vůči žalobkyni dopisem ze dne 4. 11. 2014, je neplatné. Z řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , že žalobkyně nastoupila již dne 23.1.2015 jako státní úředník na pracovní pozici u Ministerstva financí. Dle nově zjištěných informací však měla žalobkyně nastoupit do funkce na Ministerstvu financí již ode dne 21.1.2015. Tedy dva dny poté, co žalobkyně učinila zjevně účelové oznámení, že trvá na tom, aby byla nadále zaměstnávána. S ohledem na uvedené skutečnosti je však zřejmé, že takové oznámení nebylo a nemohlo být ze strany žalobkyně míněno vážně s tím, že žalobkyně nesporně musela mít informace o tom, že do předmětné funkce u Ministerstva financí nastoupí, podstatně dříve, než předmětné oznámení žalované učinila. V tomto smyslu odkazuje žalovaná na , , v platném znění, dále jen„ “, a to zejména na ustanovení . Žalovaná je přesvědčena, že žalobkyně jednala nepoctivě a v rozporu s dobrými mravy a v tomto smyslu nelze jejímu nároku dle názoru žalované vyhovět. Předmětný údajný nárok žalobkyně pak žalovaná považuje za neoprávněný a nedůvodný též z důvodu, že žalobkyně byla po celé období, za které předmětnou náhradu platu požaduje, zaměstnána u Ministerstva financí. Rozpor s dobrými mravy, pro který dle názoru žalované též není možné údajnému nároku žalobkyně vyhovět, spatřuje žalovaná dále v té skutečnosti, že žalobkyně v rozhodné době pobírala plat od České republiky - Ministerstva financí, tedy od orgánu státní správy, přičemž od žalované jako jiného orgánu státní správy požaduje nyní náhradu platu.

3. Z listinných důkazů (jmenovací dekret ze dne 29. 4. 2013 a 24.10.2014, odvolání ze dne 24. 10. 2014 č.j. 2014/-31, výpověď z pracovního poměru ze dne 4. 11. 2014, sdělení žalobkyně ze dne 19. 1. 2015, potvrzení o výši příjmů za období číslo – číslo, jmenovací dekret ze dne 21.1.2015 a dodatek ke jmenovacímu dekretu ze dne 20.1.2015) soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě jmenovacího dekretu ze dne 29.4.2013 na pozici generální ředitelky.u Výpověď z pracovního poměru podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “) ze dne 4. 11. 2014 vzal soud za prokázané, že dne 4. 11. 2014 dala žalovaná žalobkyni výpověď z pracovního poměru, který skončí k 31. 1. 2015. Tutou žalobkyně převzala dne 4. 11. 2014. Žalobkyně žalované písemným podáním ze dne 19.1.2015 sdělila, že trvá na tom, aby byla nadále zaměstnávána. Dle shodných tvrzení účastníků žalovaná žalobkyni práci nadále nepřidělovala. Hrubá mzda za čtvrtletí číslo – číslo činila 218.297 Kč. Žalobkyně nastoupila do nového zaměstnání v lednu 2019 se zkušební dobou 6 měsíců.

4. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7, č.j. -379 ze dne 17.2.2020, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, č.j. -477 ze dne 2.12.2020, byla výpověď posouzena jako neplatná. Nejvyšší soud ČR na základě dovolání rozsudkem ze dne 23.12.2021, č.j. -515 rozsudek odvolacího soudu i obvodního soud zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7, č.j. -550 ze dne 25.5.2022, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, č.j. -582 ze dne 19.10.2022, byla žaloba na určení neplatnosti pracovního poměru rozvázání dopisem ze dne 4.11.2014 zamítnuta.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná jako zaměstnavatel žalované, prokázala, že ukončení pracovního poměru mezi žalobkyní a žalovanou ke dni 31. 1. 2015 bylo shledáno soudem jako platné.

6. Dle ust. z.č. , (dále ), pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Dle (1) pracovní poměr může být rozvázán mj. dle písm. c) okamžitým zrušením. Dle ust. za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Dle (1) Dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Ukončil-li zaměstnavatel žalobkyni pracovního poměr platně ke dni 31.1.2015, nebyla žalobkyně nadále u žalované zaměstnána a od 1.2.2015 jí tak nepřísluší plat ani jeho náhrada. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítnul.

8. Žádosti žalující strany o přerušení řízení soud nevyhověl, neboť ačkoliv probíhá ve věci opětovně dovolací řízení, rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci a soud je tímto posouzením (ne) platnosti ukončení pracovního poměru vázán. Judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že neplatnost rozvázání pracovního poměru lze soudním rozhodnutím určit jen v řízení zahájeném žalobou podanou podle ustanovení , v jiném řízení soud není oprávněn řešit neplatnost rozvázání pracovního poměru, a to ani jako otázku předběžnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , nebo sp. zn. , sp. zn. ). Pokud žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu , které se zabývá otázkou přerušení řízení o náhradě platu do skončení dovolacího řízení o otázce (ne) platnosti ukončení pracovního poměru, soud poukazuje na tu část odůvodnění, dle které pokud rozhodnutí o náhradě platu při neplatném rozvázání pracovního poměru je přímo závislé na rozhodnutí soudu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru a pakliže povolením odkladu právní moci rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, nastane stav, jako kdyby právní moc nenastala (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. ), je nutno dospět k závěru, že základním zásadám, jímž je občanské soudní řízení ovládáno (srov. ustanovení ), odpovídá takový postup soudu při zjištění podání dovolání a návrhu na odklad právní moci rozsudku ve věci určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru (tak, jako tomu je v tomto případě), aby vyčkal rozhodnutí Nejvyššího soudu o tomto návrhu a teprve podle jeho výsledku rozhodl o případném pokračování v řízení o náhradě platu (mzdy) podle ustanovení . V daném případě nebylo prokázáno, že žalobce požádal o odklad právní moci. Nenastal tak stav, jako kdyby právní moc nenastala. Z těchto důvodů neshledal důvody k přerušení řízení.

9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně předloženými listinnými důkazy neprokázala tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) s přihlédnutím k tomu, že žalovaná, ač úspěšná, se tohoto práva výslovně vzdala, proto žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.