Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3583/2018

21 Cdo 3583/2018-102

USNESENÍ

J. M.

tř. Svobody č. 43/39

, proti žalované

České republice – Generálnímu finančnímu ředitelství

se sídlem v Praze 1, Lazarská č. 15/7, IČO 72080043, o náhradu platu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2018, č. j. -85, takto:

Usnesení městského soudu

se mění

tak, že

se

usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 1. 2018, č. j. -64,

mění

ve výroku o pokračování v řízení (výrok I.) tak, že se v řízení, přerušeném usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 8. 2016, č. j. -60, nepokračuje.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná nahradila za období ode dne 22. 10. 2011 do dne 31. 12. 2012 plat ve výši 312.161 Kč „se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně“ z částek a za dobu, jež vyčíslila. Žalobu odůvodnila zejména tím, že pracovala u žalované v pracovním poměru a že jí žalovaná dopisem ze dne 24. 1. 2011 dala výpověď z pracovního poměru. Žalobkyně žalované sdělila (dopisem ze dne 10. 3. 2011), že považuje výpověď z pracovního poměru za neplatnou a že trvá na dalším zaměstnávání. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 se žalobkyně domáhá určení, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. V tomto řízení se domáhá náhrady mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru podle ustanovení .

Usnesením ze dne 8. 7. 2015, č. j. – 35, Obvodní soud pro Prahu 1 připustil rozšíření žaloby „i za další období ode dne 1. 1. 2013 do dne 31. 12. 2014 ve výši 523.080 Kč se zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých dlužných měsíčních platů, a to vždy od dvanáctého dnem měsíce následujícího po měsíci, za který žalobkyně požaduje náhradu mzdy“.

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 9. 8. 2016, č. j. –60, řízení přerušil „do doby pravomocného skončení řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , neboť je v něm řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, když předmětem tohoto řízení je určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru“.

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 4. 1. 2018, č. j. -64, rozhodl, že „se v řízení, přerušeném usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 8. 2016, č. j. -60, pokračuje, neboť řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , již bylo pravomocně skončeno, čímž odpadla překážka pro pokračování řízení“ (výrok I.), že „soud podle ust. o. s. ř vyzývá účastníky řízení, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení sdělili svá aktuální procesní stanoviska ve věci“ (výrok II.), že se „podle ust. a 2 připouští rozšíření žaloby, navržené žalobkyní v podání ze dne 16. 2. 2016, kterou se domáhá krom již vznesených nároků dále náhrady platu za období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 ve výši 261.540 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých dlužných úhrad měsíčních platů, a to vždy od 12. dne měsíce následujícího po měsíci, za který žalobkyně požaduje náhradu platu“ (výrok III.), že „podle ust. zákona o soudních poplatcích soud vyzývá žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil doplatek soudního poplatku za žalobu, který činí podle položky 1, bod 1, písm. b) Sazebníku soudních poplatků 39.230 Kč na účet zdejšího soudu č. 3703-1821011/0710, variabilní symbol 1123010214“ (výrok IV.), a že „nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení o rozšířeném návrhu zastaveno. Soud však řízení nezastaví, je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, jestliže poplatník ve stanovené lhůtě sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl soudní poplatek dosud zaplatit“ (výrok V.).

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 4. 2018, č. j. -85, „usnesení soudu I. stupně ve výroku o pokračování řízení I.“ potvrdil. Souhlasil s tím, že důvod, pro nějž bylo řízení přerušeno, odpadl, neboť řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. již bylo „pravomocně skončeno ke dni 16. 9. 2016“ („vyřízením opravného prostředku k datu 18. 10. 2017“), a „samotná okolnost podání dovolání v souladu s ustálenou soudní praxí ( , a ) není důvodem pro přerušení řízení, či další trvání přerušeného řízení“.

V dovolání proti usnesení odvolacího soudu žalobkyně namítá, že z hlediska procesní ekonomie není účelné, aby nebylo možné vyčkat na rozhodnutí dovolacího či Ústavního soudu, neboť v případě odlišného rozhodnutí Nejvyššího soudu či Ústavního soudu by muselo být řízení opět zahajováno a dosavadní jednání by byla vedena neúčelně, což by zapříčinilo další zbytečné zatěžování soudní soustavy, docházelo by k novým přepočtům a výpočtům plnění a nákladů řízení, což má opět za důsledek zatížení soudní soustavy i účastníků. Navrhla, aby dovolací soud změnil napadené usnesení tak, že rozhodne, že řízení zůstává i nadále přerušeno.

Žalovaná namítla, že spekulace žalobkyně o zbytečném zatěžování soudní soustavy nejsou na místě, neboť pokud by pokračování v řízení soudy skutečně zatěžovalo, nepochybně by si toho byly vědomy minimálně stejně dobře jako žalobkyně a úkony směřující k pokračování v řízení nečinily. Skutečnost, že by v poměrně elementární věci pochybily současně soudy obou stupňů, se navíc jeví spíše nepravděpodobnou.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) projednal dovolání žalobkyně podle , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno po 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o usnesení, proti němuž je podle ustanovení dovolání přípustné, neboť otázka podmínek pro pokračování v přerušeném řízení za situace, že právní moc rozhodnutí v řízení, kvůli němuž bylo řízení přerušeno, byla odložena, dosud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu řešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je opodstatněné.

Podle ustanovení pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

Podle ustanovení věty druhé jakmile odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, pokračuje soud v řízení i bez návrhu.

Judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že neplatnost rozvázání pracovního poměru lze soudním rozhodnutím určit jen v řízení zahájeném žalobou podanou podle ustanovení , že v jiném řízení soud není oprávněn řešit neplatnost rozvázání pracovního poměru, a to ani jako otázku předběžnou, a že, nebyla-li neplatnost rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu vydaným v řízení zahájeném žalobou podanou podle ustanovení , musí soud v případném jiném řízení mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 51 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002, popřípadě v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2001, sp. zn. ). Je vyloučeno, aby soudy v řízení o náhradu mzdy nebo platu z neplatného rozvázání pracovního poměru řešily (jako předběžnou otázku) to, zda rozvázání pracovního poměru je neplatným právním úkonem. Za tohoto stavu jsou splněny předpoklady pro přerušení řízení v projednávané věci, nikoliv však podle ustanovení (jak to učinil soud prvního stupně), ale podle ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. ).

Bylo-li z tohoto důvodu řízení přerušeno, vyplývá z ustanovení věty druhé , že přerušení řízení trvá do doby, než odpadne důvod (překážka), pro který bylo řízení přerušeno.

V projednávané věci bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 8. 2016, č. j. –60, řízení přerušeno „do doby pravomocného skončení řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. “. Znamená to, že v řízení je možno (i bez návrhu) pokračovat poté, co bude „pravomocně skončeno řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. “.

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 13. 3. 2017, č. j. -466, (ve spojení s opravným usnesením ze dne 15. 1. 2018, č. j. -537) zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 24. 1. 2011 dané žalobkyni žalovanou. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 10. 2017, č. j. -527, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích o věci samé potvrdil. Řízení, jež bylo důvodem pro přerušení řízení v této věci, tak bylo pravomocně skončeno. Soudy proto (v době, kdy rozhodovaly) správně uzavřely, že odpadla překážka pro pokračování řízení. V průběhu dovolacího řízení však Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 11. 2018, č. j. -579, rozhodl, že právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2017, č. j. -527, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci (usnesení nabylo právní moci dne 28. 11. 2018). Je tedy zřejmé, že citovaným usnesením Nejvyššího soudu nastal právní stav, kdy překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, neodpadla (řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. není pravomocně skončeno).

Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu není správné. Protože však dosavadní výsledky ukazují, že je možné o věci rozhodnout, dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 1. 2018, č. j. -64, ve výroku o pokračování v řízení (výrok I.) tak, že se v řízení, přerušeném usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 8. 2016, č. j. -60, nepokračuje [ ].

Vzhledem k tomu, že se tímto usnesením řízení o věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 2. 2019JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu