Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3744/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaj) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., t. č. Věznice Kynšperk nad Ohří, zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem, sídlem Vysoká 149/4, Liberec, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2025 č. j. -362 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 10. června 2025 č. j. -290, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d)y domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle d.

2. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 2. 2025 č. j. -248 uznán vinným zločinem znásilnění podle , odst. 2 písm. a) , ve znění účinném do 31. 12. 2024, a pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle . Za tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců a současně mu byl uložen trest zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byl stěžovatel též zavázán nahradit poškozené VZP ČR majetkovou škodu.

3. K odvolání stěžovatele proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu zrušil a znovu rozhodl (a to v podstatě shodně jako okresní soud) o vině, trestu i náhradě škody. Důvodem tohoto postupu byla potřeba opravit datum vydání trestního příkazu, který byl citován ve skutkové větě rozsudku okresního soudu.

4. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením dovolání stěžovatele odmítl.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel se ve své stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Ve své argumentaci zpochybňuje postup obecných soudů při hodnocení důkazů, resp. jimi učiněná skutková zjištění a předkládá svou vlastní verzi skutkového děje. Podle názoru stěžovatele jsou skutkové závěry obecných soudů v rozporu s jimi provedenými důkazy.

6. Tvrdí, že obecné soudy neprokázaly, že by svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty zločinu znásilnění, pro který byl odsouzen. Podstata jeho argumentace spočívá v tom, že nejednal proti vůli poškozené, zpochybňuje její důvěryhodnost a tvrdí rozpory ve výpovědích svědků.

7. Krajský soud pochybil, když sám rozhodl o vině stěžovatele namísto toho, aby věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu projednání. Stěžovatel též namítá, že se Nejvyšší soud dostatečně nevypořádal se všemi jím v dovolání vznesenými námitkami.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, k jejichž porušení by mohlo dojít například tehdy, pokud by právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývaly (srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

), popřípadě byla-li by skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. např. nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

). Ústavní soud však nemůže jako čtvrtá instance posuzovat skutková nebo právní pochybení, kterých se údajně dopustily obecné soudy, jestliže nepředstavují porušení ústavně zaručených práv a svobod. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostmi obecných soudů.

10. Podstata argumentace stěžovatele spočívá ve zpochybňování důvěryhodnosti poškozené, odmítání prvku donucení k pohlavnímu styku a v tvrzených rozporech ve výpovědích svědků. Krajský soud se však v napadeném rozhodnutí s těmito námitkami vypořádal a logicky vysvětlil, proč uvěřil poškozené, nikoli stěžovateli (body 21 - 30). Jakkoli stěžovatel tvrdí extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, Ústavní soud takový rozpor neshledal. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán tehdy, jestliže hodnocení důkazů a přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), jestliže skutková zjištění vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo jestliže skutková zjištění jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna (srov. např. usnesení ze dne 22. 4. 2013

sp. zn.

). Takovou vadou napadená rozhodnutí netrpí.

11. Vzhledem k tomu, že krajský soud považoval zjištěný skutkový stav za dostatečný, ztotožnil se s okresním soudem jak na hodnocení skutkového stavu, tak právní kvalifikaci, nebyl dán důvod pro vrácení věci soudu prvého stupně. Krajský soud rozsudek okresního soudu zrušil a znovu ve věci rozhodl jen kvůli chybě ve skutkové větě (nesprávné datum trestního příkazu), kterou po provedení důkazu trestním příkazem napravil.

12. Napadená rozhodnutí jsou dostatečně, podrobně a logicky odůvodněna a nelze jim ani z pohledu práva na řádné odůvodnění nic vytknout.

13. Ústavní soud tak porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal, proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle . O návrhu na odklad vykonatelnosti Ústavní soud nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu