Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 49/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti AMISTA investiční společnost, a. s., sídlem Sokolovská 700/113a, Praha 8, jednající na účet svého podílového fondu IMOS development otevřený podílový fond, zastoupené Mgr. Danielem Gajdošíkem, advokátem, sídlem Gajdošova 4392/7, Brno, proti výrokům II až VIII rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. prosince 2022 č. j. -230, ve znění opravného usnesení tohoto soudu v Brně ze dne 6. února 2023 č. j. -243, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a 1) Ing. Lucie Kantor, 2) Mgr. Romana Keznikla, LL.M., 3) Michala Kempného, 4) Mgr. Michala Procházky, 5) MUDr. Leony Procházkové, Ph.D., 6) společnosti BRAUN REAL s. r. o., sídlem Palackého třída 2203/186, Brno, 7) Petra Nečase, 8) doc. MUDr. Mojmíra Lejsky, CSc., MBA, 9) Bc. Věry Lejskové, 10) Ing. Pavla Kaušitze, 11) Jakuba Trubače, 12) Ing. Petry Trubačové, 13) Andreje Milece, 14) Ivety Milecové, 15) Jarmily Havlové, 16) Aleše Juránka a 21) Ing. Zuzany Štercové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d)y domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí pro tvrzené porušení svých práv na soudní ochranu podle d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že vedlejší účastníci se u Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") domáhali nahrazení projevu vůle stěžovatelky uzavřít kupní smlouvu. Městský soud jejich žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozhodnutí městského soudu potvrdil (výrok I) a ve výrocích II až VIII uložil vedlejším účastníkům povinnost nahradit stěžovatelce náklady odvolacího řízení.

4. Vedlejší účastníci napadli rozhodnutí krajského soudu dovoláním. Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 7. 2024 č. j. -350 zamítl dovolání vedlejší účastnice 12) a rozsudkem ze dne 25. 10. 2024 č. j. -354 zčásti zamítl a zčásti odmítl dovolání ostatních vedlejších účastníků.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Podle stěžovatelky je napadené rozhodnutí krajského soudu v rozporu s judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, a je procesním excesem. Krajský soud při rozhodování o nákladech řízení žádným způsobem nezohlednil pluralitu účastníků řízení na straně žalobců (tedy vedlejších účastníků). Vzhledem k tomu, že každý z vedlejších účastníků uplatňoval nárok na nahrazení projevu vůle, je třeba vycházet ze součtu tarifních hodnot. Přiznaná výše nákladů řízení je v extrémním nepoměru vůči výši nákladů, na které měla stěžovatelka právo.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou. Včasnost ústavní stížnosti se odvíjí od doručení rozsudku Nejvyššího soudu č. j. -354. Předchozí ústavní stížnosti stěžovatelky byly odmítnuty usnesením ze dne 27. 3. 2023

sp. zn.

a usnesením ze dne 19. 11. 2023

sp. zn.

, neboť vedlejší účastníci podali proti napadenému rozhodnutí krajského soudu dovolání.

7. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Vzhledem k tomu, že v právě posuzované věci jsou naplněny procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem, přistoupil Ústavní soud k posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti.

9. V právě posuzované věci brojí stěžovatelka výhradně proti výrokům o náhradě nákladů řízení. K této problematice se Ústavní soud dlouhodobě staví zdrženlivě. Ačkoliv i tato rozhodnutí mohou mít dopad do majetkové sféry stěžovatele, zpravidla sama o sobě nedosahují intenzity způsobilé porušit základní práva či svobody (viz např. nález ze dne 5. 10. 2021

sp. zn.

, bod 20, nebo nález ze dne 3. 9. 2019

sp. zn.

, bod 15). Ve stanovisku pléna ze dne 5. 3. 2025 , bod 34, Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou.

10. Stěžovatelka v ústavní stížnosti upozorňuje zejména na nesprávnou aplikaci právních předpisů a v kontextu okolností věci z ní dovozuje uplatnitelnost závěrů z nálezové judikatury Ústavního soudu. Lze však odkázat na již výše citované stanovisko pléna sp. zn. , bod 34. Ani tehdy, je-li v konkrétní nákladové věci přítomna mimořádná okolnost zakládající její dostatečný ústavní význam, a je proto vydán nález, nelze dovozovat, že Ústavní soud k věcnému přezkumu posléze automaticky připustí všechny obdobné stížnosti, v nichž je namítán rozpor s takovým nálezem. Tvrzený rozpor musí být u nákladových věcí zpravidla doplněn dalšími okolnostmi, typicky přesahem vlastního zájmu stěžovatele, aby jej Ústavní soud věcně posoudil. Takové okolnosti ani ve spojení s ústavní stížností z právě posuzované věci nevyplývají. Bylo přitom na stěžovatelce, aby mimořádné okolnosti odůvodňující zásah Ústavního soudu tvrdila a prokázala (srov. usnesení ze dne 4. 6. 2025

sp. zn.

, bod 6, nebo ze dne 19. 6. 2025

sp. zn.

, bod 7).

11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu