Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3814/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti DaniDarx, s.r.o., sídlem Hybernská 1032/9, Praha 1 - Nové Město, zastoupené Mgr. Ondřejem Novákem, advokátem, sídlem Malostranské náměstí 5/28, Praha 1 - Malá Strana, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. října 2025 č. j. 7 As 206/2025-18, a s ní spojeným návrhem na zrušení části § 106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Úřadu průmyslového vlastnictví, sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, Praha 6 - Bubeneč, a obchodní společnosti Sockshire s.r.o., sídlem K Cikánce 323/10, Praha 5 - Slivenec, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka nesouhlasí s rozhodnutím uvedeným v záhlaví a navrhuje jeho zrušení, přičemž se dovolává porušení svých základních práv zaručených d. Současně navrhuje zrušení , (dále jen " "), a to ve slovech "Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout."

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 28. 8. 2025 č. j. -69 zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí předsedy vedlejšího účastníka ze dne 2. 10. 2024 č. j. O-566983/D21060368/2021/ÚPV. Řízení před správními orgány se týkalo sporu o zápis ochranné známky ve prospěch vedlejší účastnice.

3. Kasační stížnost Nejvyšší správní soud napadeným usnesením odmítl podle ve spojení s jako opožděnou. Nejvyšší správní soud ověřil, že rozsudek městského soudu byl zástupci stěžovatelky doručen datovou schránkou dne 15. 9. 2025. Dnem, kdy nastala skutečnost určující počátek lhůty pro podání kasační stížnosti podle , bylo pondělí 15. 9. 2025. Konec dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti pak podle připadl na pondělí 29. 9. 2025. Tento den byl posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti. Nejpozději tohoto dne musela být kasační stížnost podána u soudu, nebo alespoň předána k poštovní přepravě ve smyslu Stěžovatelka však kasační stížnost podala u kasačního soudu opožděně až dne 30. 9. 2025. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že zákonná úprava neumožňuje prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka uvádí, že důvodem opožděného (z jejího pohledu o pouhých 24 hodin) podání kasační stížnosti byla zdravotní indispozice jejího právního zástupce. Má za to, že nemožnost prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti je - obzvláště v kontextu jejího případu - protiústavním omezením jejího základního práva na přístup k soudu. Navrhuje proto zrušení části

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, protože stěžovatelka vyčerpala všechny procesní prostředky ochrany svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatelky o porušení základního práva na přístup k soudu za účelem přezkoumání kasačních námitek proti rozsudku městského soudu ze dne 28. 8. 2025.

7. Právo na přístup k soudu (včetně uplatnění řádných i mimořádných opravných prostředků) není absolutní a může být, a zpravidla bývá předmětem různých omezení týkajících se mj. i podmínek řízení. Tato omezení jsou z pohledu základních procesních práv dovolená a jsou důsledkem skutečnosti, že již svou podstatou právo na přístup k soudu vyžaduje regulaci státem. Nicméně státem aplikovaná omezení nesmí omezit přístup k soudu takovým způsobem nebo do takové míry, že by byla zasažena samotná podstata tohoto práva. Navíc musí sledovat legitimní cíl a musí existovat rozumný vztah proporcionality mezi použitými prostředky a cílem, jehož má být dosaženo.

8. V posuzované věci Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky odmítl podle ve spojení s jako návrh podaný opožděně. Stěžovatelka s tímto postupem nesouhlasí, nenamítá však, že by snad kasační stížnost podala včas, pouze tvrdí, že je aplikované ustanovení in fine protiústavní.

9. Zákonná úprava lhůty pro podání kasační stížnosti, včetně nemožnosti prominutí jejího zmeškání, obsažená v , sleduje legitimní cíl zajištění právní jistoty, a Ústavní soud neshledává žádný důvod k jeho zrušení. Ústavní soud se ostatně k této otázce vyjádřil již dříve (srov. usnesení ze dne 4. 9. 2018

sp. zn.

). Ústavní soud má za to, že stěžovatelka měla dostatečný časový prostor své právo na kasační přezkum rozsudku správního soudu uplatnit. Pokud kasační stížnost podala opožděně, nelze dospět k jinému závěru, než že se tohoto práva zbavila sama vlastní nečinností, a nikoliv proto, že by ustanovení věta poslední bylo protiústavní. Sama stěžovatelka si je navíc dobře vědoma - jak uvádí ve svém návrhu - že nepříznivému procesnímu následku mohla předejít tím, že by v zákonem stanovené lhůtě podala alespoň blanketní kasační stížnost, kterou by následně k výzvě Nejvyššího správního soudu doplnila.

10. Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatelky a ze shora uvedených důvodů její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle . Spolu s ústavní stížností byl odmítnut i návrh na zrušení části , neboť jako akcesorický návrh sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu