Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3085/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Josefa Baxy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele N. A., zastoupeného Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem, sídlem Varšavská 714/38, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2025 č. j. -32, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Ministerstva vnitra jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ministerstvo vnitra vyhodnotilo žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustnou a zastavilo řízení o ní, neboť dospělo k závěru, že státem příslušným k posouzení žádosti je Portugalsko. Podle Ministerstva vnitra stěžovateli v tuto chvíli nic nebrání do Portugalska odcestovat, i když je s ním vedeno extradiční řízení. Stěžovatel totiž již není omezen na svobodě, z vazby byl propuštěn v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2025

sp. zn.

.

2. Stěžovatel proti rozhodnutí ministerstva podal správní žalobu a navrhl, aby jí byl přiznán odkladný účinek.

3. Městský soud v Praze napadeným usnesením rozhodl, že se žalobě odkladný účinek nepřiznává. Podle městského soudu stěžovatel netvrdil ani neprokázal existenci výjimečných okolností, které by odůvodňovaly přiznání odkladného účinku. Stěžovatel již není držen ve vazbě, netvrdí, že by mu byl uložen zákaz vycestování, odebrán cestovní doklad či jinak bráněno ve vycestování do Portugalska. Vyhovět stěžovatelovu návrhu by znamenalo, že by správní soudy musely odkladný účinek přiznávat automaticky všem žadatelům o mezinárodní ochranu, jejichž žalobám zákon o azylu nepřiznává odkladný účinek a se kterými je vedeno extradiční řízení.

II.

Argumentace stěžovatele a průběh řízení před Ústavním soudem

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti ze dne 20. 10. 2025 namítá, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva na spravedlivý proces podle a 2d (dále jen "") a právo na osobní svobodu podle y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

5. Podle stěžovatele mu orgány veřejné moci ukládají vzájemně rozporné povinnosti. Pokud by se pokusil Českou republiku opustit, hrozí mu, že bude v extradičním řízení vzat do vazby. Ve věci jeho žádosti o mezinárodní ochranu naopak městský soud i vedlejší účastník uvádějí, že stěžovateli nic nebrání do Portugalska odcestovat. Stěžovatel tak kvůli extradičnímu řízení nemůže Českou republiku opustit, současně však nemá oprávnění zde dále legálně pobývat.

6. Podáním ze dne 8. 1. 2026 označeným jako "doplnění ústavní stížnosti" stěžovatel napadl usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2025 č. j. -43, jímž byla odmítnuta jeho kasační stížnost proti rozsudku městského soudu ve věci samé. Ústavní soud posoudil toto podání podle obsahu jako novou ústavní stížnost, neboť je jím napadeno rozhodnutí ve věci samé, které bylo navíc vydáno až po podání posuzované ústavní stížnosti. Bude o něm proto rozhodnuto samostatně (shodně např. usnesení ze dne 14. 3. 2017

sp. zn.

, bod 2).

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti zasahuje pouze tehdy, zjistí-li v řízení o ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce [, písm. d)y]. To v posuzované věci neshledal.

8. Rozhodnutí správního soudu o nepřiznání odkladného účinku žalobě je procesním rozhodnutím dočasné povahy. Ústavní soud takové rozhodnutí podle své ustálené judikatury podrobuje jen omezenému testu ústavnosti - posuzuje, zda má zákonný podklad, zda bylo vydáno příslušným orgánem a zda není projevem svévole (nález ze dne 31. 8. 2021

sp. zn.

, bod 19).

9. Napadené rozhodnutí má zákonný podklad ( ) a bylo vydáno příslušným správním soudem. Nic proti tomu ostatně nenamítá ani stěžovatel. Ústavní soud se proto zabýval tím, zda toto rozhodnutí není zatíženo svévolí.

10. Městský soud vyložil, jaké důvody jej vedly k nepřiznání odkladného účinku žalobě. Uvedl, že stěžovateli nic nebrání odcestovat do Portugalska a že není možné přiznávat odkladný účinek žalobě každého neúspěšného žadatele o mezinárodní ochranu, se kterým je současně vedeno extradiční řízení. Podle stěžovatele naopak měl jeho správní žalobě být přiznán odkladný účinek, aby mu byla zachována možnost pobývat legálně v České republice po dobu extradičního řízení.

11. Ústavní soud připomíná, že řízení ve věci mezinárodní ochrany (včetně soudního přezkumu) a extradiční řízení jsou "dvě samostatná řízení, z nichž každé sleduje jiný účel a jejichž průběh se vzájemně nepodmiňuje" (stanovisko pléna sp. zn. ze dne 13. 8. 2013, bod 18). I kdyby správní soudy přiznaly odkladný účinek stěžovatelově správní žalobě a případně i kasační stížnosti, řízení před správními soudy by mohlo pravomocně skončit dříve než extradiční řízení, takže odkladný účinek by pominul a stěžovatel by se znovu octl v totožné situaci. Přiznání odkladného účinku tedy není nástrojem způsobilým zajistit to, že stěžovatel bude moci legálně pobývat na území České republiky až do skončení extradičního řízení.

12. Nadto Ústavní soud podotýká, že ve stěžovatelově věci po vydání napadeného rozhodnutí skutečně došlo k tomu, že řízení před správními soudy bylo skončeno, zatímco extradiční řízení dále probíhalo (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2025 č. j. -43, kterým byla kasační stížnost proti rozhodnutí ve věci samé odmítnuta jako nepřijatelná).

13. Napadené rozhodnutí tedy není zatíženo svévolí. Městský soud nebyl povinen přiznat stěžovatelově žalobě ve věci mezinárodní ochrany odkladný účinek jen kvůli souběžně probíhajícímu extradičnímu řízení a tvrzení stěžovatele, že jinak nemůže legálně pobývat v České republice.

14. Ústavní soud nezjistil namítaná porušení základních práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu