Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 428/23

Ústavní soud rozhodl předsedou senátu Pavlem Šámalem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. H., zastoupené JUDr. Františkem Vyskočilem, Ph.D., advokátem, sídlem Voršilská 130/10, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2022 č. j. 25 Cdo 2846/2022-394, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2022 č. j. 3 Co 105/2018-377 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2017 č. j. 37 C 83/2012-260, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a společnosti BAUER MEDIA v.o.s., sídlem Rohanské nábřeží 678/29, Praha 8 - Karlín, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

I. Výroky I. a II. nálezu Ústavního soudu ze dne 23. ledna 2025 sp. zn. se opravují tak, že zní:"I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2022 č. j. -394, rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2022 č. j. -377 v části, kterou byly potvrzeny výrok III. v rozsahu zamítnutí žaloby o zaplacení 2 800 000 Kč a výrok V. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2017 č. j. -260 a změněn výrok IV. téhož rozsudku a kterou Vrchní soud v Praze rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení, a výrokem III. v rozsahu zamítnutí žaloby o zaplacení 2 800 000 Kč a výroky IV. a V. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2017 č. j. -260 byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelky na ochranu lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména, právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle a 2 d a na soudní ochranu podle d.II. Tato rozhodnutí se v rozsahu uvedeném ve výroku I. ruší."II. Do bodu 11 odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 23. ledna 2025 sp. zn. se za poslední větu doplňují slova: "K tomu Ústavní soud dodává, že ačkoli stěžovatelka formálně napadla rozsudek vrchního soudu jako celek, z obsahu ústavní stížnosti je jednoznačné, že nenapadá tu část, kterou byl potvrzen výrok II. rozsudku městského soudu, jímž bylo její žalobě částečně vyhověno (1 200 000 Kč), a její ústavní stížnost směřuje jen do části, kterou byl potvrzen výrok III. rozsudku městského soudu v rozsahu zamítnutí žaloby o zaplacení 2 800 000 Kč. Z toho vyplývá i napadení akcesorických výroků o nákladech řízení. Dále je zřejmé, že z rozsudku městského soudu napadá výrok III. v rozsahu zamítnutí žaloby o zaplacení 2 800 000 Kč tj. v rozsahu potvrzeném napadeným rozsudkem vrchního soudu (viz část II. bod 2 a část III. ústavní stížnosti). Pouze v tomto rozsahu také vyčerpala procesní prostředky k ochraně svých práv. Za napadené je třeba pokládat i akcesorické výroky IV. a V. rozsudku městského soudu, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení."

Odůvodnění:

1. Podle , , ve spojení s , o Ústavním soudu, předseda senátu opraví v rozhodnutí kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům.

2. Městský soud v Praze přípisem doručeným dne 30. 6. 2025 upozornil Ústavní soud, že ve výroku I. nálezu byl zjevně nesprávně ve vztahu k obsahu podané ústavní stížnosti vymezen rozsah zrušení napadených rozhodnutí, což by vedlo k tomu, že každé z napadených rozhodnutí by bylo zrušeno v jiném rozsahu.

3. Ústavní soud rozhodl nálezem ze dne 23. 1. 2025

sp. zn.

tak, že výrokem I. konstatoval, že "Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2022 č. j. -394, rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2022 č. j. -377 a výroky III. a V. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2017 č. j. -260 byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelky na ochranu lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména, právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle a 2 d a na soudní ochranu podle d." Výrokem II. dále rozhodl, že "Tato rozhodnutí se ruší."

4. Z obsahu ústavní stížnosti i průběhu řízení před obecnými soudy je jednoznačné, že stěžovatelka po Ústavním soudu kromě zrušení celého napadeného usnesení Nejvyššího soudu požadovala zrušení napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze toliko v části, kterou byly potvrzeny výrok III. v rozsahu zamítnutí žaloby o zaplacení 2 800 000 Kč a výrok V. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2017 č. j. -260 a změněn výrok IV. téhož rozsudku a kterou vrchní soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení. Stěžovatelka tedy nenapadla rozsudek vrchního soudu v části, kterou byl potvrzen výrok II. rozsudku městského soudu, jímž bylo její žalobě částečně vyhověno. Dále se domáhala zrušení výroku III. napadeného rozsudku městského soudu v rozsahu zamítnutí žaloby v částce 2 800 000 Kč (tj. pouze v rozsahu potvrzeném napadeným rozsudkem vrchního soudu), za napadené je třeba považovat i akcesorické nákladové výroky IV. a V. Tomu odpovídaly i úvahy v nálezu, neboť Ústavní soud přezkoumával to, proč byla zamítnuta žaloba stěžovatelky v částce 2 800 000 Kč.

5. V důsledku zjevné nesprávnosti však bylo zrušení napadených rozhodnutí formálně vyjádřeno v jiném rozsahu a úvahy o tom, v jakém rozsahu jsou rozhodnutí obecných soudů napadena, se nepromítly do bodu 11 odůvodnění nálezu.

6. Z těchto důvodů Ústavní soud uvedené zjevné nesprávnosti opravil tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto usnesení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. srpna 2025

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu