Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 428/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudce Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. H., zastoupené JUDr. Františkem Vyskočilem, Ph.D., advokátem, sídlem Voršilská 130/10, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2022 č. j. -394, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2022 č. j. -377 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2017 č. j. -260, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a společnosti BAUER MEDIA v.o.s., sídlem Rohanské nábřeží 678/29, Praha 8 - Karlín, jako vedlejší účastnice řízení, o návrhu na odložení vykonatelnosti, takto:

Vykonatelnost usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2022 č. j. -394, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2022 č. j. -377 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2017 č. j. -260 se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu (dále jen ""), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v a 2 a d.

2. V průběhu řízení o ústavní stížnosti stěžovatelka požádala o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, neboť vedlejší účastník vůči ní zahájil řízení o vydání bezdůvodného obohacení, konkrétně částky 2 860 000 Kč, kterou stěžovatelce zaplatil na základě rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 8. 2019 č. j. -328 jako náhradu nemajetkové újmy za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti. Uvedený rozsudek byl však následně zrušen a napadenými soudními rozhodnutími byla původní žaloba stěžovatelky v dané částce zamítnuta.

3. Ústavní soud žádost stěžovatelky o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí zaslal vedlejší účastnici k vyjádření. Vedlejší účastnice se ve stanovené lhůtě nevyjádřila.

4. Zásadně platí, že ústavní stížnost nemá odkladný účinek (srov. ). V souladu s však může Ústavní soud na návrh účastníka řízení odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, nebude-li to v rozporu s důležitým veřejným zájmem a znamenal-li by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění přiznaného rozhodnutím třetí osobě pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

5. Ústavní soud se v souvislosti s návrhem stěžovatelky musel zabývat otázkou, zda odložení vykonatelnosti přichází v úvahu, jestliže napadená rozhodnutí, resp. výroky, jimiž byla původní žaloba stěžovatelky částečně zamítnuta, neukládají žádnou povinnost, kterou by měla stěžovatelka splnit. Ústavní soud nicméně již v minulosti vyložil, že odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí je nutné chápat v širším smyslu jako vytvoření procesního prostoru pro rozhodování Ústavního soudu a poskytnutí efektivní ochrany základním právům a svobodám. Ve své podstatě tedy má jít o odložení účinků (sistaci) napadených rozhodnutí, která z formálního hlediska zůstanou i nadále pravomocná, ex tunc se však pozastavují ty jejich účinky, které pozastavit lze (srov. např. usnesení ze dne 28. 11. 2019

sp. zn.

; ze dne 3. 9. 2024 sp. zn.

.

6. Ve světle uvedených východisek tedy Ústavní soud posoudil návrh stěžovatelky a dospěl k závěru, že podmínky podle jsou v posuzované věci naplněny. Odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí nebrání žádný důležitý veřejný zájem. Jejich výkon (účinek) by naopak mohl pro stěžovatelku představovat závažný a obtížně zvrátitelný zásah do její majetkové sféry, a to i s ohledem na časový odstup od zaplacení předmětné částky. Naopak vedlejší účastnici může na základě dostupných informací dočasným odložením vykonatelnosti vzniknout nepoměrně menší újma.

7. Ústavní soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že dopady napadených rozhodnutí v řízení o vydání bezdůvodného obohacení by v případě věcného vyhovění ústavní stížnosti mohly být pro stěžovatelku fakticky obtížněji zvrátitelné, a proto jejímu návrhu na odložení jejich vykonatelnosti vyhověl. Tímto rozhodnutím Ústavní soud nikterak nepředjímá meritorní rozhodnutí o ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2024

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu