Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 545/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky K. L., zastoupené Mgr. Evou Veselou, advokátkou, sídlem Příčná 893, Kolín, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. listopadu 2023 č. j. -93 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. června 2023 č. j. -75, o návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti SONSTAV s. r. o., sídlem Poupětova 869/10, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Vykonatelnost usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. listopadu 2023 č. j. -93 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. června 2023 č. j. -75, se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.

Odůvodnění

I.

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v a d (dále jen "").

2. V ústavní stížnosti stěžovatelka dále navrhla, aby Ústavní soud podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), do rozhodnutí o ústavní stížnosti odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.

3. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") zamítl návrh stěžovatelky jako povinné na zastavení exekuce vedené podle exekučního titulu, jímž byl v daném případě platební rozkaz okresního soudu ze dne 18. 9. 2008 č. j. -4, kterým byla stěžovatelce (tehdy žalované) uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici jako oprávněné (tehdy žalobkyni) částku 1 006 Kč a náklady řízení ve výši 8 454 Kč (původní oprávněnou byla obchodní společnost Dopravní podnik města České Budějovice, a. s., která svou pohledávku převedla na vedlejší účastnici). Okresní soud dospěl k závěru, že vedlejší účastnice disponuje pravomocným a vykonatelným titulem. Při dokazování bylo zjištěno, že nalézací spis již byl skartován. Z vyjádření stěžovatelky vyplývá, že platební rozkaz obdržela její zákonná zástupkyně - matka, která proti němu nepodala odpor a nezaplatila ani soudem určenou částku. Okresní soud poukázal na to, že exekuční řízení primárně směřuje k realizaci vykonatelných exekučních titulů a není dalším přezkumným stupněm, kde by povinný mohl uspět se svými nově uplatňovanými námitkami a důkazními návrhy, které měly být (musejí být) uplatněny v nalézacím řízení. Stěžovatelka však podle okresního soudu nesprávně považuje exekuční řízení za další řízení, kde může využít v nalézacím řízení neuplatněné důkazy.

4. Proti usnesení okresního soudu podala stěžovatelka odvolání. Napadeným usnesením krajského soudu bylo usnesení okresního soudu potvrzeno, neboť krajský soud se se závěry okresního soudu ztotožnil. V odůvodnění poukázal na to, že námitky stěžovatelky se koncentrují do dvou okruhů, a to za prvé problematického zastoupení matkou v řízení nalézacím a za druhé problematického nesloučení dvou exekucí do jediné. Krajský soud dospěl k závěru, že posouzení otázky řádného zastoupení matkou přísluší do řízení nalézacího a případné vady jsou zmatečnostním důvodem podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Tato otázka tedy již nemůže být řešena v exekuci. Stejně tak nesloučení dvou exekucí do jediné nemůže představovat samo o sobě důvod pro zastavení exekuce podle Tvrzení stěžovatelky, že postup exekučního soudu je v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s principy demokratického právního řádu, nemůže podle krajského soudu obstát, neboť v posuzované věci nedošlo k žádnému flagrantnímu porušení zákona. Exekuční řízení primárně slouží k tomu, aby byl vykonán exekuční titul, a jak již okresní soud konstatoval, nemůže suplovat řízení, kde by se řešily eventuální vady nalézacího řízení. Ze samotné výpovědi stěžovatelky vyplývá, že celou dobu věděla o existenci pohledávek vůči Dopravnímu podniku města České Budějovice, a. s., potažmo dnešní oprávněné, a ani v insolvenčním řízení tyto pohledávky nepopřela.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že ke vzniku dluhu došlo tak, že ve svých 15 letech jela (dvakrát) městskou hromadnou dopravou v Českých Budějovicích bez platné jízdenky, když ji matka se svým přítelem vyhodili z bytu a ona se potřebovala dostat za svým otcem, který bydlel na opačné straně města, protože neměla kam jinam jít. Matka jí tvrdila, že pokutu zaplatila, ale nestalo se tak. Stěžovatelka namítá, že okresní soud způsobil její zadlužení tehdy jako nezletilé tím, že nedostatečně ochránil její práva v nalézacím řízení. V daném případě šlo o typické formulářové žaloby, u kterých je vzhledem k principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů spravedlivé, aby soud určil výši odměny za zastupování žalobce advokátem jako ekvivalent jednonásobku vymáhané jistiny. Zásah do práva stěžovatelky na vlastnictví spočívá i v tom, že řízení vedená u okresního soudu nebyla spojena do jednoho řízení a vedlejší účastnici byla dvakrát přiznána náhrada nákladů za činnost, kterou lze považovat za rutinní a administrativní. Tím, že vymáhání obou nároků téhož oprávněného proti témuž povinnému nebylo spojeno do jednoho řízení, a to ani v nalézacím ani v exekučním řízení, došlo k porušení zásady hospodárnosti řízení, k porušení práva stěžovatelky na soudní ochranu a k zásahu do jejího vlastnického práva. Náklady řízení, a to jak nalézacího, tak i exekučního jsou zcela nepřiměřené, což je s ohledem na dva samostatně vedené případy ještě zdvojnásobeno.

6. Stěžovatelka dále poukazuje na to, že ačkoli vedlejší účastnici nic nebránilo, aby dlužnou částku vymáhala po zákonném zástupci, matce nezletilé, raději několik let čekala, až stěžovatelka jako povinná nabude zletilosti a začne pracovat, aby bezprostředně poté po ní začala pohledávku exekučně vymáhat. Vedlejší účastnice tak stěžovatelce znemožnila normální (tj. dluhy nezatížený) vstup do samostatného života po nabytí zletilosti. Zájmy stěžovatelky na zastavení exekuce tak výrazně převažují nad zachováním právní jistoty jak původní oprávněné, která téměř okamžitým prodáváním těchto bagatelních pohledávek nesmyslně navyšuje částky dlužného jízdného a pokut, tak i současné oprávněné, která skupováním těchto pohledávek a jejich následným vymáháním rovněž uměle navyšuje dlužné pokuty o náklady řízení, náklady oprávněného v exekučním řízení a náklady exekuce, čímž dosahuje nemorálního a bezpracného zisku. Okresní soud v současné době o druhém (souvisejícím) řízení, vedeném pod sp. zn. , doposud nerozhodl. Jednání jak původní oprávněné, postupitelky pohledávky, tak i současné oprávněné, je s ohledem na výše uvedené skutečnosti flagrantním porušením dobrých mravů, je šikanózní, a proto by mu neměla být poskytována právní ochrana. Za účelem prokázání shora uvedených skutečností stěžovatelka předložila soudu řadu důkazů. Soudy se však ve svých odůvodněních jednotlivými argumenty stěžovatelky nezabývaly, a stejně tak nezohlednily výslech stěžovatelky.

7. Podle stěžovatelky by měl být exekuční titul prohlášen za nezpůsobilý a exekuce by měla být zastavena ve smyslu Stěžovatelka poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, ve které je zdůrazňována ochrana slabší strany a právo na soudní ochranu. Cituje i nálezy, ve kterých je zdůrazňován požadavek adresovaný soudům na spojování ke společnému řízení věcí týkajících se týchž účastníků, které jsou po skutkové a právní stránce shodné, dále požadavek přiměřenosti nákladů řízení u tzv. formulářových žalob, kdy by soudy měly určit výši odměny advokáta za jeho zastupování s ohledem na princip proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů. Stěžovatelka rovněž poukazuje na ústavněprávní požadavek řádného zastupování nezletilého před soudem. Dále poukazuje na judikaturu, ve které se Ústavní soud zabýval otázkou, zda lze v exekučním řízení výjimečně zkoumat vady exekučního titulu.

8. Stěžovatelka namítá, že obecnými soudy vykonaná skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, neboť soudy nehodnotily důkazy ve vzájemném souladu a komplexně. Obecné soudy se nezabývaly stěžovatelkou předloženými důkazy a namítanými rozpory v procesu dokazování a v odůvodnění svých rozhodnutí se nevypořádaly ani s její argumentací a odkazovanou judikaturou. Odůvodnění rozhodnutí obecných soudů jsou proto nedostatečná. Obě napadená usnesení jsou tak v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, dále je zde extrémní nesoulad skutkových a právních závěrů a právní argumentace. Podle stěžovatelky obecné soudy tím, že nevyhověly jejímu návrhu na zastavení exekuce, porušily její právo na ochranu vlastnictví podle y a právo na soudní ochranu podle y. Kromě toho bylo porušeno legitimní očekávání stěžovatelky a princip předvídatelnosti rozhodování orgánů veřejné moci, protože právní názory okresního a krajského soudu jsou v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu i rozhodovací praxí obecných soudů, což stěžovatelka doložila konkrétní judikaturou.

III.

9. Ústavní soud konstatuje, že podání ústavní stížnosti zásadně není spojeno se suspenzivním účinkem a že rozhodnutí, jímž Ústavní soud vykonatelnost ústavní stížností napadeného rozhodnutí odloží, je vázáno na striktní splnění podmínek zakotvených v .

10. Podle Ústavní soud může na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

11. Ústavní soud po posouzení obsahu návrhu a přiloženého spisového materiálu dospěl k závěru, že v posuzovaném případě jsou podmínky citovaného ustanovení splněny. Odklad vykonatelnosti je sice institutem mimořádným a je nutno vykládat restriktivně (srov. např. usnesení ze dne 9. 6. 2004

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), nicméně s ohledem na majetkové poměry, sociální a zdravotní situaci stěžovatelky by výkon napadených rozhodnutí znamenal pro stěžovatelku (fyzickou osobu) zjevně nepoměrně větší újmu, než jaká by odložením vykonatelnosti mohla vzniknout vedlejší účastnici (právnické osobě, která je podnikatelkou v oblasti financí a jež se zabývá mimo jiné vymáháním pohledávek). Zároveň odložením vykonatelnosti nebude dotčen žádný důležitý veřejný zájem, a je tak splněna i tato podmínka obsažená v .

12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí vyhověl, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. března 2024

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu